Hübl po letech na Slavii: Zimák se moc nezměnil. Nepočítali s námi, ale...

Viktor Hübl | Foto: Vít Dzaridze

Na první dobrou si ho logicky spárujete s Litvínovem. Nezapadnou ani tři roky v Českých Budějovicích. Ale Slavia? Pro matadora Viktora Hübla signifikantní zastávka. Možná až zásadní. „Už je to hodně dlouho. Ale když si to vybavím… Zažil jsem tady krásné dva roky,“ usmál se lamač extraligových rekordů po návratu do stařičkého Edenu.

27. března 2002. Přes dvě dekády listování kalendářem dozadu. V ten den se Hübl naposledy nasoukal do slávistických barev. Při neúspěšném semifinále play off proti nenáviděné Spartě. 

Střih. Ve středu večer se do sešívané centrály vrátil jako ústřední postava svého Chomutova. „Zimák se moc nezměnil. Je to vlastně stejné, jak to bylo. Vzpomínky mám dobré,“ rozhlédl se zhruba půl hodinky po utkání po vyprázdněných ochozech.

A zalovil ve své paměti: „Měli jsme tady parádní partu kluků. Rád si na to zavzpomínám. První rok jsem dostal pozvánku z reprezentace, sezona mi vyšla dobře...“

Do dospělého hokeje se probíjel na severu Čech, nejvyšší soutěž poprvé testoval v Litvínově. Po dvouletém pendlování mezi ligami chytil laso ze Slavie. Na prahu velkolepé kariéry (a milénia) se přestěhoval do Prahy.

„Měli jsme tady parádní partu kluků. Rád si na to zavzpomínám.“

V metropoli se vším všudy vyletěl mezi extraligové hvězdy. První sezonu napočítal jen v základní části 40 bodů, zářil za Janem Alinčem nebo Danielem Brandou. S nároďákem začal pravidelně obrážet evropské podniky.

„Byli jsme mladý tým, moc se s námi nepočítalo. Ale postoupili jsme do semifinále,“ povídá Hübl. Do finální čtyřky uchazečů o titul se Slavia vyšvihla také rok nato. Jenže napodruhé pustila dál úhlavního pražského rivala.

Historických vavřínů si nasadila až na jaře 2003. Ovšem už bez Hübla. „Neřekl bych, že mě to mrzí. Zase to přineslo něco nového. Tenkrát se tým víc měnil, nechci říct od podlahy. Posílili a povedlo se to,“ nepatlá se v minulosti Hübl.

Nebylo na něm znát, že by při comebacku do Edenu cítil nostalgii. V hlavě si promítal hlavně to, proč jeho Piráti otočili autobus směr severní Čechy bez bodové výslužky.

„Soutěž je o dost kvalitnější, loni jsme byli zvyklí vyhrávat.“

„Sami jsme si dali zbytečné góly, udělali pár chyb. Když se Slavia dostala do vedení, tak jsme měli hrát trochu trpělivěji. Asi jsme to chtěli rychle zachraňovat a otáčet,“ rekapituloval třetí klopýtnutí po sobě (2:5).

Chomutov si tak trochu vybral nováčkovskou daň. Ze čtyř klání vyždímal tři bodíky, v tabulce pod sebou drží jen Jihlavu a pardubické béčko. Chvilku potrvá, než se přizpůsobí specifikům Maxa ligy.

„Soutěž je o dost kvalitnější, loni jsme byli zvyklí vyhrávat. Možná jsem na to teď dva zápasy narazili, že jsme otevřeli hru a nadělali strašně moc chyb dozadu. Týmy to tady umí potrestat,“ chápal Hübl.

Viktor Hübl (vlevo)

Viktor Hübl (vlevo) | Foto: Vít Dzaridze

„První liga je vyrovnaná, každý může porazit každého. Musíme si na to co nejrychleji zvyknout, že nejde jen útočit a dávat góly. Hlavně se naučit pořádně bránit,“ hledal prostor pro zlepšení.

Po ledě kroužil jako člen elitní chomutovské brázdy. Pochopitelně se svým hokejovým dvojčetem Františkem Lukešem, který zrovna ve středu slavil 42. narozeniny. Na žádné juchání ale moc pomyšlení nebylo.

„Zápasy jedou za sebou, velké oslavy nebudou. Ráno jsme mu popřáli. Spíš nějakou rodinnou oslavu možná stihne,“ reagoval Hübl. Spolu s nimi skákal ze střídačky Jiří Fronk. Toho oba dobře znají z Litvínova.

„V mladém kolektivu mi to tak ani nepřijde. Ale věk už je trochu znát.“

Do zápasového rejstříku propsal Hübl asistenci při první trefě Pirátů. Při přesilovce precizně narýsoval pas do slotu, z chumlu plejerů kotouč doskákal až za čáru. Pořád vyniká přehledem a herním IQ. Jako celou kariéru.

V roce 2002 by ho ale zřejmě nenapadlo, že ve 46 letech bude dál válet mezi profíky. „Tak nad tím nepřemýšlím. V mladém kolektivu mi to tak ani nepřijde. Ale věk už je trochu znát,“ uznává s úsměvem.

„Po sezoně jsem si vždycky nechal čas na rozmyšlenou, jak se budu cítit. Je to dobré, neměl jsem žádné zranění, ani jsem nebyl unavený. Řekl jsem si, že ještě rok zkusím,“ zopakuje svou oblíbenou frázi.

Takže už naposledy? Kdo ví. 

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz