Hokej jsem nezapomněl, libuje si Vrbata. Bratrovi v Boleslavi věří

V předchozí sezoně to nebylo ono, Radim Vrbata kroutil druhý rok ve Vancouveru a místy se trápil. Trenéři věřili mladším kolegům, kteří ještě slavné ligy nedorostli, český střelec zůstával v pozadí. Neměl tolik prostoru, jak by si představoval, nálada tomu odpovídala. V létě pak přešel znovu do Arizony a ukázal, že stále umí. "Bylo mi jasné, že jsem hokej nezapomněl. Jen jsem potřeboval dobrého trenéra, spoluhráče a prostor v zápasech," připomíná.

U Kojotů se boleslavskému rodákovi daří. Tahle organizace mu sedí, zažil v ní nejlepší roky zámořské kariéry. Mistr světa 2005 se během uplynulého ročníku připomněl 55 kanadskými body, Vrbata válel jako za mlada. Chlapík, který 13. června oslavil 36. narozeniny, je pořád vynikající! Ostatně ocenila ho také letošní Zlatá hokejka, v níž se Vrbata po odmlce znovu prosadil mezi desítku českých hráčů.

Co pro vás tenhle fakt znamená?
No, je to prostě anketa. Nejde to srovnávat se situací, když dá někdo víc gólů než druhý a je tím pádem lepší. Tipující dali hlasy a vyšlo to takhle, asi to znamená, že jsem měl dobrou sezonu. Z tohoto pohledu jsem tedy určitě rád.

Jaký byl uplynulý ročník z vašeho pohledu?
Ale jo, povedený. Zvlášť po druhé sezoně ve Vancouveru... Věděl jsem, že když půjdu někam, kde bude dobrý trenér a dobří spoluhráči, s nimiž si budu rozumět, tak by sezona mohla být slušná. A to se potvrdilo.

Nastřílel jste 20 branek a přidal 35 asistencí, to je parádní bilance. Nepřekonalo to vaše původní očekávání?
Nevím, těžko říci, jaká byla očekávání... Do Arizony jsem se vracel po dvou letech ve Vancouveru. První sezona byla dobrá, druhá ne – z důvodů, o kterých vím. Já si byl jistý, že jsem během jednoho léta nezapomněl hrát hokej. Tušil jsem, že pokud půjdu někam, kde mi dají prostor, mohlo by to být zase jako dřív. Z tohoto pohledu se to potvrdilo. Mám radost.

Zlatou hokejku letos vyhrál David Pastrňák. Zaslouženě?
Určitě. Už před vyhlášením jsem očekával, že to bude právě David. Měl výbornou sezonu, od začátku se držel na pozici nejlepších střelců. Pak měl nějaké zranění, ale dlouho se přetahoval s Crosbym. Pastrňákovi pomohlo, že si sedl v útoku s Bergeronem a Marchandem. Ale to k tomu patří, bez něčeho takového nemůže být nikdo úspěšný. Udělat sám za sebe taková čísla, to nejde!

Pastrňákovi je jednadvacet let, vy naopak patříte k nejzkušenějším českým útočníkům v NHL. Neříkáte si, že to nějak moc rychle letí?
No jo, no (usměje se). Také mi kdysi bylo jednadvacet, dokážu si představit, co David prožívá. Až projde pár sezon, možná se taky trošku zklidní. Teď je to mladý kluk, současná NHL takové hráče produkuje. Navíc v lize jsou i mladší. My měli v Phoenixu kluky, kterým je teprve osmnáct. To si pak člověk uvědomí, že opravdu stárne. Je to prostě trend.

Neupřednostňují juniory v klubech někdy až zbytečně?
Myslím, že to byl třeba případ mé druhé sezony ve Vancouveru. Mladé tam tlačili, ale oni na to tehdy ještě neměli. Neříkám, že nebudou dobří hráči, ovšem nebyli připraveni. Za prvé je to dané platovým stropem, týmy jsou nucené blát levnější hokejisty. A druhá věc je, že se kluby snaží sázet na mladé, to je ten trend, o kterém jsem mluvil. Všechno je úplně otočené v porovnání s dobou, kdy v NHL začínala moje generace. Pamatuju si, že v týmu byli jeden dva mladí, zbytek tvořili starší hráči. Dneska? Přesně naopak!

Není to v Arizoně tak, že šanci mají jen hráči, kteří nejsou starší než osmadvacetiletý generální manažer John Chayka?
Tak v tom případě už osm let přesluhuju (směje se). Né, je pravda, že mladých hráčů máme v organizaci hodně. Je vidět potenciál, jednou budou dobří. Ale myslím, že k nim je třeba také mít někoho zkušenějšího. Protože v opačném případě bychom mohli sklouznout do situace jako v Edmontonu. Draftovali první, druzí, pak zase první, ale nic z toho nebylo. Až to změnil McDavid. Jenže takový hráč se najde jednou za generaci.

Překvapilo vás, že se Coyotes rozloučili se Shanem Doanem?
Ne, že by mě to překvapilo. Trend takový je, Shane neměl sezonu až tak dobrou. Spíš bych řekl, že mě trošku překvapilo provedení a způsob, jak to celé proběhlo. Myslím, že takový hráč by o tom měl rozhodnout sám. A ne že ho někdo vytlačí z týmu. Za to, co pro organizaci udělal, by si zasloužil něco jiného. Ale jde o rozhodnutí majitele, nepřísluší mi se k tomu vyjadřovat.

Jak to vypadá s vámi? Skončila vám smlouva, dohodnete se na další?
V týdnu probíhal expanzní draft, pak klasický juniorský. Týmy toho měly hodně. S vedením Coyotes v kontaktu jsme, jednání proběhla. Myslím, že až ta hektika skončí, naberou rozhovory na intenzitě. Všichni čekali, co s týmy provede draft do Las Vegas. Teď by se to mohlo pohnout.

Momentálně odpočíváte doma v Mladé Boleslavi. Bude tohle léto stejné jako předchozí?
Myslím, že ano. Bude podobné. Jsme konečně zpátky z Ameriky, přiletěli jsme před dvěma nebo třemi lety. Léto se bude točit hlavně kolem dětí, zůstaneme v Čechách a uvidíme, jak to dopadne s mojí smlouvu. Pokud  se někde domluvíme, budeme řešit odlet a další věci.

Váš bratr David uzavřel vrcholovou kariéru a v boleslavském klubu nastoupil jako marketingový manažer. Je to pro něj dobrá role?
Myslím, že to udělal dobře. Poslední dva roky hrál venku, zbytečně kariéru natahoval. Podle mě to dál už nemělo moc cenu, z tohoto pohledu určitě dobrý krok. Jde do jiné role, začíná si budovat zcela jinou kariéru. Navíc bude doma, mezi lidmi, které dobře zná. Tím, jak je brácha výřečný, tak mu tahle pozice bude vyhovovat.

Co vy a boleslavský hokej? Nezapojíte se zase nějak víc?
Já na to nemám čas (usměje se). Mám malé děti, s mým hokejem, trénováním a věcmi kolem toho je toho hrozně moc. jestli se někde zapojím, až skončím s hraním, to ukáže budoucnost.

Share on Facebook Share on Twitter

• Arizona Coyotes