Lídr je víc než hvězda. Kouč dvacítky apeluje: Buďme hrdí a neplivejme si na práci
Foto: ceskyhokej.cz
(OTTAWA, od našeho zpravodaje) Druhé dvacítky, druhý bronz. Trenér Patrik Augusta se svým štábem sestavil bandu, kde každý dýchal za toho dalšího. Čeští junáci po vzoru dospělé repre vložili srdce do hry a hokejová štěstěna se jim odvděčila medailí. „Vyhrát to takhle v nájezdech… Asi nemůže být větší úleva,“ pitval šéf střídačky perné týdny v srdci Kanady.
Epické drama a nájezdová loterie s příznivým koncem, jaké emoce ve vás zanechaly?
Obrovská úleva a radost pro hráče. Odmakali to. Udělali jsme to hodně napínavé, zápas proti velmi kvalitnímu soupeři nebyl vůbec jednoduchý. Zase se k nám závěru přiklonilo štěstí, ale tomu musíte jít naproti. Kluci se dneska vydali a byli za to odměnění. Budou si to pamatovat do konce života, stejně jako my. Vím, že je to „jen“ bronz. Ale tahle skupina si ho strašně moc zasloužila za to, jak tvrdě pracovala. Všichni drželi pohromadě, od lídrů až po kluky, co byli na hraně sestavy. To je vždycky strašně důležité. Podařilo se nám to dobře poskládat. Jsem rád, že jsme to s kluky mohli prožít.
Tři fauly jen v první třetině ale nevěstily nic dobrého, co myslíte?
Přiznám se, že jsem v kabině hodně zvýšil hlas. Šlo to směrem, kterým jsme nechtěli. Objevily se tam věci, co bychom neměli dělat. Jsem rád, jak na to tým zareagoval. Nebyla to jednoduchá, ale tvrdá a hlasitá slova. Pak už jsme neměli vyloučení, podle mě to rozhodlo. Kdybychom v tom pokračovali, tak by nás soupeř takového kalibru určitě potrestal.
„Přiznám se, že jsem v kabině hodně zvýšil hlas. Šlo to směrem, kterým jsme nechtěli.“
Jak probíhala selekce nájezdníků od šesté rundy do čtrnácté?
Toho bylo tolik? (směje se) S Albim (Robert Reichel, pozn. red) jsme se na sebe vždycky podívali a dopředu si řekli nějaké jméno. Pak jsme si to pinkali, většinou jsme se shodli. Musím uznat, že posledního Šalinu (Eduard Šalé, pozn. red.) vybral on. Asi má něco z Nagana a zlatých medailí v genech. Děkuju mu, že stojí po mém boku. Prožili jsme dva výborné turnaje. Vyhrát to takhle v nájezdech… Asi nemůže být větší úleva.
Takže slovo ve finálních dvou sériích měl on?
Ne, až v té úplně poslední. Albi mi vždycky ukázal dva hráče, já jsem jednoho vybral. Myslím, že jsme to měli a mohli ukončit o hodně dřív. Byly tam nájezdy, kdy jsme si zasloužili branku. Bohužel nám to někde sjelo. Michael Hrabal byl výborný a klobouk dolů před Edou. V tuhle chvíli je to jediný hráč, který na MS juniorů udělal tři medaile v řadě. Říkal jsem mu to před zápasem, jako součást motivační řeči před celým mužstvem. On si to uhrál, když musel, tak dal gól. Smekám před ním, byl to lídr.
Bez brankáře Michaela Hrabala by vám na krku možná bronzová placka nevisela, že?
Jeho výkony byly klíčem k tomu, že jsme mohli být úspěšní. Víc by vám k tomu řekl trenér brankářů Martin Láska. Pro mě je důležité, aby gólman zastavil puk. Michael po roce přišel obrovsky vyspělý, jako lepší brankář než loni. Fantasticky pracoval s mužstvem a kabinou. V tréninku jsme nájezdy jezdili a on si řekl, že nedostane gól. A tak ho prostě nedostal. Byl strašně soutěživý, o každý gól. Když ho někdo překonal, tak se klepalo hokejkou. Stejně tak, když ne. To bylo fantastické. Přenesl si to do zápasů, i když to neměl snadné. Včera jsme prohráli, dneska musel znovu chytat. S myšlenkou na to, co bylo loni. Je velkým pilířem toho, že jsme uhráli bronz.
A co Jakub Štancl? Se sedmi zářezy si brousí zuby na korunu pro krále kanonýrů...
Je to TOP hráč, skvělý hokejista a výborný kluk. Střelu má od pánaboha, umí ji výborně umístit. Nevím, jestli vyhraje nejlepšího střelce nebo ne, my jsme sem přijeli pro týmový úspěch. Kuba je další hráč, který za rok udělal obrovský progres. Je hrozně hezké vidět, jak se kluci mění a stávají se z nich lídři. Nechci říkat hvězdy, protože lídr je víc než hvězda. Dokážou mančaft táhnout, proto si jich tak ceníme.
„Nepotřebujete v týmu šest hvězdiček, i když to samozřejmě můžou být lepší hokejisté.“
V čem tkví kouzlo českého charakteru a týmovosti?
Nemyslím si, že to je kouzlo. Celý realizační tým od prvního do posledního odvádí práci, aby hráči byli nachystaní. Vybíráme je tak, aby nám pasovali do ušitých roli. Takové zápasy vám rozhodnou jeden dva lídři. Nepotřebujete v týmu šest hvězdiček, i když to samozřejmě můžou být lepší hokejisté. Musí si to sednout a klapat. To se nám teď dva roky po sobě podařilo. Za kluky jsem strašně rád. A celkově za realizační tým, který tráví měsíc bez rodiny, někteří mají malé děti. Obrovsky si cením, že se mnou do toho šli.
Co značí další bronzový sukces pro vás osobně?
Není to žádné zadostiučinění. Jsem zvyklý pracovat pro tým, kde jsem. Atmosféra v národním týmu je teď fantastická. Můžu pracovat s Radimem Rulíkem nebo Davidem Čermákem, na svazu se složila silná skupina trenérů. Není to o mně. Jsem šťastný za hráče, těm to do kariér může pomoct. Odevzdám jim jen svou práci. Pak se můžu každý večer podívat do zrcadla s tím, že jsem udělal všechno možné, aby byli lepší. A aby byl český hokej úspěšný. To je všechno, co můžete ovlivnit. Neovlivníte štěstí, špatné odrazy. A přijdou i porážky. Ale myslím, že bych byl stejný, i kdybychom prohráli. Mám nějaké životní nastavení, které mi vštípili rodiče. Držím se své cesty. Měl jsem štěstí, že se nám podařilo vybrat tyto hráče a byl jsem obklopený takovým realizačním týmem.
Čeho si na vašem výběru vážíte nejvíc? Ostatně i kdyby zůstal čtvrtý, tak by se turnaj asi bilancoval veskrze pozitivně...
Od začátku jsem říkal, že mužstvo bylo ještě víc soudržné než loni. Jak se prezentovalo v kabině před zápasy, jak si jeden druhému přáli. To bylo fantastické. Uhrálo tady sakra těžké zápasy. Vím, že se to snižuje. Když se vyhraje, tak se v Česku říká, že Kanada byla nejslabší za dlouhé roky. Ale my jsme jí museli porazit před 18 tisíci diváky. Kdyby to bylo naopak, tak se asi mluví jinak. Amerika byla skvělá, hráli jsme s ní do stavu 1:2 vyrovnaný zápas. Teď jsme proti kvalitnímu švédskému týmu podali obětavý výkon na hranici možností. Hráči si za tím jdou, drží pohromadě. Myslím, že od nás mají daný řád. Nebojíme se občas udělat bububu a kluci to berou. Ví, že jsme féroví a děláme to pro náš úspěch.
Třetí placka v řadě, počtvrté mezi TOP 4 týmy. Dere se naše dvacítka zase mezi absolutní špičku?
Nechci to vykřikovat. Ale jsme schopní s ní hrát, teď jsme uhráli dva výborné turnaje. Buďme na to hrdí a neplivejme si na práci. Hráči podali maximum možného a jestli je někdo skillově lepší, tak ve finále zápasy rozhodne charakter a srdce. Máme stejně šikovné hráče jako ostatní. Možná nejsou tak vysoko draftovaní, ale já jsem na ně obrovsky hrdý. Ukazuje to nastolený směr a cestu. Obrovský respekt patří trenérům v klubech, kteří je připravují. My se to jen snažíme dát dohromady, aby to ladilo. Existuje spousta lidí, kteří se nějak podílejí na jejich kariérách. Každý z nich má malou zásluhu na tom, co se nám podařilo.
„Hráči podali maximum možného a jestli je někdo skillově lepší, tak ve finále zápasy rozhodne charakter a srdce.“
Dobře, ale máte pohled na to, proč se medaile ještě před pár lety nevozily?
Myslím, že na to má vliv zvýšené sebevědomí. Hráči mají ve svých klubech důležité role. Dneska tady máme pět kluků z extraligy, kteří tam nepaběrkují. Pasují do klíčových rolí a svou práci odvádí velice dobře. Je na nich vidět, že hrají s chlapy. Máme hráče s klíčovými posty v juniorce, někdo už hraje na farmě. Kluci mají výborná místa, my máme z čeho vybírat.
Jak dlouhá noc vás čeká?
Těším se, až dojedeme na hotel. Posedíme s hráči, pokecáme, některým popřejeme, ať se jim daří. Rozloučíme se, čeká nás dlouhá cesta domů. Spíš než na oslavy se těším na odpočinek. Zbytek nechám těm mladším.
Share on Facebook
