Loňská sezona byla selhání, ví manažer Řisut. Hledá třetinu kádru
Foto: Roman Mareš
Když Řisuty na jaře po dlouhých letech přišly o druholigovou příslušnost, vypadalo to s klubem bledě. Jenže pak se běh událostí otočil o 180 stupňů. Přišla totiž nabídka od Nové Paky na odkup licence, kterou vedení Řisut využilo. Nejen o tom hovoří v rozhovoru manažer tamějšího klubu Ivan Záleský.
Řisuty původně sestoupily, ale nakonec se vám podařilo získat licenci na 2. ligu od Nové Paky. Kdy jste o takové možnosti začali uvažovat?
Začnu tu odpověď tak, že Řisuty jsou hokejovým klubem s dlouhou tradicí. Klub byl založený v roce 1949 a na jeho vedení se postupně podílelo několik generací Řísuťáků. Novodobou historii klubu jsme začali psát někdy kolem roku 2000, kdy jsme si řekli, že bychom rádi zkusili i vyšší soutěž než kraj. Když počítáme covidovou sezonu, tak jsme byli ve 2. lize nepřetržitě osmnáct let. Na jaře jsme spadli a dlouho jsme se s tím vyrovnávali, byť jde samozřejmě o sport a ve sportu se takové věci stávají. Připravovali jsme se na účast v krajské soutěži, ale poté přišla nabídka od Nové Paky, kterou jsme se po konzultaci ve vedení rozhodli využít.
Takže Nová Paka kontaktovala s možností odkupu licence vás?
Ano, my jsme nevěděli, že už nechtějí pokračovat. Nová Paka nás kontaktovala sama.
Kde vidíte hlavní příčiny loňské nepovedené sezony?
Těch příčin je víc. Sešlo se dohromady několik věcí. Zprvu jsem si vůbec nedokázal představit, že tým je tak špatný, aby sestoupil. Ale ukázalo se, že práce hráčů, práce realizačního týmu a zároveň práce trenérská nebyla na dostatečně kvalitní úrovni. A když měl tým zabrat, nedokázal najít sílu. Nikdo ho nedokázal strhnout.
„Nová Paka nás ohledně možnosti odkupu licence kontaktovala sama."
Takový Vincent Keszi vám hodně chyběl, že? On mohl být tím hráčem, který tým strhne.
Hokej je kolektivní sport, nikdy to není jen o jednom hráči. Ale je pravda, že pokud by Vincent hrál, jeho individuální schopnosti by pro tým byly přínosem, byť individualit jsme v týmu měli víc. Budu se opakovat. Loňská sezona byla selháním realizačního týmu, selháním trenérů a samozřejmě také hráčů. Řada z nich hrála pod psychickým tlakem a pod svými možnostmi. Zároveň přístup k zápasům a tréninkům nebyl takový, jaký měl být.
Nicméně za všechny tyhle členy týmu máte z pozice člověka ve vedení zodpovědnost vy. Vezmete si proto i vy sám z nepovedené sezony ponaučení?
Nezříkám se toho. Manažer je od toho, aby složil tým a vybral trenéra. Zejména ve druhém případě jsem výrazně selhal.
„Loňská sezona byla selháním realizačního týmu, selháním trenérů a samozřejmě také hráčů."
Takže plánujete v týmu před další sezonou radikální řez?
Samo se to nabízí. Po neúspěchu je vždy potřeba udělat kroky k tomu, aby se neopakoval. Zhruba třetina kádru odešla nebo odejde, takže musíme najít třetinu nového kádru. Intenzivně na tom pracujeme. A samozřejmě hledáme nového trenéra.
Foto: hcrisuty.cz
Předpokládám, že cílem bude přivést zejména zkušenost. Ta vám loni chyběla.
Ano, je to tak. Po letech, kdy jsme se do týmu snažili zabudovávat zejména mladé hráče, kteří přicházeli z juniorských soutěží, nastane v tomto změna. On totiž přechod z juniorského do dospělého hokeje není vůbec jednoduchý. Neříkám, že mladé hráče letos mít nebudeme, ale pokusíme se do týmu zabudovat vícero zkušených, kteří by měli být stabilní osou mužstva.
„Hledáme nového trenéra a třetinu kádru."
Například Děčín realizoval příchod Michala Trávníčka. Máte v hledáčku podobně zajímavé jméno?
Ano, minimálně v jednom případě tomu tak je.
To ale budete potřebovat navýšit rozpočet, ne?
Jsem přesvědčený, že výše rozpočtu nebyla příčinou našeho sestupu. To rozhodně ne. A když se podíváme na současnou situaci ve světě... Budeme rádi, když se náš rozpočet bude pohybovat ve stejných intencích jako ten loňský.
Kam se podle vás v rámci 2. ligy Řisuty rozpočtově řadí?
Myslím, že tím, jak sestoupila řada týmů z Chance ligy, tak se rozpočtové nůžky v soutěži dost rozevřely. Je tu pět až sedm mančaftů, které jsou na jiné úrovni, než jsme my. Řisuty se rozpočtově řadí do průměru 2. ligy.
„Jsem přesvědčený, že výše rozpočtu nebyla příčinou našeho sestupu."
Poohlížíte se po možnosti výraznější spolupráce s některým prvoligovým klubem?
Jsme malý klub z okresu Kladno, takže formálně, popřípadě méně formálně spolupracujeme s Kladnem. Nemáme nic podepsáno, nejsme béčko nebo farma, ale vždycky jsme s nimi řešili otázku doplnění hráčského kádru. Zejména o mladé hráče. Doufáme, že tomu tak bude i letos.
