Josefus řádil ve 2. lize i ULLH: Hokejem se chci bavit, škola už má přednost
Foto: Facebook HC Příbram
Zápas, škola, zápas, škola. Petr Josefus časem rozhodně nemrhá, ba právě naopak. Třiadvacetiletý útočník v minulé sezoně zářil ve třetí nejvyšší soutěži i Univerzitní hokejové lize, kromě toho trávil dny studiem na ČVUT.
Před loňským ročníkem jste více než dva roky hrál za Nymburk. Kdy jste měl jasno, že odejdete do Příbrami?
Vlastně mě ta myšlenka na změnu dresu vůbec nenapadla. Myslel jsem si, že v Nymburce zůstanu. Nejen na minulou sezonu, ale i na další. Byl jsem tam spokojený, ale pak se ozvala Příbram a přišla s nabídkou a plány do budoucna, které se od těch v Nymburce dost lišily. Líbilo se mi to, a tak jsem o tom začal přemýšlet.
Proč jste se rozhodl právě pro Baník?
Byl jsem nalomený už po pár jednáních s panem Bláhou, který mi řekl o své vizi. Ale hlavním důvodem byli kamarádi, kteří tam šli se mnou. Začalo to tím, že mi jeden z nich Petr Svoboda zavolal a zeptal se, jestli nad Baníkem nepřemýšlím. Když mi kamarád z týmu Jan Mašek řekl, že tam jde, už jsem měl docela jasno. A poté, co jsem o tom řekl Jaroslavu Chloubovi a ten souhlasil, tak bylo hotovo.
„Dost mě to mrzelo. Měli jsme výbornou partu, se kterou se dodnes scházíme.“
Jak jste vnímal situaci kolem konce druhé ligy v Nymburku?
Dost mě to mrzelo. Měli jsme výbornou partu, se kterou se dodnes scházíme. Místní kluci tam zůstali, takže když nás v jednu chvíli asi deset odešlo, tak jsem doufal, že si zahraju alespoň proti těm zbývajícím. Ale bylo jich příliš málo, nepřišlo dost nových hráčů, a tak to vedení muselo minimálně pro uplynulou sezonu odpískat. Snad se to tam brzy obnoví.
Příbram platila za nováčka soutěže, svými výkony ale všechny překvapila. Čekal jste něco podobného?
Upřímně ne, tedy aspoň na začátku. Po prvních pár trénincích jsem se bál, abychom nebyli za otloukánka ligy, ale pak přicházelo čím dál víc kvalitních hráčů. Ještě před prvním mistrákem jsem věděl, že budeme útočit na nejvyšší příčky.
Foto: univerzitnihokej.cz
Čemu přisuzujete, že se týmu takovým způsobem dařilo?
Jak už jsem řekl, vedení se podařilo přitáhnout opravdu kvalitní hráče, kteří si navíc skvěle sedli i lidsky. Máme skvělou skupinu lidí, která drží pohromadě. Celou sezonu jsem se výborně bavili, v kabině jsme měli přátelskou a uvolněnou atmosféru, a to se projevilo na hřišti. Myslím, že to je ten hlavní důvod, proč se nám dařilo.
„Celou sezonu jsem se výborně bavili, v kabině jsme měli přátelskou a uvolněnou atmosféru, a to se projevilo na hřišti.“
Dá se říct, že v mužstvu fungoval mix dravého mládí a zkušeností. Co říkáte na spolupráci s Ladislavem Gengelem nebo Petrem Šináglem?
Oba to jsou tahouni a skvělí hráči. Láďu pořád slyšíte, když se mu něco nelíbí, hned o tom víte. Na druhou stranu vás rád pochválí, když se vám něco povede. Péťa to ukazuje hlavně na hřišti, skoro ho neslyšíte, ale vidíte odvedenou práci na ledě. Jednoho slyšíte furt a druhého skoro vůbec, takhle to mezi nimi je a jak je vidět, náramně to funguje.
Kdo ví, kde by se jízda Baníku zastavila, kdyby sezonu neukončil koronavirus. Už přebolelo zklamání z nedohraného play off?
Ano. Už je to pryč, ale mrzelo nás to dost. Věřili jsme si, že bychom mohli vyhrát naši skupinu. To by znamenalo porazit v prvním kole David servis a následně Tábor a pravděpodobně Kolín. Hlavně na zápasy s Táborem a Kolínem jsem se těšil, protože utkání s těmito týmy jsou vždycky velmi zajímavé s výbornou atmosférou. A kdyby se všechno povedlo, tak by nás asi čekalo Vrchlabí nabité osobnostmi, proti kterým si chce zahrát každý.
Vy jste mimo jiné nastupoval i v ULLH za Engineers Prague. Jak se vám soutěž líbila?
Moc, je to super. Je kolem toho velká show, na což nejsem ve druhé lize zvyklý. Myslím, že i hokej stál za to, že byl dobrý a spolužáky nebo rodiny jsme v hledišti a doma u televize bavili. Navíc i tady se nám dařilo, takže nemám nic negativního, co bych k tomu řekl.
„Například naše zápasy s Univerzitou Karlovou mají výbornou atmosféru. Tribuny vám zaplní spolužáci, což je pořádný hukot.“
Co na projekt univerzitního hokeje říkáte celkově?
