Nemění tričko a modlí se. Jsem jako psychopat, směje se pověrčivý Luňák

Foto: Lubomír Tesař, lhkjestrabi.cz

26. února 2015, 17:30

Jan Šimek

• Maxa liga
• LHK Jestřábi Prostějov

Po první třetině klíčové bitvy o udržení v první lize mu věřil málokdo. Prostějovský nováček doma prohrával s Havlíčkovým Brodem o dvě branky a nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo dojít k dramatickému zvratu. Do druhé části ale Jestřábi vlétli jako dravci a pěti góly rozcupovali Rebel. Ve třetím dějství přidali Prostějovští další dva zásahy a vystřelili si prvoligovou příslušnost i pro příští soutěžní ročník. „Věřím, že tato sezona pro nás bude velkým ponaučením,“ tvrdí útočník Jestřábů Lukáš Luňák.

„V kabině jsme si říkali, že musíme dobře začít, ale začátek nám vůbec nevyšel. Inkasovali jsme dva góly, a pak na nás byla vidět velká nervozita, že jde opravdu o hodně. Po třetině byl v šatně velký průvan, kde jsme si všechno vyříkali,“ popisuje Lukáš Luňák. „Křik v šatně byl opravdu velký. Může se prohrávat, ale nasazení nebylo takové, jaké by mělo být. Příčinu hledám v nervozitě, protože jsme věděli, o kolik jde,“ dodává.

A podle všeho rachot v kabině, kam osobně zavítal také klubový generální manažer, zafungoval výborně. V následující dvacetiminutovce totiž Prostějov třemi góly otočil nepříznivé skóre z 0:2 na 3:2. „Chtěli jsme hru o sto procent změnit. Hned jsme dali gól a nakoplo se to. Hnali nás diváci, přidali jsme další dva góly a už jsme to měli ve svých rukách,“ líčí jedna z jestřábích opor.

To ale nebylo všechno, pak Jestřábi přidali ještě další dva zásahy a havlíčkobrodskou naději na záchranu smetli definitivně. Ve třetí části už se hosté na odpor nezmohli a naopak dvakrát inkasovali, až výsledné skóre narostlo na konečný poměr 7:2 pro domácí. „Gól na 4:2 a ten poslední na konci druhé třetiny byl pro soupeře takový hřebík do rakve,“ potvrzuje prostějovský útočník, kterému po záchraně spadl velký kámen ze srdce.

„Teď jsem strašně šťastný. Věřím, že do dalšího ročníku pro nás bude tato sezona velkým ponaučením. Každý jsme si představovali, že skončíme jinde. Na druhou stranu to pro nás bylo něco nového. Začátek nebyl nic moc, pak se to s námi vezlo a nebylo to jednoduché. Poslední čtvrtinu soutěže už jsme ale se zvedli, i hra se zlepšila,“ tvrdí hokejista, který má na svém kontě extraligové starty za Spartu, Kladno a České Budějovice.

Zápas sezony mezi Prostějovem a Havlíčkovým Brodem sledovalo v hledišti 2612 diváků a ti domácí svůj svatostánek vyzdobili mnoha transparenty s motivačními hesly jako "Srdce za Prostějov!", "Bojovat!" a podobně. „Všiml jsem si toho stejně jako všichni kluci. Mně osobně to pomáhá. Jsem za to rád, protože jde vidět, že lidi jdou s námi a mají na tom velký zájem. Jsem v tom takový psychopat. Mám tolik rituálů, že už se v nich ztrácím. Kór teď, když jsme třikrát vyhráli, jsem všechno dělal stejně,“ směje se pětadvacetiletý forvard.

Co tedy patří do sbírky jeho rituálů? „Modlím se dvakrát před zápasem. Další rituál mám den před utkáním, pak i na rozbruslení. Teď chodím už pět dní v jednom tričku, protože vyhráváme. Už sice trošku zavání, ale holt když se vyhrává, snažím se věci neměnit. Je toho víc, ale některé bych raději neříkal,“ culí se Luňák.

Prostějovský kouč Zdeněk Čech: Stále jsem věřil, že otočíme

Po povedeném obratu Prostějova si určitě oddychl i jeho kouč Zdeněk Čech. „Jsem spokojený, že se mi podařilo to, co se ode mě čekalo a první ligu jsme zachránili,“ říká Zdeněk Čech.

Jestřábi však svůj zápas sezony neodstartovali vůbec dobře. Brzy prohrávali o dvě branky a mohlo být i hůř. „Nedokážu si to vysvětlit. Všechny tři zápasy doma jsme vždycky začali strašně špatně, upozorňovali jsme kluky, ať se na to soustředí. Tahali jsme za kratší konec, ale díky tomu, že jsme ve druhé třetině zabrali, jsme to dokázali otočit,“ konstatuje zkušený trenér.

Křik v prostějovské kabině po zpackané první části prý nebyl zas až tak velký. „Já se snažím hráče motivovat spíš pozitivně. Řekli jsme si, že třetina je pryč, a jestli chceme zápas otočit, musíme to změnit všechno a hlavně přístup. To kluci dokázali, takže nebylo třeba moc řvát,“ líčí Čech, jenž i za stavu 0:2 tušil, že jeho tým dokáže utkání otočit.

„Samozřejmě jsem věřil. První třetinu jsme začali strašně špatně, hned jsme dostali gól. Někdy to je i tak, že laciné branky soupeře ukolébají, a když jsme dali ve druhé třetině gól v přesilovce na 1:2. Pak už jsem věřil, že to dokážeme strhnout,“ tvrdí třiašedesátiletý stratég. „Důležité bylo, že jsme šli nekompromisně do brány a nechtěli dávat krásné góly. Všechno jsme dávali z dorážek, hlavní bylo, že kluci před tu branku šli,“ doplňuje kouč Jestřábů.

Pikantní je, že Zdeněk Čech právě v Havlíčkově Brodě hokejově vyrostl. „Lidi, kteří tam dneska u hokeje jsou, mě už v podstatě ani neznají. Z Havlíčkova Brodu jsem v roce 1971 odešel na vojnu, po vojně na Moravu a od té doby jsem pořád tady. Mám v Brodě maminku, je tam brácha a ségra. Pravidelně tam jezdím třikrát nebo čtyřikrát do roka, ale teď jsem tady a pro mě je důležité, abychom první ligu hráli tady. Jestli tam bude Brod, nebo nebude, je úplně jedno,“ dodává Zdeněk Čech.

Share on Facebook Share on Twitter

• Maxa liga
• LHK Jestřábi Prostějov