Hráč měsíce ledna Málek o svém otci, vzestupu Slavie či výměně trenéra
Roman Málek
|
Foto: Karel Švec, hc-slavia.cz
Potřetí z pěti případů vyhrál hlasování o hráče měsíce brankář, v lednu jste zvolili gólmana pražské Slavie Romana Málka. Ten skvělými výkony i čísly dotáhl Slavii na dostřel přímému postupu a jeho úspěšnost v lednu výrazně přesáhla 94 %. V živém vysílání na Instagramu mluvil o atmosféře v kabině po vzestupu Slavie, o výměně trenéra či o svém slavném otci, který ho v Edenu trénuje.
O ZVOLENÍ HRÁČEM MĚSÍCE. Jsem rád, že jsem vyhrál a překvapilo mě, že pro mě tolik fanoušků hlasovalo. Bylo tam tentokrát dost kandidátů, kteří mohli vyhrát, takže mě to potěšilo. Především bych chtěl ale poděkovat mému týmu, protože výsledky nejsou jen mojí zásluhou, ale zásluhou celého týmu.
O ZMĚNĚ TRENÉRA BĚHEM SEZONY. Změna trenéra nám pomohla hodně, protože po příchodu pana Tvrzníka se hra kompletně změnila. Má výborný systém a opravdu přesně ví, co po nás chce. Klukům a celému týmu to vyhovuje, sedlo nám to a vše funguje, jak má. Změna všem prospěla a celý tým to nakoplo. Byl to zkrátka impuls, který celý tým potřeboval. Každý mohl začít s čistým listem prakticky od začátku, i já jsem zase musel dokazovat, že to jsem já, kdo by měl chytat.
O ATMOSFÉŘE V KABINĚ. Nálada se postupně zlepšovala. Když jsme byli poslední, bylo v kabině trochu dusno a věděli jsme, že od vedení nebo od fanoušků přijde tlak. Cítilo jsme to a chtěli jsme s tím něco udělat. Měli jsme i mezi sebou párkrát sezení, kde jsme si řekli, že do toho musíme vletět po hlavě. Měli jsme před sebou ještě dost zápasů a řekli jsme si, že nemáme co ztratit. Výsledky, které teď máme, jsou jen výsledkem tvrdé dřiny a poctivosti na tréninku i v zápasech.
„Změna trenéra nám pomohla hodně, protože po příchodu pana Tvrzníka se hra kompletně změnila."
O SVÉM SETRVÁNÍ NA SLAVII. Loni jsem na Slavii podepsal smlouvu 1+1, takže rok plus opce, kterou mi teď klub uplatnil. Mně se na Slavii líbí, jsem tam už jako doma. Přišel jsem v mladším dorostu z Vítkovic, odkud jsme se s rodinou stěhovali domů do Berouna, když táta končil ve Vítkovicích kariéru. Já jsem hned začal chodit do Edenu do školy a začal tam hrát hokej. Postupně jsem se dostal do áčka a jsem tam opravdu rád. Je tam super prostředí, máme vše, co potřebujeme, včetně posilovny, sauny, věcí na regeneraci. Je tam taky super mládežnické centrum, které využíváme hlavně my gólmani na suchou přípravu. Eden je pro mě domov.
O TRÉNINKU POD SLAVNÝM OTCEM. Je těžké to někdy rozlišit. Když přijedeme na zimák, je to pro mě můj trenér. Oslovuju ho „kouči“ a neřešíme, že jsme táta a syn. A když tréninkový proces skončí, je to zase můj táta. On na mě je vždycky tvrdší, dostávám od něj čoud, aby si nikdo neříkal, že mám něco zadarmo. Párkrát už jsem samozřejmě něco o takové protekci slyšel, ale už když jsem přišel na Slavii, dohodli jsme se, že já sám nechci, aby za mě někde orodoval. Chtěl jsem si šanci vychytat sám. Vždycky jsem to bral tak, že bych ho chtěl jednou překonat. Má hrozně moc zkušeností, které mi může předat. Vždycky jsem k němu vzhlížel, měl opravdu neskutečnou kariéru. Sice si někdy o nějakém řešení v brance myslím svoje, ale on má zatím vždycky pravdu právě kvůli svým zkušenostem.
