Měl jsem strach, abych nevykrvácel, líčí Goiš. 2. liga? Nejnáročnější
Foto: Jan Gebauer, hokejprerov.cz
Modla přerovského hokeje a miláček fanoušků. Jiří Goiš v Přerově strávil 13 sezon, ve kterých zvládl více než 500 zápasů, aby se svému milovanému klubu letos vrátil pomoci ze druhé ligy v největší krizi, a i s jeho pomocí nakonec Zubři skončili po základní části pátí. Zkušený harcovník ale v minulé sezoně bojoval se zraněním, které mu mohlo ukončit i kariéru.
Brusle soupeře vám přetrhala šlachy. Co se vám honilo hlavou v momentě, kdy ke zranění na ledě došlo?
Ani jsem necítil bolest, tělo dostalo nějaký šok. Jenom jsem viděl, že se mi rozlila krev na štulpně, takže jsem měl primárně strach, abych nevykrvácel. Pořád jsem si říkal, že to nebude tak vážné, že to bude jen rozřízlé povrchově, zašijí mi to a půjdu druhý den na trénink. Až z reakce lidí okolo, kteří omdlívali, jsem pochopil, že to bude vážné.
Zatrnout muselo i spoluhráčům…
Měl jsem přeřezané dvě šlachy, které se napojují z achilovky na lýtkový sval. Jsou tam tři a já měl dvě přeřezané úplně. V Přerově mi to primář zašil a rekonvalescence trvala delší dobu, ale teď je to v rámci možností v pohodě.
Uvažoval jste během rekonvalescence i o konci kariéry?
Vůbec ne, já takhle vůbec nepřemýšlím. Chtěl jsem se dát co nejdřív do kupy a dohrát ještě tu rozehranou sezonu, a to se nakonec podařilo, naskočil jsem ještě na konci ledna. Nebyl jsem v takové kondici, ta noha rozhodně nebyla ve stoprocentním stavu, ale chtěl jsem týmu pomoct v play-off, i když jsem to možná trochu uspěchal. Možná to mohlo mít vliv i na ten můj konec v Přerově, který byl takový, těžko říct...
„Až z reakce lidí okolo, kteří omdlívali, jsem pochopil, že to bude vážné."
V období rekonvalescence pro vás musela být velkou oporou i rodina.
Musím manželce poděkovat, jak se k tomu postavila. Měli jsme v tu dobu dvě nechodící děti – starala se jak o mě, tak o malou. Na druhou stranu jsem měl čas být víc doma s dcerou, když vyrůstala, takže v tomhle to bylo zase plus.
Měl jste náznaky už během sezony, že by se s vámi nemělo počítat do dalšího ročníku?
Moc jsem to ani nečekal, abych řekl pravdu. Věřil jsem, že mě klub podrží za těch několik sezon, co jsem moc zraněný nebýval, většinou jsem odehrál celou sezonu. Vynechal jsem jen pár zápasů, ale to spíš skrz nějakou stopku. Věřil jsem, že dostanu v létě prostor tu nohu potrénovat, ale nějak to nevyšlo.
Jak to?
V Přerově to viděli nějak jinak, chtěli ten tým obměnit, ale každý to dělal ve svém nejlepším úmyslu. Na druhou stranu mi to otevřelo jiné stránky a divám se na to v tomhle ohledu pozitivně.
„Moc jsem to ani nečekal, abych řekl pravdu. Věřil jsem, že mě klub podrží za těch několik sezon, co jsem moc zraněný nebýval."
Když se ve vašem případě začala řešit druhá liga, měl jste nabídku i z Hodonína, za který jste už v minulosti hrál. Co nakonec rozhodlo pro Valašské Meziříčí?
To bylo hlavně skrze práci. Měl jsem už domluvenou nabídku v Kunovicích, směrem na Hodonín. Nakonec ale dělám obchodního manažera se sportovní výživou blíže k Valašsku, takže jsem zůstal tady v tom sportovním prostředí. Mám flexibilní pracovní dobu, takže pro mě je to ideální. Skrz dojezdovou vzdálenost jsem nakonec volil Valašské Meziříčí, což se nakonec ukázalo jako super rozhodnutí i po hokejové stránce.
Foto: hc-kometa.cz
Po několika sezonách jste se vrátil do druhé ligy, u které je prakticky nutností se živit i jinou prací.
Je to určitě náročnější. Petr Sakrajda (bývalý hráč Vsetína nebo Přerova, pozn. red.) kdysi říkal, že druhá liga je nejnáročnější hokejová soutěž na světě a měl naprostou pravdu. Celý den řešíte práci, pak večer na trénink a člověk se dostane domů pozdě ve večerních hodinách. V tomhle ohledu bych moc rád zase poděkoval manželce, která je neskutečně tolerantní a umožnila mi hrát hokej. To, že letos můžu hrát, je hlavně její zásluha.
Během sezony ve Valašském Meziříčí jste určitě sledoval i počínání Přerova. Kdy přišel nějaký první kontakt, že byste se mohl vrátit?
Kontakt takový, abych šel hrát, přišel ale až po výměně trenéra, kdy mi volal Pavel Hanák (sportovní manažer Přerova, pozn. red.). Šli tam Petr Dočkal s Robertem Svobodou, kteří mě znají. Chtěli tomu dát nějaký impuls a nějak to nastartovat, abych jim pomohl. Volali mi, jestli jsem ochotný pomoct. Jestli ne, tak ať je pošlu někam, já jsem byl ale jednoznačně pro.
„Kontakt takový, abych šel hrát, přišel ale až po výměně trenéra, kdy mi volal Pavel Hanák."
Frýdek-Místek, kde jste v tu dobu měl vyřízené střídavé starty, vám nebránil?
Ne, to vůbec ne, chtěl bych v tomhle poděkovat i Frýdku. Uvolnil mě ze střídavých startů, které jsem tam měl vyřízené. S Lukášem Plškem a Tomášem Vašicou ve Valašském Meziříčí byla taky super domluva.
Když jste se vrátil, vytáhli jste se tabulkou ze 13. na konečné 5. místo. Přerov ve čtvrtfinále čeká Jihlava.
S Jihlavou to bude těžká série, ale pevně věřím, že se nám přes ni může podařit přejít. Naše výhoda by mohla být v tom, že jsme teď každý zápas hráli na krev, takže jsme se naladili do toho správného play-off módu.
Foto: Klára Müllerová, hcvm.cz
Nálada po vašem příchodu nebyla asi úplně ideální. Kde se to začalo lámat?
My jsme si říkali že by to chtělo udělat nějakou sérii. Pořád to byla výhra – prohra, výhra – prohra. Po příchodu Roberta Svobody se to uklidnilo, na druhou stranu věděl, kdy je potřeba zařvat. Začalo to fungovat a skončili jsme tam, kde jsme skončili. Hráče v Přerově máme super, chtělo to jen zapracovat na detailech.
Měl jste během dlouhého působení v Přerově i více nabídek z jiných týmů? Když pomineme výpomoc ve Zlíně, měl se o vás po postupové sezoně zajímat třeba Vsetín.
Řešilo se toho vždy víc. Za tu dobu samozřejmě vždycky něco bylo, nějak jsme to řešili, ale nakonec jsme si vždy sedli v Přerově a dali dohromady smlouvu na další rok. Jestli to bylo dobře, nebo špatně, to se dnes těžko hodnotí. Možná kdybych to zkusil na sezonu někde jinde, tak by mi to v kariéře pomohlo, ale takhle zpětně se za tím už ohlížet moc nedá.
„Já byl v Přerově vždy spokojený a vždy, když jsem po sezoně řešil smlouvu, nějak jsme se domluvili."
Když jste se byl několikrát ukázat ve Zlíně, věřil jste, že byste si mohl říct o smlouvu na celou sezonu?
Hlavně jeden ročník jsem ve Zlíně docela hrál a věřil jsem, že tam třeba po sezoně zůstanu. Byl jsem tam i v létě na zkoušku, ale nějak si to nesedlo, dala se přednost jiným hráčům.
V Přerově jste minulou sezonu dosáhl na metu 500 zápasů u Zubrů. Dnes se příliš nevidí, aby jeden hráč strávil v jednom klubu takovou dobu…
Já byl v Přerově vždy spokojený a vždy, když jsem po sezoně řešil smlouvu, nějak jsme se domluvili. V Přerově je to takové rodinné, znám tam všechny, o to je to příjemnější. Vlastně jsem nikdy neřešil nic jiného než zůstat i další rok v Přerově, byla to moje naprostá priorita.
Jak to máte s dojížděním?
Bydlím kousek od Přerova. Dřív jsem bydlel v Otrokovicích, teď máme postavený barák v Míškovicích, takže to mám 15 minut do Přerova, i v tomhle ohledu je to pro mě ideální.
„Zrovna tohle číslo má pro mě hlubší význam, protože to je rok narození mého dědy, ke kterému jsem měl blízko a v hokeji mě od dětství podporoval."
Na jaké momenty vzpomínáte nejraději? Hodně emotivní byl například gól nohou v postupové sezoně se Vsetínem v roce 2015.
Se Vsetínem byla celá série hodně vyhrocená. Tehdy tam hrál ještě Radim Tesařík, chytal Plch (Lukáš Plšek, dnes trenér Valašského Meziříčí, pozn. red.). Ten gól si samozřejmě moc dobře pamatuju. Neměl jsem tam ani hokejku, trefilo mě to do brusle, ale určitě to nebylo kopnutí. Pak jsem to dostával celkem sežrat. To bylo asi největší moment.
Na co dále si vzpomenete?
Pak samozřejmě postup dál přes baráž. Ale i první dvě sezony v první lize byly v Přerově super. Hráli jsme celkem nahoře, což se úplně nečekalo a chodilo strašně moc lidí. Teď celkově ten klub šel moc nahoru a drží se to tam na vysoké úrovni.
Už od začátků v Přerově nosíte číslo 47. Máte k němu nějaký speciální vztah?
Zrovna tohle číslo má pro mě hlubší význam, protože to je rok narození mého dědy, ke kterému jsem měl blízko a v hokeji mě od dětství podporoval. Alespoň takhle mě provází celou kariéru.
Foto: hokejprerov.cz
Share on Facebook
