Jméno na Stanley Cupu se řešilo jen u nás, hlásí Jeřábek. Teď se těší na McDavida
Foto: Michal Eger
Minulou sezonu začínal v Montrealu, po výměně do Washingtonu si Jakub Jeřábek užil radost ze Stanley Cupu, ačkoli v play off vypadl ze sestavy a do finále nezasáhl. Plzeňský odchovanec teď vyhlíží další metu, po podpisu smlouvu s Edmontonem se chystá zase na novou štaci. "Hrozně se těším," potvrzuje.
Už může být v klidu. Účastník MS 2016 a 2017 má své jisté. Dlouho tomu tak ale nebylo. "Poprvé v kariéře jsem zažil, abych na smlouvu čekal do srpna. Ale nepřestával jsem věřit, že to vyjde. Byly určité náznaky, i některé varianty. Nakonec z toho vyšel Edmonton, což je pro mě skvělé," pochvaluje si.
Spadl z vás velký balvan, když jste podepsal kontrakt?
Stoprocentně. Přiznávám, že jsem byl trošku napjatý. V hlavě jsem to měl nastavené tak, že budu čekat co nejdéle. Nepřemýšlel jsem o ničem jiném, jen o NHL.
Mluvilo se o dalších klubech, mimo jiné o Calgary. Jednání se ovšem vlekla. Neztrácel jste víru?
Ne, to určitě ne. Pro mě to byla nová zkušenost. Zažíval jsem to poprvé, dřív jsem měl o smlouvě jasno dlouho dopředu. Klid byl fajn, člověk se mohl soustředit na to, co léto přináší. Tedy na trénink a přípravu. Teď to vypadalo trošku jinak, samozřejmě, v hlavě jsem to měl. Moje budoucnost se řešila, je pravda, že se objevilo víc variant. Nakonec to je Edmonton – a já jsem za to strašně rád!
Váš agent Michal Sivek mluvil o tom, že to svého času vypadalo na pokračování ve Washingtonu. Je vám líto, že to nakonec neklaplo?
Tak... Možná trošku jo. Protože lidé v organizaci byli skvělí. V týmu jsou dva Češi Michal Kempný s Kubou Vránou, a vůbec celá parta a komunita lidí z Capitals je strašně fajn. Chvíli mě to mrzelo, ale život jde dál. Přesně takhle jsem to bral a beru.
Líbilo se vám ve Washingtonu víc než předtím v Montrealu, kde jste v NHL začínal? Dají se kluby srovnat?
To je těžké. Už jsem někde říkal, že francouzská Kanada je trošku specifická. Možno trošku jiná mentalita. Ale řekl bych, že obě organizace se moc neliší. Všechno se odvíjí od toho, jak tým hraje. Montrealu se od začátku sezony moc nedařilo, byla tam nějaká zranění, takže se to projevovalo na celkové náladě. Pak jsem přišel do Washingtonu – a to byl zase úplný protipól. Hrálo se dobře, nálada parádní.
Foto: nhl.com
Nabízí se otázka, jestli je ve Washingtonu na hokej větší klid. Ale vy jste do klubu přišel v době, kdy Capitals hráli skvěle a všechno vyústilo až v zisk Stanley Cupu. Zažil jste tam pořádné šílenství.
V Montrealu je to od začátku nováčkovského kempu maximální. V televizi a rádiu se pořád řeší jen Canadiens. Hvězdy týmu nemohou pořádně na ulici, v restauraci vás poznávají.
Ale ve Washingtonu také, ne?
V minulé sezoně pak jo. Také se to rozjelo (směje se). Celé město nesledovalo nic jiného než Stanley Cup, všichni tím žili. Bylo fantastické vidět, že na nás do tréninkové haly přišlo tolik lidí, že se ani nevešli do hlediště.
Přivítal jste výměnu do Washingtonu? Jak jste tohle období prožíval?
Moc bych se nechtěl vracet k tomu, co bylo dřív. Tedy před tím trejdem. Trošku jsem poznal, o čem NHL také je. Hodně jsem se o tom bavil s Tomášem Plekancem. Pak přišla výměna a musím říci, že v první řadě jsem měl hlavně starost, abych se postaral o rodiče a přítelkyni.
Jak to?
Zrovna totiž letěli do Montrealu. Byli v letadle, přistáli a hned se dozvěděli, že jsem byl vytrejdovaný. Poprvé v severní Americe – a najednou tohle. Docela šok. Já měl v hlavě ne výměnu a to, co mě čeká ve Washingtonu, ale starost o rodinu. Naši a přítelkyně přiletěli, neměli americká víza. Museli jsme je tedy vyřídit přes internet, aby mohli pokračovat do USA. Povedlo se. Jak potom naši odletěli do Česka, měli jsme to s přítelkyní trošku klidnější. Když to řeknu blbě, až tehdy mi to všechno začalo docházet.
