Junior měsíce Poppel kouká na Ovečkina. Hokej u něj vyhrál nad fotbalem
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Patří mezi nejlepší hráče letošního turnaje O Pohár DHL, se 28 body sídlí na druhé příčce produktivity. Kapitán hradeckého Mountfieldu Petr Poppel byl Českým hokejem vyhlášen nejlepším juniorem měsíce září a nakonec se dostal do reprezentační devatenáctky. Jaké má před sebou další mety? Ke komu vzhlíží? A jak vůbec s hokejem začínal?
Osmnáctiletý odchovanec královéhradeckého hokeje střádá rovnoměrně góly i nahrávky, také jeho zásluhou je Mountfield mezi nejlepší týmy turnaje: Z posledních osmi zápasů před reprezentační přestávkou sedm vyhrál.
Říci „jeho zásluhou“ však není úplně přesné. Petr Poppel totiž ožil se znovusložením útočné formace s Matějem Morongem a Vojtěchem Sílou. Nebezpečnější trojku aktuálně v juniorce nenajdete, všichni její členové se totiž vejdou do elitní dvanáctky kanadského bodování.
Nejlépe si ale přece jen vede kapitán mužstva.
Jak si vážíte ocenění pro nejlepšího juniora září?
Vážím si ho hrozně moc, protože je to vybrané z juniorů v celé České republice. Hodně to pro mě znamená.
Čím myslíte, že jste si ho zasloužil?
Asi dobrými výkony, týmovou prací a sbíráním bodů.
Jste přesně ten hráč, jenž má body v hlavním popisu práce?
Od naší první lajny se očekává, abychom dávali góly. Jsme nejstarší a nejzkušenější, takže to stojí na nás, abychom sbírali body.
Vy sám máte průměr necelých dvou bodů na zápas. Jste spokojený?
Zatím jsem určitě spokojený. Chtěl bych ještě nějaké přidat a nespadnout. Pokouším se bodovat v každém zápase a makat co nejvíc, abych se pořád udržel v té formě, ve které jsem.
Loni jste měl úspěšnost poloviční. Čemu přisuzujete takové zlepšení?
Jednak je to tím, že se mi vrátil Matěj Morong z Finska. Obnovili jsme teď lajnu s ním a s Vojtou Sílou, známe se z dřívějška a hráli jsme spolu asi pět let. Taky je to určitě přípravou. Pan trenér nás na sezonu dobře připravil, jak kondičně, tak silově.
A co byste na sobě chtěl ještě vylepšit?
Třeba střela z první mi moc nejde, takže teď se ji snažím pilovat, zvlášť na přesilovce. Párkrát mám v zápase takovou šanci a kdybych to trefil, dával bych víc gólů. Na tom bych chtěl určitě zapracovat, a pak ještě na rychlosti.
Na přesilovce máte Ovečkinovu pozici, jeho byste chtěl asi napodobit.
No, kdyby mi to tam padalo jako jemu, bylo by to super (usmívá se).
Koukáte se přímo na něj?
Jo, koukám se, jak tam stojí, jak si najíždí. Dostane puk, vždycky z jedničky vypálí a je to gól. Je neskutečné ho pozorovat.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
A co přesně tedy dělá při střelbě z první tak dobře? V čem je jeho kouzlo?
On se do toho prostě umí položit. Jde s kolenem až na zem, vší silou to tam napere a prostřelí gólmana. Myslím, že zavře oči, nekouká, vypálí a spadne mu to tam.
Takže vzkaz pro gólmany vašich dalších soupeřů je jasný...
Může to tak být (usmívá se).
Máte tam ale i další varianty.
Jo, máme spoustu variant. Nahoru na střed, odkud se střílí na teč... Je toho spoustu, vždycky záleží podle situace.
Jak máte v útoku rozdělené role, když jste tolik sehraní?
Já s Vojtou Sílou jsme křídla, tak se snažíme hodně napadat. Mory to vždycky zeshora zajišťuje. Obecně se snažíme co nejrychleji dostat z pásma, abychom ujeli a vytvořili si šanci z přečíslení. Z takových se nejlíp dávají góly.
„Už znám, co má dělat kapitán, mít takové vůdčí schopnosti. Abych kluky povzbudil, když se prohrává, nebo uklidnil, když se vyhrává.“
Stejně jako dříve v dorostu máte na dresu kapitánské céčko. Už jste v téhle funkci zajetý?
Jo, už znám, co má dělat kapitán, mít takové vůdčí schopnosti. Abych kluky povzbudil, když se prohrává, nebo uklidnil, když se vyhrává. Abychom hráli pořád naplno a koncentrovali se na hru.
Cítíte se jako přirozený lídr? Jde to z vás?
Na začátku to ještě tak nevypadalo. Čím déle v té roli jsem, tím je to pro mě lepší a víc se do toho dostávám. Kluci jsou zvyklí, že jsem kapitán, a respektují mě.
Přišly chvíle, kdy jste si musel kabinu srovnat? Zvednout hlas?
Jo, třeba když jsme se někdy moc nesoustředili a dělali nějaké srandičky. Odsud posud, pak už to musí být v nějaké rovině a hlavně se soustředit na zápas.
Před reprezentační přestávkou jste jako tým předváděli parádní výkony, že?
Určitě, i trenér je spokojený. Na tréninku vždycky makáme a do zápasu dáváme ty věci, které nám říká. Hlídáme si to, dobře chodíme v pěti dopředu a v pěti dozadu. Hlavně si dáváme pozor na obranu, protože to nám na začátku sezony moc nešlo. Zlepšili jsme se v tom a vždycky, když dobře bráníte, nějaké šance přijdou.
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Pocházíte z Hradce Králové. V kolika letech a jak jste vůbec s hokejem začínal?
Začínal jsem v šesti letech. Prostě jsem šel a viděl, jak hrají hokej, tak jsem si řekl, že to zkusím. Nějak jsem se do toho dostal a už jsem se toho nepustil.
Mělo to kořeny v rodině?
Mamka ani táta hokej nehráli, ale děda ano. Takže to mám jedině po něm. Nejdřív jsem začínal s fotbalem, který taky hrál.
Dělal jste oba sporty zároveň?
Dělal jsem oba asi až do třetí třídy a pak už to nešlo časově stíhat, takže jsem se musel rozhodnout a vybral jsem si hokej.
Díky čemu vyhrál?
V té době už jsem mu dával víc. Zameškával jsem tréninky na fotbale a chodil jsem víc na hokej. Na fotbale mě pak už ani nestavěli do základu, takže jsem si řekl, že dám prostor hokeji.
„Zameškával jsem tréninky na fotbale a chodil jsem víc na hokej.“
V tomhle vašem věku se ještě v Hradci nehrála extraliga. I přesto jste vzhlížel k místním hokejistům?
Ano, chodil jsem na první ligu, skoro na každý domácí zápas. Hrál tady Jaroslav Roubík, který teď ukončil kariéru, výborný střelec. Byla tady spousta dobrých hráčů, na které se dalo koukat.
Měl jste někoho, ke komu jste osobně vzhlížel a srovnával s ním svou hru?
To se zase nedá říct. Spíš jsem sbíral zkušenosti. Koukal jsem se, jak to dělají, jak si najíždějí, jak si vytvářejí šance.
Jak jste pak vnímal, když do města přišla extraliga?
Určitě jsem to bral pozitivně, že si my kluci můžeme zahrát extraligu. A taky že bude na hokej chodit víc lidí, že se o něj budou zajímat. Ale to jsem byl ještě menší, takže jsem o tom zase tolik nepřemýšlel.
Na druhou stranu je teď pro vás těžší dostat se do týmu. Troufnu si říct, že kdyby se tady hrála první liga, dost možná už byste v ní nastupoval.
Je to tak. Ale i do extraligy se zkoušíme probojovat, nějaké šance už jsme dostali. Jsme za to moc rádi. Do první ligy od nás třeba chodí kluci do Litoměřic, takže máme šanci dostat se do jiného klubu. Je dobré, že u nás je extraliga.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Je u vás osobně ve hře nějaká další seniorská zkušenost?
Zatím nepřišla žádná zpráva, takže o ničem nevím. Soustředím se na juniorku.
A chtěl byste něco vyzkoušet? Na co byste podle vás měl?
Nevím, možná si vyzkoušet pár zápasů ve druhé nebo první lize, zkusit si to tempo, které je taky jiné. Srovnat se s těmi staršími hráči, abych věděl, v čem se musím zlepšit.
Za hradecké áčko jste měl loni dva starty v extralize a teď nedávno jeden v Lize mistrů. Co jste si říkal, když jste tu hru viděl?
Řekl bych, že rychlostně je to asi stejné, ale velký rozdíl je v síle. Jsou to velcí chlapi, takže na síle musím zapracovat. Určitě to byla příjemná zkušenost a chtěl bych si to někdy zahrát znova.
„Kdyby přišla nějaká dobrá nabídka ze zahraničí, určitě bych o tom uvažoval. Hlavně bych ale příští rok už rád stabilně hrál ve chlapech.“
Jaký jste pozoroval rozdíl v herním myšlení? Už se bezhlavě nedohrává jako v juniorce, hráči dělají správná rozhodnutí...
Jo, to taky. Tam už jsou hráči starší a chytřejší, mají toho víc odehráno, takže je to taky určitě o hlavě.
Mohla by právě tohle být v budoucnu vaše doména? Nejste žádný bezhlavý letec.
Je to možné, zatím to k tomu směřuje. Vytvářím si šance, umím se do nich s klukama dostat. Třeba by to jednou mohla být moje přednost.
Jak vůbec vidíte svoji další budoucnost?
Teď to ještě nedokážu říct, spíš až po sezoně, jak to bude vypadat. Jestli dostanu starty v nějaké vyšší lize, tam se třeba chytnu... Záleží na celé téhle sezoně. Taky jak dopadneme, kam postoupíme.
A vaše osobní přání? I mladší hráči přemýšlejí o tom, jestli zůstat, nebo jít ven.
Kdyby přišla nějaká dobrá nabídka ze zahraničí, určitě bych o tom uvažoval. Hlavně bych ale příští rok už rád stabilně hrál ve chlapech.
Foto: Juniorský hokej
Share on Facebook
