O. Kovařčík o vztahu s bráchou: Žádná ponorka nebyla. Líbí se mi směr Motoru
Ondřej Kovařčík
|
Foto: Petr Tibitanzl, hcmotor.cz
Z chladného severu na jihu. Léta platilo, že bez bráchy nedá ani ránu. Po dvou sezonách ve finském Jukuritu ale Ondřej Kovařčík zapouští kořeny na nové adrese bez mladšího sourozence, společné cesty se – minimálně na rok – rozdělily. Nejen o této změně vykládá v rozhovoru.
Proč jste upřednostnil Motor před ostatními nabídkami?
Už od listopadu jsem řešil nějaké možnosti ze zahraničí i extraligy. Říkal jsem si, že ještě chvilku počkám, co se objeví. De facto jsme pak čekali jen do konce února, jestli se naskytne něco zajímavého. Budějovice se mi ozvaly už kolem Vánoc, v Česku jsem řešil jen pár týmů. Projevily největší zájem, takže rozhodlo spíš tohle.
Úplně nejdřív vás ale lanařil Milan Doudera, ne?
(usměje se) Volal mi, že s ním mluvil pan Novotný, jestli bych o to vůbec měl zájem. Říkal jsem, že bych si určitě vyslechl jejich nabídku, nebo jak to vidí. Tam to všechno začalo, pak se to za pár měsíců upeklo.
Bral jste v úvahu, kde se klub pohyboval loni a že přes léto opět interesantně zbrojil?
Určitě, hrálo to roli. Pak jsem sledoval celou jejich sezonu, jak to probíhalo a hrozně se mi líbí směr, kterým se ubírají. Jsou na vzestupné trajektorii. Doufám, že to pomůže.
„Hrozně se mi líbí směr, kterým se České Budějovice ubírají.“
Po dvou letech ve Finsku si navíc zase užijete teplíčko...
Je to příjemná změna oproti městům, kde jsem dřív působil. Ale na Třinec nedám dopustit, tam jsem doma. Tyhle možnosti jsou nicméně jinačí, jižní Čechy jsou nádherné. Blízko máte Rakousko, Hlubokou, Lipno, kousek je to i do Prahy. Ale taky centrum je nádherné. Pořád s přítelkyní objevujeme nová místa.
Jak sesumírovat štaci v Jukuritu, která vás vypálila až do reprezentace?
S bráchou se nám splnilo to, proč jsme tam šli. Měli jsme super trenéra, který nás toho hodně naučil. Bylo to super, hlavně ten druhý rok. Tam si to sedlo, pak jsem se dostal i do repre.
Foto: X Mikkelin Jukurit
Po sezoně jste šel na operaci se sportovní kýlou. Co jsem si hledal informace, tak jde o dost nepříjemné zranění.
Paradoxně mě to trápilo celou tu úspěšnou sezonu. Pak jsem ještě bojoval o MS, takže se operace pořád odkládala a odkládala. Nakonec to zasáhlo do přípravy, ale já věřím, že jsem červenec a srpen odmakal. Budu připravený.
V čem vás to omezovalo nejvíc?
Ani ne tak na ledě, ale šlo spíš o to, že jsem nemohl dělat nic moc na nohy nebo na břicho. Spíš z tohohle hlediska mě to otravovalo, než že by mě to limitovalo vyloženě v zápase.
„Každá sezona by měla být lepší než ta minulá.“
Takže příští ročník od vás máme čekat ještě větší věci?
Doufám, že jo. Každá sezona by měla být lepší než ta minulá. Snad to tak bude pokračovat.
S čím do ní vletíte – ať už z osobní nebo týmové perspektivy?
Nerad si dávám nějaké cíle, protože když si člověk udělá nějaký plán, tak hned prvním zápasem jde do prde*e. Ať to zní jako klišé, ale půjdu zápas od zápasu a trénink od tréninku.
Extraligu si podmanila třinecké dynastie, vy sám máte ve vitríně tři zlaté placky. Nebude vzájemné klání krapet divné?
Asi určitě. Je tam spoustu kluků, co znám, se kterými jsme v kontaktu. Jsme dobří kamarádi. Bude to vyhecovanější zápas než normálně. Těším se na to, hrajeme tam hned druhý zápas. Doufám, že se nám podaří zvítězit. Uvidíme, sám nevím, co od toho čekat. Připravuju se jako na každý jiný zápas, budu se soustředit na sebe.
Už jste si navykl na to, že s vámi brácha nesedí v šatně?
Popravdě jo. Ale ani mi to nepřijde, po nějaké době jsem v české kabině. V Jukuritu jsme s bráchou mluvili česky jen my dva. Mám si teď víc s kým povídat, není to nic hrozného.
„Mám si teď víc s kým povídat, není to nic hrozného.“
V přípravě vám jeho Karpät uštědřil porážku 1:4...
Doufal jsem, že se na ledě moc nepotkáme. (usměje se) Měl jsem strach, že se někde blbě srazíme nebo tak. Ale spousta lidí mi to připomínala, že hrajeme proti sobě. Jak se hodilo buly, tak jsem to nevnímal. Jen když jsme šli proti sobě na buly, tak jsem věděl, že si musím dát větší pozor, protože ta jejich lajna byla dobrá. Nakonec to bylo kromě jednoho střídání v pohodě.
Musí být zvláštní sladit se s jiným centrem po svém boku, co?
Je to něco jiného. Vím, kde brácha jezdí v jakékoliv situaci. Určitě tam bude ještě nějaké zvykání, ale na to bylo času dost. Uvidíme, s kým budu v sezoně nastupovat. Ale v Budějkách je dost kvalitních hráčů.
Ondřej Kovařčík a Jiří Novotný. | Foto: hcmotor.cz
A ještě se vám nestýská?
Zatím ne. Je to ve fázi, kdy si od sebe odpočineme. Sem tam si napíšeme, vzal jsem ho na večeři, když sem přijeli. Je to v pohodě.
Chcete říct, že už jste si někdy lezli na nervy?
To ani ne. Spíš naopak, když se na ledě něco nepovede, tak jsme se okřikli, ale hned další střídání jsme se dali dohromady, protože jsme se nechtěli hádat. Hlavně v zahraničí, když jsme tam byli jediní dva Češi. To by bylo blbé, kdybychom se spolu nebavili. Snažili jsme se držet při sobě. Žádná ponorka za tu dobu nebyla.
„Snažili jsme se držet při sobě. Žádná ponorka za tu dobu nebyla.“
Stejně je to neskutečná story, vydržet vedle sebe tak dlouho...
I to, že se nám povedlo jít spolu do ciziny. To bylo celkem raritní. Byli jsme za to rádi, ale zároveň bylo jasné, že se to dřív nebo později musí stát. Teď to tak vyšlo a uvidíme, kam mě nebo bráchu zanesou další kroky.
Za podzimní sraz v nároďáku by se asi ani jeden nezlobil, ne?
To by bylo hezké, ale je to daleko. Nesnažím se na to zatím myslet.
Share on Facebook
