Adam Jiříček
|
Foto: ceskyhokej.cz
(OTTAWA, od našeho zpravodaje) V roce 2024 by své zápasy skoro napočítal na prstech jedné ruky. Zranění pravého kolene Adamu Jiříčkovi před rokem na dlouhých deset měsíců zabrzdilo slibný rozvoj. A když dokončil léčbu, tak se zakrátko znovu dostavil na ošetřovnu.
„Nebylo to příjemné, protože jsem vedle sebe viděl úspěch spoluhráčů z dvacítky, pak jsem sledoval kluky v Plzni a nemohl jim pomoct,“ pustí se osmnáctiletý talent do vyprávění.
„Přes léto už to bylo lepší, protože se nehrál žádný hokej. Na podzim to na mě zase trochu dolehlo, ale měl jsem jasný cíl a směřoval jsem za návratem...“
Čím jste vyplnil okno bez hokeje?
Vlastně jsem toho ani moc nestíhal. Fyzio a trénink zabraly spoustu času, navíc jsem doháněl školu.
Nepřepadávaly vás negativní myšlenky?
Musím říct, že jsem to zvládl dobře. Začátek ale byl těžký, když jsem se dozvěděl, co to bude obnášet, a jak dlouho. Postupem času si člověk zvykne. Šel jsem den po dni, makal jsem mimo led. Na suchu jsem se připravoval s kondičákem a fyzioterapeutem, kteří mi hodně pomohli, abych se dostal zpět.
Dá se poctivou prací rehabilitace urychlit? Respektive jít naproti dřívějšímu uzdravení?
Neřekl bych. Tělo se nějaký čas hojí. Zvlášť v takhle mladém věku je důležité být trpělivý a nezkoušet to dřív. Radši si počkat na správný čas. Musíte ale makat každý den, abyste se dostal zpátky. Není to jen tak, že ležíte a uzdravíte se. Musíte tomu obětovat práci. Podstoupil jsem to a díky tomu můžu opět hrát.
„Tělo se nějaký čas hojí. Zvlášť v takhle mladém věku je důležité být trpělivý.“
V listopadu se ale zdravotní trable ozvaly znovu...
Sám jsem to nechápal. Ani jsem nebyl naštvaný nebo smutný, prostě jsem nechápal, že se to může stát. Naštěstí jsem si dal pauzu jenom na pár týdnů a můžu zase hrát.
Co teď? Bleskne vám na ledě hlavou, že si na koleno musíte dávat majzla?
Sice jsem teď do toho kolene dostal znovu, ale víceméně nešlo o něj. Je to jen obrovská náhoda, že to po deseti měsících bylo do stejného místa. Ale už jsem zpět a je to v pohodě. Jsem rád, že to drží.
Na šampionátu hrajete prakticky pořád, jak se srovnáváte s takovou zátěží?
Už po prvním návratu jsem odehrál tři zápasy ve třech dnech, to mě dost zocelilo. Nevadí mi to, naopak mám takové tempo rád.
Nakolik bylo ohledně rekonvalescence nápomocné St. Louis, které vás na konci června draftovalo v prvním kole?
Probíhalo to tak, že jsem se připojil dřív a strávil tam dva měsíce před nováčkovským kempem i po. Byl jsem tam s klukama a víceméně trénoval sám. Starali se o mě, dost mi pomohli.
U Blues vykrystalizovala početná československá enkláva…
Známe se a bavíme se spolu. V českém týmu jsme čtyři, ve slovenském další dva. Už jsme se potkali i v Ottawě. Píšeme si, máme dobré vztahy.
„Po Švýcarech jsem si uvědomil, že je vlastně super, že jsem odehrál první zápas.“
Na denní bázi jste asi v kontaktu taky s bráchou Davidem…
Jasně. Teď jste mi vlastně připomněl, že mi volal hned po zápase a já se mu zapomněl ozvat zpátky. (usměje se) Ale jinak si píšeme nebo voláme skoro každý den.
On si tři roky zpátky na MSJ taky poranil koleno, musel na operaci a dlouho marodil. To by člověk nevymyslel, že?
K tomu ani není co říct. Prostě obrovská náhoda. Po Švýcarech jsem si uvědomil, že je vlastně super, že jsem odehrál první zápas a jsem zdravý.
Dával vám nějaké rady?
Neměl zranění tak vážné, ale mohl jsem ho sledovat, jak se zotavuje.
Jaký je váš pohled na jeho trejd do Minnesoty? V Česku i za mořem to bylo žhavé téma.
Myslím, že mu to může jenom pomoct. Přál jsem mu to. Brzy určitě dostane šanci. A bude to větší šance, než jakou měl v Columbusu. Věřím, že tam naplno ukáže svůj potenciál.
Na druhou stranu si budou konkurovat s Davidem Špačkem. Další mladík, Čech, pravák. Není to problém?
Ale konkurence je všude. Že to vyšlo na dva Čechy? Jsou kamarádi od dětství, je to hokej. Budou makat a třeba si zahrají spolu.
„Že to vyšlo na dva Čechy? Jsou kamarádi od dětství, je to hokej.“
Ještě k turnaji, prospěla psychice úvodní výhra nad Švýcary?
Samozřejmě je to příjemné. Po dlouhém kempu jsme se těšili na první zápas. Do turnaje je to výborný odrazový můstek, jsme za to velmi rádi.
Co vaše pocity z prvního vystoupení v TD Place?
Cítil jsem se dobře. Jsem na sto procent připravený a užívám si, že můžu opět hrát hokej. Podle mě jsem předvedl slušný výkon.
Máte představu, co čekat v sobotu od Kazachstánu?
Upřímně o nich ještě nic nevím. Budeme na ně mít dneska mítink, případně zítra ráno. Připravíme se, koukneme na video. Vím, že s nimi kluci minulý rok prohráli na osmnáctkách. Měli bychom být favoritem, ale nesmíme je podcenit.
Share on Facebook
Share on Google+
