Jaromír Jágr: Nikdo nám nevezme výborný turnaj, i když si každý pamatuje jen vítěze

(BRATISLAVA, od našeho zpravodaje) Když zahoukala poslední siréna na mistrovství světa, v jeho tváři se objevil lehký úsměv. Jaromír Jágr splnil další misi. Kolikátou už... Olympijský vítěz z Nagana a dvojnásobný mistr světa přispěl národnímu týmu k zisku bronzových medailí. Elitní výběr sice oprávněně v Bratislavě šilhal po obhajobě zlata, jenže přišel nepovedený duel proti Švédsku a bylo jasné, že další velká jízda nebude. Hokejisté ale zaslouží velké uznání, že zahodili frustraci a před poslední bitvou na turnaji dokázali zmobilizovat všechny síly.

Porazili Rusy, dokráčeli k bronzovým medailím, které jsou pro někoho možná malou náplastí, ale z historického hlediska mají velkou hodnotu. Vždyť za posledních pět let se Češi dostali na stupně vítězů jen dvakrát. V Bratislavě za českým týmem skončila silná Kanada, Američané. Nebo třeba domácí Slováci. O sborné nemluvě, ruský tým si na posledních čtyřech šampionátech pokaždé prorazil cestu k nějakému cennému kovu.  

Na mistrovství světa jste chtěli zlato, po skalpu Rusů máte bronz. Bylo těžké najít potřebnou energii k závěrečnému utkání?
"Nebylo jednoduché se na to připravit. Já osobně můžu říct, že jsem si šel po zápase se Švédy lehnout v půl osmé a spal jsem až do jedné hodiny druhý den. Takhle unavený už jsem dlouho nebyl. Je vidět, že když se daří a vyhrává se, tak jedete na vítězné notě a energii. Pak to najednou skončilo. Připadal jsem si, jako by na mě spadl vagón."

Hodně dáváte na pocity. Jaké byly tentokrát?
"Věděl jsem, že obě strany budou utahané. To je důležité. I kdyby to nebyla pravda, tak si musíte opakovat, že na tom Rusáci nejsou o nic lépe. Hlavně jsme si říkali, abychom to neotevřeli. No a viděli jste skóre po prvních deseti minutách... Myslel jsem, že to bude 12:12. Hráli jsme s nimi otevřený hokej, což jsme si díky Bohu rychle uvědomili a začali úplně jinak."

Čekali jste, že na vás sborná nastoupí tak zhurta?
"Každý zápas je jiný, Američané na nás vletěli, my to ustáli a vyhráli. Švédové hráli jinak, ovšem měli daleko víc sil ve druhé půlce zápasu. Rusáci byli zpočátku aktivní, jenže pak postupně odcházeli. Není jednoduché udržet hru v takovém tempu.

Vás styl na protivníka platil.
"Ono to ze začátku moc chytré nebylo. Hrát hokej s nimi moc nemůžete, na to Rusové čekají. Tam šlo o to, abychom byli co nejvíc v jejich třetině, snažili se to vodit po koutech, což se nám prvních deset minut nedařilo."

Velký podíl na výhře měl Roman Červenka, který nasázel hattrick. Čekal jste z jeho strany takovou odpověď na to, že nedohrál semifinále proti Švédsku?
"Škoda no. Možná kdyby to Lojza nechal v původním složení... Ale nikdy nevíte, těžko se už k tomu vracet. Byla jen otázka času, kdy mu to tam padne. Roman je střelec, ty góly dávat bude.

Jak budete na tenhle český tým vzpomínat?
"Důležité je, co si budeme pamatovat my jako hráči, důležité i to, co si budou pamatovat fanoušci. Zlatá medaile je perfektní, na třetí místo si podle mě nikdo za pár let nevzpomene. Každý má v hlavě jen vítěze. Zároveň nám ale nikdo nevezme, že jsme sehráli výborný turnaj. Byla tady i výborná parta. Až na poslední zápas se Švédy, kdy jsme to neunesli... Možná jsme narazili i na tým, který byl ten den lepší než my a hrál chytřeji."

Máte tady radost z bronzové medaile, nebo převládá spíš dojem promarněné šance?
"Jde hlavně o pocity. Určitě je škoda, že to není zlato, ale vyhrávat pořád nemůžete. Díky Bohu, že se nám to povedlo loni a nikdo to nečekal. Jednou máte neskutečné štěstí, možná kdybychom ho trochu měli z loňska, tak to bylo úplně jiné. Ale tohle nemůžete režírovat. Jsou životní situace, které přichází a odchází."

Dvakrát jste na šampionátu porazili Rusy, k tomu loňské finálové vítězství. To těší, ne?
"Uvidíme, co na to řekne pan Holík."

Překvapilo vás, že se utkání hrálo férově? Bez větších strkanic?
"Obě mužstva chtěla vyhrát, nešlo o to, jestli někdo někoho přepere nebo zmlátí, tam šlo medaili. I když Karel Rachůnek ukázal ránu turnaje, jak narazil Arťuchina. Tady vidíte, že je ten Rus silný. Jakmile ho trefíte, vyrazíte s ním sklo. Opravdu není jednoduché takového hromotluka bránit, takže klobouk dolů před Karlem. Celkově si myslím, že jsme to hráli chytře, po buly jsme mu nedali čas, aby se rozjel. A když to Rusové nastřelili, tak jsme ho přidrželi, aby neměl rychlost."

Co soudíte o výkonech Ovečkina?
"Tady je vidět, že záleží na štěstí, na momentální formě. Podle jednoho turnaje se nedá soudit, jak dobrý je kdo hráč. Měl by ho každý uznávat, je to neskutečný střelec, dokázal to v prvních šesti letech a bude to dokazovat dál. Ale jak je vidět, na velkém hřišti se hráči z Evropy leckdy těm z NHL vyrovnají.

Loni získal český tým nečekané zlato, teď národní tým skončil třetí. Dá se to nějak porovnat?
"Záleží, podle čeho to budeme posuzovat. Jestli podle výkonu, nebo podle umístění. Každý je jiného názoru. Někdo řekne: Já radši uvidím špatnej hokej a zlato. Jiný poví: Já se budu radši dívat na krásnej hokej a bronz. Někdo vezme umístění, jiný dobrej pocit. Nejlepší je, když se to sejde v jednom, výborný turnaj a výhra. Ale takové mužstvo už není, taková byla snad leda ruská sborná v 80. letech, která věděla, že bude produkovat výborný hokej. A ještě vyhraje."

Podle výkonů byl český tým velmi kvalitní.
"Myslím, že se to sešlo. Byla výborná parta a hráči z Ameriky jsou vynikající. Těžko budeme mít tak vynikající mančaft, málokdy se povede, že ze Stanley Cupu vypadnou mužstva, kde jsou naši nejlepší. New Jersey se poprvé nedostalo do play off, Ťomáš Plekanec vypadl s Montrealem. Byli tady obránci Marek Židlický, Zbyněk Michálek... To se málokdy stane."

Dodává vám povedený turnaj a týmový úspěch další chuť ke startům v reprezentaci?
"O těchto věcech nepřemýšlím. Nejsem hráč, který bude říkat - to je můj poslední turnaj. Apak bych to bral zpátky. Uvidím, jak se budu cítit, a jestli mě trenér vezme. Podle toho jedu dál. Proč bych neměl hrát, když budu cítit, že mužstvu můžu pomoct? Myslím, že na věku vůbec nezáleží."

Takže vás uvidíme na olympiádě v Soči?
"Když jste mladý, berete každý neúspěch i úspěch úplně jinak, víceméně přemýšlíte akorát o sobě. Pokud se nedaří, myslíte si,že je konec světa."

Čím vás obohatil letošní šampionát?
"Našimi výkony jsme rozdali lidem radost. To mě těší. Málokdo v životě pocítí, že může třeba na dva týdny změnit myšlení lidí, může jim dát zapomenout na problémy. A oni zase dají zapomenout nám. To je výměna energií a úspěchu. Ale pak to najednou skončí, ty se probudíš a říkáš si - co teď? Teď začíná zase nová etapa, příští rok to bude znovu směřovat k mistrovství světa."

Co znamená nová etapa pro vás?
"Nevím. Nic konkrétního nemám a ani to víceméně moc neřeším. Co bude, bude. Já jsem byl vždycky hodně věřící a věřím, že cokoli se stane, je pro moje dobro. Vždycky to tak bylo. Takže jestli není nic teď, tak je to možná to nejlepší, co se mi může stát."

Takže nespěcháte s novou smlouvou?
"Vůbec. Já jsem v životě poznal, že pokud do toho jdete po hlavě a bez trpělivosti, tak to špatně dopadne. Musíte tomu dát čas, ono si to cestu najde."

Co budete dělat v nejbližších dnech?
"Uvidím, možná pojedu do Paříže podívat se na české tenisty. Možná na atletickou Zlatou tretru. A pak si odpočinu. Teď je spousta času."

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace