Modrý o výchově hráčů i Vondrkovi s Novotným: Na tu sezonu nezapomenu
Foto: hcmotor.cz
Bohatou hráčskou kariéru se dvěma extraligovými bronzy a 753 starty v NHL ukončil před deseti lety, poté se hned vrhnul na trénování. Zatím to vypadá, že Jaroslav Modrý má vysoké cíle i na lavičce. Co říká na velkou obměnu svého kádru, jak poznal české prostředí a co se mu líbí na USA?
Bývalý tvrdý bek se extralize ukázal nejen stylovou koženou bundou a čapkou, podceňované České Budějovice svými schopnostmi vytáhl až k bronzovým medailím. Teď ho ale čeká další výzva – na úspěšnou sezonu chce navázat.
Trenérskou kariéru jste začal v USA, co vám zámořské angažmá přineslo?
Každý kraj má něco do sebe, každá soutěž je trochu jiná. Člověk se učí, neustále se posouvá, každý den se může zlepšovat – stejně jako to funguje u hráčů, platí to i pro trenéry. Je důležité mít otevřené oči. V Americe jsem se hodně naučil dbát na detaily. To se snažím přenášet do našeho hokeje.
Váš loňský příchod do Českých Budějovic byl i návratem do Česka po několika letech a bez rodiny – oba vaši synové (18 a 23 let) hrají hokej za oceánem.
Není to jednoduché, ale každý musí něco obětovat, když chce něčeho dosáhnout. To je život. Děti mám ve škole, rychle dospívají a otcovskou péči už můžu dělat i na dálku.
Sám jste kromě tří let v AHL působil i jako asistent trenéra univerzitního týmu.
Mají to hezky zavedené, celé to prostředí se mi líbí. Systém univerzitního sportu v zámoří je velmi zajímavý, dcera i starší syn už jsou jeho součástí a je na nich krásně vidět, jak se soustředí právě na ty jmenované detaily. Spojení kvalitního vzdělání a sportu na výborné úrovni je parádní, obojí se dá dělat naplno. Mladí sportovci k tomu mají podmínky, tak to funguje. Je také potřeba říct, že univerzity mají solidní finanční podporu od státu.
„Je důležité mít otevřené oči. V Americe jsem se hodně naučil dbát na detaily."
Myslíte, že je do budoucna reálné vybudovat něco podobného i v Česku? Před třemi lety tady vznikla Univerzitní liga ledního hokeje (ULLH).
Vždycky je prostor se zlepšovat. V poslední době snahy o posun v Česku sleduju, vypadá to líp a líp. Ale bude to chvíli trvat, je to o penězích, popularitě, liga se musí zviditelnit. Aby sportovci o takové možnosti věděli a cítili, že taková cesta má budoucnost. V USA je univerzitní sport prostě součástí kultury. Absolventi a studenti univerzit se cítí být součástí své školy, sport je tím pádem reprezentuje, tak tomu pomáhají. Od malička v tom vyrůstají.
Čím se liší trenérská práce u dospělých a u mládeže?
Největší rozdíl je, že jakmile udělám chybu u dětí, tak ji vidím jenom já. V profesionálním sportu už ale moje rozhodnutí sleduje celá republika, není se kam schovat. Když se ještě vrátím k výchově talentů v Česku – myslím, že se dělá plno výborných věcí pro dnešní mládež, aby se hokejisti učili, aby se zlepšovali a posouvali mezi dospělé. Finální produkt v extralize se podle mě pořád zlepšuje a myslím si, že kvalita je velice slušná.
„Největší rozdíl je, že jakmile udělám chybu u dětí, tak ji vidím jenom já."
Myslíte, že český hokej roste?
Je to běh na dlouhou trať. Chce to čas a musíme být připravení na to, že to občas půjde nahoru a občas dolů. Na přelomu tisíciletí jsme měli spoustu úspěchů, byla tady generace hokejistů, kteří nám pravidelně vozili medaile. Teď už to takové není, ale pořád máme spoustu kvalitních hráčů. A na mezinárodních akcích je to o vytvoření pořádného týmu. Mít systém a cíl, kterému budeme věřit. Je super, že nám to ukázal bronzový nároďák ve Finsku, dvacítka teď také nebyla daleko. Ale návrat mezi elitu nepřijde hned a nepřijde sám od sebe. Musíme pořád pracovat a každým dnem se zlepšovat.
Foto: Petr Tibitanzl, hcmotor.cz
Velký skok jste v minulé sezoně udělal s Budějovicemi. Ze čtrnáctého místa k bronzu… Jaké jsou cíle Motoru do nové sezony?
Přál bych si atraktivní hokej pro naše fanoušky. Chceme mít takovou roli v extralize, abychom byli respektovaní. Kam se s tímhle dostaneme, ukáže čas. Ale každý den se chci zlepšovat a chci vyhrávat utkání. Nemůžu přeci přijít a na startu sezony říct, že chci skončit desátý, to ne! Jasně, je tam nějaký respekt vůči soupeřům, ale my se budeme snažit vyhrát každé utkání.
Loni jste se díky perfektnímu závěru základní části vyšvihli až ne čtvrté místo, Budějovice pak poprvé po čtrnácti letech postoupily do semifinále. Pomáhal vám svými zkušenostmi na dálku i Václav Prospal?
Určitě. Vašek udělal v Budějovicích kus práce a za tři roky posunul náš klub zpět do nejvyšší soutěže, byl jeho důležitou součástí. Pracoval i pro Česko, u národního týmu dělal asistenta trenéra. Do hokeje přináší obrovskou pracovitost a taky svou zajímavou osobnost. Byl úspěšným hokejistou a já si myslím, že je i úspěšný trenér. Fandím mu, jsme neustále v kontaktu a z Vaška cítím, že se pořád zlepšuje. Je to další z kluků, kteří vyrůstali v době, kdy tady měl hokej velkou sílu.
„Chceme mít takovou roli v extralize, abychom byli respektovaní."
Podobně jako váš asistent Patrik Martinec, který však během léta odešel do Sparty.
Je to chytrý kluk s mnoha zkušenostmi. Pomohl mi hodně v začátku, když jsem přicházel do nového prostředí. Měl dobrý vliv na náš tým, dobře komunikuje, byla s ním radost pracovat. Přejeme mu hodně štěstí v další kariéře. Teď je náš soupeř, to je život. Musíme najít cestu, jak ho nahradit.
Bude tam před vzájemnými zápasy nějaké hecování?
(usmívá se) Tak je to vždycky, člověk chce vyhrávat…
Máte takové pocity i proti Plzni, kde jste odehrál tři sezony po návratu z NHL? Bývalí spoluhráči Martin Straka s Tomášem Vlasákem jsou teď ve vedení klubu.
Přiznávám, je to trochu motivace navíc. Je fajn vidět kluky, se kterými jsem měl šanci bojovat o ty nejvyšší mety – a když se potkáme v extralize proti sobě, tak je to takové speciální.
„Nemůžu přeci přijít a na startu sezony říct, že chci skončit desátý, to ne!"
Do týmu vám naopak přibyl trenér David Čermák z Kladna. Splňuje vaši představu, že jste k sobě jako bývalý obránce hledal někoho ofenzivnějšího?
Jasně, David měl svou kariéru postavenou na kreativitě. Jsem rád, že mám v týmu bývalého útočníka, který přemýšlel jak dávat góly a vymýšlel. Je fajn zase pracovat s někým, kdo má náhled na hokej z jiného soudku. Pracoval na Kladně dlouho a má plno zkušeností se zajímavými hráči, se zajímavým týmem. Taky se od něj snažím učit a získávat další znalosti.
Celkem ale z Budějovic odešlo sedm hráčů stabilního kádru: Voženílek, Abdul, Piskáček a další.
Něco končí a něco začíná. Musíme se s tím nějak vyrovnat, zase přišlí a přijdou jiní, mladí a ambiciózní kluci. Důležité bude najít pro ně správné role a zasvětit je do našeho systému, aby se jim povedl přechod.
Je právě zapracovávání mladých hokejistů do týmu jedním z vašich trenérských cílů?
Jižní Čechy vždycky byly silné, vždycky jsme našli kvalitní hokejisty jak v Budějovicích, tak po celém kraji. Tábor, Písek, Vimperk, to byly všechno silné týmy, které nás v minulosti zásobovaly kvalitními hokejisty. Věřím, že v tom budeme pokračovat i v budoucnosti. Ale je na nás, abychom s nimi uměli správně pracovat a mohli jsme zase budovat jihočeskou základnu.
„Důležité bude najít pro ně správné role a zasvětit je do našeho systému."
Aby toho nebylo málo, Jiří Novotný definitivně ukončil kariéru.
Novotnému klobouk dolů. Ten kluk si postavil kariéru na fantastickém charakteru. A zase nám to ukázal loni tím, co přinesl do té skupiny, do toho týmu. Bojovnost, nasazení, radost ze hry, soutěživost… Jsou to takové drobné věci, které potom v těch důležitých zápasech převážily misky vah na naši stranu. Do velké míry jsme měli tak povedenou sezonu díky němu. Bylo fajn ho vidět v akci, on si to taky moc užíval.
Brusle na hřebík možná pověsí i Michal Vondrka…
Další ostřílený bard, který mi pomáhal s mladšími kluky. Ukázal jim cestu, jak vypadá profesionál, jak být připravený na trénink, na zápas. Je radost s takovými kluky pracovat, jsou prodlouženou rukou trenéra. Když jsem něco řekl v kabině, tak oni si vzali slovo po mně a řekli to podobně svými slovy. Doplňovali jsme se navzájem, takže jsme všichni byli na stejné úrovni a na stejné vlně, na jedné lodi. Byla radost chodit na zimák, tihle dva kluci mi to dělali moc fajn. Jsem rád, že jsem měl tu šanci s nimi pracovat a ať se stane co se stane, tak tuhle sezonu si budu napořád pamatovat.
„Já jsem jako trenér součástí celku, ale to neznamená, že jsem hráčům nadřazený."
Připojí se k vám Vondrka až na podzim, tak jak plánuje?
Museli byste mu zavolat a zeptat se jeho. (usmívá se) S námi zatím netrénuje.
Zaujalo mě vaše netradiční řešení prvního týdne na ledě, pro který jste zvolil kapitánské tréninky. Hrajícím trenérem se tak na chvíli stal Milan Gulaš. Snažíte se být progresivní?
Moji lídři, kapitán a asistenti mi povedou tým. Ve výsledku je to jejich mužstvo. Já jsem jako trenér součástí celku, ale to neznamená, že jsem hráčům nadřazený. Taky chci hráčům ukázat respekt a ukázat jim, že budu poslouchat i jejich názory a ne jim nutit jen ty svoje.
Foto: Marek Švamberg, hcplzen.cz
Share on Facebook
