Lakatoš otevřeně: Vítkovice? Dal jsem si jedna k jedné. Ne každý zvládne sedět na zadku
Dominik Lakatoš
|
Foto: Jan Pavlíček, bkboleslav.cz
To téma rezonovalo extraligovým prostorem x týdnů. Vítkovický kápo Dominik Lakatoš na vedlejší koleji? Temperamentní kumštýř dává v interview nahlédnout pod pokličku toho, jak ze svého pohledu vstřebával trpkou separaci s Ostravou. Renomé si má vyleštit v nově zrozené Mladé Boleslavi.
From hero to zero. V angličtině se pro situaci podobného ražení používá fráze, která se dá volně přeložit jako z hrdiny nulou. Známý svéráz Lakatoš ve Vítkovicích na sklonku loňského ročníku zahučel do kolonky „odstavený.“
Další job našel koncem března u Bruslařů, z rokování vzešlo dvouleté hostování. Sportovní ředitel Ridery Roman Šimíček potom na klubových stránkách označil vyvrcholení kauzy za korektní rozchod...
Asi jste rád, že už to můžete hodit za hlavu. Nemám pravdu?
Od té doby, co jsem vlastně v uvozovkách zjistil, co se může a nemůže dít, tak už jsem to tolik neřešil. Neměl jsem z toho takovou hlavu. Bral jsem to jako – bohužel – normální hokejovou věc. Ale už jsem samozřejmě věděl, do čeho asi půjdu. Jednání s Boleslaví už probíhala.
Vybavíte si nějaký moment, kdy jste pochopil, že to ve Vítkovicích půjde z kopce?
Postupem času už jo. Když se mnou deset dní nikdo v podstatě nemluvil, tak už jsem tušil, o co jde. Ale to jsou věci, které by se neměly řešit přes média. Já na to mám nějaký názor, Vítkovice zase jiný. Bohužel to dopadlo takhle. Na druhou stranu si myslím, že jsem v Ostravě nechal kus sebe a kus dobré práce. Určitě to nebylo tak, že jsem se tam vezl na nějaké pomyslné vlně.
„Když se mnou deset dní nikdo v podstatě nemluvil, tak už jsem tušil, o co jde.“
Vyříkali jste si to s vedením, nechali jste za sebou čistý stůl?
Ne. Neměli jsme co řešit. Bylo to jejich a moje rozhodnutí. Za sebe si myslím, že jsme si to nevyříkali. Ale třeba se pletu.
Možná se zeptám blbě, ale dá se z toho kolem a kolem vzít něco pozitivního – třeba zase zkušenost s novou a složitou situací?
Ale já z Ostravy jako nemám špatné zkušenosti. Byl jsem tam pět sezon, díky tomu jsem se mohl podívat do Finska, kde jsem chvíli žil a poznal jiný styl života i hokeje. Nemůžu říct nic špatného, že by mi na tom angažmá něco vadilo.
Všímáte si toho, že to ještě podtrhává vaší nálepku raubíře?
Každý jsme nějaký. Já to říkám i teď o mém synovi, že je lepší, když bude vidět, než když ho posadím do kouta a on tam bude za tři hodiny pořád sedět. Ale všechno má nějaké mantinely, jak se říká. Patří to k tomu. Ne každý zvládne sedět na zadku, kde vám řeknou.
Vítkovice váš konec prezentovaly jako přerušení vzájemné spolupráce...
(zamyslí se) Zaměřím se na tuhle sezonu a zápasy, co budou teď. Co bude za rok, za dva, tři? Nevím. De facto nevím, co bude zítra, když to řeknu blbě. Určitě se teď nezaobírám tím, jestli se někdy v budoucnu vrátím do Ostravy, nebo kde budu hrát za dva roky.
„Někdo může tvrdit, že jsem nechtěl já. To je věc pohledu, já to vnímám jinak.“
Jak jste kousal, že musíte jako zdravý náhradník vysedávat na tribuně?