Moc se mi to líbí. Je super, že i když nejsme profi hráči, tak během studia můžeme hrát sport, který nás baví na docela vysoké úrovni, a ne si jenom chodit jednou za týden někam zapinkat. Například naše zápasy s Univerzitou Karlovou mají výbornou atmosféru. Tribuny vám zaplní spolužáci, což je pořádný hukot. Takové zápasy vás prostě baví a chcete je hrát.
Myslíte, že se ULLH časem může přiblížit zámořským univerzitním soutěžím?
Naše vedení pro to dělá maximum, neustále přichází s novými projekty, jak soutěž zviditelnit a zlepšit. Takže z tohohle pohledu si myslím, že to možné je. Otázkou zůstává, jestli se někdy přiblížíme kvalitou hokeje.
S klubem jste oslavili zisk mistrovského titulu. Jaký to pro vás byl zážitek?
Vyhrát jakoukoliv soutěž je skvělý pocit. Přišli jsme ale o chvíle v play off, což mě osobně dost mrzí, protože jsem si chtěl s týmem projít všemi těmi emocemi. Osobně jsem si pohár zatím moc neužil, protože když se přebíral, tak jsem byl na zápase play off s Příbramí. Jediné, co jsem zatím viděl, jsou fotky spoluhráčů. Jedeme ale společně na týmové soustředění, což je vlastně taková oslava titulu, takže tam si to všechno vynahradím.
„Přišli jsme ale o chvíle v play off, což mě osobně dost mrzí, protože jsem si chtěl s týmem projít všemi těmi emocemi.“
Co vlastně studujete?
Studuji ČVUT v Praze, obor Stavební inženýrství.
Daří se vám skloubit hokejovou kariéru se školou?
Není to nic lehkého. Volného času není mnoho, ale zatím se to dá zvládat. Uvidíme, co v následujících ročnících.
Hodně hokejistů říká, že studium je pro ně takovými zadními vrátky. Máte to stejně?
Ještě pár let zpět jsem to tak také měl, vlastně celou dobu až do konce střední školy. Teď už to vidím jinak.
Takže školu upřednostňujete před hokejem?
Ano. Snažím se rozvrh poskládat tak, abych nic nevynechával, jak ve škole, tak v hokeji. Ale občas se stane, že se vám něco kryje. V takové situaci musí hokej stranou.
„Tady jsem se naučil bruslit, v mladším dorostu jsme vyhráli postup do extraligy, poté si ji i zahráli.“
Pojďme o pár let zpátky. Jste odchovancem pražské Hvězdy, jaké na klub máte vzpomínky?
Jen ty nejlepší, každý má krásné vzpomínky na své začátky. Tady jsem se naučil bruslit, v mladším dorostu jsme vyhráli postup do extraligy, poté si ji i zahráli. S některýma klukama z té doby teď hraju za Engineers, což je super, být po tolika letech zase v jednom týmu. Jsem rád, že hrajeme domácí utkání s Engineers právě tady, vzpomínky se mi vždycky vrací.
Co vám v dalších letech dal přestup do Slavie?
Určitě naději, že bych hokej mohl hrát i dál. I když nejsem profesionál, tak se to povedlo, a hokejem se stále bavím.
Mimo to jste si pak vyzkoušel angažmá ve Francii. Trochu netradiční hokejová adresa, co vás k tomu vedlo?
Chtěl jsem hrát buď v české extralize nebo první lize. To nevyšlo, tak jsem se rozhodl zkusit to v zahraničí. Dostal jsem nabídku jít do Francie, a protože to vypadalo zajímavě, tak jsem do toho šel. Ale nemám na to dobré vzpomínky, celý rok jsem se trápil. Prostě to nebylo ono, a tak jsem se po sezoně vrátil domů.
„Chtěl jsem hrát buď v české extralize nebo první lize. To nevyšlo, tak jsem se rozhodl zkusit to v zahraničí.“
Alespoň jste získal zkušenosti…
Vzpomínky mám špatné, ale rozhodně to byla dobrá zkušenost. Naučil jsem se trochu jazyk, viděl jinou kulturu, poznal jiný svět než tady u nás, osamostatnil se a tak dále.
V dospělém hokeji jste prorazil v dresu Nymburka, v sezoně 2018/19 jste dokonce tým vedl jako kapitán. Vyhovovala vám tato role?
Moc jsem na to nemyslel. Neřešil jsem, jestli mám nebo nemám céčko. Občas, když jsem byl nespokojený, tak jsem si k tomu něco řekl, ale to dělám normálně. Hrálo se mi dobře, ale to bylo partou v kabině, o které jsem už mluvil, ne kvůli céčku na dresu. Hokej mě bavil, a to se odrazilo na výsledcích.
Mimo to jste si zahrál například na univerziádě v Rusku.
To je jednoznačně můj největší úspěch a hokejový zážitek. Celá akce byla neskutečná a užíval jsem si ji každým dnem. Škoda jen, že se nám nepodařilo přivést medaili.
„To je jednoznačně můj největší úspěch a hokejový zážitek. Celá akce byla neskutečná a užíval jsem si ji každým dnem.“
Co budoucnost? Víte, kde budete působit příští rok?
Příbram a Engineers. Momentálně nemám důvod nic měnit.
Máte před sebou nějaké osobní ambice, co se hokeje týče?
Osobní ambice mám, a to dostat se do týmu na letošní Zimní světovou univerziádu v Lucernu, to je můj největší cíl. Týmové jsou postoupit s Příbramí do první ligy a obhájit s Engineers titul.
Share on Facebook
