Instinkt! Vždycky jsem byl ofenzivní, líčí bek Kamas. Opře se do toho i v Kanadě?

Jiří Kamas | Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz

Nová doba, obránci dávají Michigan! Parafráze slavné hlášky z filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntág skvěle sedí na kousek šestnáctiletého zadáka plzeňské Škodovky Jiřího Kamase, jenž dal v pátek gól, jaký jinak mají ve svém repertoáru ti nejšikovnější útočníci.

Kamas zazářil lakrosovou fintou v utkání dorostenecké extraligy na ledě Liberce. Škodovka tam sice prohrála 4:6, ale její naděje s osmičkou na zádech si na sociálních sítích vysloužila velké uznání.

„Kamarádi mi po zápase samozřejmě gratulovali. Já osobně si ale nemyslím, že by to byl kdovíjaký úspěch,“ povídá skromně.

Jasně: Jeden gól z nikoho opravdu nedělá velkého hokejistu a už vůbec ne mistra světa. Jde ale o to, že na takové branky jsme zvyklí povětšinou jen od těch nejšikovnějších útočníků. Pokud jde o techniku hole, Adam Benák nebo Vít Záhejský nepatří ve svém ročníku jen mezi republikovou elitu, patří mezi tu světovou.

Už jen ocitnout se v takové společnosti je pro Jiřího Kamase čest.

„V tréninku jsem to zkoušel, mám to odkoukané od všech možných útočníků z NHL, kde to padlo už dostkrát. Že to padlo od obránce, je hezké, ale já jsem hodně ofenzivní bek. Vždycky jsem rád jezdil do útoku a myslím, že jsem v něm byl šikovný,“ líčí.

Inspiraci od bývalého spoluhráče Benáka nezapírá. „Jasně, jasně. Adamovi se to povedlo několikrát, i na mezinárodní úrovni, takže to mě určitě inspirovalo,“ pokyvuje Kamas.

V dané situaci těžil z toho, že všech pět soupeřů bylo před úrovní brankové čáry a za ní ho nikdo neatakoval. Na druhou stranu nešlo třeba o přesilovku, kdy by Kamas čekal s pukem za brankou a měl šanci si svůj kousek promyslet.

„Přišlo to tak nějak samo, přirozenou cestou. Zavážel jsem puk, nahrál na střed a jel do brány. Dostal jsem ale přihrávku na paty, tak jsem si puk přikopl mezi nohama a musel s ním jet za bránu. No a jakmile jsem se tam ocitl, skočilo mi to a já jsem si řekl proč to nevyzkoušet,“ popisuje.

Od něj to liberecký brankář asi nečekal. Narozdíl od případu, kdy by si takhle najížděl třeba právě Benák... „Já jsem vůbec ani nepřemýšlel nad tím, jak tam byl gólman. Takové věci přicházejí instiktem,“ reaguje plzeňský talent.

Spousta obránců prokazuje ofenzivní vlohy díky tomu, že jako malí hrávali v útoku. Filip Hronek budiž v tomto ohledu nejzářnějším příkladem. Ovšem Jiří Kamas je zadákem odjakživa!

„V mateřském oddílu na Smíchově jsem hrával s Davidem Hukem, který je teď ve Švédsku. Když jsme byli menší, tak jsem se z obrany hodně prosazoval dopředu. Táta mi to vždycky radil, naopak máma mě chválila, že umím bránit. Nahrával jsem Davidovi dopředu, jezdil za ním a dával góly,“ vzpomíná Kamas na svá dětská léta.

Foto: Jan Běhounek, janbehounek.cz

Navíc se rád staví k samostatným nájezdům, pokud dostane od trenérů šanci. „Řekl bych, že umím docela dobře hertlovku. Ale abych zkoušel nějaké lakrosové finty v nájezdu, to neumím,“ povídá.

Gól z libereckého zimáku se u Kamase zařadí mezi ty, na které dlouho nezapomene. Vyplynul i z jeho výborné formy: Mladý bek má po dvanácti zápasech na kontě sedmnáct bodů, což ho řadí mezi pětici nejproduktivnějších obránců Extraligy dorostu. Daří se i jeho týmu, který je na třetím místě západní skupiny.

„Pro mě to byl navíc první zápas od návratu z akce nároďáku v Salcburku, takže i proto jsem měl sebevědomí,“ podotýká talent, jehož vzápětí neminula pozvánka na World Hockey Challenge. „Těším se na to, je to pocta. Největší turnaj, na který jsem se kdy chystal,“ tuší.

Na elitní světové scéně samozřejmě nedostane zdaleka takový prostor na technické finesy. Ale co kdyby... „Kdyby se to povedlo tam, ty jo, to by bylo super,“ zasní se. „Když bude možnost, tak se to toho opřu,“ slibuje Kamas s úsměvem.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter