Fadrný o jízdě Wolves do extraligy: Nikdo s tím nepočítal! Příprava předčila talent

Na husarský kousek dorostenců Pilsen Wolves z vrcholícího ročníku 2023/24 se bude dlouho vzpomínat. Hned po postupu z regionální ligy totiž pod vedením hlavního trenéra Jana Fadrného vyhráli i druhou nejvyšší soutěž a pro mladičký klub vybojovali extraligu – už druhou po deváté třídě.

Pane trenére, gratuluji k úspěchu. Co říkáte na to, že jako nováček Ligy dorostu jste hned vybojovali postup do nejvyššího patra?
Je to úžasné, na začátku sezony s tím asi vůbec nikdo nepočítal. Já osobně jsem šel krůček po krůčku, když tým postoupil z regionální ligy. Hodně lidí neví, že z něj odešlo sedm hráčů, kteří všichni hrají v Americe nejlepší soutěže AAA a kdyby tady zůstali, tak by byli v top pětkách nebo odešli do top českých týmů. Když jsem dostal tým a neznal soutěž a sílu soupeřů, byla pro mě hlavní záchrana. Jakmile sezona začala a viděli jsme, jak hrajeme, cílem bylo udělat play off. Pak jsme v něm chtěli dojít co nejdál. Samozřejmě jsme nebyli favorit, ale tým ukázal neskutečnou sílu. Semifinále i finále jsme otočili z 0:2.

Vaši hráči byli z vlastní líhně?
Byli vlastní. Někteří k nám přišli, ale třeba dva tři roky u nás už dřív hráli, mezitím dostali nabídky a odešli se rozvíjet za lepším.

Už od začátku ročníku jste se drželi za hlavními favority nedaleko. Napovědělo vám to, že pokud se sejdou okolnosti, mohlo by to třeba na postup do extraligy klapnout? Měli jste na to aspoň teoretické myšlenky?
V další fázi sezony už jsme na to myšlenky měli. Akorát jsme to na rozdíl od těch týmů nerozhlašovali, ony si to ve finále prohrály samy. Šli jsme trénink od tréninku, zápas od zápasu a byli pokorní. Samozřejmě když jsme vyhráli semifinále, ještě navíc po tom obratu a výhře v prodloužení, byla tam obrovská euforie. Sice jsme nebyli bráni jako favorit, ale v tom semifinále jsem viděl, že jsme byli lepší a daleko silnější. Víc jsme si za tím šli a za mě to bylo vyústění naší hry v celé sezoně.

Skončili jste druzí v západní skupině, deset bodů za Chomutovem.
Nepotkala nás žádná velká krize. Ke konci základní části, když jsme o nic nehráli a defakto věděli, že nemůžeme být první ani třetí, už to bylo trochu horší a možná přišlo nějaké uspokojení. Pak jsme ale výkony zase zlepšovali. Navíc jsme před play off hodně trénovali, abychom byli kondičně líp připravení než ostatní týmy, pokud by právě došlo na rozhodující zápasy, prodloužení a tak dále. To se na některých zápasech v základní části mohlo podepsat, kluci dostávali zabrat. A v play off jsme si říkali: Buď to vyjde, nebo nevyjde. To je hokej.

Jak už jste zmínil, semifinále i finále jste otočili ze stavu 0:2 na zápasy. Ukázala se při tom morální síla týmu? Měl jste z kabiny takový pocit, že to můžete ještě v klidu obrátit?
Jasně. Proti Vsetínu jsme byli první zápas jasně lepší, oni neměli vůbec nic. Tři minuty před koncem jsme ale dostali gól ve chvíli, kdy se oni defakto poprvé dostali k nám do třetiny. Odvolali gólmana, hodili to na bránu a bylo to 3:3. V prodloužení nás vyloučili a dostali jsme gól v oslabení. Zápas jsme zbytečně ztratili. Ve druhém jsme nedělali, co jsme měli, a bylo to 0:2. Doma jsme pak ale byli úplně jasně dominantní, oni neměli šanci. A třetí zápas 0:0 do prodloužení, to už seš šťastnější, ale jdeš si pro to. Kluci byli odhodlaní a týmoví, neskutečně do toho šli jeden za druhého. Tak, jak to máme v kategoriích v celém klubu.

A co finále s Chomutovem? Poprvé minimálně v novodobé historii nižších mládežnických soutěží se hrálo na čtyři vítězné zápasy.
První zápas jsme zase byli jasně lepší, ale odevzdali jsme ho pět minut před koncem. Za stavu 2:0 jsme dostali dva góly a prohráli v prodloužení. Druhý zápas jsme nezvládli hlavou. Jak byli kluci sražení z prvního zápasu, tak nás Chomutov předběhl a byl lepší. Čekal jsem, jak zareagujeme doma. Vyhráli jsme, byl to výborný zápas a druhý se na to nabalil. Pak u nich v pátém zápase jsme hráli výborně a vyhráli 4:1, třetí třetina byla neskutečná. Zase se to ale otočilo v šestém, kdy nás oni jasně přehráli. Klukům je patnáct let a když dostaneš gól ve dvacáté sekundě, tak se ti rozbourá plán. Poslední zápas jsme zase hráli výborně. Byli jsme na ně připravení po všech stránkách, fyzicky i takticky. Kluci všechno plnili a šli si za tím. A to ještě dva hráli se zvýšenou teplotou. Odehráli jsme to defakto na patnáct hráčů, ale kolikrát tam točíte osm lidí... Hráči se k tomu postavili neskutečně.

