Hokejový Ferguson! Roháček o Krakově, české letce i polském hokeji
Rudolf Roháček
|
Foto: Facebook Cracovia Hockey
Pokud na lavičce Krakova vydrží ještě rok a půl, oslaví Rudolf Roháček v listopadu 2024 dvacet nepřetržitě odtrénovaných let v tomhle polském klubu. V dnešní době, kdy se trenéři často mění víc než ponožky, jde o naprostý unikát. „Ultimátum, že musím vyhrát třeba dva zápasy ze tří, jinak končím, jsem tady nikdy necítil," vypráví zkušený kouč.
Na lavičce Krakova působíte nepřetržitě od 10. listopadu 2004. Určitě nejsem první, koho napadá paralela se slavným fotbalovým trenérem Alexem Fergusonem.
(usměje se) Podívejte se, je to strašně dlouhá doba a vždycky se najdou dva tábory. Jeden je ten spokojený a druhý, který říká, že daný trenér už nemá mančaftu co dát. Já si ale myslím, že když něco funguje, není důvod to měnit. Za ty roky samozřejmě přišly úspěchy i neúspěchy, ale řekl bych, že čím jsem starší, tím víc chci dokázat, že Krakov patří na špičku polské ligy. Hodně mi pomáhá i skutečnost, že v Polsku je open liga a v podstatě každý druhý rok pracuju s jinými hráči. Proto tam není stereotyp, naopak pořád se chceme zlepšovat.
Mohl bych ale oponovat, že když se trenérovi téměř rok co rok mění mužstvo, nejsou to podmínky pro koncepční práci.
Na jednu stranu máte pravdu. Měli jsme generaci, která byla podobná té vsetínské v české extralize. Byla to zkrátka doba, kdy jsme skoro všechno vyhrávali. Ta generace ale pak skončila a díky tomu, že v Polsku je open liga, což znamená, že v ní hraje hodně zahraničních hráčů, se kvalita soutěže dost zvedla. Momentálně je v Polsku šest velmi vyrovnaných týmů a moje zkušenost je taková, že když se sejde parta hráčů, kteří se sice nikdy dřív neviděli, ale dopředu je žene touha vyhrávat a zlepšovat se, tak častá rotace v kádru nevadí.
„Hodně mi pomáhá i skutečnost, že v Polsku je open liga a v podstatě každý druhý rok pracuju s jinými hráči."
Opravdu jste za těch osmnáct let neměl ani jednou myšlenky na změnu prostředí?
Nepřemýšlel jsem o tom. Když jsem do Krakova v sezoně 2004/05 přišel, získali jsme bronzové medaile. O rok později, kdy klub slavil 100 let od založení, jsme vyhráli mistrovství Polska. Postupně přicházely další výzvy, ať už Liga mistrů nebo Kontinentální pohár, který se nám taky povedlo vyhrát. Navíc nikdy nepřišla taková nabídka, aby mi stálo za to odejít.
Nikdy nepřišlo oťukávání s českými kluby? Přece jen v Polsku máte velké jméno a dovedu si představit, že někteří tuzemští manažeři vás chtěli zlanařit.
Ale jo, jednal jsem s kluby z Česka, ze Slovenska, dokonce jsem měl možnost jít trénovat národní mužstvo Číny. Žádná z těch nabídek mi ale nepřišla natolik smysluplná, abych z Polska odcházel. V Krakově pořád o něco hrajeme, jsou tu ambice, což rozhodlo o tom, že zůstávám. Kariéru jsem si zkrátka vybudoval v Polsku a rozhodně toho nelituju.
„Měl jsem možnost jít trénovat národní mužstvo Číny."
Když to teď obrátím, klub vás za tu dobu nepostavil před ultimátum, že když nevyhrajete třeba dva zápasy ze tří, končíte?
Ne, takové ultimátum jsem za těch skoro dvacet let v Krakově nikdy nepocítil. V Polsku je to tak, že většinu klubů vlastní a sponzorují města. My v Krakově máme investora ze soukromého sektoru, kterým je pan profesor Filipiak a firma Comarch. Hokej sponzoruje v Krakově už dvacet let, kromě toho vlastní krakovský fotbal, přičemž je to člověk, který dobře ví, že nemůžete pořád vyhrávat.
S takovou důvěrou v zádech se musí pracovat o poznání uvolněněji…
Ano, pan profesor je velmi moudrý člověk, což dokazuje i jeho firma, která je celosvětová a opravdu ví, že každý rok se nedá vyhrávat. Je to člověk s velkým srdcem pro hokej. Když někdo podporuje dvacet let v kuse jeden sportovní klub, vždycky si to zaslouží velký obdiv a respekt.
Rudolf Roháček | Foto: Facebook Cracovia Hockey
Řekl byste, že z celkového úhlu pohledu je trpělivost s trenéry v Polsku větší než v Česku?
Těžká otázka, ale asi ano. Asi je větší. I když v minulosti byly i v Polsku kluby, kde měli zkušení hráči a lídři velké slovo. Ti, když přišli například za majitelem nebo manažerem a řekli, že daný trenér se jim nezamlouvá, většinou skončil. Většinou šlo o trenéry, kteří hodně vymáhali.
„V Polsku je to tak, že většinu klubů vlastní a sponzorují města. My v Krakově máme investora ze soukromého sektoru."
S Krakovem jste získal spoustu trofejí a zažil řadu vítězství. Na které vzpomínáte nejraději?
Těch je hodně, ale vzpomínám si na zápas proti Tychám. Krakov proti Tychám, to je v Polsku velké derby, obě mužstva jsou od sebe vzdálena šedesát kilometrů a byla doba, kdy Tychy prohrály s Krakovem ve finále snad pětkrát nebo šestkrát v řadě, což pro ně bylo strašné. No a vzpomínám si na zápas, kdy soupeř vedl v sérii 1:0, hrál u nás a 42 vteřin před koncem vedl 4:2. Vhazovalo se ve středním pásmu, odvolali jsme brankáře, ale buly vyhrál soupeř. Daný hráč chtěl dovršit hattrick a dát na 5:2, ale náš hráč mu puk vypíchl a za 42 vteřin jsme poté snížili a ještě vyrovnali na 4:4. Obrat jsme následně dovršili v samostatných nájezdech. Tohle se v Polsku hodně řešilo, byla to věc, která v té době zastínila snad všechno ostatní. Přitom stačilo, aby náš soupeř posunul puk pár metrů před sebe a všechno by bylo jinak. Taky rád vzpomínám na Kontinentální pohár před dvěma lety, který se nám povedlo vyhrát. Hrálo se v Dánsku v Aalborgu a domácí byli velkým favoritem. My jsme je ale nepustili přes červenou čáru a vyhráli 4:0. To jsou zápasy, kdy vám takříkajíc všechno sedne.
V Krakově hodně spoléháte na české hokejisty, nebyl to někdy problém?
Ono to prošlo určitým vývojem. Měli jsme tu hodně Kanaďanů, hodně Rusů… Zkušenosti mi každopádně ukázaly, že není dobré, když je v kabině jeden národ dominantní. Ale ještě horší je, když k vám přijdou hráči, pro které jsou na prvním místě oni sami a ne klub. To je ještě mnohem větší problém.
„Zkušenosti mi ukázaly, že není dobré, když je v kabině jeden národ dominantní."
Předpokládám, že pak následují vyhazovy.
Je to těžké. Už kvůli tomu, že trh s hráči se za poslední tři až čtyři roky hodně změnil. Covid, situace na Ukrajině… Proto je za mě ideální, když hráč v létě přijde, trénuje, v srpnu ukáže, co v něm je a jestliže se ukáže, že je to slabé, nebudu spoléhat na to, že za dva měsíce to bude lepší…
Rudolf Roháček | Foto: Facebook Cracovia Hockey
Pro příští rok skládáte de facto nový tým.
Chceme udělat takový mix. Sáhli jsme po hráčích z Polska, z Finska, Švédska nebo i Česka. Příkladem může být obránce Jakub Žůrek. Naším cílem je složit tým z hráčů, kteří chtějí něco dokázat.
Na druhou stranu přilákat hráče do Polska není snadné, ne?
To máte pravdu. Narážíme na to, že někteří hráči do Polska prostě jít nechtějí. Přitom liga jako taková se díky cizincům hodně zvedla a zkvalitnila.
„Někteří hráči do Polska prostě jít nechtějí."
Řekl bych, že v uvažování většiny hráčů hraje důležitou roli i životní zázemí.
Je to možné. Když neberu top evropské soutěže, tak pokud jde hráč do Polska, Anglie, Francie nebo třeba Dánska, tak v těchto soutěžích dostane plus mínus stejné peníze. Nejsou v tom zásadní rozdíly, takže pak asi přijde na řadu životní úroveň a tyhle věci.
Kromě Krakova jste před lety trénoval polskou hokejovou reprezentaci. Jak na tohle období své kariéry vzpomínáte?
Vzpomínám na něj moc rád. Přineslo mi spoustu zážitků. Pro všechny je čest, když můžou reprezentovat jakoukoliv zemi. Je ale pravda, že sportovně jsme na to tenkrát neměli.
„Doufám, že se Polsko v elitní divizi misrovství světa udrží."
To se ale mění, vždyť Polsko si příští rok zahraje po 22 letech elitní divizi světového šampionátu.
Jsem rád, že si to kluci vybojovali. Klíčové pro ně budou zápasy s Francií a Kazachstánem, ty pravděpodobně rozhodnou o tom, jestli se v elitní divizi udrží. Osobně doufám, že se jim to povede a že se bude o polském hokeji mluvit víc než doposud.
Přijedete se do Ostravy podívat?
Samozřejmě! Díky tomu, že z Polska je to do Ostravy blízko, věřím, že na zápasy Poláků dorazí devět až deset tisíc lidí.
Pamatuju doby, kdy v NHL řádili Mariusz Czerkawski, Krzysztof Oliwa nebo Wojtek Wolski. Je v dohledné době reálné, že bude mít Polsko v nejprestižnější hokejové lize světa dalšího zástupce?
Jedno jméno tam je - Krzysztof Maciaś. Co jsem se bavil s agentem, říkal mi, že má slušnou šanci dostat se na draft. Jestli to ale dotáhne až do NHL, těžko říct. Velký problém polského hokeje je v tom, že chybí juniorská soutěž. Stává se mi, že přijde do mančaftu mladý kluk a já ho musím učit hokejové základy. Dostanu ho na určitou úroveň, ale dál už ne. Když někdo pomýšlí nahoru, musí v mládežnickém věku odejít do jiné země.
Rudolf Roháček | Foto: Facebook Cracovia Hockey
Share on Facebook
