Jeník dře a v USA zůstal celé léto: Bitky? Rvu se tím o místo

Foto: Twitter Arizony Coyotes

3. října 2022, 19:37

Marek Hedbávný Tomáš Drozd

• Zahraničí
• Arizona Coyotes

(SCOTTSDALE, od našeho zpravodaje) V přípravě se nebál dohrát ani novou tvář NHL Trevora Zegrase, pak se statečně vypořádal s tvrdou odvetou. Jan Jeník shodil v zámoří rukavice už poněkolikáté, během jednoho týdne dokonce potřetí.

Jan Jeník

útočník, 24 let

NHL 2023-2024

Z 5

G 0

A 1

B 1

„Bylo opravdu hodně lidí, co mi po tom hitu napsalo zprávu. Šlo jak o pozitivní, tak o negativní reakce," přiznává Jeník v exkluzivním rozhovoru pro Hokej.cz přímo z tréninkového kempu na předměstí Phoenixu ve Scottsdale.

„Moc to ale nevnímám. Nesnažil jsem se někoho zranit. Dal jsem čistý hit a myslím, že to k hokeji patří," dodává. „Tohle je moje hra. Vždycky jsem takový byl." 

„Obecně jsem hodně soutěživý a všechno chci vyhrát," dodává jedním dechem exliberecký útočník. „Snažím se hrát tvrdě, ale čistě. Myslím, že právě takhle se rve o místo. A já si o místo snažím říct."

Není přitom zvykem, aby se rvali hráči z prvních útoků, kde jste hrál loni na farmě.
Je to moje přednost a je dobře, že ji umím použít. Myslím, že se to trenérům líbí. Vždycky jsem chtěl být hráč, co je schopný hrát ve čtvrté, ale i první lajně. Hráč, který umí dát gól, ale umí se i porvat za spoluhráče. Takovou roli chci plnit i nadále.

Do Arizony nově přišel důrazný Zack Kassian, v kempu jsou také Boko Imama nebo Liam O´Brien. Vnímáte, že je na vaše místo velká konkurence?
Trenéři mě ale asi úplně nechtějí na to, abych se rval přímo s těmi nejtěžšími bitkaři, jako jsou Ryan Reaves a podobné těžké váhy. Kluci, které jste jmenoval, se umí rvát líp než já a myslím, že jsou i tvrdší. Já se od nich proto snažím učit – tak, abych byl co nejtvrdší dokážu.

David Kočí, Radko Gudas... Že by teď měla NHL dalšího českého bitkaře Jana Jeníka?
Nevím, jestli se s nimi v bitkách chci úplně rovnat. (usmívá se)

Trénujete je nějak, nebo jde o čistý adrenalin a jdete do nich prostě po hlavě?
Základem všeho je samozřejmě posilovna. A taky je potřeba správně jíst, abych byl silný. Ale jo, opravdu na tom během léta pracujeme: zkoušíme různé úchopy a říkáme si, jak se v bitce bránit a útočit. Pomáhá mi to, dodá to i sebevědomí.

Měl jste tohle v sobě už jako dítě?
Vždycky jsem to měl rád, rval jsem se už jako malý kluk. Pamatuju si, jak jsme se s klukama tahali za mřížky a cukali sebou.

Ještě během působení v Benátkách nad Jizerou jste byl přitom hubeňour. Třeba stránka eliteprospects.com dodnes uvádí, že máte jen 73 kilo. To už asi neplatí, co?
Jo, to by tam určitě chtělo upravit. (usmívá se) Mám kolem 88 kilo, takže to jsou velmi staré údaje.

Oproti působení v Česku jste každopádně hodně zesílil.
Mám určitý jídelníček, který se snažím co nejlépe plnit. Taky v posilovně mám individuálně připravený plán, který mi sedí.

Máte ohledně tvrdé hry i nějaký vzor? Napadá mě třeba klubová ikona Shane Doan, to byl produktivní hráč, ale zároveň se uměl zastat spoluhráčů.
Můj vzor vždycky býval Pavel Dacjuk. Takže to se moc přirovnávat nedá. Zrovna Shane Doan je ale perfektní příklad: byl to úžasný hráč a je to skvělý člověk. Je radost okolo něho být, občas je tady s námi na tréninku. Určitě bych chtěl jednou být jako on.

Foto: Twitter Arizony Coyotes

Loni jste na farmě sbíral skoro bod na zápas. Nepřišla proto pozvánka z národního týmu na kemp před mistrovstvím světa?
Vím, že můj agent byl s manažerem reprezentace v těsném kontaktu, já měl ale zrovna zlomený nos a potřeboval jsem operaci. Takže se to poměrně rychle smetlo ze stolu.

Jak se vlastně ohlížíte za loňskou sezonou?
Určitě to byla velká zkušenost. Dostal jsem spoustu šancí jak na farmě, tak nahoře v NHL. Jsem za to hrozně rád a myslím, že tu sezonu můžu hodnotit pozitivně. Je samozřejmě z čeho se učit – snad se poučím a bude to ještě lepší.

V NHL jste dal zatím čtyři góly. A všechny proti San Jose! To je náhoda, nebo si na tohoto soupeře víc věříte?
Řekl bych, že je to náhoda. Ale je to vtipné, děláme si z toho s klukama legraci, že mě budou týmy podepisovat jen na zápasy proti San Jose. (usmívá se) Snad dám góly i proti nějakému jinému týmu.

Během prázdnin jste se v Česku, pokud vím, neobjevil. Léto jste trávil v Americe?
Je to tak, už to bylo asi třetí nebo čtvrté léto. Jak jsem říkal, zlomil jsem si nos a potřeboval jsem operaci. Měl jsem potom pár dnů na to, abych se z toho zotavil. Navíc jsem chtěl trénovat s našimi kondičními trenéry, protože vím, že mi to minule pomohlo, proto jsem se rozhodl zůstat v Americe.

Asi je také příjemné chodit každý den na trénink v kraťasech a slunečních brýlích, že?
To ano, na to nejsme v Česku úplně zvyklí. U nás je to takhle jenom během léta. Vyhovuje mi to – myslím si, že člověk dostane spoustu energie jenom ze sluníčka. Je to tady super, takže tady rád trávím i svůj volný čas. Navíc za mnou přiletěla rodina. 

Čeká vás boj o místo na soupisce. Do Arizony přišlo dost nových hráčů, ale taky odešlo hodně útočníků s velkými kontrakty.
Vždycky je nějaká šance, ať by tu byl jakýkoliv tým. Trenéři jsou féroví a nechávají pár volných míst. Snažím se o to poprat. Jsem motivovaný a věřím si, ale může se stát cokoliv. Každopádně neznamená, že bych ztrácel naději, pokud bych šel do AHL – můžu být povolaný potom a pak už bych třeba zůstal. Mám prostě otevřenou mysl a snažím se předvést co nejlépe.

Po sezoně vám končí nováčkovský kontrakt.
Je to zase o motivaci víc, abych se víc snažil. Ale já jsem od přírody soutěživý, takže už to asi takový rozdíl neudělá – už tak jsem ohledně toho extrém. (usmívá se)

V přípravě míváte těsné výsledky, většinou o gól prohrajete. Co tomu zatím chybí?
V tuhle chvíli myslím, že koncovka. Trenéři v přípravě míchají lajny, takže chybělo asi i trošku té chemie. Teď věřím, že už to bude jenom lepší a lepší.

Tým posílili především vyšší, fyzičtější hráči. Budete proto zakládat váš styl na tvrdosti?
Přesně tak. Chceme být tým, co hraje rychle a tvrdě. Zkrátka tým, proti němuž ostatní nechtějí hrát a kterým se náš styl nebude líbit.

A co vlastně říkáte na české posily? První sezonu jste tu byl sám... No a teď jste tu čtyři Češi a k tomu Miloš Kelemen ze Slovenska.
Je to super. Už když jsem hrál kanadskou juniorku, nebyl v týmu žádný Čech. Takže od té doby jsem česky moc nemluvil. Jsem rád, že tady teď můžu s někým pokecat. Je to můj jazyk a chybí mi to.

Foto: Twitter Arizony Coyotes

Share on Facebook Share on Twitter

• Zahraničí
• Arizona Coyotes