Déšť v kabině. Ptáček o kruté prohře a Kanadě: Zklamání, hrajeme dětský hokej

František Ptáček | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Po dvou letech si česká reprezentace do sedmnácti let zažila na turnaji World Hockey Challenge podobně smutný scénář: Nevyhrála ani jeden zápas a domů se vrátila s posledním místem. Hokejisté ročníku 2008 sice v lednu získali na olympiádě mládeže stříbro, ale teď v nejsilnější světové konkurenci narazili.

Náraz to byl každopádně poučný a do budoucích kariér mladých hokejistů prospěšný. V některých zápasech je zradilo zakončení, v jiných zkrátka nestačili na vyšší individuální dovednosti soupeřů. Přesto stačilo málo a na turnaj by vzpomínali nesrovnatelně lépe.

Stačilo dovést do vítězného konce čtvrtfinálovou bitvu proti Američanům, ve které Češi vedli po dvou třetinách 3:0 a ještě v posledních sekundách 3:2. Stejně jako loňská parta měli obávaného soka na lopatě, stejně tak ovšem museli kousat kruté vyřazení.

„Výsledek je jasně zklamání, už jen tím, že jsme nevyhráli ani jeden zápas. Zklamání je potom i z toho, že jsme v tom důležitém zápase vedli, defakto jsme ho měli udělat, a prohráli jsme ho. Velké zklamání,“ pokyvuje trenér František Ptáček.

Člověk si říká, že proti elitnímu výběru Američanů může uspět jednou z deseti zápasů. A zrovna se zdálo, že tohle bude on...
Tak to vypadalo i loni, že to bude ten zápas, a nedopadlo to (usmívá se). Ne, samozřejmě Američané jsou lepší, ale my jsme je měli na lopatě a schylovalo se k tomu, že je porazíme. Měli hodně štěstí. První gól náhoďák, při třetím jim to vypadne na hokejku z kluka, který poctivě blokuje. To je sport. Klukům se nedá upřít bojovnost a snaha, bylo vidět, že chtějí a dělají pro to všechno, ale nevyšlo to. Třeba to dokáže někdo příště.

Šlo ale o třetí zápas v řadě, kde jste třetí třetinu prohráli 0:3. Viděl jste mezi nimi spojitost? A nemáte pocit, že by u hráčů přišel určitý „strach z vítězství“?
Tohle určitě platilo v prvním zápase, kdy jsme vedli nad Kanadou. Najedou přišla tíha okamžiku: „Jé, my vedeme nad Kanadou“... Podle mě to hrálo velkou roli. Se Švédy se potom ukázaly kvality hráčů, ti byli individuálně úplně někde jinde. A s Amerikou... Tam kluci tohle všechno odhodili. I když jsme dostali gól v prvním střídání třetí třetiny, nepodělali se z toho. Na konci můžeme říct, že se stala nějaká taktická zaváhání jednotlivců, neměli vyhodit na icing, měli udělat něco jinak... Ale teď u videa je každý chytrý. Musím říct, že v ten daný moment to od kluků nebylo úplně špatné.

V kabině to musel být srdceryvný obrázek.
Byl. Bylo tam mrtvo, až deštivo, kluci samozřejmě brečeli. Snažili jsme se je trošku uklidnit v tom směru, že potřebujeme vyhrát aspoň zápas o páté místo. Tam náš projev nebyl špatný, ale Finové nás přetlačili a vyhráli 1:0.

Včetně generálky vás vynulovali podruhé, což není úplně příjemná vizitka.
Celkově co se týče ofenzivy, kolem brány jsme byli na turnaji úplně nejslabší. Málo jsme se tlačili do střelby, hráči bez kotouče měli malý tlak do brány. A když už, tak přišlo špatné rozhodnutí, třeba jestli to vzít na sebe, nebo jestli přihrát.

To je zásadní herní dojem, který po vás rezonuje po druhém velkém turnaji hráčů v kariérách, pro řadu z nich prvním?
Ano, v tom vidím velký rozdíl. A ještě je vidět, že jak jsou Kanaďani a Američani na takový hokej víc zvyklí, tak hrají jednoduše. Nebojí se těch nechci říkat vyhazovaných puků, ale chytrých čipovaných puků o mantinel, kde dojíždí někdo další. Oni to umí a mají to zažité, zatímco naši kluci ještě hrají oproti tomu takový dětský hokej. Je strašně těžké přepnout ze dne na den a říct, že to najednou budeme hrát jednoduše.

Alespoň se v tom během turnaje zlepšovali?
Ano, zápas od zápasu. Rozhodně kdybychom začali s Amerikou tak, jak jsme hráli přátelák s Finy, tak jsme dostali desítku. Už to začínalo mít parametry, které jsme si představovali od začátku turnaje, ale nedopadlo to. I když jsme zklamaní, tak máme dobrý pocit, že to kluci začali chápat a používat. Viděli, že to funguje, že je nikdo nezmlátí ve třetině, když si to rychle posunou a pomůžou si. To bylo pozitivní.

Ukázali si, že tenhle hokej taky můžou hrát, viďte? V budoucnu si můžou vzpomenout třeba na druhou třetinu proti Američanům, kterým jezdili opakovaně na bránu a oni nevěděli, co mají dělat.
No, ono se to lehce říká, ale nebýt gólmana, tak to bylo po první třetině v nadsázce 8:0 pro Ameriku (usmívá se). Bylo ale vidět, že minimálně vyrovnaný hokej s nimi hrát můžeme. V poslední minutě jsme taky jeli sami na bránu, nedali jsme, pak se to otočilo, oni odvolali gólmana, dali jsme na icing a padlo to tam. Jsou to kdyby, ale stačilo dát gól, bylo by to 4:2 a bylo po zápase. Byl to trochu hurá hokej nahoru – dolů, ze začátku jsme byli šťastnější my a ke konci Američané.

Pociťoval jste hodně absenci útočných tahounů, které jste nemohli vzít?
Bylo vidět, že to sice není tak, že by to jeden hráč uhrál – protože tam jsou i další šikovní –, ale on způsobí to, že ti hráči jsou ještě víc vidět. Tady jsem to hodně pocítil. Petr Tomek ve dvojici se Šimonem Katolickým jsou strašně silní, ale každý zvlášť to sám neuhraje. Tím se nám rozpadla i jedna přesilovka. Chyběl i Filip Novák, který by podle mě svými parametry a agresivní hrou na tom hřišti platil. Ale bohužel tím ten výčet skončil. Už jsme rozebírali, co kdybychom vzali někoho místo někoho... Ale pokud budu vybírat tady v extralize, tak by to asi byl – když to řeknu špatně – jenom kus za kus.

Vámi zmiňovaný Katolický byl za mě jednoznačně smolařem turnaje, dal jeden gól a šancí měl snad na dvacet. Nedařilo se mu to zlomit, viďte?
No, měl jich hodně, hodně. Myslím si, že se to pak projevilo i na tom řešení jednotlivých situací, jak jsem o tom mluvil: Jestli vystřelit, jestli přihrát a podobně.

Budiž ale pro hráče turnaj velkou zkušeností, největší reprezentační akce mají teprve před sebou.
Přesně tak, za necelý měsíc máme turnaj pěti ve Vierumäki a po Novém roce taky pojedeme do Finska. Doufám, že kluci, kteří zažili tuhle akci a pojedou, už to tam přenesou a v uvozovkách tím nakazí i kluky, kteří v Kanadě nebyli. A budeme hrát tenhle hokej – já říkám mezinárodní hokej.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter