Jaromír Jágr | Foto: nhl.com
19. února 9:57
Adam BagarDres s číslem 68 vystoupal při takřka hodinovém slavnostním ceremoniálu pod strop pittsburské PPG Paints Areny. Jaromír Jágr se stal teprve čtvrtým českým hráčem, jehož číslo visí pod stropem jednoho ze stánků slavné NHL. A po legendárním Mariu Lemieuxovi a zesnulém Michelu Briereovi teprve třetím Tučňákem, jemuž se dostalo této pocty.
„Celých jedenáct let, co jsem tady hrál, bylo fantastických. Pravděpodobně šlo o nejlepší roky mého života. Díky za to. Díky vám jsem hrdý na to, že můžu říct, že Pittsburgh je mým druhým domovem,“ děkoval Jágr nejen všem fanouškům na tribunách.
V pensylvánském městě působil v letech 1990 a 2001. Hned po příchodu slavil s týmem dva Stanley Cupy, pětkrát tam získal Art Ross Trophy za vítězství v kanadském bodování NHL a jednou dokonce Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče soutěže. Celkem za Penguins sehrál 806 zápasů s bilancí 1079 bodů za 439 branek a 640 nahrávek.
„Celých jedenáct let, co jsem tady hrál, bylo fantastických. Pravděpodobně šlo o nejlepší roky mého života. Díky za to. Díky vám jsem hrdý na to, že můžu říct, že Pittsburgh je mým druhým domovem.“
Jaromíra Jágra na ledě doprovázela maminka Anna a přítelkyně Dominika. „Dominika je moc mladá na to, aby si pamatovala, že jsem hrál v Pittsburghu. Ale nebojte, já jsem jí všechny ty historky vyprávěl, takže o tom něco ví,“ rozesmál přítomné publikum, které během večera několikrát přerušilo jeho řeč skandováním Jaagr, Jaagr!
52letá legenda před zraky Maria Lemieuxe, slavného kouče Scottyho Bowmana, někdejšího generálního manažera Craiga Patricka, svých spoluhráčů a krajanů Jiřího Hrdiny, Jiřího Šlégra a Roberta Langa či mnoha dalších hokejových osobností hlavně děkovala a děkovala.
Nejen všem výše uvedeným. Třeba i bývalému útočníkovi Philovi Bourqueovi za to, že mu v jeho začátcích v Pittsburghu dělal průvodce. „Ukázal jsi mi všechny bary. Byl jsi párty zvíře, stejně jako Kevin Stevens,“ smál se Jágr. Zmínil i Paula Coffeyho, jenž ho naučil v tréninku pořádně dřít. „Nenáviděl jsem to, ale teď to oceňuju.“
Největší dík ale patřil rodičům. „Musím poděkovat tátovi. Před rokem odešel, ale vím, že se dívá z nebe. Díky, tati! On nikdy nehrál hokej, ale cokoliv řekl, tak to vždycky sedělo a měl pravdu,“ líčila slavná osmašedesátka.
„Musím poděkovat tátovi. Před rokem odešel, ale vím, že se dívá z nebe. Díky, tati! On nikdy nehrál hokej, ale cokoliv řekl, tak to vždycky sedělo a měl pravdu.“
Mámu dokonce dohnala k slzám, a nejen ji, plakal třeba i Šlégr. „Přistěhovala se sem, když mi bylo devatenáct a byla tady se mnou deset let. Chci poděkovat za všechno, co jsi pro mě udělala. Strašně moc si toho vážím,“ říkal Jaromír Jágr, který si vysloužil velké ovace zaplněné PPG Paints Areny.
Kladenský rodák, jenž ještě stále neukončil aktivní hráčskou kariéru, si o den dřív zatrénoval s týmem. Před začátkem utkání s Los Angeles pak nechyběl ani na rozbruslení, do nějž jeho „spoluhráči“ naskočili s Jágrovou jmenovkou, číslem 68 na zádech a mnozí i s parukou. Velký večer ale pokazili Kings, kteří vyhráli 2:1.
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz