Marek Škvrně: Úspěch na Hlinkově memoriálu mám stále v hlavě

Foto: Petr Čepek, hokejnp.cz

Útočník Marek Škvrně po vítězství na Memoriálu Ivana Hlinky zatím nenapodobil své spoluhráče a neujal se v žádné z prestižních soutěží. Nejen o tom, jak na něj historický okamžik zpětně působí, se rozpovídal v exkluzivním rozhovoru pro Hokej.cz.

Marek Škvrně

útočník, 25 let

2. liga 2022-2023

Z 8

G 0

A 0

B 0

Nedávno jste přestoupil z Nové Paky do Trutnova. Co vás k tomu vedlo?
V Nové Pace jsem si snažil vybudovat nějakým způsobem lepší pozici v týmu. I když jsem cítil, že se herně zlepšuji, stále nepřicházela. Trochu jsem pak ztratil chuť k hokeji a cítil jsem, že potřebuji změnu.

Mělo na to nějaký vliv i to, že jste hrál dokonce krajskou ligu za Hronov?
Ne, to s tím nemělo nic společného. To bylo na moji vlastní žádost. Hned na začátku mého působení za mnou přišel v Pace trenér, že je tady tahle možnost. Mně se to zalíbilo. Pro mě to bylo super, protože jsem se dostal víc na led a zároveň si přivydělal nějaké peníze. Rád bych chodil hrát krajskou ligu i v Trutnově. 

Za Trutnov jste už pár zápasů odehrál, jak se zatím cítíte? 
Kluci mě přijali skvěle, cítím se tu velmi dobře. Jen bych si přál, stejně jako všichni ostatní, abychom se co nejdříve zlepšili i výsledkově. 

S herním projevem týmu být spokojený nemůžete. Jak hodnotíte své vlastní výkony?
Rozhodně by měly být lepší než jsou. Na druhou stranu u sebe vidím oproti začátku sezony zlepšení.

Pomohl vám i zmíněný přestup?
Rozhodně mám teď větší motivaci a chci zase vybojovat co nejlepší pozici v týmu.

Proč jste vlastně do druhé ligy zavítal? Ještě rok zpátky jste byl hráč Komety Brno, nastupoval jste za Třebíč... 
V Brně jsme s rodinou bydleli od mých pěti let. S hokejem jsem tam začínal, ale jinak mám celou rodinu v Pardubicích. Minulý rok jsem dostal šanci hrát v Třebíči, nicméně jsem ji i kvůli několika zraněním a nemocím nevyužil. Po posledním zranění jsem sezonu dohrál v brněnské juniorce. Na další sezonu už o mě v Brně nebyl zájem, a tak jsem to šel vyzkoušet na try out do Pardubic. Bohužel jsem neměl výkonnost na to, abych naskočil do extraligy. S hokejem jsem chtěl i nadále pokračovat, takže pro mě bylo logické jít do nějakého druholigového týmu v okolí. 

Nebylo vám trochu líto, že jste se do takové situace dostal poté, co jste v reprezentaci docílil jednoho z největších úspěchů českého hokeje v poslední dekádě — zisku zlaté medaile na Memoriálu Ivana Hlinky v Břeclavi?
Abych byl upřímný, tak to trošku v hlavě mám. Ale já se snažím soustředit na to, co je teď. To, co bylo, už stejně nezměním. 

Oslavný rituál. Uprostřed Václav Varaďa s Ondřejem Machalou | Foto: Karel Švec, cslh.cz

Sezonu po vítězství v Břeclavi jste strávil v Kanadě. Popíšete nám, jak jste se tam dostal? Jak to tam probíhalo?
Vybral si mě tým Kelowna Rockets (WHL) v juniorském CHL draftu. Na sezonu v Kanadě vzpomínám velmi rád, ačkoliv jsem nedostal jako nováček zrovna moc prostoru. Hokej tam byl úžasně rychlý a podmínky naprosto skvělé. 

Proč jste se tedy vrátil do Česka?
Protože jsem neměl možnost hrát další sezonu ve stejném celku. Napsali mi e-mail, že na další rok potřebují dva obránce. A týmu mohou být jen dva cizinci. A asi jsem si ani svými výkony neřekl o pozici v týmu. Kelowna Rockets je v Kanadě jedna z nejlepších juniorských organizací a na cizince má obrovské nároky. Pod rukama jim prošel například Leon Draisaitl. Měl jsem poté možnost jít i do jiných zámořských juniorských týmů, ale nějak jsem se nedokázal pro nic rozhodnout. Nakonec mi nezbylo nic jiného než zůstat v Česku. 

Zpětně vás to nemrzí?
Bohužel nikdo z nás není jasnovidec a nikdo nemůže vědět, co je pro něj v daný moment nejlepší. To vždy ukáže čas. 

Jaké jsou vaše kariérní cíle? Kam byste se chtěl v následujících letech posunout?
Cíle mám jen ty nejvyšší, jinak bych nemohl sportovat. Krátkodobě bych teď v Trutnově chtěl hrát co nejlépe a říct si o šanci ve vyšší lize. 

Foto: Troy Landreville / Black Press

Share on Facebook Share on Twitter

• 2. liga
• HC Trutnov