Nejmladší mistři? Z Komety. Velký úspěch, ale kluky čeká dlouhá cesta, ví Meluzín

Vůbec nejmladšími republikovými šampiony pro sezonu 2023/24 se stali hokejisté Komety. Brněnští osmáci pod taktovkou kouče Romana Meluzína vytěžili maximum z návratu bojů o titul do kategorie U14 a v play off neztratili ani jeden zápas.

„Myslím si, že je to velký úspěch, protože konkurence byla obrovská. Máme z toho velkou radost,“ ohlíží se Roman Meluzín za titulem, k němuž svůj tým v uplynulém ročníku dovedl.

Kometa nejprve splnila „povinnost“ v základní skupině, z níž postoupila z druhého místa za Jihlavou. Do nadstavby už ale všichni ambiciózní účastníci vstupovali pod určitým tlakem: Nemohli si dovolit moc zaváhání, neboť do play off šel z každé skupiny pouze jeden tým.

„Kluci i my jsme to cítili, zdůrazňovali jsme jim to. Myslím si, že kluci to vzali za dobrý konec a soustředili se na to. Výsledky sice kolikrát vypadaly suverénní, ale na ledě to tak nebylo. Museli do toho dávat všechno. Těžkými zápasy se posouvají dál,“ ví brněnský lodivod.

Zpočátku nadstavby se Kometa držela v čele po boku Českých Budějovic, ale ty poté setřásla. Zejména díky vítězství 12:1 v nejdůležitější vzájemné bitvě. „Nevím, jestli jim ten zápas tak nevyšel, nebo nám tak extrémně vyšel, ale tam se to trochu zlomilo na naši stranu,“ vzpomíná Meluzín na zápas, po němž si jeho svěřenci nenechali postup vzít.

Naopak svůj náskok v čele tabulky ještě zvýraznili, po dvaceti duelech skončili o třináct bodů před Motorem. Mohli se tak chystat na play off – první ve svých životech.

„Nechtěli jsme, aby kluci byli pod tlakem, ale aby pořád hráli svoji hru. Říkali jsme jim, že tam už se nesmí zaváhat. Jakmile se zaváhá, tak už šance nepřijde. Kluci k tomu přistoupili výborně, měli dobrou morálku a vyšlo to,“ shrnuje trenér hladkou cestu vyřazovacími boji.

I když, hladkou... Pouze z hlediska výsledkové bilance 4:0 na zápasy. V první semifinálové bitvě musela Kometa otáčet skóre na 6:4, Vítkovice přetlačila až v samém závěru. Právě to ji nakoplo za titulem.

„S Vítkovicemi jsme se potkali v srpnu hned v prvním přátelském utkání. Měly výborný mančaft, v lize jsme se s takovým soupeřem do té doby nesetkali. Dvakrát jsme prohrávali a podařilo se nám to otočit. Tam si myslím, že se lámal chleba,“ popisuje Meluzín duel, v němž získali jeho svěřenci klíčové sebevědomí. „Začali si věřit a na ledě to bylo vidět,“ pokyvuje.

Odvetu získali Brňané výsledkem 4:2, ve finále proti plzeňské Škodovce pak přidali dvojici mírně vyšších výher. „Měli jsme k Plzni, stejně jako ke všem soupeřům, velký respekt. Do obou utkání jsme dobře vstoupili a nedělali tolik zbytečných chyb, dobře nás držel gólman. Navíc jsme neměli rozdíl mezi první, druhou a třetí pětkou, každý zápas nám rozhodl někdo jiný. V tom byla síla kolektivu, že kdokoli mohl dát gól kdykoli,“ libuje si bývalý vynikající útočník.

Po vítězství 6:3 zvládla Kometa druhou bitvu v Plzni 4:0. Tři góly nasázela už do poloviny střetnutí a náskok pak kontrolovala. „Hráli jsme do poslední minuty. Sice to vypadá jednoznačně, ale Plzeň měla šikovné útočníky a nebezpečné střely, takže jsme byli nervózní až do posledního hvizdu,“ podotýká Meluzín, jenž v hráčské kariéře slavil dva tituly mistra světa.

Mladíci v modro-bílých dresech si mohli vychutnat (prozatím) alespoň titul republikových šampionů. „Užili si to na ledě, dostali pohár a medaile. Kustod sehnal šampáňo, tak se kluci v kabině postříkali,“ culí se jejich kouč. „Zažívali to poprvé, byla to velká euforie. Potom ještě v rámci finále juniorské extraligy nastoupili na led před několika tisícovkami lidí, to pro ně taky byla odměna,“ pochvaluje si.

Návrat bojů o titul do kategorie U14 kvituje Meluzín nejen díky tomu, že právě jeho celek došel nejvýš. V tomto věku už skutečně má smysl dohrát sezonu až do konce, aby se talenti naladili na další sezony s „ostřejšími“ bitvami o medaile.

„Rozhodně, takové zápasy kluky posouvají. Za mě je určitě dobře, že se to vrátilo,“ pokyvuje Meluzín. A čím si podle něj Kometa zlato zasloužila? „Každé mužstvo potřebuje k takovému úspěchu gólmany, my jsme měli tři a na všechny se dalo spolehnout. Hodně gólů jsme dávali a málo dostávali,“ popisuje kouč ideální scénář.

K tomu vypichuje i zmiňovanou vyrovnanost kádru. „Jak jsem říkal, všichni kluci mohli rozhodnout. V tom byla naše síla. Drželi jeden za jednoho a v týmu vládla dobrá atmosféra,“ kvituje.

Když ale zmiňuje brankáře: V komeťáckém ročníku 2010 vyrůstá David Brůček, který na sebe už nyní přitahuje pozornost. Vždyť odchytal spoustu zápasů mezi staršími v deváté třídě a také se představil na republikovém mistrovství krajů U15. To se podaří jen málokterému gólmanovi.

„Myslím si, že má dobře našlápnuto. Teď bude záležet jenom na něm, jak bude pracovat dál a dál, protože talent má. Potřebuje k tomu i štěstí, musí se sejít všechno dohromady,“ ví jednapadesátiletý trenér. „Celou sezonu u nás nebyl, chytali Kuba Vávra a Anička Putnová, ale taky parádně. Svoje si odchytali. Na play off jsme byli rádi, že se nám vrátil David, a zachytal výborně,“ těší Meluzína.

Samozřejmě i v poli měl řadu talentů, kteří by to mohli dotáhnout daleko. „Ještě si ale myslím, že je brzo to říkat. Jak říkám, mančaft je vyrovnaný. Kluci musí pracovat dál, mají před sebou ještě dlouhou cestu.“

I další kus téhle cesty ujdou brněnští mladíci pod vedením Romana Meluzína a Jana Konečného, kteří se s ročníkem posouvají do deváté třídy. „Tým nám zůstává pohromadě a ještě nějací hráči přijdou. Máme za sebou měsíc letní přípravy a zatím z toho mám dobrý pocit. Čeká nás těžká skupina, budeme se soustředit na dobrý vstup do soutěže a pokračovat krok po kroku,“ předesílá hlavní trenér.

Na jednu stranu má ale po mistrovském titulu v osmičkách trochu ztíženou roli. Nebudeme si nic nalhávat, takový úspěch se mladým hráčům snadno dostane do hlavy a před novým ročníkem na něj musí svým způsobem zapomenout. Žádný náskok si do sezony za odměnu nepřenáší, zkrátka: Co bylo, bylo. Trenéři musejí hokejistům připomínat, aby zůstali pokorní.

„Řekl jste to dobře, musíme jim to neustále připomínat. V každém tréninku, protože jeden vypadá fantasticky a při druhém je to úplně jinak. Stejné je to se zápasy: Jeden zahrají fantasticky, ale ve druhém si myslí, že už všechno umí a všechno znají. Špatně k tomu přistoupí a pak už je pro člověka kolikrát těžké se do zápasu vrátit, i když chce. Připomínáme jim to hodně často,“ opakuje Meluzín závěrem.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter