Jandač o mladé generaci: Nechci být fosilie. Kam míří s Plzní?

Josef Jandač | Foto: X HC Škoda Plzeň

19. září 14:00

Dominik Dubovči

• Extraliga
• HC Škoda Plzeň

Bez angažmá byl 55letý Josef Jandač dva roky, ten první si užíval i na horách a věnoval se třeba podnikání. „Víc cestování, víc volna a sportu,“ říká. Pak ale bohužel vážně onemocněla jeho sestra. „Myslel jsem si, že už nebudu trénovat vůbec,“ přiznává zkušený kouč.

Vedl jste silnou Spartu, reprezentaci i třeba Magnitogorsk. Jaké ambice teď máte v Plzni?
Plzeň teď určitě není tým, který by se rval o pohár. Mužstvo je v přestavbě, čeká mě jedna ze štací, kdy se buduje něco nového, dalšího. Já jsem už neměl moc na výběr, protože rodinné okolnosti mi nedovolily, abych si mohl něco vybrat. Myslel jsem si, že ještě trénovat nebudu, ale Martin Straka na mě čekal. Pro mě to i byla varianta, abych to měl na dojezd a mohl být k dispozici doma. Bylo to na poslední chvíli, ale cítil jsem, že o mě hodně stojí, což byl i jeden z důvodů, proč jsme si plácli. Nicméně uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Netrénuji prvním rokem a vím, jak to bývá. Pokud výsledky i hra budou dobré, panuje spokojenost. Pokud ne, je to všelijaké. Vím, že mě nečeká nic jednoduchého, že to bude jiná práce než u zmíněných klubů, ale těším se.

Co společné hokejové debaty se Strakou, bude to výzva?
Hodně lidí se mě ptá, jestli to bude fungovat, že má tendenci do všeho zasahovat. Že je to bláznivý rapl, že je impulsivní, emotivní. Já jsem ho zatím takto nepoznal, byť pořád o nic nejde. Tím, jak na mě čekal, se ho budu snažit nezklamat. Pro mě je pořád vzorem hokejisty, kterého bych chtěl. Mám ho zařazeného jako top hráče zlaté generace, který byl poctivý a pracovitý. Takový mi v týmu chybí. Ne, že by tam nebyli pracovití, ale kombinace jeho dovednosti, rychlosti, hokejového umu, zodpovědnosti, leadershipu, tak takového plejera by bral každý trenér. Rád se od něj naučím.

Josef Jandač | Foto: X HC Škoda Plzeň

Nebude to s podceňovaným týmem zajímavější štace?
Je to běh na dlouhou trať. Budu se snažit pro Plzeň dělat to nejlepší, předat mé zkušenosti. Ale je mi jasné, že dřív jsem měl vždy kluby s nejvyššími ambicemi. Plzeň nejvyšší ambice nemá, ale zase hrát bez ambicí a nechtít vyhrávat je špatně. Každý má nějakou šanci, někdo větší, jiný menší. My patříme k týmům, které mají šanci menší, ale pořád ta šance je. Ne, třeba na pohár, ale můžeme se posunout výš, možná o hodně výš. Já nerad prohrávám, nemám rád, že se jen zúčastníme. A to chci do týmu nahustit.

Jak se pracuje s mladší generací?
Mám v jejich věku děti a někdy se jí říká generace sněhových vloček. Práce se zkušenými hráči je pro mě jednodušší, protože k nim mám věkově blíž. Ale nechci být jako Zeman a jiní pablbové, kteří dělili společnost, a tak to nechci rozdělovat na starší a mladší. I já se musím učit, změnit, jinak by to nešlo. Zpět k otázce – jsou mladí, se kterými se pracuje výborně, pak mladí, se kterými se pracuje hůř, a jsou mladí, s kterými se pracuje totálně špatně. Musím se přizpůsobit, hodně se změnit a zkusím, aby se změnili i mladí, které mám v týmu. Zatím oťukávají oni mě, já je, a tak uvidíme, kam to povede. Září a říjen i více prozradí ohledně nových hráčů a hokejistů, které máme na hostování.

V čem se měníte?
Kdybych měl nároky jako dřív, tak se ti mladí dřív nebo později seberou a utečou pryč. Nejsou zvyklí tolik na konkurenci, tlak, důslednost, dochvilnost, koncentraci, intenzitu, úsilí, tedy věci, které do hokeje neodmyslitelně patří.

Není to smutné?
Je. Ale já to extra nezměním a nechci pranýřovat jen mladé. Já říkám, že nesmím být fosilie a musím se posunout taky, jestli chci tuto práci dělat. Protože bez mladých to dělat nejde. Spíš je musím nějakou jinou formou profilovat, aby to bylo ku prospěchu týmu a naší branže, kterou děláme. Aby se oni vyvíjeli dál a já je nebrzdil, naopak jim pomáhal. A aby i oni si byli ochotni připustit, že ne všechno je vždycky v pohodě, komfortní, a ne vždy je umetená cestička. I to by z jejich strany mělo přijít.

Z Plzně odešel do zámořské juniorky talentovaný Adam Benák. Byla šance ho udržet?
Mluvili jsme s ním a v době, kdy jsem přišel, to z jeho pohledu bylo 50 na 50. Nakonec se rozhodl odejít a my to respektujeme. Já nedokážu říct, jakým způsobem by se v áčku prosadil, byť šanci by dostal. Na dospělý hokej už má, ale je otázkou, jak by se v něm cítil, protože má drobnější konstituci. Je to velmi dobrý a chytrý hráč, tak si myslím, že se s přibývajícími roky přizpůsobí. Ovšem jestli nastal čas pro pravidelné hraní v dospělém hokeji, nevím.

Jak jste si jako bývalý kouč nároďáku užil zlatou jízdu během mistrovství světa?
V pozici diváka jsem si to samozřejmě užíval. Tedy užil jsem si těžké zápasy, ne ty „povinné“, byť jsou vyprodané. Ty mi nic neříkají. Hrát s Rumunskem, Bulharskem, Indií či Bhútánem, tak to si fakt moc neužívám. Vím, že to na turnaj patří, je to tak nastavené. Ale chybí mi tam Rusáci, i když je situace taková, jaká je. Boje proti Rusům byly vždycky nejvýš, prostě to pořád byli Rusáci, které jsme neměli rádi a chtěli je porazit. Teď je turnaj o jednoho rivala, který je pro nás ten nejnenáviděnější, ochuzený.

Share on Facebook Share on Twitter

• Extraliga
• HC Škoda Plzeň