Zážitky z NCAA: První Čech na Cornellu vypráví o spojení sportu a školy

Hrál v Benešově, pak na Slavii. Daniel Svoboda se ale v létě 1995 rozhodl pro změnu: „Vždycky jsem měl sen jít hrát hokej do Ameriky. Otevřela se příležitost přes mého kamaráda, šel jsem to zkusit hned po gymnáziu. Až tam jsem se dozvěděl o univerzitním hokeji,“ vypráví parádní příběh o své cestě za oceán. A za dospělým životem.

Hrál ligu, která byla ještě pod OHL. Nejvyšší kanadské juniorky jsou totiž brané jako profesionální soutěže a z nich se do NCAA nesmí.

„Juniorské soutěže jsou intenzivně skautované. Když se vám tam daří, hned si vás všimnou. Mě oslovilo několik univerzit, stejně jako další kluci jsem si tedy mohl vybírat. Univerzity mezi sebou soupeří, kdo koho uloví…“ 

„Možná jsem trochu věděl, co znamená Harvard. Ale o Cornellu jsem nic nevěděl,“ usmívá se Svoboda po letech. Právě on stojí za tím, že prestižní tým Cornell University dorazil do Česka k zápasům se Spartou, Karlovými Vary a výběrem ULLH.

„Potkaly se tři věci: S trenérem Mikem Schaferem jsem se o tom bavil hodně dlouho a tohle je jeho poslední sezona. Ondra Pšenička je taky ve čtvrťáku, takže měl poslední možnost. A třetím faktorem byl opravdu český univerzitní hokej, který roste.“

Co přesně americká škola nabízí? „Téměř bezkonkurenční mix hokejového programu a  špičkového vzdělání. Je to jedna z Ivy League škol, na úrovni Princeton, Yale… Ale zároveň má špičkový hokej, který má dlouhou tradici. Když jsem tam šel já, zrovna dvakrát za sebou vyhráli svoji ligu,“ popisuje Svoboda. „Ty emoce, které člověk zažije, když se člověk přijede podívat na kampus, a vezmou ho na hokej… Na Cornellu je hokej číslo jedna. Jinde na Ivy League univerzitách to tak není.“

„Můj obor se jmenoval Industrial and Labor Relations, což je dobrá přípravka pro právníky, personalisty, byznys. Tenkrát mi řekli, že tam, dostanu nejvyšší finanční podporu. Cornell je velká škola, dává flexibilitu. Takže jsem mohl studovat i předměty právnické, ekonomické i marketingové.“

„Je to jedna z nejhokejovějších škol. Když se prodávaly permanentky na hokej, v kampusu lidé přes víkend i stanovali, aby na ně přišla řada. Když jste hokejista, mají vás za celebritu. Atmosféra na hokeji je skvělá.“ 

Svoboda byl tehdy v devadesátých letech průkopníkem, jedním z prvních našinců, kteří si tuhle cestu vybrali. I v uplynulé sezoně hrálo ale zámořskou NCAA jen šest Čechů. „Na to, jak je to skvělá a unikátní cesta, pořád v NCAA nehraje skoro nikdo. Od doby, kdy jsem v Cornellu skončil, je Ondra Pšenička prvním Čechem na této univerzitě.“

Liga má přitom 60 týmů rozdělených do několika konferencí. Spousta zámořských sportovců má studium na prestižní univerzitě jako svůj velký cíl. Cíl číslo jedna.

„Konkurence je obrovská. Školy ale aktivně hledají sportovce a v NCAA teď působí 146 Evropanů, to je asi deset procent všech hráčů. Myslím si, že tohle číslo bude ještě růst. Snad bude více i Čechů,“ přeje si Svoboda.

„A dobré je to i ve škole. Poznáte hodně lidí, kamarádů, máte možnost si vzít různé předměty. Ithaca navíc není velké město, žije univerzitou. Já tam navíc šel v devadesátkách, jako kluk z komunismu jsem zažil jsem spoustu šoků,“ směje se.

„Řeknu jeden přiklad z přednášky „historie práce“. Nutili nás tam číst Marxe a Engelse, což je ještě v pořádku, je to liberální škola. Zajímavé ale bylo, že tenkrát někteří profesoři a hlavně studenti jejich myšlenky brali hodně vážně. Velmi seriózně debatovali o tom, jestli komunistický systém vlastně není lepší… My jsme na ně koukali jako blázni. „Nechte nás taky mluvit, ještě před pár lety jsme v tom žili,“ říkal jsem si.“

„Člověk se musí umět postarat sám o sebe, mít drajv, pracovat v týmu. Byla to úžasná životní škola.“

A co samotný sport? „Už tehdy to bylo na vysoké, profesionální úrovni. Zápasů je samozřejmě trochu míň, aby se hráči mohli rozvíjet a pracovat na sobě. Hodně se trénuje, i individuálně, jsou to hodiny navíc.“

Nahoru se postupně dostává i univerzitní hokej v Česku, což je tedy jeden z důvodů, proč se Cornell povedlo do Prahy přivézt.

„Neměli bychom se na to dívat z pohledu, kde je zrovna teď. Ale spíš jak se dokázal posunout. Za pár let zažila liga velký vzestup, ať už z pohledu zájmu, nebo kvality. Byl jsem se podívat na Bitvu o Prahu a posílal jsem Mikeovi (trenérovi Cornellu) videa. Ptal se, jestli to mohou mít v Praze taky. Vyprodaná holešovická aréna a jedna velká párty, oslava studentů. To je skvělý.“

„I když se nám všem líbí americký systém, musíme být realističtí a říct si, že se tam asi nedostaneme. Ale udělat další pokroky v tom, že lidi začnou brát myšlenku sportu a studia vážně. Jde to více propojit na všech úrovních. Nejenom na univerzitní, ale hlavně na středních a základních školách. O to se musíme snažit!“ 

V prvním přátelském utkání proti Spartě padl Cornell 1:6. „Výsledek se Spartou mě mrzí, průběh byl lepší. Ale trochu jsme čekali, že to bude těžké. Špičkový tým Česka pořád bude lepší, než TOP týmy z univerzit. Navíc je vidět, že se Cornell ještě vyrovnává s přeletem, náročným programem zde, a vůbec s rozjedem sezóny. Plus jim kvůli zranění chybí několik nejlepších útočníku. Proto jsem byl rád, že Sparta namíchala sestavu, která byla hratelná. Ale zápas nevyšel.“

Po otázce, jak je v Česku vnímaný univerzitní hokej, si vezme slovo Stanislav Pšenička, otec Ondry Pšeničky, který právě na Cornellu studuje: „Docela se angažují Karlovy Vary, proti kterým Cornell taky nastoupí. Majitel v Americe studoval a hodně tomu fandí. Dokonce jde tak daleko, že i v klubu mají zájem, aby se na univerzitu někteří kluci od nich dostali. Neříkají, že jim utíká hráč. Prezentují to tak, že by byli šťastní, kdyby se jim tam podařilo jednoho hráče ročně dostat. Ve středu je v Karlových Varech workshop jako byl na Spartě – už teď víme, že je tam patnáct rodin s klukama, kteří mají zájem a uvažují o NCAA.“

Svobodův názor? „Pořád je tady trochu opatrnost. S Miro Šatanem jsme už před pár lety dali dohromady výběr juniorské reprezentace – s filtrem, že to jsou kluci, kteří mají zájem o studium – a vzali jsme je do Ameriky. Slovenský svaz tomu byl otevřený, chtějí víc propojit sport se vzděláním.“

„V Česku cítím spíš přístup, že kluby přijdou o hráče. Přitom je to výhodnější, než posílat hráče do juniorky. Když pošlou někoho na univerzitu, ve 24 letech se jim třeba vrátí jako hotový hráč...“

„Nejdůležitějším otázkou ale není to, jestli posílat hráče na univerzitu. Důležitější je, jestli týmy a naši politici od základů začnou přebudovávat systém a snažit se o kvalitní spojení sportu a školy. Teď se víceméně v patnácti letech rozhodujete, jestli na školu víceméně zanevřete, anebo ji pořád budete dělat dobře i se sportem, ale bude to hodně, hodně náročné.“

„Pokud nejste například doktor a nepotřebujete velmi specifické znalosti, vzdělání není tolik o tom, co konkrétně se naučíte v předmětech. Záleží, jak rostete jako člověk, jakou síť si vybudujete, jaké dovednosti získáte. Máte i disciplínu a zájem učit se. Když skloubíte dobrou školu se svým zájmem, s chutí se zlepšovat… A nemusí to být jen ve sportu.“

Daniel Svoboda v hokejové kariéře nakonec nepokračoval kvůli zdravotním potížím. Zkušenosti z univerzity tak zužitkoval v mezinárodním prostředí byznysu.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter