Pastrňák pořád vtipkuje. Poitras o kabině Bostonu, fandění Torontu i kanadském snu

Matthew Poitras | Foto: iihf.com

2. ledna 9:00

Dominik Dubovči

• Reprezentace U20
• Mládež
• MSJ 2024

(GÖTEBORG, od našeho zpravodaje) Na draftu 2022 šel na řadu z 54. místa. I tak se ale nečekalo, že by se devatenáctiletý centr Matthew Poitras po pouhých dvou sezonách v juniorské OHL dokázal prosadit v prvním týmu Boston Bruins. Ve 27 zápasech navíc zapsal třináct bodů. A teď nastoupí proti Česku ve čtvrtfinále za Kanadu, kterou přitom dosud nikdy nereprezentoval.

Ve čtyřech zápasech máte tři body. Jaké jsou zkušenosti z prvního turnaje s kanadským nároďákem?
Zatím super. Vždycky jsem si přál obléknout kanadský dres, stejně jako každý jiný mladý hráč v Kanadě. Teď můžu vyjet na led s javorovým listem na hrudi a zahrát si se skvělými spoluhráči.

Užíváte si evropskou hokejovou atmosféru?
Určitě je to něco jiného, než v zámoří. Fanoušci zpívají po většinu zápasu, cítíte, jaká je energie mezi lidmi. Speciálně, když se Švédsko dostává do šance. (směje se) Připomíná mi to fotbalovou atmosféru, tohle v Americe nebo Kanadě nemáme.

Máte zkušenosti z NHL, ale je něco, co už vás juniorský šampionát naučil?
Že tady není žádný jednoduchý soupeř. Poslední zápas ve skupině jsme hráli proti Německu, hráli fakt dobře, naplno, málem nás i dokázali porazit. Takže každý den ze sebe musíte dostat to nejlepší. 

Co očekáváte před čtvrtfinále?
Víme, že v týmu mají talentované kluky. V OHL jsem hrál proti Šapovalivovi. Čeští útočnici jsou šikovní, makají, jsou poctiví. Bude to dobrý zápas.

Matthew Poitras | Foto: nhl.com

Narodil jste se nedaleko Toronta, takže trochu pikantní spojení hráče Bruins, ne?
Posledních pár let, ještě před draftem, jsme vždycky s kamarády sledovali zápasy Toronta, speciálně v play off. Mé rodné město je od Toronta jen hodinu autem, takže… Užívali jsme si, jak se v posledních letech zlepšovali. Sledovat hráče jako Marner nebo Matthews je velká škola. 

Jak jste se tedy cítil potom, co vás draftoval Boston?
Byl jsem prostě jen vděčný, že si mě na draftu vybral tým NHL. Boston je skvělé místo. Posledních pár měsíců, kdy tam žiju, si naprosto užívám. Organizace je jedna z nejlepších v celé lize, všechno je špičkové.

V Bostonu jsem byl a musím s vámi souhlasit. Město žije sportem a Bruins jsou zkrátka ikonický tým.
Každý večer, když se hraje doma, si jdeme užít. V hale je takové nadšení, fanoušci jsou vášniví. Hrát hokej v Bostonu je parádní.

Navíc máte české spoluhráče. Co říkáte na Pastrňáka, Zachu a Lauka?
Chovají se ke mně hezky, je mi sice devatenáct, ale berou mě jako sobě rovného. Pomohli mi zvyknout si na město i NHL, podporují mě. Ale to platí i pro ostatní.

Ještě jste s nimi nemluvil o čtvrtfinále?
Možná až po zápase. (směje se) Ne, zatím ani nebyl čas, Boston hrál na Silvestra zápas stejně jako my.

Je právě Pastrňák jedním z těch, od kterých se učíte?
Sleduju ho především v tréninku, když se snaží pracovat na drobných detailech. Taky zkouší různé nové věci, chce se pořád posouvat. S pukem je hrozně kreativní, to je prostě show. Často vůbec nevíte, jestli vystřelí nebo nahraje… Dívám se i na Marchanda a další zkušené kluky, jak moc na tréninku makají. Chtěl bych se jim jednou přiblížit.

Nepřináší David Pastrňák i něco navíc do kabiny? 
Určitě svoji specifickou energii. Je to fakt zábavný chlap, pořád mluví a hází nějaké vtípky. (směje se)

Do NHL jste se dostal po dvou sezonách v kanadské juniorce. Jaký to je skok? 
Největší rozdíl je v rychlosti. Všichni jsou taky mnohem silnější. Kromě toho máte v NHL samé vyspělé hráče, kteří perfektně dodržují systém. Každý je vždycky tam, kde má být – ve správný čas na správném místě. Ale platí to i pro spoluhráče, takže si s nimi hokejově najednou rozumíte, jako kdyby jste se znali několik let. Usnadní vám to, protože víte, že se na ně můžete spolehnout v konkrétních situacích.

Jak těžké bylo prosadit se do prvního týmu?
Nešel jsem do kempu s vysokým očekáváním. Chtěl jsem jen ukázat to nejlepší, co ve mně je. Chtěl jsem zanechat nějaký dojem, pak jsem asi očekával, že mě pošlou zpět do juniorky. Jak ale kemp pokračoval, získával jsem víc a víc sebevědomí. Říkal jsem si, že bych možná měl šanci. V přátelských utkáních jsem pak cítil, že se pořád zlepšuju. A dopadlo to nejlépe, jak jsem si mohl přát. Je to splněný sen.

Kanadský tým ale na mistrovství podrobně sledují média i fanoušci. Cítíte se pod tlakem?
Určitě je na nás tlak. Když jsem vyrůstal, každé Vánoce jsem dvacítky sledoval. Očekávání jsou jen ta nejvyšší, jasným cílem jsou zlaté medaile. Ale máme tady skvělou partu a věříme si. 

Proč myslíte, že je u vás doma MS juniorů tolik populární? 
Pro mě to bylo speciální tím vánočním časem. Vždycky jsem věděl, že 25. prosince máme Boxing Day a další den začíná šampionát. Kanada je hokejová země, a já osobně to mám tak, že… Hokej je můj život a z dětství mám díky reprezentaci krásné zážitky. Každý malý hokejista v Kanadě si chce na dvacítkách zahrát.

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace U20
• Mládež
• MSJ 2024