No, to je právě ono. Situace už byla taková, že jsem si dal jedna k jedné a věděl, o co tam jde. Na 99 procent jsem tušil, že už o moje služby není moc zájem. Někdo může tvrdit, že jsem nechtěl já. To je věc pohledu, já to vnímám jinak. Každý chce hrát, byl jsem připravený. Na kluky jsem se chodil dívat, viděl jsem každý zápas. Když byli pryč, tak jsem se koukal v televizi. Škoda, že to pro kluky… Nebo pro nás? Skončilo tak, že se vypadlo s Hradcem 0:3 na zápasy. To mě trochu mrzelo. Myslím, že aspoň do jednoho zápasu jsem měl zasáhnout.
Nová mise – vrátit radost do Mladé Boleslavi. Cítíte z klubu, jak moc se chce zase vyšvihnout výš?
Nikdo nechce zažít sezonu, co byla minulý rok. Od toho se odvíjí naše práce. Měli jsme dobrou přípravu, kvalitně trénujeme na ledě. Jsme natěšení, až to vypukne.
Kabinou se prohnal pořádný průvan, jen co je pravda...
Tak už jsme na ledě nějakou dobu. Je to samozřejmě trochu jiné, všechno si musí pořádně sednout, jak má. Jsou věci, kde nás tlačí bota. Máme tam nějaké dobré věci, ale máme na čem pracovat. Za dalších čtrnáct dní doladíme detaily, ať jsme na připravení na začátek extraligy.
„Vím, kvůli čemu jsem do toho šel, a proč mě Boleslav brala.“
Co si vzít ze zápasové přípravy?
Výsledky v přípravě nic neznamenají, že jo. Ale přece jen to člověku dá nějaký zrcadlo. Každý chce vyhrávat a být úspěšný. Je jedno, jestli je to příprava nebo mistrák. Zatím se nám tak nedaří, ale jak jsem říkal, máme spoustu nových jmen a prostě si to musí sednout. Musíme mluvit o tom, co chceme dělat, a věřím tomu, že na začátek extraligy budeme připraveni.
Z Boleslavi měl člověk posledních pár sezon pocit, že protivníky umí zmáčknout, ale zoufale chybí střelecká efektivita. S tím byste mohl zrovna vy píchnout, ne?
Vím, kvůli čemu jsem do toho šel, a proč mě Boleslav brala. Mám nějakou vizi, bude to jenom na mně. Musím pomáhat týmu, jak to jde, jak umím.
Dominik Lakatoš (vpravo) | Foto: Jan Pavlíček, bkboleslav.cz
V létě vás ale kosí zranění – Steve Moses vynechá celý ročník, Filipa Suchého přibrzdila zlomená čelist.
Hlavně u Steva je to velká ztráta. Všichni víme, jaký je to hokejista, co má všechno za sebou. Nicméně tak to prostě je. My s tím musíme nějakým způsobem pracovat. Je nás tam dost, kteří ho můžeme nahradit.
Prozraďte, proč jste vlastně chytil laso od Bruslařů?
Prostě mi přišlo, že to byl správný krok. Boleslav přišla de facto první, vlastně s vidinou toho, že budeme doma. Takže to pro mě bylo jednoduché rozhodování.
„Boleslav přišla de facto první, vlastně s vidinou toho, že budeme doma.“
Patnáct minut dojezd domů, to je asi fajn změna.
Jasně, než když musíte jezdit autem čtyři a půl hodiny. To samozřejmě zlehčuju, v Ostravě to bylo taky super. Měli jsme to kousek na zimák. Teď je to ale o tom, že můžeme být opravdu v našem domově blíž rodině.
A derby s Libercem si v kalendáři zakroužkujete?
Nevím, to bych se musel připravovat extra na každý zápas. Je to pořád stejné. Samozřejmě se těším, že atmosféra bude trochu jiná. Možná to bude podobné – nebo ještě větší – jak jsme to měli v Ostravě proti Třinci. Na to se moc těším. Ale že bych se tím svazoval, tak to asi ne.
Share on Facebook
