Málek mladší brankářem? Taťka mi to nejdřív zakazoval, přiznává

Foto: Jan Pidrman, piratichomutov.cz

21. října 2019, 10:23

Kateřina Kundertová

• Maxa liga
• Mládež
• turnaj O Pohár DHL
• HC Slavia Praha
• J Slavia Praha

Roman Málek mladší si ze závěru minulého ročníku přenesl skvělou formu do slávistického áčka, kde výkony napodobuje svého otce. Osmnáctiletý brankář hned v prvním zápase sezony vychytal čisté konto, teď naskočil do juniorky a pomohl jí teprve ke druhému vítězství.

Roman Málek

brankář, 23 let

Maxa liga 2024-2025

Z 5

V 2

P 2.51

Ú% 90.74

Romane, začneme od mládežnického týmu. Bylo vítězství proti Bruslařům hodně cenné?
Byl to hrozně těžký zápas pro mě i pro kluky. Poslední dobou se nevyhrávalo. Cítili jsme na sobě, že bylo potřeba vyhrát. Naštěstí se to povedlo. Když jsme vyhráli, tak se trochu uvolnila atmosféra, takže snad kluci budou vyhrávat dál a dostanou se do vítězné části sezony.

Jak jste vnímal své povolání do juniorky?
Sledoval jsem kluky a fandil jim, aby vyhrávali. Bohužel se to nedařilo. Trenéři mi řekli, že mám jít do brány, takže jsem šel rád pomoci. Jsem rád za každý zápas, který dostanu. Rád si zachytám a vyhraju zápas. Jsem rád prostě za to, že můžu jít do brány.

Jaká je zatím sezona v áčku?
Zatím je to dobré. Daří se nám, vyhráváme. Kluci makají. Jsme super parta a všichni táhneme za jeden provaz. Nic nemůžu vyčíst. Jsme prostě dobrý tým. Osobně je pořád co zlepšovat. Zatím je to dobré, ale pořád musím pracovat. Chtěl bych na své výkony v áčku navázat i dál, ale uvidíme, jak to půjde.

V úvodu jste více než dva týdny nechytal. Bylo těžké udržet se v tempu?
Čekal jsem na šanci. Pořád jsem trénoval a makal na sobě. Pak jsem se dostal do brány, na což jsem se připravoval. Přišla šance, kterou jsem využil, přestože bylo áčko rychlejší než juniorka.

Foto: David Vošický, hc-slavia.cz

Dostavila se nervozita, když jste dlouho čekal na šanci?
Nebyl jsem nervózní. Chtěl jsem jít do brány a chytat. Nervozita šla úplně mimo mě, vůbec jsem ji nepocítil. Hodně jsem si zápas užíval. Kluci hráli výborně, pomáhali mi vzadu a čistili to přede mnou. Já jsem měl práci snazší, když mi pomohli před bránou. Byl to super zápas. Fanoušci fandili, atmosféra byla super, takže jsem rád, že se mi to takhle hned na začátku povedlo.

Jak moc si ceníte hned úvodní nuly proti Prostějovu?
Docela dost. Je to první čisté konto v prvním zápase sezony. V létě bych si to ani nepomyslel, i když jsem chtěl být v áčku a dostat zápas. Věřil jsem si, ale nemyslel si, že to bude až tak krásné a až tak se mi to povede.

Co pro vás znamená nastupovat za sešívané?
Vždycky to byl můj sen a před sezonou to byl i můj cíl, chtěl jsem chytat Chance ligu za chlapy. Užívám si to. Chci poděkovat trenérům, že mi věří a dávají mi příležitost se ukázat. Jsem za to rád.

Vnímáte, že jste srovnáván se svým otcem?
Vnímám to. I kluci mi říkají, že jsem v některých ohledech stejný jako on, třeba ve stylu postoje a rychlosti. Chtěl bych jednou tátovy úspěchy překonat a být lepší než on. Vnitřně si to tak nastavuju, ale nikdo na mě netlačí. Uvidíme, jak se mi bude dařit a jak to půjde dál.

Je velká výhoda, že vám může radit někdo blízký a zkušený?
Jsme spolu každý na ledě, protože trénuje gólmany áčka i juniorky. Děláme spolu cvičení, takže mi pořád radí, za což jsem rád. Když dělám něco špatně, tak mi řekne, jak to mám dělat, protože má zkušenosti. Jsem rád, že mi může pomoci v každém ohledu.

Foto: David Vošický, hc-slavia.cz

Oddělujete snadno domov a hokej?
Na ledě je to pro mě trenér. Mimo led a doma je to táta. My se moc nehádáme, takže je všude v pohodě atmosféra.

Nakládá vám jako trenér více než ostatním?
Taťka říká, že na mě byl vždycky přísnější, protože ze mě chce mít dobrého gólmana. Často říká: ‚Dobrými slovy gólmana nevychováte. Musí pořád dřít a občas se na něj musí i zařvat‘.

Bylo jasné už odmalinka, že budete brankář?
Já jsem od začátku chtěl vždycky chytat, protože jsem to viděl u táty. Doma jsem si na něj hrál. Akorát mi to taťka ze začátku zakazoval, takže jsem byl chvíli hráč, ale asi v šesti letech jsem si prosadil svoji a šel do brány.

Proč vám to zakazoval?
Věděl, jak je těžké se prosadit, protože branka je jenom jedna, kdežto hráčů je více. Je to strašně dlouhá cesta prosadit se, být nejlepší gólman a jednička. Teď toho ale určitě nelituje a je rád, že jsem chtěl být gólman.

Jak to máte s brankářskými vzory?
Táta vždycky byl můj vzor už od mala a vždycky bude, ale líbí se mi i brankáři v NHL. Sleduju Sergeje Bobrovského, Jonathana Quicka a Mikea Smithe. To jsou čtyři gólmani, kteří jsou mými vzory.

Jak vnímáte své postavení mezi brankáři ročníku narození 2000?
To je těžká otázka. Já se snažím soustředit sám na sebe. V mém ročníku jsou dobří gólmani, ale nekoukám na to. Kdybych se narodil o sedm dní později, tak bych byl 2001, ale narodil jsem se, jak jsem se narodil. To už nezměním. Musím s tím pracovat a pořád makat. Třeba někdy pozvánka do reprezentace přijde. Všechno záleží jenom na mě, jak se mi bude dařit.

Share on Facebook Share on Twitter

• Maxa liga
• Mládež
• turnaj O Pohár DHL
• HC Slavia Praha
• J Slavia Praha