Jak vás vzali Ovečkin, Kuzněcov a další esa týmu?
Úplně parádně. Já se tam od začátku cítil úplně výborně. Nemohu říci jediné špatné slovo.
Blesklo vám hlavou, že to Capitals mohou dotáhnout až ke Stanley Cupu?
V Montrealu jsem říkal Plekymu: "Hele, abychom se pak ještě nepotkali někde v play off." Hodně jsme se tomu smáli, nakonec se to fakt povedlo. Já samozřejmě věděl, že Washington má vysoké ambice. Zpětně jsem si uvědomil, jak bylo super, když o mě projevil zájem takový tým.
V play off jste sice vypadl ze sestavy, ale užil jste si to tažení za Pohárem se vším všudy, že?
No jasně. Všichni jsme byli celou dobu dohromady. S Michalem Kempným a Kubou Vránou, s ostatními. Bylo to úžasné. Tři měsíce, na které do smrti nezapomenu!
Kolikrát jste po návratu domů odpovídal na dotaz, jestli vás neštve, že vaše jméno není uvedeno na Stanley Cupu mezi vítězi?
Strašněkrát (směje se). Myslím, že se to řeší a řešilo jen tady u nás. V Americe ne. Samozřejmě – nějaká pravidla jsou, ale od uklízečky po posledního hráče tam všechny berou jakou součást týmu a organizace.
Foto: Michal Eger
Dokážete vybrat nejhezčí moment z těch, které provázely triumf Capitals? Bezprostřední radost po posledním utkání, jízda městem, nebo něco jiného?
Asi hlavně ty oslavy. Nebo poslední zápas? Nevím (usměje se). Když jsme s ostatními hráči, co nenastoupili, a s dalšími lidmi z týmu koukali na poslední utkání ve Vegas, byla to nádhera. Pak jsme šli za střídačku a jenom odpočítávali konec. Něco neskutečného!
Přemýšlel jste o tom, že byste si užil oslavy Stanley Cupu v Česku?
Michal Kempný a Jakub Vrána mě zvali, abych přijel. Ale bohužel to nešlo. Už jsem měl zařízené jiné věci.
Život běží dál, je před vámi nová éra. Edmonton Oilers s McDavidem, Nugentem-Hopkinsem, Draisaitlem a dalšími talenty – jak vám to zní?
Krásně. Řešili jsme to zhruba pět dní, než jsem podepsal. Mám strašnou radost, že to vyšlo. Tým je mladý, šikovný, strašně rychlý. Pro mě obrovská výzva. Myslím, že mají určitě vyšší ambice, než jak pro ně dopadla minulá sezona. Hodně se těším, samozřejmě i na hráče jako Connor McDavid. Na něj jsem hodně zvědavý.
U Oilers je jediným Čechem Ostap Safin, který hrál v zámoří juniorskou ligu. Jste připraven na to, že v sezoně nemusíte mít v týmu krajana?
Myslím, že ano. Vím, jak to v NHL chodí, do čeho jdu. Někdy možná ani není na škodu, pokud je člověk v mužstvu sám.
Přemýšlíte o bydlení a o tom, co vás v Edmontonu všechno čeká?
Jasně, blíží se to. Bydlení řeším na dálku, něco už se rýsuje. Odlétám počátkem příštího týdne. Kdybych nevyřizoval pracovní víza, možná bych vyrazil o pár dní dřív. Ale nebude to problém.
V Plzni jste se chystal s kamarády, jako jsou Pavel Francouz nebo Jan Kovář. Bylo tam hodně hecování?
Jo. Já byl tehdy jediný, kdo neměl práci. Kluci si mě dobírali, že v Plzni je pořád místo v sestavě. Že na mě čekají.
V sobotu odletěl do Spojených států Jan Kovář. Uspěje v New York Islanders?
Podle mě stoprocentně. Já doufám, že během sezony budeme v kontaktu. Strašně moc mu držím palce.
Váš cíl do sezony je zřejmý: být pevnou součástí základní sestavy Oilers. Je to tak?
Samozřejmě. Nerad to říkám nahlas, ale takhle to mám.
Jednocestná smlouva by vám k tomu měla pomoci.
No jo. Ale spousta lidí vám potvrdí, že smlouva je jedna věc, jenže ten zbytek si člověk musí vybojovat sám.
Minulá sezona byla hodně dlouhá, tím pádem jste pak měl kratší letní pauzu. Jak jste se s tím srovnal?
Musel jsem. Tři až čtyři týdny jsem si dal volno a pak začal s tréninkem. Dali jsme dovolenou, také jsem se zajel podívat za sestrou, která teď bude hrát házenou v Maďarsku. Byli jsme tam za ní spíš jako morální a psychická podpora, stihli jsme zároveň prohlídku Budapešti i tamní termály.
Foto: Milan Podpera, hcskoda.cz
Share on Facebook
