Jiří Krisl | Foto: Jan Gebauer, hokejprerov.cz
1. prosince 16:00
Jakub Ruč39 let a defenzivní zadák? Nejen to! Zkušený přerovský kapitán Jiří Krisl nastřílel v letošní sezoně už čtyři góly a patří k nejproduktivnějším obráncům Maxa ligy. Řadí se mezi pilíře přerovského kádru a často na ledě tráví kolem pětadvaceti minut.
obránce, 39 let
V tabulce se držíte vysoko, panuje zatím se sezonou spokojenost?
Myslím, že ano. Ten bodový rozdíl však není příliš velký, člověk dvakrát prohraje a může být devátý, ale poslední zápasy nehrajeme vůbec špatně. Momentálně se cítíme dobře.
Jakožto defenzivní zadák máte letos už čtyři góly. Kde se to ve vás vzalo?
Nevím, je to spíš štěstí. Tým hraje dobře a já se k tomu přidám. Neřekl bych, že to je mnou, prostě se svezu s týmem. Nejsem hráč, který by sám rozhodoval, ale strašně důležitá je týmová práce, díky ní můžu i bodovat.
Na ledě dostáváte spoustu času, nezřídka i pětadvacet minut. Vyhovuje vám takové vytížení?
Ano, musím říct, že vyhovuje. Je to samozřejmě takové štěstí v neštěstí, protože kdyby se v prvním kole nezranil Martin Weinhold, tak bych tolik času nedostával. Nějak se to vyvinulo, byl dlouho zraněný a teď se nám daří, takže se to nemění. Jsme dobře fyzicky připravení, takže jsem s tím spokojený.
„Nejsem hráč, který by sám rozhodoval, ale strašně důležitá je týmová práce.“
Musíte už ve 39 letech dávat větší důraz na přípravu?
Snažím se připravovat pořád stejně. Cítím se dobře a v tomhle opravdu problém nevidím. Kdybych se nepřipravoval, tak je to určitě horší, ale jedu si pořád svoji rutinu, která mi vyhovuje.
V létě jste musel zařadit něco nového?
Ani bych neřekl. Pracujeme tady s novým kondičákem, který to jen přebral po předchozím. Vždycky nám něco upraví, já mám třeba problémy s koleny, takže neběhám. Člověk se někdy musí držet trochu ve stravě, mně jde váha mimo sezonu hodně nahoru, takže jsou dny, kdy musím zařadit zpátečku v jídle.
„Jsou dny, kdy musím zařadit zpátečku v jídle.“
Snažíte se svoje bohaté zkušenosti předávat i mladším hráčům?
Určitě jim sem tam něco řeknu, ale v momentálním hokejovém světě je spousta individuálních koučů. Kluci si tím procházejí taky, jako třeba Mini (Daniel Ministr, pozn. red.) v Olomouci, takže mají svých informací dost. Spíš řešíme nějaké herní situace, občas jim řeknu, jak by se to mohlo hrát a podobně, ale že bych někomu radil, jak se má připravovat, to vůbec.
Bohaté zkušenosti máte i s rolí kapitána. Jste ten typ, co si v kabině rád bere slovo?
Neřekl bych, že moc mluvím. Roman Pšurný by se mnou nesouhlasil, ale to je spíš taková sranda. (úsměv) Určitě si řeknu svoje, ale že bych vyloženě musel něco nutně říkat, to ne. U nás si i mladší hráči můžou vzít slovo. Když se prohrává, dokážu zvýšit hlas, ale nejsem nějaký urpuťák.
„Když se prohrává, dokážu zvýšit hlas, ale nejsem nějaký urpuťák.“
Loni přišel k týmu nový trenér Michal Mikeska, jehož práce je vidět. Jak se vám s ním spolupracuje?
Nemám vůbec žádný problém. Když plníme, co po nás chce, nese to ovoce, což je vidět i ve hře. Spíš je problém, když nehrajeme podle naší taktiky, v takových případech umí trenér zvýšit hlas.
Váš rodný Havířov válcuje druhou ligu. Najdete si na něj někdy čas?
Byl jsem na jednom zápase, jinak se víceméně kryjí. Se Žďárem to bylo pěkné utkání, protože Žďár má taky dvě velmi slušné lajny. Jinak sleduju výsledky, mám tam i kamarády. Sezonu projíždí jako nůž máslem, což je pro ně svým způsobem těžké, protože vyhrávat zápasy takovými rozdíly a připravovat se na slabší soupeře není vůbec jednoduché. Pro ně jsou určitě lepší ty těsné zápasy s kvalitnějšími soupeři, protože jim dají mnohem víc.
Foto: Jan Gebauer, hokejprerov.cz
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz