Hynek (nejen) o vzkříšené Vervě: Kašouni zbláznili kabinu. Koho loví v cizině?
Pavel Hynek
|
Foto: hcverva.cz
Z kanceláří na Hlinkově zimáku letos sálá o poznání větší klid než v minulých letech. Klopýtání na hraně play off, nebo dokonce strašák baráže? Kdepak, Litvínov hrotí podstatně příjemnější starosti. „Bylo by alibistické tvrdit, že se nechceme porvat o čtyřku,“ uvědomuje si generální ředitel Pavel Hynek.
Co podle vás zapříčinilo, že chemici na podzim šokovali extraligu?
Myslím, že si letos všechno sedlo, zapadlo to do sebe. Konečně jsme měli velmi dobrý start do soutěže, udělali jsme větší sérii vítězství. Dokonce jsme překonali klubový rekord, ale to spíš beru jako věc pro fanoušky nebo novináře. Z našeho pohledu jsme byli rádi za každý bod, tohle byla taková třešnička na dortu. Mužstvu dodal povedený vstup do sezony obrovský klid, postupně se to nabalovalo. Sebevědomí každým zápasem rostlo a byla z toho výborná první čtvrtina.
Jak jste to tehdy prožíval? Snažil jste se krotit superlativy a zdůrazňovat týmu, že je nutné dál pracovat?
Lhal bych, kdybychom před sezonou pomýšleli na první čtyřku. Spíš jsme se zaměřovali na start sezony, který tady v předchozích letech nebyl dobrý. Myslím, že jsme před sezonou byli ve skupině klubů, které si přály hrát někde kolem poloviny tabulky. Chtěli jsme mít klidnější sezonu, než byla ta poslední. Pamatuju si, že loni v tuhle dobu bylo do boje o záchranu namočených snad šest klubů včetně Brna. Před sezonou jsme si tak vysoké cíle nedávali, jen jsme si opakovali, že musíme dobře začít. To se nám podařilo.
„Lhal bych, kdybychom před sezonou pomýšleli na první čtyřku.“
Sportovní manažer Tomáš Vrábel nedávno v našem rozhovoru prohlásil, že se ambice postupem času musely upravit. Znamená to, že by se dívat pod sebe bylo alibistické?
Tak tři čtvrtiny sezony jsme vydrželi v top čtyřce, o tom bychom teď pochopitelně neradi přišli. Ale na druhou stranu zhruba od poloviny soutěže cítíme tlak, jak se na nás týmy zespodu dotahují, jak ostatní rostou. Výbornou formu má třeba Brno, které v poslední době hodně vyhrávalo. Abych řekl pravdu, tak se ale úplně nekoukám na týmy kolem, soustředím se jen na nás a pozoruju, kdy hrajeme dobře, nebo které zápasy se nám podaří. Nicméně máte pravdu v tom, že by bylo alibistické tvrdit, že se o čtyřku nechceme porvat. Máme před sebou sedm zápasů, poměrně těžký los, pět z nich hrajeme venku… Budeme bojovat do posledního kola.
Napoví závěr základní části o vašem rozpoložení do play off?
Ono se vždycky musí sejít víc faktorů. Jedním z nich je aktuální forma, druhým potom zdravotní stav. Dá se říct, že prakticky všechny kluby v extralize si vybraly těžší období vinou zranění nebo emocí, na to se nemůžeme vymlouvat, ale druhou polovinu soutěže sestavu hodně lepíme. Není to jen o zranění Matúše Sukeľa, kterého jsme ztratili někdy v 10. kole. Pak se k tomu přidají drobné věci, různé chřipky a tak. Abychom to dotáhli přímo do čtvrtfinále play off, tak se musí sejít i takové věci, že budeme zdravotně fit.
„Není to tak, že Matúš přijde, zavelí, a bude sám rozhodovat zápasy.“
Jak moc se upínáte ke comebacku kapitána Sukeľa? Ačkoliv není tolik vidět optikou bodů, tak se dá označit jako srdce týmu – nic nedělá napůl, v kabině má velké slovo…
Nám je jasné, že po tom návratu bude potřebovat čas, aby získal zápasovou kondici a dostal se do formy. Není to tak, že přijde, zavelí, a bude sám rozhodovat zápasy. Teď je tady třetí sezonu, už první rok měl trochu smůlu na zranění. Tehdy šel na marodku hned po prvním zápase ve Zlíně, po operaci měl destičku v nártu. Když to shrnu, tak si v kabině nebo u fanoušků vybudoval určitou pozici. Matúš spadá do kategorie hráčů, kteří sem šli za větší rolí a novou výzvou. Myslím, že to chytil za správný konec a posunul se tady až do role kapitána. Kdybych měl říct jedno slovo, v čem spočívá jeho největší přínos, tak to bude příkladný. V tréninku ani v zápase nic nevypustí. Chybí nám na obou koncích ledu.
K předchozí odpovědi mě napadla ještě jedna podotázka… Oproti minulosti mi kádr připadá dost široký na to, aby případnou absenci zastoupil bez vážnějších problémů.
Co do počtu hráčů, tak je stejně široký jako o rok dříve. Ale co se týče kvality, tak si myslím, že se nám ji podařilo roztáhnout do tří pětek. Když hrajete jen na dvě pětky, tak se vždycky někdo zraní, onemocní, další má zase slabší období… Pak to hrajete na sedm statečných. U nás to teď není postavené na jedné elitní formaci – máme první, druhou a třetí lajnu, mezi kterými nevidím zásadní rozdíly. Podle mě se o tu štafetu, kdy je v určitém období dominantní někdo, podělily všechny tři. Něco jiného jsou speciální týmy, nebo že první přesilovka dostává o trochu víc ledu než druhá. Ale určitě je to jeden z důležitých faktorů, co se nám při stavbě týmu podařil.
Vzpomínám si, že na předsezonní tiskové konferenci jste od týmu vyžadoval větší soudržnost než v uplynulých sezonách. Vyšlo to?
Když se podívám hodně zpátky, tak si myslím, že se to každý rok zlepšovalo. Ruku v ruce s tím ale šla nahoru také kvalita. První můj rok tady byl covidový a já se nechci nikoho dotknout, ale tehdy jsme to z poloviny hráli s klukama z Chance ligy. Prostor dostalo poměrně dost hráčů, protože se nesestupovalo. Co se týče té soudržnosti… Možná bych to nazval tak, že se dopředu posunul charakter mužstva. Samozřejmě se hodí, že jsme zachytili začátek. Hlavní rozdíl bych ale i tak nehledal v soudržnosti nebo charakteru.
V čem tedy?
Od začátku sezony nám například výborně chytají gólmani. V první čtvrtině základní části ležela ta tíha na Matejovi Tomkovi a já si dovolím říct, že tam byly aspoň čtyři zápasy, které pro nás ukradl a šly za ním. On to prostě ve vhodný moment při vyrovnaném utkání dokázal zavřít a chytit ten rozdílový gól. Myslím, že oba brankáři měli velký podíl na tom, že týmu dodali klid a my jsme si nahráli celkem dost bodů. Pak už to přecházelo do takové spíš euforie, taky jsme začali hrát víc bohorovně, do útoku. Prostě jsme si věřili. Na druhou stranu do toho kluci poctivě šlapali. Vždyť jen za první čtvrtinu jsme měli zblokovaných střel jako předtím za půlku sezony. Navíc se s formou potkali lídři, hráli jsme dobře přesilovku. Snad jediná věc, kde jsme propadali, bylo vhazování.
„Gólman to má ze všech hráčů nejtěžší, svou výkonnost musí neustále potvrzovat.“
Vyrovnaný tandem s Tomkem tvoří Šimon Zajíček, který nedávno debutoval v reprezentaci. Předpokládáte, že by vám vykrystalizovala jasná jednička?
Gólman to má ze všech hráčů nejtěžší, svou výkonnost musí neustále potvrzovat. Teď máme kvalitní dvojici, do budoucna bych nechtěl předbíhat. Zajda je podepsaný dál, s Matejem se pokoušíme zfinalizovat jednání, aby tady zůstal. Přejeme si, aby nám tato dvojice zůstala v týmu.