Po sedmém utkání hodnotil váš protějšek Petr Jíra na klubovém webu: „Nezbývá nám nic jiného než pogratulovat a popřát hodně štěstí v extralize dorostu, i když jsme měli námitky, použili proti nám všechny prostředky.“ Co si pod tím mám podle vašeho názoru představit? Doprovázely sérii větší emoce?
Nevím, co tím pan Jíra myslel. Spíš bych to viděl v tom, že když prohraješ, tak kopeš kolem sebe. Samozřejmě tam emoce byly, spíš oni to v závěru nezvládli a vyfaulovali se. To ale člověk chápe. Když doma tým v sedmém zápase prohrává 1:4 a vidí, že mu to utíká mezi prsty, tak to nezvládne a přijdou zbytečné fauly. To je play off, snažíš se v něm udělat všechno a vyhrát. Oni byli jasný favorit, celou sezonu rozhlašovali, že vyhrají, nepovedlo se a celé se jim to rozbilo.

Zpátky k vašemu týmu. Čím to, že vašimi bodovými lídry v sezoně byli s velkým  náskokem obránci Hlib Petrov a Tevž Mlakar?
Na nich jsme měli hru defakto postavenou, byli to naši klíčoví hráči. Odvedli nám služby, kvůli kterým tady byli, a tým šlapal kolem nich.

Naopak mezi útočníky nikdo bodově nevyčníval. Svědčí to o vyrovnanosti týmu?
Ano, měli jsme ho vyrovnaný. Kromě těch dvou jsme neměli žádnou mega individualitu. Věděli jsme, že nemáme třeba takový talent, jako má Chomutov, ale že budeme líp připravení a natrénovaní. A že máme lepšího gólmana. Tomáš Makarius nám to vyhrál, ve finále milionkrát přechytal jejich gólmana.

Čtyři nuly v play off, to asi mluví samo za sebe.
Vsetín měl taky výborného gólmana, tam to byl totálně souboj gólmanů. Ve finále jsme byli takticky dobře připravení, věděli jsme, co oni hrají a na koho hrají, a taky jsme věděli, že to bude o gólmanech. A ten náš toho jejich jasně přechytal.

Pilsen Wolves jsou velmi mladým klubem, na republikové mapě figurují teprve od roku 2012. A to ještě kategorie postupně budují odspodu, takže dorost mají chvilku. Jak velký úspěch je postup do extraligy v tomto kontextu?
Neskutečný. Já jsem postoupil před pěti roky s Technikou a teď se mi to podařilo s Wolves. Klub funguje tak krátce a už máme extraligu devátých tříd, ve které jsme dvakrát hráli play off, a teď i extraligu dorostu. Je to zásluha celého oddílu, majitele, všech trenérů a hlavně rodičů, jejichž děti u nás hrají.

Dokážete odhadnout ambice, které bude mít dorost v příští extraligové sezoně?
První musí být to, abychom se zachránili. Ale takové myšlenky jsem měl i před touto sezonou (usmívá se). Záleží, jak tým doplníme a podobně. Myslím si, že někteří hráči přijdou z okolních klubů, samozřejmě nevíme, kolik nám jich odejde. To se teď všechno řeší. Určitě bychom ale chtěli hrát důstojnou roli.

A co to může znamenat pro hokej v Plzni? Škodovce víc a víc roste v mládežnických kategoriích konkurence, což by mohlo postupem času promíchat kartami.
Může se stát, že hráči, kteří se nedostanou do extraligy dorostu v Plzni, budou chtít hrát u nás. Třeba se tady do kádru dostanou a třeba ne. V Brně taky byly tři týmy, co hrály extraligu dorostu, dva pak sestoupily, protože na to nebyl dostatek hráčů. Tady jsou dva oddíly, protože Třemošná už nemá ani extraligu, ani ligu dorostu, stejně jako extraligu devátých tříd. My s těmi hráči budeme pracovat a budeme se snažit být co nejlepší.

To všechno by bylo pochopitelné, ale mně jde o to, že teď už by hráči třeba mohli chtít jít rovnou k vám místo do Škodovky, ne?
Samozřejmě, i s tím budeme pracovat, že sem můžeme hráče nalákat na extraligu. Věřím, že radši budou chtít mít lepší roli v našem týmu než mít slíbené, že budou hrát ve Škodovce, ale třeba hrát nebudou. To už ale záleží na jejich rodičích. Máte milion rodičů, kteří se na to dívají tak, že budou hrát za Škodu Plzeň, za Pardubice a podobně, ale pak tam ten kluk defakto nehraje nebo hraje ve třetí lajně. To je pro jeho rozvoj lepší hrát za Wolves v první lajně.

Zatím jste jako trenéři měli se Škodovkou dobrý vztah?
Ano, v dorostu jsme s jejich trenérem Michalem Strakou měli dobrou spolupráci. Měli jsme tady dva hráče, kteří u nich byli mimo sestavu nebo ve čtvrté pětce, a u nás byli klíčoví. Hráli výborně a strašně nám pomohli.

Tak se necháme překvapit, co nová situace přinese. Na ledě to ale asi budou velká derby, vidťe?
To asi ano, to je vždycky. Kluci to mají mezi sebou, protože se znají a odmala hrají proti sobě. Máme všechny kategorie, teď otevřeme i juniorku a budeme hrát regionální ligu. Od dorostu dolů máme nejvyšší soutěže, hrajeme i ty ročníkové. Klub je dobře nastavený.

Hádám, že brzo tedy přijdou i ambice vytáhnout juniorku aspoň do ligy?
To se uvidí. Myslím si, že třeba příští rok bychom se o tom mohli bavit.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter