Manažer Ďáblů o minulosti i budoucnosti. Proč nechtějí postoupit výš?
Foto: Petr Nedvěd, hokejzr.cz
Nový Jičín působí ve 2. lize nepřetržitě od sezony 1993/1994. Zatímco soupeři přicházejí a odcházejí, Ďáblové zůstávají. Milan Urban je duší tamního oddílu. Kdysi klubu pomohl postoupit coby hráč a nyní působí, jak sám říká, v roli "děvečky pro všechno".
V otevřeném rozhovoru vypráví o tom, jaké je to vést druholigový klub. A proč je podle něj právě 2. liga tou nejtěžší soutěží?
Nový Jičín působí ve druhé lize nepřetržitě od sezony 1993/1994. Jste už matadoři soutěže, co?
Je to tak, jsme jeden z mála klubů, který je ve druhé lize nepřetržitě od postupu. Nikdy jsme nesestoupili. Šance postoupit výš byla víckrát, ale my jsme město o velikosti dvaceti tisíc obyvatel, víme, kam patříme. Vím, že to někteří fanoušci slyší neradi, ale naše ambice byly naplněny tím, když jsme do druhé ligy postoupili. Tahle soutěž nám navíc dává ideální možnost zabudovávat do dospělého hokeje naše mladé odchovance, což je základní filozofie klubu.
Ale nesledujete u diváků přece jen klesající zájem o soutěž? Když jsem se nedávno bavil s jednatelem Vsetína Danielem Tobolou, tak mi říkal, že oni klesající zájem o Chance ligu pozorují, přičemž v ní budou hrát teprve pátý rok...
Já jsem se přesně o tomhle s Danem bavil, protože se známe. Myslím si, že u nich je dobře, že mají ty ambice takhle nastavené. Ale na druhou stranu na to podle mě existují dva úhly pohledu. U nás je dobře, když si diváci můžou přijít na svého syna, synovce a podobně. Hrají hráči, kteří mají k městu vztah. Navíc skok mezi soutěžemi je vždy zároveň skokem několika nul v rozpočtu. Říkám, že každý tým hraje to, na co má.
Vy osobně figurujete v klubu jak dlouho?
Od svých šesti let, hrál jsem a postoupil do druhé ligy. Když jsem skončil, tak od té doby působím jako taková děvečka pro všechno až do dnešních dnů.
„Šance postoupit výš byla víckrát, ale my jsme město o velikosti dvaceti tisíc obyvatel, víme, kam patříme."
Jak vás poslouchám, tak si na nedostatek práce stěžovat nemůžete, co?
To máte pravdu. Naší hlavní činností je provoz zimního stadionu. Staráme se o jeho využití pro klub, pro veřejnost a tak dále. No a hokejový klub funguje celoročně o počtu tří až pěti lidí. Takže to neberu tak, jak se moje funkce jmenuje, dělám prostě to, co je zrovna třeba. Dneska řeším áčko, zítra trenéry mládeže a pozítří třeba to, jaké máme koupit dresy.
Nikdy jste nepocítil vyhoření?
Samozřejmě jsou i dny, které jsou těžší. Ale já vždycky říkám, že je to závislé od toho, jestli se o víkendu vyhraje. Když vyhrajeme, tak to jde celý další týden snáz. Je jasné, že jsou to starosti, ale děláme to, protože hokej je naše životní náplň. Netvrdím, že bezchybně, ale snažím se to dělat co nejlépe. Například teď se nám za pomoci města povedlo zrekonstruovat náš zimní stadion, takže je útulný a nový, což je pro klub jedině dobře.
Hlavně mládež se může v takových podmínkách dobře rozvíjet, že?
Jak říkáte, ale není to jen o ní. Podařilo se nám zrekonstruovat všechny šatny, každý tým momentálně má svoji šatnu. My to bereme tak, že hokejisti jsou na zimáku skoro víc než doma. Proto chceme být takový dobře fungující rodinný, vesnický klub, jak já vždycky říkám. Snažíme se si to tady co možná nejvíc zpříjemnit.
„Hokejový klub funguje celoročně o počtu tří až pěti lidí."
Když se bavíme o mládeži, projevila se na vašich počtech roční covidová pauza?
Musím zaklepat, že se nijak dramaticky neprojevila. Skončili ti, kteří by zřejmě skončili i bez covidu. Většina dětí se nám zaplaťpánbůh vrátila. Nyní probíhají náborové akce, například svazová Pojď hrát hokej, která je velmi dobrá. My bychom každý rok potřebovali tak dvacet nových hokejistů, ale když si vezmete, že jsme město s dvaceti tisíci obyvateli, které má určitou porodnost, a navíc je tu i řada jiných lákadel, tak to není jednoduché. Jako klub provozujeme také školu bruslení, což nám pomáhá získat další děti ať už do hokeje, případně do krasobruslení.
Foto: Facebook HK Nový Jičín
Pojďme k áčku. První tým zažil několik po sobě jdoucích hubenějších let. Čím to?
Máte pravdu, že poslední roky nebyly výsledkově ideální, ale je třeba vidět, jak byl tým složený. Už od začátku se tady bavíme o tom, že se snažíme tým skládat na našich mladých hráčích, ale takoví potřebují většinou čas, aby si na soutěž zvykli. Druhá liga je totiž velice kvalitní. Máme spolupráci s Třincem, my jim tam posíláme naše mladé kluky a oni nám ty, kteří se u nich nevejdou do sestavy. Realita je taková, že dnes kolikrát není na druhou ligu připraven ani hráč, který nastupuje v extralize juniorů. I ten si na ni musí zvyknout.
A proto jste letos přivedli do kádru zkušená jména jako Tomáš Káňa nebo Jiří Zdeněk?
Přesně tak, navíc tu máme Richarda Bordowského. Romana Maliníka nebo Michaela Foltýna, který u nás hrával coby mládežník. Vždycky se snažíme do týmu přivádět hráče, kteří už tady zanechali nějakou stopu a kteří vědí, kam se vrací. Navíc máme v záloze ještě další dvě jména, která bych tady ještě neříkal. Každopádně jsem optimistou, tým bude letos kvalitní, půjde o směs mladých a zkušených. Samozřejmě uvidíme, jak si to sedne na ledě. Může vám tým vypadat dobře na papíře, ale ani tak se nemusí dařit.
„Do kádru máme v záloze ještě další dvě jména."
Je fakt, že ani letošní příprava se vám moc nepovedla. Nemáte trochu obavy?
My jsme letošní přípravu pojali jako zkoušku hráčů, kteří u nás bojovali o místo. Bylo tu asi deset kluků z ročníku 2000 a 2001, které jsme zkoušeli, přičemž v ani jednom utkání jsme nenastoupili v plné sestavě. Já osobně jsem těm zápasům říkal junior draft. Z těch deseti kluků jsme vybrali tři až čtyři, kteří u nás zůstanou. Nicméně z těch zkušených posil, o kterých jsme se už bavili, tak v přípravě nenaskočila téměř ani jedna.
Na druhou stranu to jsou hráči, kteří už sami dobře vědí, jak se připravit, ne?
Spoléháme na to. Jak už jsem řekl, ty přípravné zápasy nám sloužily hlavně k tomu, abychom si udělali obrázek o mladých hráčích, které jsme zkoušeli. Víte… Druhá liga je specifická, já se nikdy nesnažil vůči hráčům vystupovat nějak despoticky.
Takže nemáte bič?
(Směje se) Jde o to, že ti zkušení kluci už mají hokej na třetím místě. Nejdřív je pro ně rodina, pak civilní zaměstnání a až pak hokej, který už mají jako koníček. Když já vím, že se mi kluk připravuje na budoucí kariéru záchranáře, kde bude jezdit se sanitkou, kvůli čemuž už má v nemocnici nějak rozložené směny, tak se s ním musím domluvit. Nemůžu mu říct: Musíš být na všech trénincích, jinak tady nemáš co dělat. To ve druhé lize nejde. Vždycky musíte najít společnou řeč. Dáváte jim určitou volnost, ale na druhou stranu zase věříte jejich zodpovědnosti, protože oni hrají o své jméno, renomé a stejně tak o finanční ohodnocení. Je to o vzájemné důvěře.
Foto: Klára Lipertová, hokejzr.cz
Už jsme se bavili o tom, že nový Jičín působí ve druhé lize nepřetržitě od sezony 1993/94. Není proto asi nikdo povolanější k tomu, aby porovnal během let její úroveň. Jaká tedy je?
Myslím, že ta soutěž si pořád drží v podstatě konstantní úroveň. Vždycky je to o tom, kolik týmů hraje extraligu a první ligu. Dnes máme čtrnáct extraligových a osmnáct prvoligových mužstev, takže hráči do druhé ligy se hledají hůř. Ale i tak jsou schopny prakticky všechny týmy sehnat kvalitní hokejisty. Ať je to třeba Žďár, Hodonín nebo kdokoliv jiný. Ve druhé lize začínala řada mladých kluků, kteří se tady obehrávali, například naši odchovanci Zahradníček a Bartko. Naši mladí jsou schopní naskakovat v první lize za Frýdek a tak dále, stejně tak jsme tu hráli s prakticky všemi dnešními prvoligovými velkokluby. Ať je to Vsetín, Poruba nebo třeba Havířov. To je podle mě známka kvality.
A nesnížila se úroveň moravské skupiny tím, že Vsetín, Poruba, Přerov, Prostějov nebo Havířov postoupili výš?
Samozřejmě, že kdyby tu některé z těch týmů byly, tak by kvalita byla vyšší. Soutěž by se víc polarizovala. Teď nechci říct, že by současné týmy neměly kvalitu, ale je to o poznání vyrovnanější. Není jasný favorit. Zaplaťpánbůh za těch osm týmů ve východní skupině.
„Když já vím, že se mi kluk připravuje na budoucí kariéru záchranáře, kvůli čemuž už má v nemocnici nějak rozložené směny, tak se s ním musím domluvit."
Vy byste si jich přál kolik?
Já bych byl pro osvědčený model dvanácti týmů, z čehož by osm postoupilo do play off. Bylo by to zajímavější pro diváky, ale i pro hráče, než když hrajete osmkrát s Kopřivnicí nebo Opavou. Teď se bude z první ligy zase padat, my to samozřejmě nikomu nepřejeme, ale dá se čekat, že se nám sem některý z bývalých soupeřů vrátí. Jsem zvědav na to, jak to dopadne.
Pojďme se pobavit o rozpočtu, jak jej skládáte u vás?
Naší výhodou je mnohaleté působení ve druhé lize, díky kterému máme portfolio sponzorů stabilní. Další výhodou je i to, že město Nový Jičín je nakloněno sportu. Když se mě někdo zeptá, co je pro mě za ty roky největší odměnou, říkám mu že skutečnost, že jsme nikdy nic nedlužili. Nestalo se, že bychom někomu něco nezaplatili nebo nedej bože zmizeli kvůli penězům z hokejové mapy.
„Vždycky říkám, že je lepší mít milion z padesáti sponzorů než milion od jednoho sponzora, protože je to stabilnější."
Třeba v Kopřivnici mají generálního partnera ISMM. Vy touto cestou nejdete, že?
Vždycky říkám, že je lepší mít milion z padesáti sponzorů než milion od jednoho sponzora, protože je to stabilnější. Ale samozřejmě máme taky velké sponzory. Například společnost GEDOS našeho předsedy Radka Tomana. Ten to s námi táhne už od roku 1993 a pro místní hokej je stěžejní osobou. Ale to, že se daří Kopřivnici, je jen dobře. Firmy jako Tatra nebo ISMM jsou pro nás živou vodou. Vždycky říkám, že dokud bude derby Kopřivnice–Nový Jičín, tak to bude jen dobře.
Ale nemáte pocit, že si na poli sponzorů nejen s Kopřivnicí konkurujete? Druholigových klubů je na severu Moravy poměrně dost.
Nemyslím si, že bychom si nějak konkurovali. Ten obchodní aspekt je samozřejmě vždycky důležitý, ale podle mě nikdo nepřijde do Nového Jičína nebo kamkoliv jinam jen s tím, že chce něco sponzorovat. Vždycky hraje roli vztah k tomu danému městu a určitý patriotismus. Můj pocit je, že generální partner by nevzešel od jiného klubu. A jak říkám, podle mě si nekonkurujeme, každý klub má svoje portfolio partnerů.
Druholigová sezona je za dveřmi, co byste nejen sobě popřál?
Hlavně to, abychom mohli být až do jejího konce na stadionech a aby se to odehrálo bez nějakých drastických restrikcí. Taky bych rád pozval všechny fanoušky, aby se přišli podívat na náš první zápas se Žďárem osmnáctého září.
Foto: FB: FANS OF NOVÝ JIČÍN (OFFICIAL)
Share on Facebook
