Inspirativní příběh! Venkrbec o víře, spiritualitě hráčů a tříleté pauze
Foto: lhkjestrabi.cz
Život není jen o hokeji, ani zdaleka. Moc dobře to ví i Matouš Venkrbec. Když ho hokej přestal naplňovat, v jednadvaceti letech neváhal svou kariéru přerušit, vrhl se na studium a začal poznávát dosud neznámé krásy života. Po tříleté pauze však ohlásil návrat, pomohl Prostějovu k postupu do první ligy, zahrál si za Pardubice, založil rodinu a dostudoval. Stane se hokejista s inspirujícím životním příběhem vítězem prvního ročníky ankety Sympaťák WSM Ligy?
Jste autorem zajímavé bakalářské práce Křesťan ve světě vrcholového sportu. K čemu jste došel?
„Vidím, že jste informovaný (smích). Krom toho, že jsem popisoval historický vývoj sportu a pohled církve na sport, jsem se snažil uchopit několik problematických oblastí, které může ve sportu křesťan prožívat. To byla ta nosná část práce, těch oblastí bylo asi osm. Snažil jsem se vydat doporučení, jak by se k nim měl křesťan, nebo člověk obecně, správně postavit. Například v oblastech dopingu, vítězství, porážky, výkonu. Do jaké míry to bude úspěšné a prospěšné pro někoho jiného než pro mě, to je potom otázka (úsměv)."
Napsal jste také práci Spiritualita hráčů ledního hokeje. Poměrně zajímavým zjištěním je, že mnoho hráčů považuje hokej za umění. Nepřekvapilo vás tak vysoké číslo?
„Překvapilo. To číslo vycházelo z dotazníku s několika otázkami. Těch klubů jsem ale do průzkumu nezahrnul moc, takže výsledek není úplně odpovídající. Nicméně nedávno jsem četl rozhovor s Nathanem Robinsonem, a když mluvil o umění, tak se mi to zase vybavilo (úsměv). Ale nevím, do jaké míry o tom ti hráči přemýšleli. Chtělo by to spíše nějaký kvalitativní průzkum, jak konkrétně to vnímají a v čem shledávají společné rysy s uměním. Rozvíjet, jestli to tehdy nebylo jenom takové plácnutí, už by ale bylo na další samostatnou práci."
„Hráči kladou hokej a obecně sport hodně vysoko. A aby byli ve sportu úspěšní, tak tomu obětují opravdu mnoho."
Dalším, řekl bych stěžejním zjištěním vaší práce bylo, že jsou hokejisté podle vlastních slov při zápasech jinými lidmi než v civilu. Čím si to vysvětlujete?
„Přece jenom hokej je hra. A ta hra spolu nese jakousi svobodu. Člověk je ve hře svobodný. V životě se naopak člověk často setkává s tím, že musí hrát nějakou roli, že se někdy musí přetvařovat. Hraje roli ve druhém zaměstnání, hraje roli v rodině, ve škole nebo ve společnosti. Na ledě při zápasech, to už je opravdu hra. Není tam prostor přetvařovat se. Prostě se hraje a užívá se svobody hry."
Rovněž jste se zabýval tématem, zda je pro hráče hokej smyslem života. Pro mnoho vámi dotázaných respondentů skutečně je. Co je ale smyslem života pro vás?
„To je, řekl bych, hodně hluboká otázka. Člověk si na tuto otázku odpovídá během celého života. Není jednoduché na ni najít odpověď, aby to nevyznělo lacině nebo jako klišé. Pokud bych se na to měl snažit odpovědět slovy, tak bych řekl, že smyslem života je milovat lidi, milovat nejbližší, rodinu. Snažit se mít rád lidi, s nimiž se setkávám, a žít pro ně. Dá se říct, že žít pro druhého je smyslem života. Dalo by se to rozvádět do různých konkrétností, co to vlastně znamená, ale takhle to teď vnímám já."
Máte nějaké srovnání, zda lidé, kteří se hokejem neživí, mají hodnoty, které jste sledoval (více viz samotný závěr rozhovoru), jiné?
„Určitě. Hodnoty bývají různé, celkem bez ohledu na to, jestli člověk hraje hokej a jakému zaměstnání se věnuje. Já jsem se dlouhé roky pohyboval v hokeji, kde hráči kladou hokej a obecně sport hodně vysoko. A aby byli ve sportu úspěšní, tak tomu obětují opravdu mnoho. Pak jsem toto prostředí opustil a tři roky jsem byl v prostředí věřících lidí, kteří mají hodnoty postavené jinak, vidí je z jiné perspektivy, z pohledu věčného života. Když člověk tuto věčnost připustí, tak musí své hodnoty přirozeně změnit. Byl to pro mě tehdy skok. S těmito hodnotami jsem se pak snažil vrátit do hokeje. Každopádně za tu dobu jsem poznal, že lidé mají různé hodnoty a ta škála je nesmírně pestrá."
Foto: Lubomír Tesař, lhkjestrabi.cz
Jste věřící už od dětství?
„Rodiči jsem byl k víře vychováván, ale o tom, jestli je člověk věřící, si každý musí rozhodnout sám. Já jsem dlouho nebyl, zlomilo se to ve mně až v devatenácti letech. Tam se dá mluvit o té mojí osobní konverzi."
Od té doby jste už o víře nepochyboval?
„O víře samotné jsem nepochyboval, i když nějaké dílčí pochybnosti samozřejmě člověka provázejí. Není to tak dlouho, co jsem četl knížku od Tomáše Halíka "Co je bez chvění, není pevné". To chvění člověka opravdu provází, člověk si nikdy nemůže být ničím jist. Ty pochyby jsou ale následně zdrojem k tomu, aby člověk své vědomosti a svůj vztah k Bohu ještě prohloubil. Takže chvění ano, ale úplné pochybnosti, jestli ano nebo ne, to už mě netrápí."
„Špatně pochopená a zneužitá náboženství jsou problémem dnešní doby. Bohužel to pak vrhá stín na všechny věřící. A co hůř, lidi to od Boha odvádí."
Jaromír Jágr říká, že jen návštěvy kostela z vás dobrého člověka neudělají.
„Stoprocentně. Je to o nejvnitřnějším stavu, nejvnitřnějším nastavení člověka. Je to o konkrétních činech v jeho všedním životě. Když to řeknu zjednodušeně, není důležitá ta hodina týdně v kostele, ale zbývající čas, který člověk tráví v zaměstnání, v rodině. Tam je důležité, jak žije, ne jaký je hodinu v kostele. Tam přichází člověk načerpat, ne se tam předvádět a něco si splnit."
Víra má určitě spoustu výhod, je ale něco, co se vám na náboženství nelíbí a co byste změnil?
„Já bych to nerad generalizoval, ani toho nejsem schopný. Samozřejmě je to vidět v dnešním světě a lidé jsou na to velice citliví - náboženský extremismus, radikalismus. Když lidé berou náboženství, Písmo, Bibli, Korán doslova a doslova ho také vykládají. Z toho pak pramení i spousta násilností nebo nepochopení. I náboženství se dá zneužít, v dnešní době to také není nic vzácného. Neřekl bych, že mi něco na náboženství vadí, ale špatně pochopená a zneužitá náboženství jsou problémem dnešní doby. Bohužel to pak vrhá stín na všechny věřící. A co hůř, lidi to od Boha odvádí."
„Pokud se člověk snaží žít s Bohem, tak se to promítá do všech oblastí života. I do hokeje."
Promítá se víra do hokeje? Pomáhá vám?
„Ano, pokud se člověk snaží žít s Bohem, tak se to promítá do všech oblastí života. Ale jestli mi to pomáhá? Takhle bych tu otázku úplně nepokládal. Nesnažím se o to, aby mi víra sloužila k tomu, abych byl dobrý v hokeji. Často se setkávám s tím, že spoluhráči či protihráči udělají cokoliv a jakákoliv magie je jim dobrá, pokud jim pomůže k lepšímu výkonu. Když mluvíme o víře, nechci říkat, že mi v něčem pomáhá. Nechtěl bych, aby byla víra prostředkem k tomu, abych byl úspěšný. Být úspěšný v hokeji je super, ale přece jenom když člověk směřuje někam dál, má ještě větší hodnotu, než být v hokeji dobrý, tak to vnímá jinak. Takže určitě ano, promítá se do hokeje, jakože věřím, že se promítá do jakékoliv oblasti každodenního života, ale neřekl bych pomáhá."
Vaši spoluhráči si vás často dobírají, například že světíte hokejky. Neberete to ale ve zlém, že?
„Ne, to určitě neberu (smích). To bylo už od první chvíle. Musím říct, že jsem se nesetkal s tím, že by proti mně někdo nenávistně vystupoval. Vždycky je to ve srandě a vždycky je to v lásce. Těch srandiček je spoustu, já je ale umím přijmout a myslím si, že i rozdat. Nikdy se nestalo, že bych se kvůli tomu dostal s někým do křížku."
Foto: Lubomír Tesař, lhkjestrabi.cz
Posledním tématem, na které se zaměříme, je vaše tříletá pauza od hokeje. Odchod jste zdůvodňoval tím, že jste nebyl šťastný. Teď už vás hokej baví?
„Ano, ano. Tehdy jsem opravdu šťastný nebyl, protože jsem od hokeje čekal, že mě naplní, že budu šťastný a že mi dá všechno, po čem toužím. Časem jsem zjistil, že tomu tak není a moje touhy jsou i takové, které hokej splnit nemůže. Teď se mi snad podařilo pro hokej najít to pravé místo. Mám ho rád a těším se na trénink způsobem, o kterém bych nemohl říct, že jsem se těšil už tehdy."
Muselo to být asi těžké vrátit se po dlouhé pauze zpět do profesionálního hokeje.
„No, těžké to bylo, ale záleží, jak se to vezme. Náročných bylo prvních pár měsíců, nicméně po fyzické stránce to až tak těžké nebylo. Hodně mi pomohl Prostějov, který mi dal důvěru a měl se mnou trpělivost. Ze strany klubu jsem cítil důvěru, a tudíž jsem nebyl pod tlakem. Věděl jsem, že je na mně, kdy se do toho dostanu. Těžké to bylo, ale neřekl bych, že zase tak moc. Možná i díky tomu, že jsem byl ještě mladý. Ono jestli půl roku nebo tři roky, možná to takový rozdíl není. Nevím."
„Od hokeje jsem čekal, že mě naplní. Časem jsem zjistil, že moje touhy jsou i takové, které hokej splnit nemůže."
Po přerušení kariéry jste se vrhl na studium. Máte dostudováno?
„Je to zrovna týden, co jsem konečně dostudoval (smích). Takže mám radost, ulevilo se i rodině. Jsem rád, že jsem to dotáhl."
Gratuluji. Vystudoval jste tedy žurnalistiku a teologii?
„Ano. Studoval jsem dvakrát bakaláře. Jak jste mluvil o té Spiritualitě hráčů ledního hokeje, tak to byl bakalář na managament sportu a trenérství. Teď jsem dostudoval druhého bakaláře, a to je právě teologie a žurnalistika."
„Teologii jsem nestudoval kvůli budoucímu uplatnění. Studoval jsem sám pro sebe, pro vědomosti samotné."
Takže je ve hře varianta, že byste mohl být po konci kariéry kněz?
„Ne, to ne, tato varianta není. Kněží mají trošku jiný režim. Kněží se nežení, nemají rodinu. Já jsem ženatý, mám dítě, takže knězem být ani nemůžu. Teologie nemá až tak velké uplatnění pro člověka, který nemůže být knězem, leda nějaké učení náboženství. Ale já jsem to ani tak nebral, že bych to někdy uplatnil v profesi. Spíš to bylo kvůli tomu, že mě studium osobně zajímalo a bavilo. Studoval jsem to tak trochu sám pro sebe, pro vědomosti samotné. Nepředpokládám, že to uplatním v profesi, ale snad v životě."
Je tedy pravděpodobnější, že budete novinářem?
„Novináře už jsem si chvíli zkusil na praxi a taky se do toho asi úplně nepohrnu (úsměv). Teď plánuju zůstat u hokeje, ať už jako aktivní hráč, tak potom u trenéřiny, které jsem se také věnoval a vystudoval i licenci. Na práci s děckama se těším. Uvidíme, co v Prostějově, jak bude vypadat klub, co mládež, jestli o mně bude mít zájem jako o trenéra či na nějakou jinou pozici. To se všechno uvidí. Věřím, že mám ještě pár let před sebou, rád bych ale u hokeje zůstal."
Foto: Lubomír Tesař, lhkjestrabi.cz
Zajímavé výsledky z dotazníků Matouše Venkrbce pro potřeby bakalářské práce
Pozn.: Škála je od 1-7 (1 = absolutně nesouhlasím, 7 = naprosto souhlasím)
Vnímám estetičnost ledního hokeje, lze ho přirovnat k umění - 5,5
Při hokeji jsem někdo jiný než v běžném životě - 5,3
Hokej dává mému životu smysl - 5,8
Hokej je mé poslání - 4,1
Hra má podle mě vyšší moc - 4,6
Cítím ke hře úctu - 5,9
Při hokeji zapomínám na své starosti - 5,9
Věřím v posmrtný život - 3,2
Někdy mě naplní touha změnit svůj život - 5,3
Přispívám k pohodě jiných - 5,5
Někdy si náhle uvědomím, že život je zázrak - 5,1
Věřím, že i rostliny a neživá příroda mají svou duši - 3,7
Věřím, že je na světě něco/někdo, jenž mě přesahuje - 5,2
Před studánkou s čistou vodou mívám chuť pokleknout plný úcty nebo úžasu - 2,7
Hra čistí nejen mé tělo, ale i mysl - 5,7
Hřiště mě přitahuje - 5,9
Při hře se cítím svobodný - 5,7
Sport je pro mě společenskou událostí - 6,2
Ke sportu patří překonávání se - 6,6
Neumím si představit život bez pohybu - 6,2
Při hokeji mě lidi okolo ruší - 2,1
Zažil jsem někdy při hokej pocit vnitřního očištění - 4,3
Chci umět hrát dobře hokej, abych si neudělal ostudu před ostatními - 4,1
Zažil jsem při hokeji na chvíli pocit hlubokého splynutí s hrou - 5,4
Hokej hraji, protože bych měl - 2,7
Hokej hraji, protože musím - 1,9
Při hokeji se mi někdy zdá, jako bych byl unášen jakousi vnější energií - 3,9
Považujete se za věřícího člověka?
Ano – 28 hráčů
Ne – 50 hráčů
Dodržujete nějaké rituály?
Ano – 41 hráčů
Ne – 40 hráčů
Anketního šetření, které sloužilo jako podklad k empirické části práce, se zúčastnilo celkem 88 hokejistů z šesti klubů: HC Olomouc (25 hráčů), HC Oceláři Třinec (6), IHC KOMTERM Písek (13), Hokej Šumperk 2003 (4), HC ZUBR Přerov (20) a LHK Jestřábi Prostějov (20).
Zdroj dat: Spiritualita hráčů ledního hokeje
Foto: Lubomír Tesař, lhkjestrabi.cz
Share on Facebook