O SVÝCH ZAČÁTCÍCH V BRANCE. Nebylo to hned jasné, protože táta nechtěl, abych byl v bráně. Sám věděl, jak je to těžké. Já jsem si to prostě vybrečel, protože jsem to viděl u něj a chtěl jsem chytat. Úplně ze začátku jsem byl hráč v poli, abych se naučil pořádně bruslit. A někdy v šesti letech na turnaji v Berouně jsme neměli gólmana a já jsem se sám přihlásil. A od té doby jsem v bráně zůstal a jsem za to rád.
O VYSTŘELENÝCH PUCÍCH MIMO HŘIŠTĚ. I na střídačce musíte být pořád v pohotovostním režimu. Už se mi párkrát stalo, že jsem dostal hokejkou nebo pukem, takže radši nosím helmu. Je to opravdu rychlost a je to nebezpečné, nedávno i náš kustod nebo lékař dostali pukem a měli rozseknuté čelo. To, co se stalo tátovi při přenosu (trefil ho puk při vysílání v televizním přenosu, kde dělal experta, pozn. red.), to byla fakt rána jako z děla. Zápas jsem si pustil se zpožděním a když jsem tátu neviděl, tak jsem si myslel, že šel na záchod nebo něco. Pak mi přišla zpráva, že je v nemocnici a že jde na rentgen hlavy. Naštěstí měl jen lehký otřes a modřinu, žádné šití, takže to dopadlo dobře. Ale měl jsem v tu chvíli fakt strach.
„Nebylo to hned jasné, protože táta nechtěl, abych byl v bráně. Sám věděl, jak je to těžké. Já jsem si to prostě vybrečel, protože jsem to viděl u něj a chtěl jsem chytat."
O SPOTŘEBĚ HOKEJEK. Spotřebuj jich dost. Momentálně po 45 kolech mám asi patnáctou nebo šestnáctou hokejku. Já měním hokejku vždy, když už je měkká. Na zápasy potřebuju dobrou rozehrávku, takže tu vyměklou si nechám na tréninky a do zápasu si beru novou. Když ji nezlomím, tak s jednou holí chytám asi pět nebo šest zápasů. Mám vždycky jednou tréninkovou a tři zápasové hokejky.
O LETOŠNÍM NADMĚRNÉM ZÁPASOVÉM ZÁPŘAHU. Fyzicky se cítím dobře, hlavně díky tvrdé práci, kterou jsme v létě udělali v přípravě. A to i když jsem to měl složitější skrz operaci, po které jsem pak nemohl běhat a skákat a všechno jsem doháněl na kole a pak na ledě. Za každý zápas jsem vděčný, před sezonou jsem nepočítal s tím, že jich bude fakt tolik. Děkuji trenérům za důvěru, kterou mi dávají.
Fantastický zákrok brankáře Málka
O SVÝCH GÓLMANSKÝCH PŘEDNOSTECH. Hodně si zakládám na bruslení. Jsem nižší gólman, takže musím být rychlý, mít dobrý pohyb a být mrštný. Mám i rychlou lapačku, ale myslím, že mou největší předností je právě pohyb v brankovišti. Zákroky lapačkou na dlouhou ruku jsou sice hezké pro fanoušky, ale gólman je při nich pozdě na místě a zachraňuje to na poslední chvíli. Je lepší tam být včas a nechat se trefit do břicha nebo si puk pokrýt rukavicí před sebou. Já se snažím zkrátka na každou střelu co nejvíce soustředit, ať už je to nějaký big save nebo střela do břicha.
