Hokejová dvojčata Bittner a Psota o Třebíči, play off i společném koníčku
Zleva Ladislav Bittner a Matěj Psota
|
Foto: Sabina Prokešová, hstrebic.cz
Ladislav Bittner a Matěj Psota spolu hráli v mládeži Liberce, v Benátkách nad Jizerou a v Třebíči a celkem nastoupili do 13 sezon v jednom týmu. Jejic hletošní vzájemná spolupráce ve formaci s Martinem Dočekalem jim vynesla pozici nejproduktivnější lajny celé ligy. Vše korunovali historickým prvním místem v základní části a bronzovou příčkou v play off. V živém vysílání se vrátili k oběma letošním sériím, ale rozebrali také svůj vztah ke klubu a městu a prozradili svůj velký společný koníček.
O BEZPROSTŘEDNÍCH OSLAVÁCH PO POSLEDNÍM ZÁPASE:
LB: Nějaká oslavička byla hned po zápase, sedli jsme si společně na večeři. Je dobře, že jsme hráli ještě naposledy doma. Kdybychom prohráli už ve Zlíně, přijeli bychom domů a čekalo by na nás pár věrných fanoušků. Takhle došlo plno lidí přímo na led, gratulovali nám a měli z toho opravdu radost. Společně jsme si to užili a bylo to super.
MP: Rozlučka přímo na ledě po posledním zápase byla moc hezká. Fanoušci přišli za námi na led, to jsem si opravdu užil. Fanoušky máme skvělé, stáli za námi celou sezonu. Mohli si za námi po úspěšné sezoně zajít, podat si ruce a poděkovat nám. Bylo to hezké, takové osobní.
O SEMIFINÁLE PROTI ZLÍNU:
LB: Věřili jsme v postup a myslím, že během play off to bylo vidět. Chybělo nám trocha štěstí, ale tým byl dobře poskládaný a je škoda, že to nedopadlo. Sérii rozhodovaly maličkosti. Jelo se do Třebíče za stavu 1:3, ale klidně to mohlo být 3:1 pro nás, v obou zápasech ve Zlíně jsme dostali smolné góly před koncem. Play off je opravdu úplně jiné než základní část. Ve Zlíně trochu překopali tým, sedlo si to. Měli taky víc zkušeností než my. Hráli v extralize, někteří hráči jim tam zůstali. Náš mančaft byl složený spíš bojovně.
MP: Je to pravda, trocha štěstí a mohli jsme být ve finále klidně my. Zápasy se Zlínem byly vyrovnané, v podstatě všechno bylo o gól. Lámalo se to ve třetím zápase ve Zlíně. Měli jsme víc ze hry, byli jsme lepší, ale dostali jsme gól 9 vteřin před koncem. Druhý zápas jsme prohráli na nájezdy, bylo to 1:3 a doma jsme pak měli taky smůlu, protože nám neuznali podle mě regulérní branku. Zlín měl kvalitní mužstvo. Chvíli čekali, než se chytnou, ale i Kometa, když vyhrála tituly, postoupila třeba až ze šestého, sedmého místa. Sezonu rozhoduje play off a momentální načasování formy. Zlínu to sedlo a jsou tam, kde jsou.
O NEUZNANÉM GÓLE V 5. SEMIFINÁLE:
LB: Nejhorší je, že to člověk nemůže ovlivnit. Jel jsem za rozhodčím a zeptal se, proč gól neuznal. Nejdřív mi řekl, že se upískl, že zkrátka pískl moc brzo. Pak mi najednou říkal, že pískl proto, že chtěl někoho z nás vyloučit. Přitom pak nikoho nevyloučil, ale gól neuznal. Byly tam dohady, zbytečně se to prodlužovalo. Za mě to byl regulérní gól, který měl platit.
MB: Byla to lidská chyba, stát se to může, ale bylo to opravdu v rozhodující moment, kdy se nám to nejméně hodilo. Trochu to sérii ovlivnilo, ale třetí místo je taky krásné.
O NESPORTOVNÍM CHOVÁNÍ ZLÍNSKÉ STŘÍDAČKY:
MP: Já si nic takového, co říkal pan Pokorný, moc nevybavuju. Jak je člověk v zápase, takových věcí si moc nevšímá. Možná se tam na nás stříkala voda z lahve, ale to je tak jediné, co jsem zaregistroval.
LB: Trenéři po sobě pořád tak nějak pořvávali, ale to jsou emoce v play off, patří to k tomu. O té sprše jsem slyšel taky, ale vůbec jsem to nepostřehl. Pak už jsem to hlavně ani neřešil a nic nezjišťoval, po posledním zápase série už to stejně bylo zbytečné.
„Každý tým to deptá, když se zeptáš ostatních, každý ti řekne: „Ty vole, zas jedeme do Třebíče a oni na nás budou hrát ten jejich beton.“ Prostě máme svůj styl a funguje nám to."
O TAKTICE A HERNÍM STYLU KAMILA POKORNÉHO:
MP: Musím se přiznat, že když přišel pan Pokorný, říkal jsem si: Ježíšmarjá, snad nebudeme jenom bránící mužstvo. Po nějakém čase jsem tomu ale přišel na chuť. On ví, co dělá a má výsledky. Pro soupeře je strašně těžké se prokousat přes naše střední pásmo. A po té době už taky víme, co si můžeme dovolit v útočném pásmu a máme od něj důvěru. S touto taktikou jsem tedy spokojený.
LB: Hodně kluků s tím ze začátku mělo problém. Kamil v to ale věří, však to s tím dotáhl na dva tituly v extralize. Systém má propracovaný, ale hráči ho musí chtít dělat, aby fungoval tak, jak má. Každý tým to deptá, když se zeptáš ostatních, každý ti řekne: „Ty vole, zas jedeme do Třebíče a oni na nás budou hrát ten jejich beton.“ Prostě máme svůj styl a funguje nám to.
O POSTUPOVÉ EUFORII V PŘEROVĚ:
LB: Už na střídačce při nájezdech jsme se chytli jako v Naganu. Trošku jsem to v duchu proklínal, aby Pavka (Pavel Jekel, pozn. red.) nájezd chytil a my dali gól. Vyšlo to a když bylo hotovo, musím přiznat, že mi i trochu vyhrkly slzy. Všichni jsme byli nadšení, ale nějak jsme to extra neslavili, spíš jsme se hned připravovali na Zlín. Přerov hrál důraznější styl hokeje, Zlín měl víc zkušeností a hrál víc hokej.
MP: Já jsem byl taky ve velké euforii, přeci jen už v Třebíči nějaký pátek hraju a nikdy jsme nepřešli přes první kolo. Modlil jsem se, aby to tentokrát vyšlo, a hodně se mi ulevilo. Proti Přerovu jsem se letos herně dost trápil, nebylo to takové, jako jsem si přál. Hráli nepříjemně, oproti nim Zlín byl hokejovější. Jsem rád, že za to kluci vzali a ten Přerov jsme udělali a mohli jít dál. Byl to krásný zážitek.
Foto: Sabina Prokešová, hstrebic.cz
O OSLABENÉM TÝMU VE ČTVRTFINÁLE:
LB: Nějaká virózka tam lítala. Dodo (Martin Dočekal, pozn. red.) měl antibiotika, ten třeba nebyl ani v Přerově. Já jsem se taky necítil dobře, od Matěje na pokoji jsem dokonce sháněl teploměr. V kabině asi něco proběhlo, každý se s tím snažil nějak popasovat. Někdo si dal nějaké pilulky, pár z nás bylo i na kapačce, abychom se z toho nějak dostali. Proti Zlínu už jsme ale byli kompletní a tam nás to nijak neomezovalo.
MP: Play off je fáze sezony, kdy nikdo nechce chybět. S něčím jsme bojovali, ale poprali jsme se s tím slušně.
O DOMÁCÍ DOMINANCI TŘEBÍČE:
LB: Jo, vypadá to, že nám nevyhovují cesty autobusem. Doma nás hrozně hnali lidi a chtěli jsme pro ně vyhrávat. Je to lepší, protože když tým víc vyhrává venku, pak ztrácí fanoušky na domácích zápasech. Ti naši letos vytvářeli opravdu bouřlivou atmosféru a my jako hráči to vnímáme a užíváme si to.
MP: Je to pravda, mívali jsme období, kdy se nám víc dařilo venku. Takhle to bylo rozhodně lepší. Atmosféra nám strašně moc pomohla, já fanoušky v Třebíči mám rád. Když jsem byl zraněný, na jeden zápas jsem se dostal do kotle a tam jsem si to celkem užil. Třebíč je rodinný klub, kde k sobě mají všichni blízko, i fanoušci k nám hráčům.
„Jo, vypadá to, že nám nevyhovují cesty autobusem. Doma nás hrozně hnali lidi a chtěli jsme pro ně vyhrávat."
O SPOLUPRÁCI VE FORMACI S MARTINEM DOČEKALEM:
LB: Dodo je zkušený hráč, odehrál toho plno v extralize. Pro tým odvedl spoustu skvělé práce a byla radost s ním hrát. A když máte k tomu ještě takového malého šikulu jako je Matěj, je to super. Asi jsem nikdy nezažil, že bych hrál takhle v jedné formaci celou sezonu. Když to šlape, není důvod to měnit. Martin třeba nedává emoce tak najevo, možná to dělají ty vousy. Ale kluk v kabině to byl parádní, každý si z něho mohl vzít příklad.
MP: Byl to jednoznačně náš nejlepší hráč, bylo znát, že má zkušenosti z extraligy a dva tituly s Kometou. Na to, co umí a co dokázal, je to hrozně skromný kluk. Po nějakém čase mi začal říkat „lazy“, protože mě pořád něco trápilo. Ale za tu skvělou sezonu pohromadě jsem mu to odpustil.
O SRDCAŘI RADIMU FERDOVI:
MP: Jsem šťastný, že takového hráče máme v týmu. Je super na něj koukat a je hrozně nepříjemné proti takovým hráčům hrát. Dříč, navíc domácí hráč, skromný kluk. Odvedl tady spoustu černé práce a v mých očích byl v tomhle náš nejlepší hráč. Je to srdcař a letošní úspěch pro něj hodně znamenal.
LB: Je to hodný kluk a nevyplatí se na něj vyskakovat, protože je to taky náš pokladník.
„Odvedl tady spoustu černé práce a v mých očích byl v tomhle náš nejlepší hráč. Je to srdcař a letošní úspěch pro něj hodně znamenal."
O LETOŠNÍ VYDAŘENÉ SEZONĚ PO OSOBNÍ STRÁNCE:
LB: Začala sezona, Psoťáček se třikrát ustřelil a hned mě začal pošťuchovat. Jsem rád, že jsem zařídil, aby si pár zápasů dal voraz a mohl jsem ho dotáhnout (směje se). Ale člověk se vždy snaží týmu co nejvíce pomoct a taky jsme měli fakt super lajnu. Psoťák i Dodo umí góly perfektně připravovat, Tonda Bořuta co vystřelil, tak přesně věděl kam. Pro mě často stačilo jen stát a nechat se trefit a byla z toho branka.
MP: Byl jsem moc rád, že mi to tam na moje poměry hodně napadalo. Polovina gólů jde opravdu za Tondou Bořutou, on to rozděloval a já stál na středu hřiště. V lajně jsme si sedli, bavili jsme se tím a to, že nám tam napadaly góly, bylo fajn. Jsem taky šťastný, že jsem konečně odehrál celou sezonu a nebyl zraněný. Dřív to bylo pokaždé něco jiného, jednou rameno, jednou zase koleno. Letos tam byly jen malé věci, které má asi každý hráč.
Ladislav Bittner | Foto: Sabina Prokešová, hstrebic.cz
O KABINĚ A ŽIVOTĚ V TŘEBÍČI:
MP: Já se do kabiny pořád strašně těším. Člověk nechodí do práce, ale do kabiny pobavit se s klukama a užít si trénink. Samozřejmě makám, co to jde, ale primárně tam chodím fakt za zábavou. Každý si může z každého vystřelit a on to vezme. Máme i perfektního vedoucího mužstva Luďu Popelu a kustoda Martina Mejzlíka. Takové lidi má málokterý tým. Když jsem kdysi jezdil do Třebíče jako soupeř, říkal jsem si, jaká je to hrozná plechovka. Ale teď je to srdcovka. Mně se Třebíč líbí i celkově jako město. Je tu klid, lidi jsou vstřícnější než u nás na severu a přítelkyně to tu má taky ráda.
LB: Zimák v Třebíči se mi líbí tak, jak je. Moc si nedokážu představit tu přestavbu. Klub je opravdu rodinný podnik, kostra týmu je léta pořád stejná. Do kabiny se každý těší a fakt tam nechodí do práce. Nikdo si nic nedaruje, největší nakládač byl asi Venca Krliš. Pšenda, co přišel místo něj, je až moc hodný (směje se). Ale Třebíč mám taky moc rád. Když jsem vyhrál nejlepšího střelce, měl jsem i jiné nabídky ale rozhodl jsem se zůstat.
O VZÁJEMNÉ SYMBIÓZE A SPOLEČNÉM HOBBY:
MP: Je vtipné, že když koukáme na týmová videa, tak máme úplně stejnou pózu.
LB: To je pravda, nebo třeba když jedeme autobuse. Já se kouknu vedle na Matěje a on sedí úplně stejně jako já. Zasmějeme se, já se překopu a za chvíli už jsme zase ve stejné poloze (směje se). Jinak máme společného koníčka v podobě pejsků, běháme oba závody agility. To by bylo na delší vyprávění. Já se psem jsme šampioni A3, takže já už svůj titul mám a už můžu běhat konečně jen pro zábavu (směje se). Pořídili jsme si i psa jiné kategorie, ale bohužel na něj byla manželka alergická, takže jsme ho museli dát pryč. Máme yorkšíry, uvažovali jsme do budoucna třeba o pudlovi.
Foto: Sabina Prokešová, hstrebic.cz
Share on Facebook
