Houška o Slavii, zklamání v Jihlavě i videích. Jakou reality show by si zkusil?
Foto: hc-slavia.cz
Je mu teprve (nebo taky už) 22 let a po letech mimo domov se Vladislav Houška vrací tam, kde s hokejem začínal. Jak sám říká: vyšší, starší, rychlejší či vyspělejší. V Edenu chce být jedním z lídrů. Dobře ví, že pro něj nastal čas, kdy má být rozdílovým hráčem. Nejen o tom je řeč v možná až netypicky upřímném rozhovoru.
Na Slavii jste uspěl v rámci zkoušky a vybojoval si tak plnohodnotný kontrakt. Je to pro vás velká úleva?
Svým způsobem to úleva je. Ale na druhou stranu… Pokud chce člověk hrát hokej, měl by tyhle situace bez problému zvládat. A pokud je nezvládne, tak by se měl věnovat něčemu jinému.
Takže jste při zápasech, které rozhodovaly o vašem setrvání ve Slavii, ani nebyl nervózní?
Shodou okolností jsem na tuhle otázku už dnes jednou odpovídal. Nervózní jsem nebyl, věřil jsem si, jinak bych do toho nešel. Měl jsem další dvě nabídky, kam se vydat, přičemž ty byly bez try outu. Z určitých důvodů jsem si každopádně vybral Slavii. Try out jsem přitom bral spíš jako přípravu na sezonu. Chtěl jsem se hlavně připravit poctivě, aby vrchol mojí výkonnosti přišel v sezoně, ne na zkoušce před jejím startem.
Jaké byly tedy ty hlavní důvody, že jste zkusil štěstí na Slavii?
V klubu jsem s hokejem začínal a spoustu kluků tady znám, protože jsme spolu hráli odmalička. To je hlavní důvod, proč jsem se vrátil do Prahy.
„Try out? Nervózní jsem nebyl, věřil jsem si."
Jak jste se coby hokejista změnil od doby, kdy jste ze Slavie odcházel?
Hlavně tak, že jsem vyrostl a zestárl. (směje se) Zesílil jsem, zrychlil jsem… Co se týká mentální stránky věci, tak bych řekl, že k hokeji přistupuji jinak. Podle mě je to běžný vývoj, kterým prochází každý hokejista.
Je vám teprve dvaadvacet let, přesto jste už ve své kariéře prošel několika kluby. Asi byste byl rád, kdybyste se ve Slavii usadil a příští rok nemusel řešit další změnu působiště, že?
Byl bych rád, kdyby v článku bylo napsáno, že je mi už dvaadvacet let. (směje se) Myslím, že v Česku je věková hranice hráčů posuzována jinak, než by měla. Ale máte pravdu, a i proto jsem se do Prahy vrátil. Mám tu rodinu, kamarády, přičemž v šatně se s klukama známe odmalička. Kamarády mám samozřejmě i v jiných klubech, kde jsem působil, ale tím, že se na Slavii známe tak dlouho, tak je parta speciální. Rád bych tady vydržel trošku déle, nicméně v hokejovém světě člověk nikdy neví. Dneska to tady můžu říct a za rok spolu můžeme dělat další rozhovor třeba odněkud z Brna. Takže uvidíme.
„Byl bych rád, kdyby v článku bylo napsáno, že je mi už dvaadvacet let." (směje se)
S jakou rolí na Slavii počítáte?
Těžká otázka, počkal bych si do sezony, jak se všechno vyvine. Ale z toho, jak je složená sestava teď, tak jsem pochopil, že trenéři se mnou počítají do ofenzivy. Chodím na přesilovky a jsem v útočně laděných formacích. Naopak nechodím do těch defenzivnějších.
Kluziště na Slavii je charakteristické svými úzkými rozměry. Právě kvůli nim hrají Pražané hodně fyzický hokej. Ten by vám vzhledem k vašim tělesným parametrům mohl vyhovovat, že?
Když takhle na tréninku vedle sebe stojíme Vláďa Růžička, Lukáš Žejdl, já, Tomáš Pšenička a další, tak si říkáme, že bychom proti sobě nechtěli hrát. Koneckonců v našem týmu je opravdu dost hráčů, kteří měří kolem 190 centimetrů. Takže ano, tým je velký, těžký. Věřím, že nám bude fyzická hra vyhovovat.
Foto: hc-slavia.cz
Přemýšlel jste o tom, s kým by vám to mohlo klapat v útočné formaci?
Kdybych si mohl vybrat, tak bych rád hrál s Jardou Brožem a Robinem Všetečkou. Udělali jsme spolu úspěch v šesté a osmé třídě a už tehdy jsme si rozuměli. Teď jsme zestárli, hokejově vyspěli, přičemž zahráli jsme si spolu i v přípravě a bylo to geniální. Rád budu ale samozřejmě hrát s kýmkoliv.
„Kdybych si mohl vybrat, tak bych rád hrál s Jardou Brožem a Robinem Všetečkou."
Jak mi to popisujete, tak si říkám, že v případě vás, Jaroslava Brože a Robina Všetečky platí, že co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš…
(rozesměje se) Fakt mě baví s nimi hrát. Kdybychom spolu hráli v sezoně, bylo by to top. Tím, že jsme dlouho kamarádi, tak člověk jeden druhého na ledě zná a je schopný třeba i ledacos zachránit. Když dá někdo z nás gól, je radost taky jiná. (usmívá se)
Mimochodem, jakožto slávistický odchovanec se do klubu vracíte po několika letech. Už si vás našel pokladník?
Zcela upřímně… Tomáš Pšenička je v tomhle naprosto nemilosrdnej a všechno má pod kontrolou. Už mi to tam napsal a já to budu muset zaplatit. (směje se)
Co vám o týmu řekly přípravné zápasy?
Řekly mi, že v týmu máme hladové vlčáky s touhou vyhrávat. Jak sezona dopadne, to už pak závisí na dalších 97 tisících faktorech, ale tohle je základ, od kterého se můžeme odpíchnout. Vítězná mentalita v týmu je.
Prvoligovou konkurenci vnímáte jak?
Abych řekl pravdu, tak mě tohle vůbec nezajímá. Soustředím se jen na nás a naše výkony. Ať už budeme hrát proti komukoliv, chci vyhrát. Konkurence v soutěži pro mě není téma dne.
„Loňskou sezonu beru jako obrovské zklamání."
Loni jste v Jihlavě odehrál jen 24 zápasů, přesto jste v nich zaznamenal velmi solidních 14 bodů. Jak sezonu z osobního pohledu berete?
Beru ji jako obrovské zklamání. Cítil jsem se fakt dobře a ve věku 21 let jsem se vnímal tak, že bych měl být rozdílovým hráčem. S Tomášem Havránkem a Kubou Illéšem v lajně jsme si navíc parádně sedli. Beru to tak, že bodů nemělo být čtrnáct, ale třeba čtyřicet. Je škoda, že jsem odehrál tak málo zápasů, byť rozhodnutí trenérů respektuji.
Zdůvodnili vám ho?
Bavili jsme se o tom. Byl jsem zraněný a nemocný, což je jeden z důvodů. Pak to bylo asi o tom, že mi prostor na ledě nechtěl být dán. Když chcete, tak na každém hráči najdete chybu – chyby mám i já. Tím, že jsem na ledě drzý útočník, tak občas nejsem úplně precizní v defenzivě, což mi mohlo uškodit.
Foto: Markéta Křížová, hcdukla.cz
Trenéři Ujčík s Nekvasilem jsou na dodržování systému na obou stranách hřiště hákliví?
Jsou to profesionálové, kteří vyhráli Chance ligu, což mluví samo za sebe. A ano, na systému si hodně zakládají. Neřekl bych ale, že bych po ledě lítal a neplnil systém, jen si možná mysleli, že skrz mou drzost při hře to nebude fungovat.
„Když chcete, tak na každém hráči najdete chybu."
Když Jihlava v závěru sezony bojovala o extraligu a vy jste jen seděl na tribuně, musel to být dost na houby pocit, co?
Byl jsem zraněný. Spíš mě sra…. sezona jako celek a to, že nebyl využitý potenciál, který jsem se spoluhráči měl. Asi jsem prostě potřeboval o malinko víc, abych si v Jihlavě vydobyl pozici a využil ji.
Vaše pokračování v Dukle ve hře nebylo?
Nevím, jak to měl klub, ale z mého pohledu pokračování ve hře nebylo. Když jsem viděl svůj ice time a nedůvěru trenérů, věděl jsem, že změním působiště. Je to ale fakt škoda. V Jihlavě bylo všechno profesionální, ale někdy se věci prostě sejdou takhle.
Budete se chtít ve vzájemných zápasech o to víc ukázat?
Nebudu, nikdy jsem to takhle neměl. Ať už hrajeme proti komukoliv, motivace by měla být vždycky stejná. Vítězství a úspěch vlastního týmu. Právě ten je zásadní, ne nějaká odplata komukoliv.
„V NHL hráči, kterým je osmnáct rozhodují zápasy. Tak proč v Česku říkáme klukovi, kterému je 22, mladík?"
Mimochodem, už dvakrát jste v našem rozhovoru zmínil, že ve věku 22 let si jako mladík nepřipadáte. Pro mě osobně je to zajímavý přístup.
Když jsem byl v Mladé Boleslavi, tak mi Radim Vrbata v devatenácti letech řekl: Hele, tobě je devatenáct a už tak mladej nejseš. Jsou to slova od pana hokejisty, který ví, co říká a já jsem s ním naprosto souhlasil. Podívejme se na NHL. V ní osmnáctiletí kluci rozhodují zápasy. A nebavím se o tom, že bychom se s nimi neměli srovnávat. Všichni hrajeme stejnou hru, všichni si hrajeme na profesionály. Tak proč se tady v Česku bude říkat o hráči, kterému je 22, že je mladík, nad kterým by měl někdo přivírat oči…
Jenže právě tak tomu v Česku mnohdy je. Proč podle vás?
Podle mě je to takový alibismus. Univerzální odpověď, kterou v Česku rádi řekneme, abychom na kluka nevytvářeli tlak. Ale už na konci juniorky by se hráč měl snažit být lídrem, pro kterého nebude přechod do áčka tak těžký. Rozhodně by to nemělo být o tom, že budu do pětadvaceti let sedět na střídačce a vyčekám si svou šanci, až starší odejdou nebo skončí. Právě naopak. Jako mladý byste měl chtít okamžitě hrát na jejich místě.
„Myšlenka angažovat se na sociálních sítích vznikla v době covidu."
Teď jinam. Jste poměrně dost aktivní na sociálních sítích a obzvlášť na TikToku. Jak tahle myšlenka vznikla?
Vznikla v době covidu. Už mě nebavilo jen být doma a nic nedělat a vzhledem k tomu, že nehraju počítačové hry, vzniklo tohle jako forma srandy. Poměrně rychle se z toho ovšem stalo něco, co má zároveň velmi zajímavý ekonomický směr, abych tak řekl. Uvědomil jsem si, že propojení hokejového světa a showbyznysu existuje, přičemž tím, že nehraju NHL, tak je to zase něco trochu jiného.
Vámi zmíněný zajímavý ekonomický směr na TikToku asi závisí především na počtu lajků a shlédnutí videí, že?
Právě, že ta myšlenka je mnohem hlubší, než se může na první pohled zdát. Ale to by bylo na hodně dlouhou debatu. Každopádně jsem díky videím poznal strašnou spoustu zajímavých lidí a získal hodně kontaktů a nápadů, které by se daly v budoucnu realizovat. To je něco, o čem se mi dřív ani nezdálo.
Nebojíte se, že by vám vaše angažovanost na internetu mohla v očích manažerů uškodit? Obzvláště těch ze staré školy, když to tak řeknu…
Myslím, že když si hledáte hráče do hokejového týmu, tak vás zajímá především to, jaký je v daném sportu, jaké má výsledky, jaký je do kabiny nebo to, jaký má přístup životosprávě. Právě takhle jsem se o tom přesvědčil i na Slavii při jednání s panem Bednářem. Ale z objektivního úhlu pohledu je mi jasné, že můžu někdy narazit na manažera ze staré školy, jak vy říkáte. Ten si může říct: Kur*a, co to tam předvádí, když to řeknu takhle bez obalu. Ale věřím, že na manažerských postech jsou dosazeni profesionálové, kteří řeší hokej.
Napadlo vás někdy, že byste natočil sérii videí z hokejového prostředí?
Od tohoto si kluby většinou platí marketingové specialisty, jenže jejich práce není docela často vidět, což je škoda. Když srovnám hokej a MMA, tak se propagace vlastně ani srovnávat nedá. Klubu by to muselo dávat smysl hlavně ekonomicky. Neříkám, že jsem nad tím natočit taková videa v minulosti nepřemýšlel, ale je to práce někoho jiného.
„Práce margetingových specialistů, které si kluby platí, není docela často vidět. Když srovnám hokej a MMA, tak se propagace vlastně ani srovnávat nedá."
Proč jste si pro srovnání marketingu vybral zrovna hokej a MMA?
Protože MMA je u nás na sociálních sítích momentálně dost možná nejsledovanějším sportem. Poslechl jsem si o tom pár podcastů s panem Novotným, kde zazněla i konkrétní čísla a další informace… Hokej nebo fotbal je samozřejmě taky sledovaný, ale ve srovnání s jakýmkoliv zápasem základní části, se popularita galavečerů MMA vlastně srovnávat nedá. Je to něco, co baví celé Česko a Slovensko. Na druhou stranu chápu, že MMA je tady pár let a hokej iks let…
Co podle vás českému marketingu uplatňovanému v hokejovém prostředí chybí?
Nejlepším marketingem jsou vždycky výsledky a kvalita. Když jsme vyhráli Nagano, Česko bylo vnímáno jako země, která má nejlepší hokejisty a marketing nám tvořili Jágr a spol. Proto se lidé o hokej zajímali, proto na něj lidé chodili. Dneska se nebojím říct, že reklamu v NHL nám dělá víceméně jen Pastrňák. Nechci se nikoho dotknout, ale když se někdo urazí, tak to asi úplně není můj problém… A když nemáte kvalitu, tak musíte marketingově vymyslet nějaký příběh. Musíte najít zajímavost daného zápasu nebo hráče, aby vám lidé na zápas přišli. To se tady mnohdy neděje, proto máme zápasy, na které přijde 200 lidí. Když pak vidíte úroveň zájmu třeba právě o MMA, nelze se divit, že si děti vyberou raději MMA, a tak se budou stavět místo stadionů MMA tělocvičny. Z takových podmínek ale nový Jágr vyroste jen těžko.
V současnosti je celkem populární formát reality show, ve kterých se objevují známé osobnosti ze sociálních sítí. Kdyby vám taková nabídka přistála na stole, přijal byste ji?
Pár takových nabídek jsem už měl a nešel jsem. Jediná reality show, která mě bavila a o které bych fakt jako uvažoval, že bych šel, je Survior.
Lákalo by vás sáhnout si v divočině na dno a poznat vlastní hranice?
Přesně tak. Myslím, že je to zajímavý zážitek a zajímavá zkušenost. Pro člověka obohacující minimálně ve smyslu sebepoznání, takže účast v takové soutěži by mi dávala smysl.
Foto: hc-slavia.cz
Share on Facebook
