Frýdek-Místek poprvé v extralize. S mládeží pracujeme mimořádně dobře, míní Bobok

Radost deváťáků Frýdku-Místku v postupovém utkání | Foto: Petr Pavelka, hcf-m.cz

Díky rozšíření nejvyšší soutěže devátých tříd se od letošního jara může několik dalších klubů nazývat extraligovými a rovněž akademickými. Nechybí mezi nimi ani Frýdek-Místek: Mladí Rysi pod vedením trenéra Michala Boboka, současně manažera místní mládeže, postoupili mezi elitu z dodatečného play off.

Pro Frýdek-Místek jde o historický milník. Jakou z něj máte radost?
Je to poprvé v historii, kdy se klub probojoval do nejvyšší soutěže. Nicméně pokud jde o celkové umístění v republice, dorostenci i junioři už v historii dosáhli vyššího. Samozřejmě je to ale milník. Pomůže nám to ve zviditelnění a snad už nám nebudou hráči odcházet tolik, jako nám odcházejí doteď. V žákovských kategoriích hrajeme velmi dobře a nechceme, aby nám hráči odcházeli dříve, než je nutné.

Můžete se vrátit po stopách sezony? V základní části jste skončili druzí o bod za Havířovem, postup do nadstavby jste celkem kontrolovali.
Zpočátku jsme neměli úplně vytyčený cíl. Na pozdim bychom byli rádi, kdybychom se rvali o postup, i když ne za každou cenu. Před Vánoci se to zlomilo, když jsme uhráli dva body v Přerově a veděli, že máme velmi dobře našlápnuto do nadstavby. Havířov na nás moc neuměl zahrát, naopak my na něj ano a kluci si začali věřit víc a víc. O Vánocích jsme vyhráli turnaj v Topoľčanech, kde jsme potkali i Scorpions Brno, které jsme měli potom v nadstavbě. Věděli jsme, že v ní nebudeme hrát druhé housle: Havířov pro nás byl porazitelný, stejně jako Scorpions a Břeclav. Mohli jsme tam mít Olomouc, ale ta nakonec skočila do jiné nadstavbové skupiny.

To pro vás byla dobrá zpráva, protože Olomouc nakonec postoupila opravdu velmi suverénně. O vašem osudu rozhodovaly vzájemné bitvy s Havířovem. Jaké byly?
V základní části jsme ho čtyřikrát z pěti zápasů porazili a byli jsme na takové vlně, že bychom nadstavbu mohli vyhrát. Doma jsme s Havířovem hráli před plnou Polárkou, kam jsme pozvali všechny děti ze škol a udělali rekord v návštěvě na žákovském utkání, nicméně potom nás to trošku stálo výsledek. Vedli jsme 2:0, ale pět vteřin před koncem druhé třetiny jsme dostali v naší přesilovce gól na 2:1, na začátku třetí třetiny v té samé přesilovce na 2:2 a Havířov zápas otočil na 5:3. Čekal nás těžký úkol vyhrát na jeho ledě o dva góly.

Tam jste ale jen remizovali...
Plán se nám docela dařilo plnit, zhruba deset minut před koncem jsme dali gól na 2:1 a Havířov na tom v té chvíli nebyl dobře. Utkání ale velmi ovlivnil domácí trenér, který na začátku druhé třetiny napadl rozhodčího. Ten utkání neukončil, od té doby měl strach a vylučoval jenom nás. Vyloučil nás i po tom gólu, Havířov vyrovnal a pak rozhodl v prodloužení, kdy jsme už neměli motivaci.

Čekala vás dodatečná série o postup proti Vrchlabí, kterou jste zvládli v nejkratším možném čase. Výsledky 6:2, 6:3 a 5:1 napovídají, že jste si triumf zasloužili.
Věděli jsme, že to nebude jednoduché. Kluci už byli unavení a měli jsme nějaká zranění. Začínali jsme venku, což pro nás možná byla výhoda – měli jsme dalekou cestu a byli tam na noc, takže jsme se stmelili. První zápas jsme začali od poloviny otáčet, druhý jsme začali v tom samém nasazení a tempu, jenže jsme nedávali góly. Trápili jsme se, ale naštěstí jsme to ve třetí třetině zlomili a po dvou zápasech vedli 2:0. Doma kluky hnaly čtyři stovky diváků, z toho zápasu s Havířovem už byli trošku zkušenější, což hrálo pro nás. I když jsme dostali první gól, tak na klucích byla vidět síla a odhodlanost, že ten zápas zvládnou.

Michal Bobok | Foto: Petr Pavelka, hcf-m.cz

Ještě na skok bych se ale vrátil k základní skupině. Předčili jste v ní Přerov i Porubu, což jsou kluby s extraligou dorostu, které o nejvyšší soutěž deváťáků přišly v závěru minulé sezony. Řekl bych, že tyhle skalpy vás dost hřály, nemám pravdu?
Ty ročníky se potkávají od nejmenších kategorií a my jsme věděli, že pokud hrajeme v plné sestavě, tak na oba soupeře máme. V mládežnických kategoriích tady vévodí Vítkovice a Třinec, ale to jsou výběry. Jejich trenéři zavolají komukoliv z ostatních klubů a rodiče se můžou zbláznit, aby tam jejich děti hrály. To se nám stávalo, ale u tohoto ročníku se nám to nestalo, jenom jeden hráč skončil v Třinci. Měli jsme problém v brankovišti, ale přišel k nám kluk z Rožnova, který nám hodně pomohl. Tím se stabilizovaly celé naše výkony. Myslím si, že se u nás posledních pět let pracuje s mládeží mimořádně dobře a od čtvrté páté třídy výš jsme na tom velmi dobře. Před námi končívají opravdu jenom Vítkovice a Třinec. Myslím si, že pokud nám děti nebudou odcházet, budeme v pohodě uhrávat extraligu devátých tříd. To je naším cílem.

Takže vám i teď vstupuje do devítky kvalitní ročník?
No, tam už je trošku oříšek v těch odchodech (usmívá se). Kluci postoupili v osmé třídě do nadstavby, ale ještě předtím Vítkovice porazili a remizovali s nimi. Vítkovický trenér Krayzel zavolal našim dvěma nejlepším hráčům, že by je tam chtěl vyzkoušet. Oni tam samozřejmě šli, na to okamžitě zareagoval další z lepších hráčů, který tam šel taky. Jeden tam šel už předtím, další dva odešli do Třince. Ročník 2010 byl jeden z našich nejkvalitnějších, ale teď z něj máme pryč šest hráčů. Tým ale doplňujeme. Přišel k nám jeden slušný Polák, který už hrával i za devítku, a teď snad dotáhneme nějaké střídavé starty z okolních klubů. Věříme, že ten kádr by měl mít na udržení extraligy.

Postup je samozřejmě krásný a budete na něj vzpomínat. Myslím ale, že dlouho nezapomenete ani na zmiňovanou historickou návštěvu 2447 diváků na utkání s Havířovem. To je úžasný počin.
Určitě. Plný stadion byl elektrizující a všichni jsme měli husí kůži, hráči i trenéři. Taky rodiče mohli vidět, že se pro to něco udělalo, ve spolupráci s radnicí, která pozvala školy na stadion a Polárka se naplnila. Děti se navíc na hokeji chovají jinak než klasické publikum, vytvořily skvělou atmosféru. Když získáte puk, tak začnou řvát, v pauze děcka tančila na Gangnam Style... Bylo to neuvěřitelné. Opravdu se to vydařilo a myslím si, že pro kluky to byl super zážitek. A postup byl taková třešnička na dortu. I na poslední zápas v baráži přišel kluky podpořit kotel, který chodí i na áčko. Předtím za námi přijel i do Havířova. To byly pro kluky silné momenty, které si v hlavě ponesou celý život.

Měli by se v příští sezoně pokusit o postup do Ligy dorostu? Máte ambice hrát druhé nejvyšší soutěže?
Rozhodně máme. Myslím si, že na to máme dost kvalitní mládež. Pokud nám nebudou talenti odcházet do Vítkovic a Třince, potažmo do jiných extraligových klubů, pak si myslím, že máme v dorostu i juniorce velkou šanci postoupit. Ale netlačíme na to za každou cenu.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter