Hráč měsíce Sedlák o Dynamu: Není to jen o penězích, v play off chceme ukázat srdce
Lukáš Sedlák
|
Foto: Ladislav Adámek, hcdynamo.cz
Tradiční letošní hlasování v anketě hráč měsíce v lednu ovládl pardubický útočník Lukáš Sedlák. Ten během uplynulého měsíce nasázel 10 branek a skvěle zapadl do zatím perfektně šlapajícího Dynama. V živém vysílání na Instagramu prozradil detaily o svém příchodu z NHL, promluvil o svém extraligovém debutu, srovnal práci rozhodčích v zámoří a u nás a přidal své vyhlídky před play off.
O VELKÉM ZÁJMU Z MÉDIÍ. Když jsem se vracel, čekal jsem, že o mě nějaký zájem z médií bude, takže jsem byl na to připravený. Zaskočilo mě, v jaké míře to bylo, ale tím, jak se nám i mně docela daří, tak se to asi dalo čekat. Nikdy mi to nedělalo problém, když se mě někdo na něco zeptá, tak mu odpovím. Snažím se vždy odpovídat od srdce a vždycky říkám to, co si myslím, i když to vždy nemusí být to, co bych říkat měl. Prostě se snažím být autentický a neschovávat se za fráze, i když někdy se tomu člověk nevyhne. A klidně jdu na rozhovor, i když se mi nechce nebo když se prohraje.
O MEDIÁLNÍM HUMBUKU V ZÁMOŘÍ A U NÁS. Myslím, že to je dost podobné. O moji osobu samozřejmě v Americe nebyl takový zájem, ale jinak je to opravdu podobné. Jediné, co se liší, jsou tiskovky trenérů před každým zápasem, konají se hned ráno před zápasem a pak taky hned po zápase. Těch větších konferencí je tam asi víc, navíc novináři chodí za hráči i po trénincích a chodí přímo do šatny. Já už jsem to bral jako součást fungování celého produktu, který se tam vytváří. Nijak jsem se před novináři neomezoval, udělal jsem si svoje věci a když mě nikdo na rozhovor nechtěl, klidně jsem se před nimi svlékl a šel dál. Vždy to je o pár minutách a nějak nás to neomezovalo.
„Šli jsme za trenérem Tortorellou a ještě než jsem u něj v kanceláři dosedl, tak říká: „Ty už toho máš dost, viď?“. On mě dobře zná a chápal mě ze všech nejvíc. Vážím si toho, jak se ke mně zachoval a říkal mi, že chce se mnou zůstat v kontaktu a že kdybych něco potřeboval, tak se mám ozvat.“
O SVÝCH DŮVODECH PŘESUNU Z NHL DO EXTRALIGY. Faktorů bylo opravdu hodně. Původně jsem podepsal smlouvu s Coloradem, které má vynikající tým a mají velkou šanci zase vyhrát Stanley Cup. Věděl jsem, že jestli se do týmu dostanu, bude se vyhrávat a bude mě to bavit. Taky jsem věděl, že moje role bude pevně daná a věděl jsem, co od toho čekat. Když to nevyšlo a vybrala si mě Philadelphia, viděl jsem šanci se posunout někam výš než do čtvrté lajny a zkusit ukázat, že nejsem v NHL jen hráč do čtvrté lajny. Trochu se mi to podařilo, ale když se začali vracet zranění hráči, byl jsem první, který to odnesl. Místo mě zkoušeli mladší kluky z farmy, a to už mě nenaplňovalo. Už jsem takhle bojoval v Columbusu a nechtěl jsem to podstupovat znova. Další věcí bylo to, že jsem 12 let v podstatě nebyl doma. No a taky vůbec nevím, jak to bude s mým kontraktem v Rusku, který je pořád platný. Kdyby to nevyšlo, pak bych zase rodinu dlouho neviděl. Taky jsem věděl, že Pardubice mají silný tým a že můžeme hrát o ty nejvyšší příčky, což mě hrozně lákalo. Bylo tedy opravdu hodně faktorů, které se v mém rozhodnutí odrazily.
O OZNÁMENÍ O SVÉM ODCHODU Z PHILADELPHIE. Nejdřív volali do klubu agenti s tím, jestli to půjde ukončit. Ti je trochu odpálkovali s tím, že se nemusím bát a svou pozici ve čtvrté lajně mám jistou. Pak jsem sám v rozhovoru s manažerem vysvětloval své osobní věci a důvody svého rozhodnutí a taky to, jak celou situaci cítím. Pak jsme šli za trenérem Tortorellou a ještě než jsem u něj v kanceláři dosedl, tak říká: „Ty už toho máš dost, viď?“. On mě dobře zná a chápal mě ze všech nejvíc. Vážím si toho, jak se ke mně zachoval a říkal mi, že chce se mnou zůstat v kontaktu a že kdybych něco potřeboval, tak se mám ozvat. Hned ten den jsem pak odlétal z Philadelphie, takže to bylo hodně hektické. Bylo tam spousta zařizování, ale naskočil bych v extralize dokonce ještě dřív, kdyby se rychleji doladily nějaké administrativní věci a transfer karty.
„V kabině vedle mě seděl jeden junior a když jsem mu říkal, že jsem nervózní, tak se trochu divil (směje se). Věděl jsem, co ode mě lidi očekávají, ale nevěděl jsem, co od prvního zápasu v extralize mám čekat já sám.“
O SVÉM ROZHODOVÁNÍ PŘED SEZONOU. Když nastala v Rusku situace, jaká tam je, začali jsme řešit, co bude dál. Pardubice se ozvaly mezi prvními a navíc se ozvaly všem třem, kteří jsme byli v Čeljabinsku, tedy i Tomáši Hykovi a Romanu Willovi. Řekli jsme si, že by bylo super zůstat spolu, protože jsme se za ty roky dost skamarádili. Pardubice o nás měly opravdu zájem, psali mi lidi z klubu i když jsem se pak zranil v play off. Takový zájem mě potěšil a tím, že si nás vybraly Pardubice všechny tři, rozhodl jsem se takto. Navíc i když jsem tu pak nebyl, tak kluci potvrzovali, že Dynamo má skvělý tým a měli šňůry výher. I síla kádru pro mě rozhodovala.
O SVÉ STÁLE AKTIVNÍ SMLOUVĚ V KHL. Ještě to není dořešené a možností, co se bude odehrávat, je víc. Strach z toho nemám, že bych se třeba bál o své bezpečí. Ale z morálního hlediska by mi to bylo hodně nepříjemné. Situace není ideální a sám jsem zvědavý, jak se to po sezoně vyřeší.
O DEBUTU V EXTRALIZE VE 29 LETECH. Byl jsem popravdě hodně nervózní. V kabině vedle mě seděl jeden junior a když jsem mu říkal, že jsem nervózní, tak se trochu divil (směje se). Věděl jsem, co ode mě lidi očekávají, ale nevěděl jsem, co od prvního zápasu v extralize mám čekat já sám. Trochu jsem se prostě bál, že neobstojím a nenaplním předpoklady, které o mě lidi říkali. Naštěstí jsme hned na začátku dali gól, takže pak to ze mě spadlo a už to bylo dobré. Taky jsem měl trochu obavy, abych svým příchodem nenaboural tým, který šlape. Naštěstí mě kluci skvěle přijali a myslím, že máme skvělou partu. I proto jsem možná z NHL odešel o maličko dřív, abych nepřišel do týmu na poslední chvíli, ale víc si na něj zvykl a zapadl do něj.
O SPOLUPRÁCI S TOMÁŠEM HYKOU. Bavíme se o hokeji hodně, diskutujeme o různých situacích i přímo na střídačce. Každý máme trochu odlišný herní styl, ale dobře se doplňujeme a víme, co od sebe navzájem očekávat. Je mezi námi dobrá chemie, a proto nám to spolu tak dobře funguje.
O ATMOSFÉŘE NA ČESKÝCH STADIONECH. Fandění v Česku je speciální a na to jsem se fakt hodně těšil. V Americe i v Rusku je to úplně něco jiného, tam jsem si té atmosféry moc neužil. Věděl jsem, že v Pardubicích jsou nejlepší fanoušci v Česku a že fandí pořád, i když se nedařilo. Už když jsem vyrůstal, tak Pardubice a Budějovice byly v tomto ohledu na špičce.
O SVÉ NEŘESTI A LÁSCE KE SLADKOSTEM. Jsem hodně na sladké, já bych snad nejedl nic jiného, kdybych nemusel. Nemám nic oblíbeného, to bych musel vybrat z každé kategorie sladkostí (směje se). Momentálně chodím rád do pekárny na moravské koláče. V Americe dávali hrozně velké porce sladkého. Když jsem si něco koupil, tak jsem to sotva snědl a mělo to 2000 kalorií.
„Fandění v Česku je speciální a na to jsem se fakt hodně těšil. V Americe i v Rusku je to úplně něco jiného, tam jsem si té atmosféry moc neužil. Věděl jsem, že v Pardubicích jsou nejlepší fanoušci v Česku a že fandí pořád, i když se nedařilo.“
O SVÝCH OSOBNÍCH VÝKONECH. Vždycky to může být lepší. V posledních několika zápasech se to zase zlepšilo, hlavně z toho ohledu, že už naše lajna nedostává tolik gólů. Já sám už jsem si na hru v obranném pásmu trochu víc zvykl, nebyl jsem na některé věci úplně připravený. Na styl bránění jsem si opravdu musel trochu zvyknout, po letech v zahraničí jsem začal hru číst trochu jinak. Pořád vidím ve své hře mezírky, teď máme reprezentační přestávku, kde to můžeme dopilovat a já věřím, že to bude ještě lepší.
O ROZMANITOSTI JEHO LEDNOVÝCH GÓLŮ. Už toho moc v záloze nemám (usmívá se). Ten gól golfákem byl snad jeden z mých prvních v kariéře, takových fakt moc nedávám. Většina mých gólů je z prostoru kolem brány, i na přesilovce hraju před bránou. Úniky mi samozřejmě připravili kluci svou prací, z toho góly padají. Michigan asi v zápase nedám, na tréninku to se suchou hokejkou zvládnu, ale je to strašně pomalé. Když bych to udělal v zápase, tak už jsem pověšený na mantinelu. Ale když to někdo umí a pomůže tím týmu k vítězství, tak proč by to nedělal? Takové inovace a nové věci do hokeje patří, je to zábava pro fanoušky a vypadá to rozhodně líp, než když tam někdo domlátí čtvrtou dorážku, jako já (směje se).
„Osobně cítím, že v NHL se klade větší důraz na takové ty menší zákroky, které nejsou třeba tak očividné, ale hru hrozně ovlivňují. Takové ty malé sekery, malé hákování, každé přidržení se tam píská daleko víc než v extralize.“
O ROZHODČÍCH V ČESKU A V ZÁMOŘÍ. Některé zápasy v extralize mi nepřišly až tak hokejové, jak bych si představoval. Osobně cítím, že v NHL se klade větší důraz na takové ty menší zákroky, které nejsou třeba tak očividné, ale hru hrozně ovlivňují. Takové ty malé sekery, malé hákování, každé přidržení se tam píská daleko víc než v extralize. Zase se tam víc pouští nějaké hrubší zákroky tělem, i když samozřejmě ne, když někoho trefíte do hlavy. Hráči jsou v tomhle hodně chránění. Ale když je na hraně zákrok tělem, tak ho pustí spíš než zákrok hokejkou. Přístup a komunikace je podobná, liší se to spíš rozhodčí od rozhodčího, každý jsme jiný. Já sám na ně taky někdy vyjedu, ale pak se klidně omluvím. Když za rozhodčím normálně přijedete a normálně se zeptáte, vždycky vám odpoví. Jejich práce je v té rychlosti opravdu těžká, kolikrát si myslím, že byl na mě faul, a když se podívám na záznam, tak to faul nebyl.
O SILNÝCH STRÁNKÁCH PARDUBIC. Podle mě zatím rozhoduje vyrovnanost všech lajn a výborní gólmani, kteří nás podrží, když nám to zrovna nejde. Když nám třeba nevyšel začátek, zachránili nás a my pak dali nějaké góly a vrátili jim to. Když se zrovna nedaří naší lajně, vezme to za nás jakákoliv jiná. Play off rozhoduje to, jak máte široký kádr. Navíc každý ví, co má dělat a podřídí se týmu. Ega a osobní ambice jsme dali stranou a je jedno, jestli za zápas hraje někdo dvacet minut nebo deset. Každý jsme rád, že můžeme být součástí takového týmu. Je poskládaný dobře i charakterově. Neexistuje, že jsme první v tabulce a jdeme nějaký zápas jen tak odklouzat a zahrát si. Do každého zápasu jdeme tak, že chceme vyhrát. Když vedeme a naše hra trochu upadne, trenéři nás na to vždycky upozorní. Nebo my sami.
O VYHLÍDKÁCH A AMBICÍCH DYNAMA DO PLAY OFF. Podle čísel a papíru je jednoduché říct, kdo je favorit. Ale kdyby se to bralo takhle, nemuseli bychom ani hrát. Nikdo neví, co se v play off může stát. Víme, jaký máme tým, ale taky víme, že cesta před námi je složitá. Neznamená, že vyhrajeme základní část a automaticky nám přinesou titul. Budeme muset odvést spoustu práce a já se na to těším. Pro mě je možná právě ta cesta za případným vítězstvím hezčí, než ten samotný okamžik na konci. Nesmíme nic podcenit, vyhrát může opravdu každý. Musíme se dobře připravit, nachystat, mít dobrou taktiku a mít to správně nastavené v hlavě. V play off taky může záležet na kapitánovi, aby to byla osobnost, která tým sjednotí. A když někdo nebude dělat, co má, tak mu to musí dát najevo a klidně ho klidně seřvat, ať to bude kdokoliv. A taky věřím, že ukážeme srdce a budeme se rvát za tým a za úspěch. Chceme ukázat, že to není jen o penězích.
Share on Facebook
