Nároďák je čest, říká Pešout. V Chomutově má cíl. Budoucnost? Budu makat

Simon Pešout | Foto: Český hokej

26. února 15:50

Pavel Mandát

• Reprezentace U16
• Mládež

Olympijská medaile do rodinné sbírky po dvaceti letech. To je příběh, který aktuálně prožívá klan Pešoutů. Zatímco trenér Martin Pešout má z Evropského olympijského festivalu mládeže 2005 zlato, syn Simon Pešout přivezl z letošního ročníku bronz. Nejen o tom je následující rozhovor s talentovaným mladým brankářem.

Před pár dny jste si z Evropského olympijského festivalu mládeže, který se konal v Gruzii přivezl bronzovou medaili. Kam tenhle úspěch ve své prozatím nepříliš dlouhé kariéře řadíte?
Určitě nejvýš. Jsem moc rád, že se nám podařilo získat bronzovou medaili. Navíc v reprezentaci jsem chytal teprve podruhé. Doufám, že poličku úspěchů v budoucnu co nejvíc rozšířím. (usmívá se)

Vnímáte starty v reprezentaci speciálně?
Bez pochyby. V mládeži jde o výběr toho nejlepšího z konkrétního ročníku, takže už to, že se na takovou akci dostanete, je super. Navíc Evropský olympijský festival je prestižní akce. Když chytáte v reprezentačním dresu, myslíte na Českou republiku, rodinu i kamarády. Je to zavazující.

V čem byla největší síla vašeho týmu?
V týmovosti a bojovnosti – s klukama se známe dlouho. K tomu bych přidal skvělé trenérské vedení.

Hráli jste proti o rok starším soupeřům. Byl znát rozdíl?
V určitých věcech ano. Program turnaje byl hodně nahuštěný, hráli jsme čtyři zápasy v pěti dnech. Navíc proti starším, jak říkáte, takže hokej byl silovější. Ale stíhali jsme, což mě na jednu stranu docela překvapilo. Na druhou stranu česká extraliga dorostu se hraje dvouročníkově, což je v tomto případě dobrá průprava.

Zlatá a bronzová medaile rodiny Pešoutů z Evropského olympijského festivalu mládeže | Foto: Osobní archiv Martina Pešouta

Jak na vás působila organizace turnaje? Spousta Čechů Gruzii stále vnímá tak trochu jako rozvojovou zemi…
No musím říct, že ani já toho o Gruzii moc nevěděl, ale organizace byla na vysoké úrovni. Nový stadion, pětihvězdičkový hotel… Paráda. I o hokej jako takový byl zájem. Když jsme měli volný den a byli ve městě, lidé se o nás zajímali, ptali se, někteří se s námi dokonce fotili. Fakt mě to překvapilo.

Mimochodem, váš táta Martin Pešout má z Evropského olympijského festivalu mládeže 2005 zlato…
Jo, říkal mi, že bez placky půjdu domů pěšky. (směje se) Samozřejmě to myslel s nadsázkou. Svou zlatou medaili z roku 2005 mi dal do batohu pro štěstí, jsem rád, že to pomohlo.

Řešíte spolu chytání?
Moc ne, říká mi, že chytání nerozumí. (směje se) Nechává to na trenérech. Například s panem Schwarzem se znám dlouho, je s ním skvělá spolupráce.

Co se týká klubové scény, působíte zejména v Chomutově. Jak vidíte vaše šance do závěru sezony?
Naším cílem je postup do extraligy dorostu, uděláme pro to maximum. Loni jsme vypadli v sedmém zápase finále, což byla škoda, ale letos se náš tým ještě o kousek zlepšil. Navíc jsme zkušenější, snad uspějeme.

Simon Pešout | Foto: Český hokej

Zároveň pomáháte Litvínovu, který hraje extraligu dorostu. Vnímáte rozdíl mezi oběma soutěžemi?
V určitém smyslu ano, extraliga je rychlejší. Ale neřekl bych, že jsou obě soutěže dramaticky jiné. Dokázal jsem se přizpůsobit. Chtěl bych poděkovat trenérům v Litvínově za šanci. Snad jsem nezklamal, když se nám podařilo postoupit do finálové skupiny. Bohužel v nadstavbě jsem toho už moc neodchytal, abych neměl za Litvínov víc jak 22 startů. Pak už bych nemohl chytat play off v Chomutově.

Vždycky jste chtěl být gólmanem, nebo vás lákal i jiný post?
Jiný post mě nelákal, naopak vždycky mě to to táhlo do brány. I v jiných sportech jako třeba fotbal nebo florbal. Všichni chtěli dávat góly, ale mně se líbilo chytání. Když jsem byl ve sportovní školce Komety Brno a přivezli brankářskou výstroj, bylo jasno. (usmívá se)

Doma s tím byli v pohodě? Někteří gólmani mi říkali, že když došlo na věc, nepanovalo u rodičů nadšení, že na syna budou střílet puky.
U nás pohoda. Táta byl rád, že chci hrát hokej. I když odmalička mě učil všechny možné sporty, tenis golf… Jsem mu za to vděčný. Pak mi řekl, ať si sám vyberu a já myslím, že moje volba je správná.

Co je mezi tyčemi vaše největší přednost?
Řekl bych, že čtení hry a bruslení. Většina gólmanů bruslení nesnáší, ale pan trenér Kněžický mě v Karlových Varech do bruslení neustále nutil. S odstupem času vidím, že se to vyplatilo.

Patříte ke gólmanům, kteří dokážou laciný gól rychle hodit za hlavu?
Musím zaklepat, naštěstí ano. Ani z případného vlastního gólu si moc nedělám a soustředím se na další střelu. Jsem za to rád, protože spousta gólmanů má s tímhle problémy.

Lákalo by vás okusit juniorské soutěže v zahraničí?
Zatím vidím svou budoucnost spíš tady v Česku. V Chomutově mi řekli, že když budu podávat dobré výkony, můžu dostat za rok nebo dva šanci v áčku, což mě láká. Dospělý hokej je samozřejmě něco úplně jiného než ten mládežnický. Budu makat, abych přechod zvládl.

A jak vlastně zvládáte studium?
Mám většinou jedničky a dvojky, takže zatím dobrý. Teď v pololetí 9. třídy jsem měl jedničky dvě dvojky z češtiny a informatiky. (usmívá se) I když skloubit školu a hokej je samozřejmě náročné. Brzy mě čekají přijímačky na gymnázium, snad je zvládnu.

Simon Pešout | Foto: Facebook Mládežnický hokej

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace U16
• Mládež