O SVÉ LETOŠNÍ ŠANCI V EXTRALIZE. Dva zápasy jsem si odseděl za Novotňákem (Filipem Novotným, pozn. red.). Bylo to nečekané, ve čtvrt na devět večer ráno mi zavolal pan Mensator, jestli s nimi ten den nemůžu jet na zápas do O2 areny. Měl jsem tam přijet dvě a půl hodiny před zápasem a přijel jsem tři hodiny předem, abych tam náhodou nebyl pozdě. Ještě to byl ten zápas pro hasiče, policisty a zdravotníky, takže bylo narváno. Hrozně jsem se těšil, užil jsem si to a jsem rád, že jsem mohl být součástí extraligové kabiny. Vůbec jsem nebyl nervózní, ani normálně před zápasy necítím nervozitu. Je to jen hokej (usmívá se).
O GÓLU „MICHIGAN“, KTERÝ INKASOVAL V PORUBĚ. V bráně si člověk hlavně musí hlídat spodek. Jakmile by puk spadl, hned to může hráč dorážet. Když se hráči tahle finta povede, gólman je tam vždycky za blbce. Jde tam do reverzu, lapačku má na betonu a jde to chytit maximálně hlavou. A to i dvoumetrový gólman se tam nenatlačí a dostane gól, když je to dobře provedeno. Tohle spíš může pokrýt obránce, když vidí, jak to soupeř dělá, aby mu v tom zabránil. Ale opravdu smekám nad tím, jak to v Porubě Dominik (Hrníčko, pozn. red.) provedl a že si na to v zápase vůbec věří. Ale třeba nájezd, který má někdo nacvičený, je snad ještě těžší chytit. Třeba Sváča (Vladimír Svačina, pozn. red.) vždycky střílí nad lapačku. Před nájezdem jsme se o tom bavili s trenérem gólmanů na střídačce, věděl jsem přesně, kam to dá, a stejně mi dal gól. Tam je třeba do poslední chvíle čekat, nehnout se v bráně a přinutit hráče, aby to třeba na poslední chvíli změnil, nebo ho nějak rozhodit.
Udělal to znovu! Hrníčko skóroval lakrosovou fintou
O VZTAHU S BÝVALÝM KOLEGOU MARTINEM MICHAJLOVEM. S Martym jsme měli skvělý vztah a jsme kamarádi. Je to kvalitní gólman, loni mu bohužel začátek sezony nevyšel a šanci jsem dostal já. Ale když jsem se zranil, Marty se zase chytil, měl formu a díky němu jsme postoupili do čtvrtfinále. Letos jsme proti sobě chytali třikrát a hlavně v tom prvním zápase jsem ho strašně chtěl porazit. Je mezi námi zdravá rivalita a když si letos na Slavii vybrali mě, chtěl jsem všem dokázat, že vybrali dobře.
„Bylo by hezké postoupit do šestky, ale cesta k tomu je ještě dlouhá a musíme se soustředit na každý zápas."
O TRÁVENÍ VOLNÉHO ČASU SE SPOLUHRÁČI. S klukama si občas zahrajeme hry, hlavně Fortnite. Je to sranda, i když Stehla (Lukáš Stehlík, pozn. red.) nás vždycky rozmázne. Když se sejdeme tři, čtyři, tak hrajeme spolu proti ostatním. A když nás je víc, chodíme do arén a hrajeme všichni proti sobě, to je rozhodně větší sranda. Největší dřevák ze všech jsem já, na střílečky moc nejsem a ve Fortnite se ještě ke všemu staví a to mi vůbec nejde.
O CÍLECH SLAVIE DO ZBYTKU SEZONY. Bylo by hezké postoupit do šestky, ale cesta k tomu je ještě dlouhá a musíme se soustředit na každý zápas. Liga je oproti loňsku o hodně kvalitnější a podle mě do posledního kola nebude nic jisté. Moc si přeju, abychom se dostali co nejdále v play off. Záleží jen na nás, jak se k tomu postavíme a jak se nám bude dařit. Věřím, že náš tým má sílu dojít co nejdál.
Roman Málek | Foto: Karel Švec, hc-slavia.cz
Share on Facebook
