Amerika? Otevřelo mi to oči, říká Vančura. Se Vsetínem míří na postup

Vsetín patřil minulou sezonu mezi nejlepší celky Ligy juniorů, jeho jízdu nakonec zastavila až ve finále Slavia. Ambice Valachů se v aktuálním ročníku nezmenšily, spíš naopak. K cestě za vytouženým postupem by měl Moravanům pomoci i Jan Vančura, který se rozpovídal o vydařeném startu a svých zkušeností ze zámoří.

Jane, po osmi zápasech jste neporažení na prvním místě. Jak hodnotíte dosavadní průběh sezony?
Jsme rádi, že se nám daří. Asi není na mně hodnotit, jaký je hlavní důvod, ale určitě pomáhá, že se tu poskládala dobrá parta a že je v kabině pohoda, kterou si přenášíme i na led. Každopádně máme motivaci jít až do finále, poprat se o postup do extraligy a ukázat, že tam Vsetín patří.

Kromě jednoho zápasu jste vždy vyhráli maximálně o dvě branky. Co vám dosud chybělo k tomu, abyste si udělali pohodlnější náskok?
Ze začátku nám tam moc nepadaly góly. Na trénincích jsme zavedli krále střelců, snažíme se motivovat, abychom dávali více gólů. I ty těsné zápasy se ale počítají jako výhra.

Na to, že jste první, nemáte příliš vstřelených branek. Vypadá to ale, že máte vzrůstající tendenci. Cítíte, že si to vepředu sedá?
Určitě. Máme v kabině hodně nových kluků a s týmem na větší produktivitě stále pracujeme. Stále se ještě sehráváme a jak si začínáme více vyhovovat, tak se to zlepšuje.

Čtrnáct obdržených branek v osmi zápasech – s obrannou činností panuje spokojenost, že?
Jsme tým s nejméně obdrženými brankami, na poctivé obranné hře si zakládáme. Myslím si, že se nám vzadu až na malé výjimky daří.

Koukal jsem, že průměrně máte přes šest vyloučení na zápas. To je něco, na čem budete muset zapracovat...
Zatím je to asi nejbolavější místo naší hry. Máme poměrně dost faulů i v útočné třetině. Někdy jsme asi moc namotivovaní, chceme to urvat a je z toho faul.

Nicméně jste v oslabení inkasovali jen jedinou branku, takže vám to v konečném důsledku tolik neškodí...
Zatím ano. Musím říct, že máme výborné brankáře, kteří nám velice pomáhají. My se jim to snažíme usnadnit tím, že blokujeme střely.

Body jste zatím ztratili v jednom týdnu s oběma brněnskými kluby. Byla to náhoda, že se to takto sešlo?
Byla to náhoda. Oba zápasy se hrály nahoru dolů, byla to přetahovaná až do konce a bohužel obě utkání dospěla až do prodloužení. Jsem ale rád, že se mi podařilo pomoct týmu a že jsem obě prodloužení rozhodl. Je to super pocit.

Vyhovuje vám prázdnější kluziště?
Určitě. Při hře tři na tři je hodně místa a více času na to něco vymyslet, a pak už je to jenom o koncovce a o troše štěstí.

Ty brankové situace byly hodně odlišné. Jak jste je ze svého pohledu viděl?
Proti Technice jsme hráli přesilovku a zbývalo asi pět sekund do konce. Viděl jsem, že mi před bránu najíždí Tomáš Ürge. Chtěl jsem mu to dát do prázdné brány, ale brněnský obránce do toho dal hokejku a se štěstím to spadlo za záda brankáře. S Warriors jsem napadal soupeře, v rohu jsem vybojoval puk a ujel. Bekhendem jsem to nahodil na bránu a spadlo to tam.

Hodně těsné bylo i poslední utkání, ve kterém jste proti Písku rozhodli kuriózně nahozením ze středního pásma. Byla to z vašeho pohledu pouze chyba brankáře?
Zrovna jsem byl na střídačce, ale vím, že obránce nahazoval puk z poloviny hřiště a chtěl jen vystřídat. Myslím si, že to před bránou poskočilo, trochu to změnilo směr, a díky tomu jsme nakonec vyhráli.

Minulou sezonu jste působil v zámoří v týmu New England Wolves. Jak jste se tam dostal?
Po poslední sezoně v dorostu v Česku jsem to chtěl vyzkoušet někde v zahraničí. Už jsem měl pár zkušeností z turnajů a kempů v Kanadě a Americe. Nakonec jsem kývl na nabídku z americké juniorské soutěže. Byla to obrovská zkušenost. Otevřelo mi to oči z hlediska konkurence, která je tam obrovská, a také z pohledu možností dalšího rozvoje.

Hrál jste v Eastern Hockey League Premier. Co je to za soutěž a jak byste ji porovnal s Ligou juniorů?
Je to mladší soutěž, jinak klasická juniorka. V Americe je užší kluziště, na vše je daleko méně času a prostoru. Hra je tam tím pádem rychlejší a padá tam více gólů.

Když jsme u toho porovnávání, v přípravě jste se utkali s druholigovým Valašským Meziříčím. Jak jste si užil zápas proti seniorskému mužstvu?
Byla to dobrá zkušenost zkusit si zahrát zápas proti chlapům. Vím, že tam byli bývalí vsetínští hráči, takže bylo dobré i to porovnání s nimi.

Zpět do Ameriky. V týmu s vámi působilo několik dalších Čechů. To, že jste tam nebyl sám, ze začátku dost pomohlo, že?
Určitě. Bylo dobré, že jsme tam byli dobrá parta Čechů. Na druhou stranu to v kabině nebylo to úplně takové, jaké jsem si to představoval. Nebyli jsme ten pravý tým.

Jaké to ve Státech bylo?
Byl jsem kousek od Bostonu, město bylo pěkné. Byli jsme se podívat i na zápas NHL.

Jak se pak odehrála vaše cesta zpět do Česka? Měl jste vícero možností kam zamířit?
Po sezoně jsem měl několik nabídek v Americe, ale dostal jsem nabídku, že bych mohl jít do Vsetína. Letos maturuji, takže by letos pro mě bylo těžší skloubit sezonu v Americe a úspěšně odmaturovat.

Jak se vám ve Vsetíně líbí a jak se vám hraje Na Lapači?
Vyhovuje mi to tu, je tu dobrá parta. Daří se nám, je to tu super. Stadion je pěkný, chodí na nás i fanoušci. Hraje se nám na domácím stadionu dobře.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter