Foto: Aleš Krecl, ČSLH
1. dubna 2018, 16:42
Martin VoltrÚžasný zápas, úžasná bojovnost mladíků z Českých Budějovic. A na konci velká odměna. Motor ve finálových nájezdech skolil favorizovaný Salcburk i díky skvělému brankáři Danielu Svobodovi. „Už jsme si před play off říkali, že jestli vyhrajeme titul, tak oslavy polovinu našeho týmu zabijou. Myslím, že budou dlouhé a velké,“ hlásí v euforii.
Jak výhra chutná? Byly to nervy, co říkáte?
Myslím, že to bylo finále do televize jak dělané. Takové napínavé. Oba dva týmy vedly, oba dva to musely dotahovat. Krásné finále. Bylo to lepší, než kdyby někdo vyhrál třeba 6:1. Dodalo to tomu šmrnc a turnaji krásnou tečku.
Semifinále s Plzní jste zvládli skvěle. Ale teď vás čekal mnohem těžší zápas…
Oni jsou fakt silní, prokazovali to celou sezonu. Mají snad pět proher plus jednu kontumační. Je vidět, že je to dobrá akademie a ti hráči jsou neskuteční. Na druhou stranu, my jsme je letos dokázali už dvakrát porazit, takže jsme věděli, že to jsou taky jenom lidi.
Nakonec jste Salcburk zdolali třikrát ze tří zápasů. Jaký byl ten recept?
Dobře betonovat. Obětavě, museli jsme padat do střel, hrát jeden za druhého. Nebylo to o tom, že tady budeme volně jezdit a nějak to dopadne. Fakt jsme šlapali jeden za druhého, kluci mi neskutečně pomohli, a díky tomu jsme je třikrát porazili.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Připadali vám bez sedmi reprezentantů slabší?
Určitě to bylo znát. Na druhou stranu, oni mají tak širokou základnu, že je to zasáhne nejmíň. Kdyby komukoli z nás vypadlo sedm hráčů, zasáhlo by nás to mnohem víc než je.
Finále se přelévalo z jedné strany na druhou. Jak bylo těžké zůstat pořád psychicky nahoře a věřit si i ve chvílích, kdy to s vámi nevypadalo dobře?
Oni na nás vlítli, první čtyři minuty jsme prakticky nevyjeli z pásma. Byli jsme trochu zaskočení. Na druhou stranu, měli jsme dvě přesilovky a dali jsme dva góly. Najednou jsme vedli 2:1, takže jsme zjistili, že se s nimi dá taky úplně v pohodě hrát. Nejtěžší byla druhá třetina. Tam jsme úplně přestali hrát a nebýt přesilovky na konci, prakticky jsme neměli ani střelu. Měli jsme štěstí, že nám tam nenasázeli pět gólů, a mohl být konec.
Bylo to o tom, abyste si trpělivě počkali na šanci?
Úplně upřímně to bylo trochu o štěstí. Doufali jsme v to, že nám tam padne nějaký takový „haluzák“, jak si to tam srazili sami. Ale to je play off. Tým musí mít štěstí, a my jsme ho měli.
Jak vám bylo, když jste v prodloužení sledoval přesilovku čtyři na tři? Vaši spoluhráči měli asi třikrát prázdnou bránu.
Já jsem měl asi tři infarkty! Tolik prázdných bran, už mohl být konec. A já jsem ten typ, že „nedáš – dostaneš“. Když jsme to netrefili, bál jsem se, co přijde dál.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
A jste nájezdový typ?
Věřím si na nájezdy, ale moc úspěšný v nich nejsem (směje se). Za poslední dva roky jsem s tím dnešním zápasem vyhrál tak potřetí. I v mladším dorostu jsme vypadli tak, že jsme jednou prohráli na nájezdy, loni dvakrát s Chomutovem v osmifinále. Takže věřím si na ně, ale nevyhrávám je.
Na druhou stranu, na nájezdy máte v týmu několik skvělých hráčů a dokonale to potvrdili.
Oni to mají v ruce, já jsem jim věřil. Z těch čtyř, co jeli, jsem věřil, že minimálně tři dáme.
Jak úspěch chutná, když se ohlédnete za celou sezonou? Jaká práce mu předcházela?
Práce od května. Myslím, že suchá byla hodně těžká. Dva měsíce jsme dřeli, pak jsme si dali volno a potom to začalo na ledě. Bylo to takové rozporuplné. Často nám chyběli někteří hráči, ne vždycky jsme se sešli v plném počtu. Ale na druhou stranu, když jsme se sešli v plném počtu, tak jsme si řekli, že můžeme porazit kohokoli.
A přišel okamžik, kdy jste si řekli, že byste mohli pomýšlet na titul?
Okolo těch dvou zápasů se Salcburkem. Tam jsme měli sérii asi devíti výher a říkali si, že bychom fakt něco mohli uhrát. Na druhou stranu, pak přišlo období před play off, tam jsme prohrávali jeden zápas za druhým. Nehráli jsme dobře a měli jsme trošku obavy, jak do play off vkročíme.
Nakonec jste nedopustili, aby Salcburk vyhrál českou soutěž. Jak moc vás tohle těší?
Jsme rádi. Už když se v sobotu řeklo, že jsme v uvozovkách mistři České republiky, už to znělo krásně. Ale to vlastně nikoho nezajímá. Pořád jste druzí. Jsme rádi, že jsme se ve finále mohli srovnat s nimi. Bylo to ještě víc okořeněné tím, že to jsou cizinci, i když tam mají taky Čechy.
Jaké budou oslavy?
Oslavy budou velké. Cesta do Budějic, to je autobusem pět hodin. A myslím, že nebudou jednom dneska. Už jsme si před play off říkali, že jestli vyhrajeme titul, tak oslavy polovinu našeho týmu zabijou. Myslím, že budou dlouhé a velké.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz