Naše děti jsou hrdí hvězďáci. Grim o úspěchu, konkurenci i rodičích
Foto: Matěj Drtina, hokejhvezda.cz
Každá povedená reprezentace českého hokeje na mezinárodní scéně moc potěší. To je i případ postupu pražské Hvězdy, jíž z pozice generálního manažera šéfuje Michael Grim, do finálové pětice soutěže Kanken Youth Retention Award.
„Ani jsem nečekal, že bychom se mohli umístit ve finálové pětici. Jsme za to velmi rádi. Inspiroval nás loňský první ročník soutěže a vítězství Plzeňských Vlků,“ hlásí Grim v rozhovoru pro hokej.cz.
Jakým způsobem jste se v zaslané přihlášce prezentovali?
Realitou (usmívá se). Realita je taková, že jsme mládežnický klub a vychováváme děti, aby se případně dostaly do extraligy nebo jiných soutěží, ale zaměřujeme se i na propojení se školou. Máme takovou vizi, že do poslední chvíle jsou u nás hokej a vzdělání na stejné rovině. V nejvyšších úrovních, mužích a juniorech, nekonkurujeme extraligovým klubům, ale do dorostu jsme na podobné úrovni a hrajeme stejné soutěže.
Když mluvíte o propojení se školou: Jak u vás funguje?
Ta původní podoba, kdy měl klub jednu spolupracující školu, už bohužel nefunguje. Na Praze 6 ale máme hned vedle sebe základní školu, do které chodí část hráčů. Využíváme její hřiště i tělocvičnu, naopak oni u nás mají kurzy bruslení. Jinak to ale musíme řešit u každého hráče individuálně. Škola nám řekne, jestli je tady dítě schopné trénovat navíc, nebo musí mít nějaké úlevy, my jí zase napíšeme hodnocení o hráči a podobně.
Tady český hokej hodně tlačí bota, souhlasíte? I když spíš až ve středoškolském věku.
Jednoznačně. Myslím, že tady nám ujíždí vlak a na skloubení hokeje se školou bychom se měli hodně zaměřit. V mladších kategoriích jsme schopni hrát se zahraničními týmy vyrovnaně, nebo je i porážíme, ale od patnácti let výš zaostáváme, jelikož všichni ostatní začnou trénovat dvoufázově, což u nás bohužel nejde. Já jsem viděl na vlastní oči, jak to funguje v Americe nebo třeba ve Švédsku. Byl jsem na stáži ve Växjö, kde to mají všechno zkoordinované.
Jelikož nejsem z Prahy, zajímá mě odpověď na otázku, která je pro vás zásadní. Jakou mají děti chuť hrát za Hvězdu versus hrát například za Spartu? Jdou stejně rády k vám jako do klubu, který má větší zvuk?
Já bych odpověď rozdělil do dvou částí. První je taková, že děti jsou velmi rády hvězďáky a jsou na to hrdé. Pokud tady odmalička vyrůstají, tak jsou s klubem spjaté a vůbec jim nevadí, že nemají na hrudi „S“ nebo logo nějakého jiného velkého klubu. My jsme takový rodinný klub, máme tady sice přes tři sta dětí, ale já znám osobně téměř všechny.
„Jsou tady někteří ambiciózní rodiče, kteří třeba fandí Spartě nebo Slavii, a proto se tam snaží dítě tlačit. Já za sebe říkám, že to není dobrá cesta.“
A druhá část odpovědi?
Jsou tady někteří ambiciózní rodiče, kteří třeba fandí Spartě nebo Slavii, a proto se tam snaží dítě tlačit. Já za sebe říkám, že to není dobrá cesta. Přijde mi zbytečné, aby někdo ve čtvrté nebo páté třídě přecházel z tohoto důvodu do jiného klubu. Pokud je kluk šikovný, myslím, že tady dostane větší ice time a můžeme víc uplatňovat i posuny do vyšších kategorií. Většinou to jsou rodiče, kdo má ty ambice.
Máte pocit, že je potřeba seshora říct důrazné „ne“ a zabránit předčasným přestupům?
Já jsem tedy proti nějakému kardinálnímu zakazování a přikazování, ale snažíme se rodiče přesvědčit, že je lepší cesta zůstat v našem klubu. Když uvidí, že má jejich dítě otevřený směr k profesionální dráze, tak jim samozřejmě nebudeme bránit v přestupu. Já bych dokonce uvedl i jeden aktuální příklad.
Povídejte.
Dva měsíce zpátky jsme podepisovali přestupní lístky našeho odchovance, brankáře Petra Hamalčíka. Chytal tady do extraligy dorostu, kdy jsme ho po sestupu pustili do Letňan. Pak se přes druhou ligu vypracoval do Ústí nad Labem, kde zazářil. Stále byl hráčem Hvězdy. A teď jsme se domluvili s Karlovými Vary na přestupu za dohodnutou částku, která ani nebyla tabulková, a bude třetím brankářem v extraligovém mančaftu. Prošel tady základnou a žákovskými kategoriemi, a nic neztratil. Hlavně jde ale o to, že z dvaceti hráčů v týmu se možná jeden dva podívají na profesionální úroveň. A co těch ostatních osmnáct? Přece všichni nepřestoupí do extraligových klubů, to nemá logiku. Už jsem viděl spoustu přestupů, kdy ti hráči opravdu vyhořeli a už se ani nechtějí vrátit zpátky jen na amatérskou úroveň.
Takže obecně vyzdvihujete práci malých klubů?
Ano, za mě je potřeba malé kluby podpořit. S tím souvisí i politika týkající se odstupného, které by podle mě mělo být nastavené trochu jinak. Inspiroval bych se švýcarským modelem, nebo ať nemusíme chodit za hranice, tak přestupním řádem ve fotbale. Menší klub, kde kluk vyrůstal a začal hokej milovat, by měl nějakým malým procentem profitovat na tom, když to ten hráč dotáhne vysoko. Teď mu velký klub hráče sebere a při případném přestupu třeba do NHL na tom ještě vydělá.
„Já chápu, že když se budeme bavit o nějakém regionu, třeba Jihočeském kraji, tak ta spádová oblast tam má význam. Ale u nás je to jiné. Pražákům je zbytečné nařizovat, že musí jít do konkrétního klubu.“
Četl jsem vaše vyjádření k návrhu spádových oblastí, jehož nejste příznivcem. Asi rozumím, jak to myslíte: Vy v hlavním městě něco podobného asi nepotřebujete.
Je to tak. Já chápu, že když se budeme bavit o nějakém regionu, třeba Jihočeském kraji, tak ta spádová oblast tam má význam. Ale u nás je to jiné. Jednak, pokud jsou rodiče zarytí sparťani a budou mít nařízeno, že mají jít na Slavii, tak to asi nebude fungovat. Navíc máme se všemi kluby dobrou kooperaci, a to nemluvím jenom o Spartě nebo Slavii, ale i o středočeských klubech jako Kladnu nebo Mladé Boleslavi. Pražákům je zbytečné nařizovat, že musí jít do konkrétního klubu. Když někdo bydlí na kraji Prahy a má to blíž do Boleslavi, tak spíš bude jezdit tam než přes celé město. Pokud jde ale o posuny hráčů do vyšší ligy, tak těm se rozhodně nebráníme. A klidně už i v dorostu, kdybychom nehráli extraligu.
Soustředíte se teď hodně na to, abyste dorosteneckou extraligu udrželi?
Není to tak, že bychom ji za každou cenu museli udržet, ale samozřejmě se na sezonu hodně připravujeme. I v lockdownu měli dorostenci každý týden připravené tréninky včetně různých výzev a postavili se k tomu dobře. Rozhodně si myslím, že ročník 2005 máme velmi zdatný, takže tomu věřím. Jsem v tomhle směru takový „reálný optimista“. Bude to těžké, to bezesporu, ale tak by to mělo být. Kdyby to bylo lehké, hráči by se nezlepšovali. Pokud se nám to nepodaří a bude to odpovídat naší výkonnosti, tak se nedá nic dělat. Hrajeme skupinu Západ, která je nabitá – je v ní šest extraligových klubů.
„Pro český hokej je důležité, aby se počet týmů v juniorech i dorostu snížil. Jinudy cesta nevede.“
Se zužováním soutěží tedy problém nemáte?
Vůbec, jsem jedině pro. Pokud se vejdeme do čtyřiadvaceti týmů, pak děláme tu práci dobře. Pokud ne, tak budeme pracovat dál a snažit se dostat zpátky na tu úroveň. Myslím, že pro český hokej je důležité, aby se počet týmů v juniorech i dorostu snížil. Jinudy cesta nevede. Jestli jsme se bavili o spolupráci se školami, tak chybějící konkurence je u nás druhým zásadním bodem. Od dorostu už musíme na hráče vytvořit tlak.
Abychom uzavřeli rozhovor zase k evropské soutěži: Její porotce zajímá také to, jak si vychováváte trenéry. Myslíte i na ně?
Ano, třeba teď jsme „poslali“ trenéra Luboše Dvořáka do Hradce Králové, kam odešel za přítelkyní. Nebo Richard Lobo je taky hvězďák. Pochází tedy z Havlíčkova Brodu, ale začínal na Hvězdě, když tady studoval fakultu. Pak si ho Jirka Bermann vytáhl do Liberce. Co jsem říkal o hráčích, to platí i o trenérech – cestu mají otevřenou. Máme u nás mix trenérů: Zdeněk Pavliš, který byl léta metodik na svazu, nebo Jirka Nikl, jenž hrával extraligu za Spartu, předávají zkušenosti těm mladším. A když někdo dostane možnost posunout se v kariéře, tak mu nebráníme.
Share on Facebook