Říkáte, že jste malý klub. Řeklo by se vesnický. Z tohoto úhlu pohledu je možná až zázrak, že Řisuty hrají 2. ligu tak dlouho.
Pane redaktore, na zázraky nevěřím. (usmívá se) Nechci, aby to vyznělo jako samochvála, ale jde o práci sedmi až devíti nadšenců, kteří v Řisutech většinou hokej hráli. Jsme srdcaři. Jsme amatérským klubem, ale myslím, že procesy a organizační věci máme na profesionální úrovni. Je to vidět i na tom, jak dlouho Řisuty patří na druholigovou mapu.
„Letos v dubnu jsem přemýšlel, jestli z hokeje v Řisutech nemám odejít. Ale jsme klub s dlouhou tradicí a já ho nechtěl nechat padnout."
Jak dlouho se konkrétně vy pohybujete ve vedení klubu?
Myslím, že už to bude 23 let.
Nikdy jste neměl chuť odejít?
To víte, že měl. Naposledy letos v dubnu. (směje se)
Narážíte na sestup, který Řisuty na jaře potkal?
Ano, přesně na to narážím. Abych byl úplně přesný, tak sestup nás potkal v březnu, ale došlo nám to se vším všudy právě až v dubnu. V dubnu jsme totiž řešili, jakým směrem se dál vydat a kam se bude dál ubírat osud hokeje v Řisutech.
„Kdysi chtěl jeden z významných developerů postavit v Řisutech malý zimní stadion. Jenže my jsme do toho nemohli jít, bylo to nad možnosti klubu i Řisut."
Co vás přimělo k tomu, že jste nakonec zůstal?
Primárně zájem o to, aby v Řisutech hokej pokračoval. Jsme klub s dlouhou tradicí a nechtěl jsem ho nechat padnout. V neposlední řadě moje manželka, která mi řekla, že se na to teď nemáme vykašlat. Její postoj mě překvapil a zároveň dodal sílu do další práce. Jak už jsem ale řekl, tak primárně šlo o to, abychom hokej v Řisutech zachovali, protože ačkoliv se nám nedařilo, lidé kolem nám pořád fandili.
Foto: Facebook HC Řisuty
Řisuty hrají domácí zápasy ve Slaném. Už vás tamní fanoušci berou coby domácí klub?
Bohužel neberou, vždycky budeme tak trochu cizí. Ale jsme rádi, že ve Slaném máme možnost hrát. Slaný je asi čtyři kilometry od naší vesnice. Když jsme začínali a pokukovali po možnosti nastupovat ve vyšší soutěži, hrávali jsme také v Kralupech nad Vltavou.
Za 23 let vašeho působení v klubu nikdy nepřišla možnost postavit v Řisutech, byť jen malý stadion?
Takový krok není reálný. Řisuty jsou vesnice. Ale přiznám se, že jednou za život takové vzepětí přišlo. Nicméně to byla spíš jen taková pohádka. Jeden z významných developerů chtěl v Řisutech postavit malý zimní stadion, abychom měli domácí zázemí. Jenže my jsme do toho nemohli jít, protože něco takového bylo nad možnosti klubu i Řisut.
„Můj osobní názor je, že ideální model 2. ligy by byl o třech skupinách, přičemž v každé z nich by hrálo deset mančaftů."
Příští ročník 2. ligy bude pravděpodobně nejkvalitnější za dlouhou dobu. Co od něj čekáte?
Mám trochu smíšené pocity, protože budeme mít dvě skupiny s dvěma různými výkonnostními úrovněmi. Jsou tu týmy, které ještě loni byly profesionální. Tyhle týmy řadu svých hráčů udržely, což určitě bude někde znát. Ale věřím, že snažit se budou i ostatní a že soutěž nebude degradovaná dvoucifernými výsledky. Nechci být pesimista a věřím, že naopak dojde k jejímu zkvalitnění.
Papírově budete v té těžší skupině. Máte respekt?
Víte, že ani ne? Samozřejmě tu budou silné týmy. Když jsme loni hráli přátelák s Chomutovem, tak už tehdy bylo jejich mužstvo na kraj velmi silné. Natož po postupu a po posílení dalšími hráči. Silné bude Ústí, Benátky nebo i Tábor, který pomýšlí na postup do vyšší soutěže. Tyhle týmy budou hrát velmi kvalitní hokej a my se můžeme jen snažit jim to znepříjemnit. Ale myslím, že s ostatními můžeme hrát otevřené partie.
Když oznamovala Nová Paka svůj konec ve 2. lize, zmínila také ekonomickou náročnost s ohledem na cestování. Je přitom pravda, že v zejména západní skupině kluby nacestují opravdu hodně. Váš názor?
Je to složité. Netěší nás to. Nesmíme zapomínat, že pořád jde o amatérskou soutěž, kdy se hráči musí de facto každou středu uvolnit z práce a cestovat mnohdy dlouhou vzdálenost. Ale na druhou stranu… Cestovali jsme vždycky. Ať už do Tábora, do Klatov, do Písku a podobně. Ekonomicky schůdnější by byl model o třech skupinách, kdy by v každé z nich bylo deset týmů. Tohoto počtu by se docílilo tak, že by z 2. ligy nikdo nepadal, přibrali by se vítězové krajů a z Chance ligy by sestoupila čtyři mužstva tak, jak tomu i bylo. Takový model by byl pro týmy výhodnější, ale to je jen můj osobní názor.
Foto: Facebook HC Řišuty
Share on Facebook
