Hongkong jako cenná zkušenost, věří Mašek. Předsudky mizí. A co mentalita?
Jan Mašek
|
Foto: hokejbenatky.cz
Mladý trenér Jan Mašek zvolil pro nadcházející dvě sezony vskutku netradiční hokejovou destinaci. Vydá se do Hongkongu, kde doplní další Čechy Karla Herra a Petra Hučka. „Moje prvotní reakce byla taková, že nepojedu. Ale postupem času mi nabídka dávala větší a větší smysl. Věřím, že taková možnost může člověku přijít jednou za život," líčí.
Jak se mladý trenér z Česka dostane k angažmá v Hongkongu?
Tuhle nabídku jsem dostal přes Karla Herra a Petra Hučka, což jsou moji dobří dlouholetí kamarádi, kteří v Hongkongu od loňské sezony trénují. Společně mě tedy oslovili, jestli bych měl zájem. Poté následovaly i hovory s tamním vedením klubu, po kterých jsme se domluvili.
Kývnul jste hned?
Abych byl upřímný, moje prvotní reakce byla taková, že nepojedu. Hlavně i proto, že jsem byl předběžně ústně domluvený v Benátkách na tom, že budu trénovat kategorie dorostu a juniorů. Nicméně s Karlem jsme poté absolvovali ještě několik telefonických rozhovorů, kde jsme probírali různá specifika, a ta nabídka mi postupem času začala dávat daleko větší a větší smysl. Říkal jsem si, že taková nabídka může člověku přijít jednou za život. Navíc je mi sedmadvacet a ještě nemám rodinu. I tohle byl důvod, proč mi nakonec vyšlo, že nejlepší bude vyrazit právě teď.
„Abych byl upřímný, moje prvotní reakce byla taková, že nepojedu."
Jak reagovali v Benátkách?
Samozřejmě nebyli nadšení, protože jak jsem říkal, byli jsme předběžně domluvení. Na druhou stranu chápali, že je to pro mě zajímavá příležitost, takže mi řekli: Bude to pro nás složitá situace, ale jestli chceš jet, tak jeď, ať se rozhodneš jakkoliv, tak ti to nebudeme mít za zlé. Nejen za to bych klubu chtěl ohromně poděkovat, vždycky mi vytvořili super podmínky a pracovní prostředí, co se řeklo, to platilo. Benátkám opravdu vděčím za hodně. Na druhou stranu jsem přesvědčený, že Hongkong pro mě bude super zkušenost. Hlavně i proto, že budu spolupracovat s kvalitními trenéry, jako jsou Karel Herr a Petr Hučko, a vzájemně se budeme profesně posouvat.
Kdy se do Hongkongu přesouváte?
Variant bylo několik. Nabídku jsem dostal v květnu s tím, že mám možnost přijet prakticky hned. To mi ale z několika důvodů nevyhovovalo. Prvním důvodem bylo to, že jsem chtěl dokončit letní přípravu v Benátkách, a tím dát klubu více času na sehnání trenérské náhrady za mě. Druhým pak byl fakt, že čtvrtého září absolvuji magisterské státnice na Fakultě tělesné výchovy a sportu, po jejichž úspěšném zvládnutí získám i trenérskou licenci „A“. Doufám tedy, že se mi podaří státnice úspěšně složit a následně 10. září odlétám do Hongkongu.
„Na druhou stranu jsem přesvědčený, že Hongkong pro mě bude super zkušenost."
Čekáte velký hokejový šok?
Dobrá otázka, sám jsem zvědav, jaké to bude. Trochu zkušeností s asijskými dětmi mám, vzhledem k tomu, že už devět let trénuju na mezinárodních hokejových kempech, kde se poměrně často děti z Asie objeví. Moje dosavadní zkušenost je taková, že jejich individuální dovednosti jsou na slušné úrovni, ale mnohdy vázne takové to herní myšlení a systém, což bylo poměrně dobře vidět i na působení klubu Golden Dragons ve 2. lize. Jsem tedy zvědavý, jaká bude konkrétně situace v Hongkongu z hlediska znalostí taktiky a herního systému.
Jan Mašek | Foto: hokejbenatky.cz
To ale bude chtít i vzhledem k ne úplně snadné asijské mentalitě kupu trpělivosti, ne?
Myslím si, že to možná bude snazší než v Česku. Společným znakem většiny asijských dětí, navštěvujících zmíněné hokejové kempy, byla velmi dobrá kázeň a trénovatelnost. Navíc si troufám říct, že s trpělivostí nemám problém. Celou svoji dosavadní trenérskou kariéru jsem strávil u přípravek a tam to bez trpělivosti nejde. Primárním cílem u této kategorie je totiž vypěstovat kladný vztah ke sportovní aktivitě, čehož nedosáhnete tím, že na ně budete řvát, i když je pravda, že je to občas teda o nervy (směje se).
„Moje dosavadní zkušenost je taková, že jejich individuální dovednosti jsou na slušné úrovni, ale mnohdy vázne takové to herní myšlení a systém."
Bavili jste se s českými kolegy o tom, co dalšího z pohledu mentality v Hongkongu očekávat?
Jasně, oba mi říkali, že Hongkong je specifický. Byly tam poměrně dlouhou dobu západní vlivy, takže mentalita je celkem jiná než třeba v Číně a jinde v Asii. Oba dva si ale pochvalovali pracovitost místních kluků i úroveň hokejových dovedností mládežnických kategorií. Jsem tedy velmi zvědavý na porovnání s českými dětmi.
Kolik trenérů mají vlastně Hongkong Typhoons k dispozici?
Co mi bylo řečeno, tak na profesionální smlouvu jsme tam celkově tři Češi a jeden Kanaďan. Naším úkolem bude zabezpečit trenérský chod celého klubu napříč všemi mládežnickými kategoriemi. Já budu mít na starosti primárně kategorii U11, ale na led budu chodit i s dalšími kategoriemi, kde budu asistovat ostatním trenérům. Dále se pak v klubu nachází také tamější hongkongští trenéři, kteří nám na ledě budou také pomáhat.
„V praxi to znamená to, že nemají třeba letní přípravu, tak jak je to zvykem například u nás."
Co jsem si zjišťoval, Hongkong má aktuálně zhruba 1 500 registrovaných hokejistů, probíhá v zemi něco na způsob evropských náborů?
Tohle popravdě ještě nevím, ale můžu říct, že v Hongkongu se trénuje jinak než v Česku. Jsou tam asi čtyři kluziště, která se nachází v nákupních centrech. Navíc jednotlivá kluziště nepatří klubům, takže netrénujete pořád na jednom místě, ale cestujete mezi jednotlivými kluzišti. V jeden den tedy trénujete na jednom kluzišti a druhý úplně někde jinde. I proto jsem si koupil velkou tašku, do které si dám trenérskou soupravu, brusle a rukavice a budu se s ní po Hongkongu pohybovat. Další věc, která je odlišná, je ta, že v Hongkongu se na led chodí celoročně s tím, že léto mají volnější. Co mi bylo řečeno, tak úplně nemají roční tréninkové cykly v podobném duchu jako v hokejově „tradičnějších“ zemích. V praxi to znamená to, že nemají třeba letní přípravu, tak jak je to zvykem například u nás. Budeme s kolegy řešit, jestli by evropský model nebyl vhodnější.
Jak vás poslouchám, volného času asi moc mít nebudete, co?
Paradoxně si myslím, že ho bude víc než v Česku, protože v Česku jsem kromě trénování ještě učil na základní škole. Na druhou stranu se v Hongkongu častěji jezdí po turnajích nejen po Asii, ale i třeba do Ameriky. Toto je samozřejmě časově náročnější než klasické utkání v rámci soutěže, ale zase jsou to velmi zajímavé zkušenosti a cestovatelské zážitky, takže to rozhodně nevnímám negativně.
Jan Mašek | Foto: hctabor.com
Máte představu, jak často se dostanete domů?
Zatím ne. Přišlo mi nevhodné s vedením klubu řešit dovolenou, když jsem tam ještě neodvedl žádnou práci. Počítám, že letošní Vánoce doma určitě nebudou. Takže možná až příští rok v létě, případně na Vánoce 2025. Smlouvu mám v klubu na dva roky.
Lákala by vás někdy v budoucnu třeba extraligová štace?
Určitě bych se rád v budoucnu do mládežnických nejvyšších soutěží, potažmo extraligy mužů jako trenér podíval. Myslím si, že to je cíl většiny mladých a ambiciózních trenérů. Předchází tomu ale hromada tvrdé práce, kontinuálního trenérského vzdělávání a samozřejmě také trocha štěstí. Jsem takový, že věci dopředu neplánuju. Dva roky jsou strašně dlouhá doba, kdy se může stát hromada věcí. Snažím se tedy dělat svoji práci co nejkvalitněji a doufám, že to lidé, pro které budu pracovat, ocení, což mi pak eventuálně otevře dveře k dalším zajímavým nabídkám.
„Počítám, že letošní Vánoce doma určitě nebudou."
Nemáte ale trochu obavy, že se v Hongkongu lidově řečeno zakopete? Sejde z očí, sejde z mysli, jak se říká.
Samozřejmě to byla věc, která mi ihned přišla na mysl. I s kolegy jsme se o tom bavili, protože Hongkong přeci jen není z pohledu tradičních hokejových zemí úplně lukrativní trenérská štace. Na druhou stranu je to pořád zahraniční stáž a mám pocit, že v poslední době se tyto předsudky smazávají. Konzultoval jsem to i s lidmi na fakultě a víceméně všichni se shodli na tom, abych jel.
Ostatně potvrzuje to i rozmach mladých trenérů, ne? Dřív se jich manažeři báli skoro jako čert kříže, dnes jejich počet strmě roste.
Souhlasím, je jedině dobře, že český hokej začíná být vůči mladým trenérům otevřený a kluby se nebojí dát jim šanci. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že věk je jenom jedna proměnná. Podle mě nezáleží na tom, kolik vám je, ale hlavně na tom, jak kvalitní práci odvádíte, do jaké míry ochotný jít s dobou, učit se novým věcem a přizpůsobovat se stále se měnícímu hokejovému prostředí.
Share on Facebook