Renesanci Litvínova si hodně lidí spojuje s příchodem bratrů Kašových…
Podle mě představovali obrovský impuls, ale není to jen o nich. Určitě můžu říct, že Kašouni dokázali „zbláznit“ a nastartovat kabinu. V týmu každopádně vidím víc lídrů, takový Petr Koblasa aktuálně kraluje extraligovým střelcům. Výborně hraje taky dvojice Liam Kirk a Jindřich Abdul. I když kolikrát slyším kritiku na naši obranu, tak se to podle mě odvíjí zejména od defenzivní hry útočníků. Musíme hrát pospolu, jako celá pětka. Abychom pak nepřetěžovali i naše gólmany. Ale abych se vrátil k bratrům Kašovým… Davida jsme chtěli už před třemi lety, než šel do Sparty. On tam neměl šanci se dostat do lídrovské role, protože když se tam hraje přesilovka, tak mantinel přelézají reprezentanti, hráči jako Sobotka, Řepík nebo Horák. Dneska mu je sedmadvacet a vlastně se poprvé dostává do role toho, kdo nese nějakou větší zodpovědnost. Předtím v té pozici nikdy nebyl a uchopil ji správně. A Ondra? Kdyby nepromarodil celou minulou sezonu, tak by hrál v NHL. To je úplně jiný level hráče, pro nás taková pomyslná třešnička na dortu. Nabalili na sebe další kluky.
„Dovolím si říct, že drtivá většina cizinců, co sem za poslední roky přišla, se povedla.“
Třeba i některé posily ze zahraničí, co myslíte?
Dovolím si říct, že drtivá většina cizinců, co sem za poslední roky přišla, se povedla. Začínalo to Uvisem Balinskisem nebo Aaronem Irvingem, v covidové sezoně nám pomohl taky Oskars Cibulskis. Další rok se k nim připojil Giorgio Estephan. Na rovinu říkám, že jsme řešili zhruba deset větších jmen, ale nepodařilo se je sem přitáhnout. Girgio tady první ročník odehrál fantasticky, druhou už to nebylo takové. Ale svou úlohu splnil. Loni přišla lotyšská dvojice Janis Jaks a Kristaps Zile. Oba jsou pro tým velmi důležití – Janis ofenzivně a do přesilovky na puku, Kristaps zase směrem dozadu. Já jsem v životě neviděl tak „modrého“ hráče, ten má po zápase vždycky tolik modřin… Kolikrát bych řekl, že posbírá víc zásahů než brankář. A letos to doplnili ještě Liam a Kevin Czuczman. První z nich je hráč s potenciálem, jeho výkony ještě porostou. Kevina jsme brali s tím, že na něj nebudeme koukat přes body, ale tím, jak zvedne naši defenzivní činnost. To se jednoznačně povedlo. Potřebovali bychom ještě jednoho takového Czuczmana.
Co uzávěrka přestupů, bylo něco na stole?
Ono to není tak, že 31. ledna je deadline a tím všechno končí nebo se do té doby nic neděje. Byli jsme aktivní od začátku sezony, pořád tak nějak koukáte, jaké se naskytnou možnosti. Měli jsme tam ve hře několik jmen, ale prostě to nedopadlo. K dohodě se vždycky musí potkat obě strany. Kádr jsme nechtěli rozšiřovat nebo doplňovat, ale posílit. On by to opravdu musel být kluk, který vám zapadne přesně do té mozaiky.
Foto: Jan Jindra, hcverva.cz
Jak vlastně probíhá proces skautingu a kdo všechno se na něm podílí?
U nás je to už čtyři roky nastavené stejně, začali jsme takhle už s Vladem Országhem a Vencou Sýkorou. S každým trenérským štábem to fungovalo, principy zůstaly stejné. Pravidelně se scházíme já, sportovní manažer Tomáš Vrábel, skaut Viktor Hübl a kompletní realizační tým včetně trenéra brankářů. Takhle se na tom musíme shodnout a odpracovat to. Když se shodneme, že má nějaké jméno cenu řešit dál, tak sledujeme jeho zápasy na Instatu a zkoumáme, jestli by typologicky seděl k nám do kádru. Do toho všichni sbírají reference. Každý jeden podpis je odpracovaný tímto kolektivem, najdete za ním opravdu hodně práce.
Společně určitě řešíte také budování kádru pro příští rok. Manažer Vrábel tvrdil, že jádro hodláte udržet pohromadě. Prozradíte oblast, kde byste rádi posílili?
Takhle… My už se třeba snad tři roky snažíme přivést Robina Hanzla. I když to není vyloženě odchovanec, tak je to kluk z regionu, zapadá nám do dlouhodobé koncepce. Uvidíme, jak se to do budoucna vyvine. Ale jak říkal Tomáš – centr a přesilovkový obránce představují na trhu nejžádanější artikly.
„My už se třeba snad tři roky snažíme přivést Robina Hanzla.“
V lednovém rozhovoru pro klubový web zaznělo, že skládat soupisku pro vás bude v souvislosti s finančními možnostmi větší výzva než loni. Jak to vypadá v tomto ohledu?
Stále platí, že pracujeme s rozpočtem nastaveném v určitých mantinelech, které musíme dodržovat. Proto se nepouštíme do nesmyslných riskantních nákupů bez toho, aby nám to všem dávalo smysl. Chováme se zodpovědně a je naším cílem, abychom s financemi pracovali co nejhospodárněji. Obrovský poděkování patří bezesporu našim majitelům a sponzorům klubu, kteří nás podporují a věří v nás.
A co budoucnost Karla Mlejnka a jeho trenérského štábu?
S Karlem a jeho realizačním týmem počítáme pro další sezonu. Společně odvádí výbornou práci už od svého nástupu. Nastoupili do těžké situace a opravdu fungují jako tým, mají velmi dobře rozdělené kompetence. Každý si zodpovídá za svou část přípravy, není to žádná one man show. Byl bych moc rád, kdyby všichni pokračovali také v nadcházejícím ročníku.
Stanovili jste si pro vrchol sezony konkrétní cíle?
Přeji si, aby play off trvalo co nejdéle. Nechci tady vykřikovat žádné velkohubé cíle. Teď se soustředíme na to, abychom zvládli finiš základní části a vybojovali si přímý postup.
V čem podle vás leží klíč, aby se to podařilo?
Za sebe to vnímám tak, že musíme zlepšit obrannou hru celého týmu. Už jsem to říkal, že jsme na podzim pod vlivem skvělých výsledků začali hrát trochu lehkovážněji. Některé situace směrem dozadu podceňujeme, nejsme důslední, nedohráváme je. A je jasné, že v play off bude rozhodovat každý detail, speciální týmy. Ono to taky je celý rok, ale teď to bude platit dvojnásob. Co se týče přesilovky, tak tam jsme snad do pátého místa. Ale připomínky mám ke hře v oslabení. Hlavně teda na hřištích soupeře, tam je to obrovský rozdíl. Do konce zbývá sedm kol a my máme jen dva zápasy doma. Jestli chceme uspět, tak musíme být úspěšní i venku. To se nám zatím nedaří. Loni jsme tam uhráli jen dvacet bodů, nejméně po Českých Budějovicích. Letos jsme na stejné metě a já si myslím, že to jsou body, co nám chybí. Pravda leží na ledě, máme to ve svých rukou.
„Vždycky říkám, že nejlepší pozvánkou jsou sportovní výkony a výsledky.“
Možná se projevuje i bouřlivá domácí atmosféra. V porovnání s loňským rokem chodí v průměru skoro o tisíc fanoušků víc…
Vždycky říkám, že nejlepší pozvánkou jsou sportovní výkony a výsledky. Děkujeme fanouškům za vytrvalou podporu a za to, v jakém počtu domácí zápasy navštěvují. Uspořádali jsme speciální utkání pro legendy klubu, které odehrály v litvínovském dresu deset a více sezon. Věnovali jsme jim jeden duel a před ním je ocenili v povedeném ceremoniálu, na který máme skvělé ohlasy. Brzy uspořádáme tradiční Vlasatý zápas, pravidelnou charitativní akci s velkým přesahem. Aktivně jsme se zapojili do projektu O Kapku lepší hokej, uspořádali jsme další akce jako pravidelné čtvrtletní setkání s fanoušky, nebo jsme dali fanouškům možnost vyzkoušet si řemeslo brankáře pod vedením našeho trenéra gólmanů. Snažíme se být aktivní i v tomto ohledu, abychom fanouškům dokázali, že si jejich podpory nesmírně vážíme.
Share on Facebook
