Konečný upřímně: Někteří byli na hrušce. Proč nepřijal vyšší soutěž?
Foto: Michal Polák, eMPefoto.cz
Michal Konečný patří mezi nejzkušenější trenéry ve 2. lize. Postupně trénoval Břeclav, Hodonín, Žďár nad Sázavou nebo Havlíčkův Brod. Teď stojí na střídačce Vyškova, jemuž loni pomohl k historickému semifinále v rámci celé 2. ligy. Ostřílený kouč mluví v rozhovoru o svém současném angažmá, práci s mladými hráči nebo o tom, proč nikdy nepřijal nabídku z první ligy.
V aktuální tabulce Východní konference jste s Vyškovem na třetím místě. Spokojenost?
Je to tak padesát na padesát. Třetí místo je samozřejmě dobré, s tím můžeme být spokojeni, na druhou stranu naše hra je oproti loňsku pořád taková neučesaná. Některé body jsme zbytečně ztratili. Ale víte jak, loni byl náš mančaft nový, nikdo ho neznal. Letos je to v tomhle ohledu jiné.
Jasně, letos se chtějí na loňského semifinalistu 2. ligy všichni vytáhnout.
Přesně tak. Všichni k nám jedou stoprocentně nachystaní, vědí, co a jak chtějí hrát. Loni sem týmy jezdily a nevěděly, co mají čekat, už kvůli tomu, že vyškovský zimák je atypický – malinký. Navíc loni nám všechno vyšlo. Měli jsme široký kádr, vyhýbala se nám zranění… Sezona pro nás dopadla výjimečně, nečekali jsme to ani my. Letos to zatím není stoprocentní, ale člověka to snad i víc baví, když se vám všechno hned nedaří na jedničku s hvězdičkou. (usmívá se) Jsou zápasy, které nám nevyšly, ale tak to ve sportu zkrátka chodí.
„Naše hra je oproti loňsku pořád taková neučesaná."
Působíte na mě jako pohodář.
Okolí to o mně taky často říká, takže na tom asi něco bude. (usmívá se) Jsem taková veselá povaha, razím heslo, že člověk by se měl radovat z každého dne. Navíc tohle je 2. liga, kluci hrají hokej a zároveň chodí do práce nebo do školy, tak asi nejsou zvědaví, aby na ně Konečný každý večer na trénincích řval. Občas hlas samozřejmě zvýším, ale celkově se snažím udržet v mužstvu dobrou náladu. Klobouk dolů před všemi, kteří 2. ligu při práci a při škole hrají.
Přesto, nepřipadá vám, že někteří vyškovští hráči byli – nebo možná pořád jsou – po loňské veleúspěšné sezoně trochu na hrušce?
Řekl jste to úplně přesně. Je to i zásluhou podařené přípravy, kdy jsme doma porazili po vynikajících výkonech Chomutov a Přerov. Někteří začali mít pocit, že nás nikdo nemůže ohrozit, ale už tehdy jsem klukům říkal, že takové uvažování je zrádné. Musíte se snažit neustále udržet koncentraci a poctivě pracovat, protože hokej je právě o té práci.
„Kluci hrají hokej a zároveň chodí do práce nebo do školy, tak asi nejsou zvědaví, aby na ně Konečný každý večer na trénincích řval."
Loni vás držel Michal Kořének, letos se vaši brankáři podle mě trochu hledají…
To je pravda, kluci se zatím hledají, ale oba jsou šikovní, jak Tobiáš Synek, tak i Dominik Šarman. Je třeba si uvědomit, že jsou pořád mladí a ani pro ně není přechod z juniorského hokeje do 2. ligy snadný. Pro mě je zásadní, že na sobě pracují a že se chtějí zlepšovat. Věřím jim. Je trochu škoda, že ve Vyškově nemáme trenéra brankářů, který by se jim mohl víc věnovat, ale jsme ve 2. lize a do ní se trenéři brankářů moc neženou.
Michal Konečný na střídačce Vyškova. | Foto: Facebook Hokej Vyškov
Můžete říct Robertu Hamrlovi, ten by jakožto bývalý brankář mohl kluky trochu cepovat, ne?
To by bylo naprosto ideální. (směje se) Nicméně Robert má spoustu dalších věcí na práci. O trenérovi brankářů se spolu každopádně bavíme a jak říkám, není jednoduché někoho sehnat. Takoví trenéři stojí finance, nikdo vám to nebude dělat z lásky ke sportu.
Ve 2. lize jste toho odtrénoval spoustu, jak se soutěž za ty roky vyvinula?
Nechtěl bych, aby to vyznělo nějak špatně, ale 2. liga se opravdu hodně posunula. Je to díky několika faktorům. Zaprvé díky tomu, že do ní chodí zkušení hráči, kteří ještě nechtějí končit s hokejem, ale zároveň už nechtějí hrát na profi úrovni. Zadruhé je soutěž protkaná mladými kluky, kteří už třeba i nakoukli do extraligy. Namátkou Tobiáš Handl, Erik Meluzín, Pavel Matěj a mnozí další. A podle mě na to tihle kluci pořád mají, jen je to o tréninku nebo o tom být ve správný čas na správném místě.
„O mně se ví, že vždycky radši vezmu mladého kluka než staršího hráče."
Ve Vyškově máte tým postavený zejména právě z mladých kluků, pracujete s nimi rád?
O mně se ví, že vždycky radši vezmu mladého kluka než staršího hráče. Znáte to, starého psa novým kouskům nenaučíš. (směje se) Na mladých se mi líbí, že se většinou ještě chtějí někam posunout, starší hráči už tréninku většinou nedávají tolik, protože rodina je pro ně na prvním místě, což je na druhou stranu pochopitelné. Zkušenosti potřebujete mít v týmu každopádně taky.
Tomáš Žižka je toho u vás jasným důkazem.
Jasně, ale kdyby byli v našem týmu tři Žižkové, bylo by to špatně. U nás máme zkušené hráče zastoupené především právě Tomášem Žižkou a Tomášem Komínkem, tým se snažíme postavit kolem nich. Naší obrovskou výhodou je, že oba Tomášové jdou příkladem. Na trénincích i při zápasech, což trenérovi vždycky usnadní práci, protože na staršího hráče nemůžete jen tak řvát.
„Když sleduju zápasy profíků, někdy mám pocit, že se na to někteří mírně řečeno vybodli. U nás ve Vyškově jsem takový pocit za dva roky nikdy neměl. Z toho mám obrovskou radost."
Překvapila Tomáše Žižku 2. liga v něčem?
Je pravda, že Tomáš soutěž neznal, bavili jsme se o tom loni před sezonou. Řekli jsme si určité věci, jak by to mělo fungovat a tak dále. Tomáš je zkušený borec, máme domluvu, že vlastní přípravu si může řídit sám – v začátku loňské sezony občas vynechával pondělní tréninky, které byly hlavně bruslařské a fyzické. Někdy v listopadu za mnou pak přišel a říká mi: Kony, budu muset začít víc trénovat, jinak to nedám. Takže tohle asi byla jedna z věcí, která ho překvapila. Zároveň je super, že takový hráč se k tomu takto postavil. Svědčí to o jeho profesionalitě.
Michal Konečný a Tomáš Žižka na střídačce Vyškova. | Foto: Michal Polák, hc-havirov.cz
Co je pro vás z hlediska uspokojení z trenéřiny nejdůležitější?
Vím, že nikdy nemůžete pořád vyhrávat, proto je pro mě nejdůležitější, abychom se po každém zápase mohli podívat do zrcadla a bez ohledu na výsledek si říct, že jsme odevzdali maximum. Víte co, když sleduju zápasy profíků, někdy mám pocit, že se na to někteří mírně řečeno vybodli. U nás ve Vyškově jsem takový pocit za dva roky nikdy neměl. Z toho mám obrovskou radost.
Tady asi platí, že čím víc peněz se v čemkoliv točí, tím větší je riziko zkaženosti.
Přesně tak! Řada lidí si to možná nemyslí, ale my ve Vyškově patříme rozpočtově do druholigového průměru, proto si vybíráme tým mladých hráčů, kteří na sobě chtějí pracovat. A tak by to podle mě mělo být, 2.liga by neměla být o penězích, ale o výchově mladých hráčů, kterým budou pomáhat a směrovat je starší, kteří ještě mají do hokeje chuť.
„2. liga by neměla být o penězích, ale o výchově mladých hráčů."
Koneckonců i vám prošlo ve 2. lize pod rukama několik hokejistů, kteří dnes pravidelně nastupují v extralize.
Ano, před lety v Břeclavi to byli například Tomáš Dujsík a Ondřej Dlapa. Pokud na sobě někdo chce pracovat, je pro něj 2. liga ideálním odrazovým můstkem.
To samé ale může platit o trenérech, ne? Třeba vy máte ve 2. lize dobré renomé, nikdy vás nelákalo zkusit to výš?
Abych řekl pravdu, měl jsem pár nabídek z první ligy, ale vždycky to bylo na pozici asistenta. Nechci, aby to vyznělo nafoukaně, každý to vidí jinak a každý má svoje priority, ale já byl vždycky zvyklý mít hlavní slovo a taky zodpovědnost. Neláká mě, aby mi někdo říkal: Tohle udělej, tamto nachystej a já přitom ani neměl pořádné slovo třeba při skladbě týmu.
Nemyslím si, že by to bylo o nafoukanosti. Jsou lidé, kterým zkrátka vyhovuje, když to na nich stojí, a naopak nevyhovuje jim být pátým kolem u vozu. Sám to mám podobně.
Přesně pojmenované. Kdyby mi dal někdo nabídku na pozici hlavního trenéra v první lize, asi bych nad ní uvažoval. Pokud bych ale měl být vyloženě asistentem, raději zůstanu ve 2. lize, kde vím, že mám zodpovědnost a taky pravomoci. Ale jak už jsem říkal, každý to má nějak jinak.
Michal Konečný na střídačce Vyškova. | Foto: Michal Raszka, hc-havirov.cz
Share on Facebook
