Ještě jsem neukázal všechno! Demel o repre nebo Růžičkově lásce k hokeji
Patrik Demel
|
Foto: Hynek Haruda, hcverva.cz
Jeho příchod do Litvínova v září 2020 by se dal zařadit do kategorie těch méně nápadných. Patrik Demel po pěti letech strávených zámoří zřejmě nebyl na radaru mnoha tuzemských fanoušků, v nejvyšší soutěži se však zadaptoval solidně a svou roli si udržel pod Vladimírem Országhem i nástupcem (a jmenovcem) Růžičkou.
Druhý rok na severu Čech ozdobil premiérovou pozvánkou do národního týmu. Před měsícem a půl si pak s Litvínovem plácl na novém kontraktu.
Pro Vervu je Demlovo setrvání velmi důležité. Lídr obrany Aaron Irving má namířeno do Finska, nejistota panuje kolem pokračování Uvise Balinskise.
Pod smlouvou je kromě něj pouze mladík Denis Zeman.
Že by klubu poslední dvě sezony nenápadně rostla nová opora zadních řad? Šestadvacetiletý bek je na nejlepší cestě, aby se jeho role výrazně zvětšila.
V hlavě to má srovnané, z rozhovorů s ním dobře poznáte, jak moc o hokeji přemýšlí. Často zmiňuje zejména malé detaily, díky kterým svou hru může posunout na další level.
„Jsem spokojený s progresem, který jsem v Litvínově udělal. Ale myslím, že jsem ještě jako hráč neukázal všechno,“ hlásí Patrik Demel odhodlaně.
Cítíte, že jste se posunul zase o něco dál?
Určitě. Podle mě jsem se zlepšil herně, trochu pak i podle statistik. Z individuálního hlediska to bylo lepší, spadly mi tam nějaké góly. Hned jsem měl trochu víc sebevědomí, co se týče střelby a dalších věcí. Ale jako tým jsme mysleli mnohem výš.
V čem konkrétně registrujete váš progres?
Řekl bych, že je to hlavně o zkušenostech. Dva roky tady už hraju zápasy a vyzkoušel jsem si dost herních situací, ať už v obraně nebo útoku. Je to o tom nabalování zkušeností: když člověk dává pozor a trochu vnímá zpětnou vazbu od trenérů a spoluhráčů, tak se může hodně zlepšit. Myslím, že se takhle snažím posouvat dál ve všech aspektech hry.
„Když člověk dává pozor a trochu vnímá zpětnou vazbu od trenérů a spoluhráčů, tak se může hodně zlepšit.“
Předpokládám, že na český hokej jste si po pěti letech v zámoří už úplně zvykl…
No… Hokej v Americe je jiný, to musím uznat. Co se týče útoku, tak máte míň prostoru na nějaké kličky, ale zase jste blíž k bráně na střelbu. V obranném pásmu je to jednodušší, protože hráči vás tam nemůžou tak zamknout. Máte to všude blíž, můžete je přitlačit k mantinelu. V tom vidím velký rozdíl, tady jsou navíc zkušenější hráči. A taky takovou roli nehraje rychlost. Takže určitě to byla změna, ale myslím, že jsem se s ní popasoval už v předešlém roce.
Trochu jste nakousl, že Litvínov nenaplnil očekávání a zůstal mimo vyřazovací boje. Jak jste to prožíval, zejména pak rozhodující souboj základní části proti Karlovým Varům?
Už jsem předtím říkal, že to nebylo jen o tom posledním zápase s Vary. Mohli jsme si sice zachránit sezonu, že bychom se dostali do předkola, kde už se může stát cokoliv, ale… Celkově jsme si to prostě představovali jinak, že sezona bude mít jinou tendenci. Naštěstí se nám na konci základní části podařilo udělat sérii pěti výher, ale podle mě se to mělo vyvíjet úplně jinak. Musíme se pořádně nachystat na příští ročník.
Máte představu, čím to bylo? Občas se objevily krátké záblesky zlepšení, ale nikdy příliš dlouho nevydržely. V rozhovorech taky zaznělo, že parta v kabině nebyla problémem.
Jo, parta v kabině byla super. Na konci jsme to naštěstí dali trochu do kupy a vyhnuli se maléru. Podle mě je lehké v takových situacích ztratit hlavu, ale my jsme zachovali klid a nevytvořili paniku. Koneckonců nikdo nechtěl, aby to dopadlo ještě hůř. Jak říkáte, nepodařilo se nám dát dohromady nějakou šňůru vítězství, že bychom vyhráli víc zápasů po sobě. Naopak jsme tam měli černou sérii, ani nevím, kolik zápasů to bylo. Kromě toho jsme měli špatnou bilanci s týmy ze spodku tabulky, ztratili jsme body s Kladnem i Zlínem. Tyhle body mohly být na konci rozdílové.
Foto: Hynek Haruda, hcverva.cz
Vraťme se k vám. Pohovory po sezoně už máte za sebou, jaká je zpětná vazba z klubu na vaše výkony?
Je taková, že se musím dál zlepšovat. (usměje se) S tím naprosto souhlasím, musím svou hru podložit prací. Mám to na tom postavené, hlavně na výborné fyzické připravenosti a na tom, abych byl svědomitý a posunul svoje výkony a pracovní morálku dál.
Na podzim se v Litvínově vyměnil trenér: slovenského kouče Vladimíra Országha nahradil Vladimír Růžička. Co vzájemná spolupráce, vyhovuje vám?
Když trenér Růžička nastoupil, tak jsem z toho měl velký respekt. Neznám moc lidí, kteří by milovali hokej víc než on. Úplně to z něho čiší, ale lásku k hokeji možná podává trochu jiným způsobem než ostatní. Jako týmu nám to bohužel nevyšlo, ale doufám, že se posuneme dál. Po individuální stránce jsem spokojený, na mě jako hráče má pořád nejvyšší nároky. Myslím, že právě to mě dokáže posunout dál.
„Když trenér Růžička nastoupil, tak jsem z toho měl velký respekt. Neznám moc lidí, kteří by milovali hokej víc než on.“
Dovedete říct, co přinesl do kabiny Vervy? Nebo čím pomáhá konkrétně vám?
Hrozně dbá na detaily a dobrou poziční hru v obraně. Nechci tím říct, že je defenzivní trenér. Ale hodně po nás chce, abychom byli jako obránci na svých pozicích a abychom soupeři zbytečně nenabízeli šance. V této sezoně na to kladl důraz hlavně kvůli tomu, že se nám nedařilo střelecky a nemohli jsme spoléhat na to, že protivníka přestřílíme a dáme pět gólů za zápas. Byl na to hodně soustředěný, aby obrana fungovala a zabránila co nejvíce brankám.
Klub má pro příští sezonu zatím pod smlouvu jen dva beky – vás a Denise Zemana. Co říkáte na to, že by se složení obrany mohlo hodně změnit?
Vypadá to tak, že se to bude budovat od začátku. Ale to je na generálním manažerovi a trenérech, jak to poskládají. Já se budu soustředit na svůj díl pro tým a na to, abych měl co nejdůležitější pozici v té obranné hierarchii.
„Na druhou stranu věřím tomu, že vedení přivede kvalitní posily a na soupisce bude konkurence.“
Pro vás to může být velká příležitost, nemyslíte? Rázem se můžete stát obráncem, který toho v Litvínově odehrál nejvíc.
Určitě je výhoda mít za sebou ty dvě sezony. Znám prostředí, trenéra a lidi kolem klubu. Na druhou stranu věřím tomu, že vedení přivede kvalitní posily a na soupisce bude konkurence. Není to tak, že bych měl něco zadarmo. O své místo se budu muset poprat, budu chtít mít co nejvyšší roli.
Vy jste nový kontrakt podepsal už na začátku března. Váhal jste, nebo to pro vás byla jasná volba?
Řeknu to takhle: jsem spokojený s progresem, který jsem v Litvínově udělal, ale myslím, že jsem ještě jako hráč neukázal všechno. Pořád tady mám co prokazovat, hlavně bych chtěl dosáhnout na nějaký týmových úspěch. To je pro mě další krok, který hrál velkou roli.
Foto: Hynek Haruda, hcverva.cz
Druhá sezona v Česku pro vás vyvrcholila pozvánkou na kemp národního týmu. Berete to jako takovou malou náplast, když nevyšla účast v play off?
Asi jo, ale reprezentaci bych bral zvlášť. V první řadě reprezentuju svůj klub, nominaci do národního týmu jsem dostal jako individualita. Potěšilo mě to, měl jsem to před sezonou jako osobní cíl, abych se dostal do širší nominace a dal si nějaký kemp. Splnilo se mi to, ale bral bych to v jiné rovině než klubové výkony.
Na kempu ve Znojmě jste si každopádně odbyl debut v dospělé reprezentaci. Co vám běželo hlavou před zápasem, když začala hrát hymna?
Abych pravdu řekl, tak jsem nebyl úplně nervózní. Byl jsem hrdý, že můžu hrát za seniorskou repre, ale podobné pocity už jsem prožíval, když jsem hrál zápasy za mládežnické výběry. Hlavně to byl super zážitek v tom, že jsem poznal kluky z extraligy a nových soutěží. Můžete od nich nabrat zkušenosti a pobavit se s nimi. Hodně vědomostí jsem získal taky při spolupráci s novým trenérským štábem.
„Hlavně to byl super zážitek v tom, že jsem poznal kluky z extraligy a nových soutěží.“
Jak na vás zapůsobil nový trenér českého týmu Kari Jalonen?
Je to obrovský profesionál, má za sebou mraky zkušeností. Jde na něm vidět, že to chce předat českému národnímu týmu, posunout ho dál a udělat úspěch. Má to výborně naplánované, působil na mě velmi kladným dojmem.
Ze zámoří umíte perfektně anglicky, zapojil jste se taky jako překladatel?
Tam od toho je hlavně Martin Erat a asistenti trenérů. Myslím, že většina kluků angličtinu zvládá, hlavně tu hokejovou. Když bylo něco na ledě potřeba dovysvětlit, tak jsem to udělal, ale že by to byla moje role, tak to ne. (usmívá se)
Po vyřazení z přípravy národního týmu už máte volno, kde ho trávíte?
Teď jsem v přijel do Ameriky. Dva roky jsem tady nebyl, cestování bylo hektické. Strávím nějaký čas s přítelkyní a její rodinou. Pojedeme taky na takovou krátkou dovolenou na Floridu, kde se chci mimo jiné účastnit konference pro americké univerzitní trenéry. Chci se tam potkat s pár lidmi a podívat se na nějaké přednášky. Beru to z tohohle vzdělávacího pohledu, ale zároveň se těším na dobré počasí. (směje se)
„Plány se samozřejmě mění, ale hokej mám opravdu rád. Chtěl bych se mu věnovat dlouhodobě i po hráčské kariéře.“
Teď na to asi nemáte myšlenky, ale znamená to, že byste se po kariéře chtěl věnovat trénování?
Plány se samozřejmě mění, ale hokej mám opravdu rád. Chtěl bych se mu věnovat dlouhodobě i po hráčské kariéře. Rád se vzdělávám a sleduju různé trendy a novinky, kam sport jde. Nejenom tedy na ledě, ale i mimo něj. Uvidíme, jak to půjde dál.
Na závěr malá odbočka. Z vašeho twitterového účtu je znát, že dost sledujete univerzitní hokej. Jak se vám líbí projekt zdejší univerzitní ligy?
Hodně. Myslím, že je to super, za poslední roky udělali velký pokrok. Dá se říct, že z nuly se dostali… Nevím, co je jejich cílem, ale dostali se hodně daleko. Přesně nevím, jaká je jejich situace teď, co se týče financí a podobně. Ale po tom, co se jim povedlo vytvořit, by byla škoda, kdyby se na to dál nenavázalo. Tenhle projekt má budoucnost a pro český hokej i společnost celkově je to dobře.
Share on Facebook
