Jechův následník? Jihlavský čahoun míří do Finska: Jedno z nej prostředí na světě

Na ledě Šimona Katolického rozhodně nepřehlédnete. Stejně tak nemůžete přehlédnout obrovský progres, který za poslední rok udělal – z nadějného deváťáka se vypracoval k fantastickému představení v juniorském play off i reprezentační šestnáctce. To mu vyneslo i spoustu zahraničních nabídek a jednu z nich se talent z Vysočiny rozhodl přijmout.

Katolický už v minulém kalendářním roce přerostl hranici 190 centimetrů. Právě i díky tomu začal přerůstat své vrstevníky hokejově. V dorostenecké extralize měl těsně přes bod na zápas, ale stejným průměrem poté šokoval i ve vyřazovacích bojích za juniorku.

V sedmi zápasech za Jihlavu posbíral tři góly a pět nahrávek. Něco takového se v novodobé historii žádnému jinému patnáctiletému bažantovi nepovedlo!

A pak je tu samozřejmě i bilance z nejmladšího nároďáku: Odchovanec Velkého Meziříčí vedl střelecké tabulky s šestnácti údery ve 24 bitvách. Skvěle se ukázal i na Olympijských hrách mládeže v Jižní Koreji, kde dal čtyři góly. Od téhle chvíle už se o něm ví i za hranicemi.

„Přitom jsem neměl dobrý začátek sezony, vůbec se mi nedařilo,“ líčí vytáhlý šikula.

Něco jste potom změnil?
Já jsem na suché před sezonou fakt hodně trénoval a ze začátku se mi to vůbec nevracelo. Přišlo mi, že jsem se vůbec nezlepšoval. Třeba po čtvrtině sezony se to ale zničehonic začalo všechno projevovat. V hlavě jsem si uložil, že každý má někdy špatné dny, a začalo se mi dařit celkem ve velkém.

Sportovní život je hodně o trpělivosti...
Jo, určitě. Nejdřív jsem z toho byl fakt špatný, protože jsem za dvanáct zápasů v přípravě nedal ani gól. Říkal jsem si: Co se to děje? Potom jsem ale v prvním zápase sezony dal gól a už to nějak šlo.

Vidíte to, a za sedm měsíců jste sbíral přes bod na utkání v juniorském play off.
Když nám končila sezona s dorostem, vůbec jsem nepočítal s tím, že bych si šel zahrát play off za juniorku. Trenéři mi tu šanci ale dali, za což bych jim chtěl hrozně moc poděkovat. Dali mě do první lajny ke zkušeným starším klukům, takže se mi hrálo o dost líp. Přišlo mi, že co jsem vystřelil a nahrál, to tam vždycky nějak spadlo... A právě to se mi nikdy nedělo, takže se mi začalo všechno vracet.

S vaší postavou jste asi neměl velké problémy usadit se v juniorce, ne?
Jasně. Když jsem šel na první trénink s juniorkou a hráli jsme nějaké hry, tak jsem si říkal, že to nemám šanci vůbec stíhat. Přišlo mi to extrémně rychlé. Potom v zápase to ale bylo o dost jinačí a myslím si, že právě díky svým parametrům jsem tam docela dobře zapadl.

Body jste sbíral v sérii Jihlavy proti Zlínu, odkud pochází Adam Jecho. Srovnání jeho s vámi se přímo nabízí.
To ano, navíc půjdu hrát do Tappary Tampere, kde on taky hrál. Hodně lidí říká, že jsme si docela podobní.

Už je váš odchod „upečený“?
Jo, už je to oficiální. Trenéři v Jihlavě mě ještě nechají odtrénovat s juniorkou celou suchou přípravu. Já jsem hráčem Velkého Meziříčí, ale Jihlava mě koupí a půjdu do Finska na hostování.

Jak se seběhla tahle šance?
Když jsme s juniorkou vypadli z play off, domluvil jsem se s agentem a manažerem agentury, že se společně s rodiči sejdeme. Přijeli k nám do Velkého Meziříčí a řekli mi o všech nabídkách, které jsem dostal. Lukko Rauma, švédský Färjestad, takové týmy. Ale o Tappaře mi Radek Hampl říkal, že o mě má největší zájem. Já jsem se koukal, že odtamtud vzešlo hrozně moc dobrých hráčů, jako Patrik Laine, Aleksander Barkov a tak. Říkal jsem si, že ta organizace bude fakt dobrá. Domluvili jsme se, že tam v dubnu na týden pojedu, a všechno splnilo moje očekávání. Zázemí neskutečné, tréninky neskutečné... Myslím si, že to je jedno z nejlepších prostředí pro hokej na světě.

Chtěli vás ještě vidět v akci, nebo už si byli jistí?
Byli si jistí, jenom mi chtěli ukázat, jak tam všechno chodí. I kde bych bydlel, kam bych chodil na suchou a podobně.

Není to ale o tom, kde hrajete, nýbrž o tom, jak pracujete. Spousta hokejistů se upíná k zahraničí bláhově. Máte kolem sebe lidi, kteří vám to říkají?
Jo, určitě. Hlavně mi to říká můj táta: V první řadě musím sám chtít trénovat, všechno je na mně. Když mi lidi kolem mě budou pomáhat, ale já nebudu chtít, tak ze mě stejně nikdy nic nebude.

V patnácti letech není snadné si to uvědomit.
Už když jsem přestoupil ze Žďáru do deváté třídy Jihlavy, tak tu sezonu se mi začalo v hlavě všechno ukládat. Začal jsem myslet do budoucnosti. Potom během suché před nástupem do dorostu si myslím, že už jsem si všechno uvědomil. Srovnal jsem si to v hlavě a začal pořádně trénovat.

Měl byste si zahrát v osmnáctce?
Ve dvacítce a osmnáctce. Osmnáctky budou ročníky 2007 a 2008, dvacítky do 2004, takže víceméně jako byla letos juniorská extraliga.

Myslíte, že jste si získal pozornost hlavně na mládežnické olympiádě?
Rozhodně bych řekl, že ta mi pomohla ze všeho nejvíc. To byl fakt můj největší turnaj, asi hodně ostře sledovaný. Jsem rád, že se mi tak povedl.

Povedl se vám všem, a nejen on. Trenér Milan Razým zmiňoval, že jste první ročník v novodobé historii, který měl pozitivní bilanci proti Finům i Švédům.
Já si myslím, že náš ročník je hodně silný a máme hodně dobrých kluků. Podle mě jsme to ukázali na všech turnajích. Nepamatuju si turnaj, kde bychom měli špatnou bilanci.

Na druhou stranu víme, jak se na výsledcích reprezentací projeví, když se hráči postupně rozutíkají do zahraničí. A obecně, že se na nich začátky v cizině často nepodepisují v dobrém. Jste na to připravený?
Určitě s tím počítám, že třeba první půlrok pro mě bude hodně těžký. Ztratím kontakt se spoustou kamarádů a budu tam sám. Mám tedy možnost jít na pokoj se Slovákem Lucianem Bernátem, nebo být sám. Ještě nejsem rozhodnutý, ale asi budu s ním. On už tam rok hrál, takže by mi mohl se vším pomoct.

Řekl bych, že všem mladým českým hokejistům může přidat na chuti čerstvé zlato z mistrovství světa. Kdo byl váš oblíbenec? Jáchym Kondelík?
To ne, spíš jsem se zaměřoval na křídla, jako jsou Nečas, Pastrňák a tak. To jsou top hráči. Chtěl jsem vidět, čím to je, že jsou tak úspěšní, jak se pohybují ve hře a podobně, abych to pak mohl přenést do své hry.

A jmenoval byste i další vzory?
Mým úplně největším vzorem je Matthew Tkachuk z Floridy. Fakt se mi hrozně moc líbí, jak hraje pro tým a jak bojuje. Je to strašně týmový hráč a ještě k tomu umí hrát i na sebe. Podle mě má všechno, co dobrý hokejista potřebuje.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter