Adam Černý
|
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Takovéhle situace se nedějí každý den. Plzeňský gólman Adam Černý přitom potřeboval v utkání proti Mladé Boleslavi jen osvobodit svůj tým od tlaku, všechno ale do sebe zapadlo a po vyhození přes celé kluziště skončil kotouč v soupeřově bráně. A to je pocit, který se nedá popsat...
Adame, v sobotním kole jste vstřelil gól. Jaký je to pocit?
Byl to neuvěřitelný pocit. Něco, co se ani slovy nedá popsat. V první chvíli jsem jen stál v šoku a sledoval puk, jak klouže do brány. Nemohl jsem uvěřit, že to tam opravdu padlo. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co se vlastně stalo, a popravdě jsem ani nevěděl, jak se mám radovat. Ten adrenalin byl tak obrovský, že jsem myslel, že to se mnou sekne.
A jaký je pocit sledovat, že se o vašem gólu mluví?
Určitě je to příjemný pocit, když se o tom mluví a má to takovou pozornost. Je fajn vidět plný telefon gratulací od známých a kamarádů. Každopádně, co se stalo, je už za námi a teď jedeme dál – čeká nás ještě obrovský kus práce jako tým. Když se ale něco takového povede a vidí to i ostatní, je to pro mě určitě příjemná motivace do další práce.
„Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co se vlastně stalo, a popravdě jsem ani nevěděl, jak se mám radovat.“
Zkoušel jste střílet do prázdné brány už někdy dříve?
Ještě jsem nikdy neměl v zápase prostor na to, abych vystřelil, ale na brankářském tréninku v Jihlavě s panem Jarošem a panem Dršatou jsme hodně pracovali na práci s holí, protože v dnešním moderním hokeji je skvělé, když brankář dokáže pomoci v obranném pásmu a funguje jako šestý hráč na ledě. Dost často jsme na brankářském tréninku na konci měli soutěže, kdo dá nejvíc gólů. Ten, kdo dal gólů nejméně, měl vždycky nějaký trest. Mně to moc nešlo, takže jsem byl skoro vždycky ten, kdo prohrál. Nicméně, skoro vždycky vyhrál Filip Sigmund, který už si dal gól i v extralize dorostu. To svědčí o skvělé práci dvou trenérů, které jsem zmínil, takže si myslím, že se s Banánem (Filipem Sigmundem – pozn. red.) shodneme, že je to hlavně jejich zásluha, a děkujeme jim za to.
Jak vlastně celá situace z vašeho pohledu vypadala?
Dostali jsme pět minut do konce utkání trest a vyhrávali jsme jen o jeden gól, takže jsem opravdu neměl v plánu střílet. Byl tam obrovský tlak od Mladé Boleslavi, ale podařilo se nám dostat puk do středního pásma. Když zakládali útok do našeho pásma, nepovedla se jim přihrávka a puk se klouzal až ke mně. V tu chvíli jsem absolutně nic nevnímal a snažil jsem se puk vyhodit co nejdál. To, že se trefím přímo do branky, jsem absolutně nečekal, a když se to stalo, byl to neskutečný pocit.
Vy jste si vlastně kotouč ani nezpracoval…
Byla to naprostá náhoda! Puk se sice třepal, ale s obrovským štěstím se svezl po hokejce nádherně a přeletěl hráče, kteří byli dost blízko. Puk dopadl až v půlce hřiště a klouzal kousek vedle branky. Museli při mě stát všichni svatí, protože se na poslední chvíli postavil a dojel doprostřed branky. Když se na to koukám zpětně na videu, určitě byla lepší varianta, abych puk radši přikryl. Ale zaplať pánbůh, že jsem to zkusil, a nakonec se to povedlo.
Viděl jste na svůj gól dobře? Vaši spoluhráči se začali radovat určitě dříve než vy…
Bylo tam přede mnou hodně hráčů, takže jsem hledal skulinku mezi nimi, abych vůbec viděl, kam ten puk jede. Viděl jsem ho celou dobu, jak se klouzal až do branky, ale někteří kluci na střídačce měli ruce nahoře, ještě než puk vůbec byl v brance (směje se). Já jsem čekal, až opravdu doklouže, a když se to stalo, tak jsem vlastně ani nevěděl, jak se radovat. Kluci hned za mnou jeli a řvali, ať si jedu plácnout se střídačkou.
„Když se na to koukám zpětně na videu, určitě byla lepší varianta, abych puk radši přikryl.“
Jaké byly ohlasy od okolí?
Spoluhráči mi hnedka v kabině gratulovali. Všichni byli nadšení a říkali, že by nikdy nevěřili, že bych dal gól, takže byli rádi, že se mi to povedlo. I na sociálních sítích mi začali psát kluci, kamarádi a známí, asi hodinu po zápase, když se to dostalo ven. A jak se to šířilo tak mi mobil cinkal až do druhého dne. Byl to pro mě příjemný pocit, že si toho někdo všiml. Ohlasy byly opravdu pozitivní a moc mě potěšily.
Jak byl ten zápas celkově náročný?
S Mladou Boleslaví jsou vždycky těžké zápasy, mají výbornou obranu a hrají skvěle týmově odzadu. Zblokují každou střelu, která jde na jejich branku, takže je opravdu těžké jim dát gól. V této sezóně se nám ještě nepodařilo proti nim bodovat, takže tři body z tohoto utkání jsou opravdu zlaté, obzvlášť v naší nabité tabulce, kde rozhoduje každý bodík.
Když jsou rozdíly v tabulce tak minimální, co rozhoduje?
V našich zápasech rozhoduje skoro vždy oslabení, kterých máme až moc, a často v nevhodnou dobu. Když bychom potřebovali bojovat v pěti, tak bojujeme v oslabení, a to nám pak utíkají zápasy. To samé máme se střelbou – už od začátku sezóny se trápíme v úspěšnosti střelby, kterou máme bohužel druhou nejhorší. A přitom si myslím, že máme dost šikovné hráče, jen je potřeba to prolomit a začít být efektivnější.
Jak zatím hodnotíte sezonu?
Strašně rád bych hodnotil dosavadní průběh sezóny kladně, ale bohužel to nejde. Cílem bylo dostat se do první osmičky a zajistit si play off, vést sezonu k co nejlepšímu umístění. Bohužel se nám to nepovedlo, trápíme se v dolní osmičce a každý zápas, ve kterém ztratíme body, nás oddaluje od play off a přibližuje k baráži, kde určitě nechce skončit nikdo. Tým rozhodně nemáme špatný, takže doufám, že to, v čem se trápíme od začátku sezóny, se co nejdříve zlomí a začneme se přibližovat k play off.
„Bude to ještě hodně práce, ale když budeme chtít, zvládneme i cíle, které se nám momentálně mohou zdát nemožné.“
A co osobní hledisko?
Nejsem typ brankáře, který by hodnotil svůj vlastní výkon. Ano, daří se mi, je to zatím moje nejlepší sezóna v juniorce, za což jsem strašně moc rád. Mám obrovskou důvěru od trenérů, kterou se jim snažím vracet v zápasech. Ale hrajeme hokej, je to kolektivní sport a rozhodují týmové výkony. A bohužel jako tým nejsme tam, kde jsme chtěli být, takže určitě panuje zklamání
V Plzni jste první sezonu, vnímáte nějaký rozdíl oproti předchozímu ročníku?
Ano, je to moje první sezóna v Plzni a jsem za to opravdu rád. Máme tady dobrou partu, skvělé zázemí, a hlavně tu mám obrovskou důvěru trenérů, což je pro mě velký plus a hodně mi to pomáhá po psychické stránce. Když bych měl porovnat s minulou sezónou, v Třinci se mi vůbec nedařilo, tak jsem zkusil štěstí v nižší soutěži v Havlíčkově Brodě, kde jsem měl taky skvělou důvěru trenérů a parádně jsem se tam vychytal. Tu sezonu jsme tam měli i skvělou partu, ale vzhledem k nižší soutěži bych tyto dvě sezony neporovnával. Co se týče ambicí, přišel jsem do Plzně s tím, že chci hrát o nejvyšší příčky a dostat se daleko i v play off. Zatím se to nedaří, ale neodcházíme z boje. Bude to ještě hodně práce, ale když budeme chtít, zvládneme i cíle, které se nám momentálně mohou zdát nemožné.
Share on Facebook
Share on Google+
