Litvínov jsem nesnášel, směje se Polášek. Naznačil, proč neklaply Vary
Adam Polášek
|
Foto: Matyáš Rjabi, hcverva.cz
Za opaskem se mu houpe více než 500 extraligových startů. S nároďákem razil na MS i olympiádu, v Třinci nahlédl pod pokličku při míchání zlatého lektvaru. Kopec zkušeností prodá Adam Polášek v Litvínově. „Upřímně jsem ho vždycky nesnášel,“ chechtal se rázný bek po prvním společném tréninku.
Prý už jste byl jednou nohou v Karlových Varech, nakonec se z toho vyvrbil podpis na jiné podkrušnohorské adrese…
Úplně nevím, co o tom můžu říkat. Něco tam v řešení bylo, ale nakonec to nedopadlo. Pak se to hodně rychle seběhlo tady s Litvínovem. Byl jsem za to hrozně rád. Žádný hráč nechce čekat v létě bez smlouvy, chce mít jistotu.
Kdy se to tedy upeklo?
Myslím, že to bylo hned ze začátku května. Na konci dubna jsme vyhráli titul, pak se to seběhlo během týdne. S Vary jsme se bavili, ale tam se měnili trenéři, hráči, vedení… S někým jsme se bavili a pak jsme zjistili, že už tam teda nepracují. Už to bylo takové zdlouhavé. Pak jsme řekli, že ne.
Zůstat v Třinci nepřicházelo v úvahu?
Přicházelo. (odmlčí se) Za ten rok, co jsem tam byl, mi všechno vyšlo. Je to blbé, ale velký faktor hrála i zranění. Nabídku jsem měl, ale nechci to tahat za vlasy, pokoušet na hranu. Hrozně jsem si to užil, jsem za to vděčný. Ale nepotřebuju zkoušet, jestli by se to podařilo znovu. Přišel jsem, viděl jsem, odešel jsem.
„Nabídku z Třince jsem měl, ale nechci to tahat za vlasy, pokoušet na hranu.“
S čím máte spojený Litvínov?
Upřímně jsem ho vždycky úplně nesnášel, ale to vám asi řekne většina hráčů z extraligy. (směje se) Hrát na tomhle zimáku… To ani není stadion, to je fakt zimák. Je to hrozně specifické. Nedá se naplánovat, jak se tady bude hrát – jednou to sedne tak a jednou tak. Vůbec jsem nebyl fanoušek Litvínova. Ale nejvíc mě oslovilo, jak minulý rok hráli a co se tady buduje.
Chápu to tak, že dva roky zpátky by možná uspěl jiný zájemce.
Určitě hráč nechce jít do týmu, kde to bude jako: Pojď, uvidíme jak to bude, jak to dopadne, chceme tady něco poskládat. Záleží na tom. Když jsme se bavili teď v létě, tak jsou parametry a plán jasně dané. Věděl jsem, co týmu můžu nabídnout. Takové místo tady je. To byl další faktor, proč jsem se takhle rozhodl.
Víte, co konkrétně od vás trenéři budou vyžadovat?
Hele, na to je ještě asi moc brzo. Ofenziva je hrozně silná, na defenzivě se dá pracovat. Jsem jeden ze starších hráčů, můžu nabídnout klid do obrany – poradit, uklidnit to vzadu.
A taky nezdolnou třineckou mentalitu…
I kdybych ji nechtěl nasát, tak ji nasaje úplně každý. Upřímně jsem za roční angažmá v Třinci neuvěřitelně vděčný. Co jsem se tam naučil za rok, to se člověk nemusí naučit za celou kariéru. Když jsme si volali s Karlem Mlejnkem, tak jsem říkal, že co mám v sobě z Třince, se budu snažit udržet co nejdéle a přenést to na ostatní. Ať už je to přístup v tréninku nebo taktická pravidla.
Zažil jste krásnější okamžiky než po epickém finále s Pardubicemi?
Ne. Po oslavách jsem klukům záviděl, že už to vyhráli tolikrát. Každé play off je specifické, ale oni mi sami potvrdili, že tohle bylo úplně o něčem jiném. Prostě hokejová pohádka.
„Už jsem se za kariéru stěhoval tolikrát, beru to jako další štaci a další domov.“
Původně se přitom počítalo s tím, že budete k dispozici i partnerskému Frýdku-Místku.
Hned jak jsem přišel, tak jsem si ani nedával do hlavy, že by se něco takového mohlo stát. To mi asi i pomohlo. Třinec je specifický, koleje jsou tam zajeté. Vůbec jsem si nedával do hlavy, že bych mohl jít do Frýdku.
Co stěhování přes celou republiku, nepříčilo se vám?
Nebyl to problém. Už jsem se za kariéru stěhoval tolikrát, beru to jako další štaci a další domov. Alespoň na rok. Takhle to mám vždycky nastavené a takhle mi to funguje.
Share on Facebook
