Hodinář o kempu IIHF: Výborná zkušenost, zlepšit chci hlavně bruslení

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Víc než stovka hráčů z celého světa, k tomu ještě větší počet trenérů, manažerů a dalších funkcionářů. Tak vypadal 16. rozvojový kemp Mezinárodní hokejové federace ve finském Vierumäki. Z hokejistů reprezentovali Česko tři mladíci ročníku 2004.

O zkušenosti dvojice mladých brankářek z kempu IIHF na Slovensku jsme psali začátkem července, po nich vyrazila na ještě větší akci také trojice nadaných hokejistů – brankář Lukáš Malant, obránce Jan Hodinář a útočník Matyáš Šapovaliv.

Prostředně jmenovaný zadák Plzně pak vyprávěl: „Pořád se něco dělo, nebyla tam chvilka pauzy. Vstávali jsme v sedm ráno a končili někdy v půl desáté večer.“

Jan Hodinář

obránce, 20 let

2. liga 2024-2025

Z 16

G 0

A 0

B 0

Jaké jste si z Finska přivezl dojmy?
Byla to výborná zkušenost. Hlavně vidět, jak to dělají jinde, jak trénují Finové nebo Švédové. Ale zase na druhou stranu být i vděčný za to, jaký hokej máme u nás, když jsem viděl Číňany a podobně.

Byly tam velké rozdíly?
Rozdíly tam určitě byly vidět. Nebruslili tak dobře nebo neměli dobrou střelu, to je hlavně způsobené tím, že nemají tak kvalitní tréninky jako u nás. V Česku je přece jenom hokej na vysoké úrovni.

Vybavíte si konkrétní poznatky, které vám utkvěly v hlavě?
Nevím, co bych konkrétně vypíchl. Každý tým ale měl šest trenérů, takže když dva týmy trénovaly spolu, bylo jich na ledě dvanáct. Tím pádem se vám vždycky někdo věnoval, hodně nám radili a říkali, co můžeme zlepšit.

Soustředili jste se na něco speciálně?
Celkově byl kemp hodně zaměřený na situace jeden na jednoho, dva na dva a obecně na hru na malém prostoru.

Jaký jste měli program tréninků?
Vždycky prvních dvacet minut jsme byli na tréninku rozdělení na obránce a útočníky, to se jenom bruslilo. Pak už jsme trénovali společně a odpoledne se hrály zápasy, postupně každý s každým. Mezi ranním tréninkem a obědem jsme ještě měli suchou, to byla hodina s kondiční trenérkou, která tam byla pro celý kemp.

A co teorie?
Měli jsme i přednášky. Třeba o dopingu, o stravě a obecně o tom, jak se stát dobrým sportovcem. Hlavně to stravování bylo zajímavé: Co bych měl jíst před tréninkem a zápasem nebo po nich, co zlepší moji regeneraci.

Chystáte se tedy v jídelníčku něco upravit?
Určitě. Hlavně ty věci po tréninku, abych si dělal svačiny, protože to urychlí regeneraci. Můžu pak být připravený na další tréninky.

Myslíte, že se u nás na stravu neklade takový důraz jako třeba v severských zemích?
Myslím si, že už to začíná, ale není to na takové úrovni jako tam.

Co se týče přednášek, jak jste na tom s angličtinou?
Ona mě do ní máma celkem nutí, takže jsem rozuměl dobře (směje se). Je mi jasné, že potřebuju umět dobře anglicky.

Dal vám celý den fyzicky zabrat?
Určitě dal. Pořád se něco dělo, nebyla tam chvilka pauzy. Vstávali jsme v sedm ráno a končili někdy v půl desáté večer, takže to bylo namáhavé.

S kým jste se v týmu nejvíc bavil?
Já jsem tam měl Slováka, gólmana, který je taky v reprezentaci. A ještě s Rusem, ten je taky v nároďáku. Byli jsme spolu na pokoji, takže jsme se bavili nejvíc. Pořád si píšeme, jsme v kontaktu na sociálních sítích.

Jak se vám líbilo v areálu ve Vierumäki?
Je to tam nádherné. Jezero, sauny, dvě ledové plochy, fotbalové hřiště, tenis... Obrovská krytá hala s posilovnou. Je tam úplně všechno.

Setkal jste se v Česku s něčím srovnatelným?
Řekl bych, že v Liberci je to dost podobné.

Měl jste vůbec čas bavit se s dalšími dvěma kluky z Česka, když jste byli zařazeni do jiných týmů?
My jsme se vídali, protože snídaně, obědy i večeře byly pro všechny společné. Nebo jsme si napsali a potkali se, když jsme měli volnou chvilku večer před spaním.

Taky měli z kempu dobré dojmy?
Taky. Akorát chudák Matyáš Šapovaliv neumí anglicky, takže ten měl celkem problémy (usmívá se). Ale jinak určitě super.

Berete jako určitou čest, že jste tam za Česko mohl být?
Ano, je to tak. Určitě jsem za to vděčný, že jsem tam mohl jet. Reprezentovat je čest a mohl jsem se tam zase naučit něco nového, takže to bylo super.

V čem byste se ještě chtěl hokejově posunout?
Hlavně v bruslení, protože když jsem viděl Finy, jak bruslí... A obecně jsou takoví klidní, takže se chci taky zklidnit.

Čím to je?
Nevím, asi tou jejich povahou. Nezmatkují, mají hroznou radost z hokeje. Netlačí na to, prostě hrají, protože je to baví.

Jak byste se sám popsal jako obránce?
Rád útočím. Vím, že základ je obrana, ale když je možnost, rád zaútočím.

V loňské sezoně vám hodně vyšlo mládežnické mistrovství republiky. Byl to váš nejpovedenější týden?
My jsme tam měli trenéra, který mi dával hodně prostoru, chodil jsem na všechny přesilovky. I tím to určitě bylo způsobené.

Věříte, že si teď najdete místo v reprezentační šestnáctce?
Doufám v to. Udělám všechno pro to, abych se tam usadil a odehrál toho co nejvíc.

Teď začínáte kemp v Břeclavi, takže první zápasy už jsou blízko...
Jsou, ale pořád musím pracovat, abych se v týmu udržel napevno.

A vlastně abyste jel zase do Finska.
Přesně tak. Navíc se hraje na stejném místě (usmívá se).

Jaké máte vyhlídky do dalších let? Teď už odcházejí i kluci ve vašem věku, přemýšlíte o něčem takovém?
Hlavně chci hrát co nejlíp tady v Čechách a potom kdyby se naskytla možnost, šel bych do zahraničí. Myslím, že tam je hokej na vyšší úrovni než tady v Čechách, takže by to bylo dobré. Ale krok po kroku, zatím musím hrát dobře tady.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Share on Facebook Share on Twitter

• Mládež
• Extraliga dorostu
• D Škoda Plzeň