Esport hráči Olomouce: PC hry na olympiádě? Otázka času. Jak často trénují?
Foto: esporthokej.cz
Na esport (elektronický sport) se veřejnost už dávno nedívá skrz prsty. Tohle neuvěřitelně rychle expandující odvětví zasáhlo i Česko. Ve hře NHL, kde pod hlavičkou BPA sport marketing právě běží Esport hokejová liga, hrají za tým Olomouce Tomáš “Indris” Indra (na fotce vlevo) a Martin “MattMD43” Hrubeš (vpravo). Jak často trénují a jakým způsobem jim mohou při skladbě týmu pomoci reálné peníze?
Určitě jste začali s hrami jako děti. Pamatujete si, co byla vaše první hra?
Martin: Nevím, jestli byla první, ale pamatuji si hru The Legend of Kyrandia, adventura. I když už si přesně nevzpomenu, o čem byla.
Tomáš: Těžko říct, která byla úplně ta první, protože mi bylo zhrubapět let. Ale pamatuji si první okamžiky u počítače, kdy jsme hráli s bráchou a taťkou NHL 98. Nikdy totiž nezapomenu na ta loga týmů z NHL. Tím se vlastně budovaly mé sympatie k hokeji a k určitým týmům NHL.
Jaká byla vaše první setkání s kompetitivním hraním? Až u NHL?
Martin: U mě bych řekl, že rozhodně první takového formátu bylo až u NHL. Nevím, jestli bych započítal předchozí hraní přes internet, pokud ano, tak to bylo GTA San Andreas. Pár let zpátky jsem chvíli neúspěšně zkoušel Hearthstone a po státnicích, taky ne nějak extra úspěšně, jsem asi měsíc hrál Fortnite.
Tomáš: Protože jsme s bráchou měli vztah spíše ke sportovním hrám, tak jsme společně hráli FIFU a NHL. FIFA byla víc rozšířenější, a tím i začala má dráha různých turnajů, které se pořádaly. EA Sports totiž u nás v ČR organizovala offline FIFA kvalifikace (Světový šampionát ve Fifě), kterých jsem se zúčastnil. Dříve se to ale ještě jako esport neuvádělo.
Martin: Nejde nezmínit turnaje v NHL a Fifě s přáteli, u nich je většinou velká rivalita. (směje se)
Tomáši, ve Fifě jste nějakých úspěchů dosahoval?
Tomáš: Dá se říct, že ano. Pár online turnajů jsem vyhrál a v celorepublikové kvalifikaci FIWC (FIFA Interactive World Cup) jsem skončil v roce 2010 v TOP 8 a v roce 2011 v TOP 16.
Byli jste už dříve pod nějakou esport organizací?
Martin: Ne, tohle je první zkušenost. A samozřejmě doufám, že zdaleka není poslední.
Tomáš: Mám to stejně jako Martin. Dříve mě to dost mrzelo, už jen z toho důvodu, že se esport tak rozšířil. Teď jsem dostal druhou příležitost a jsem za ní neskutečně rád.
Druhou?
Tomáš: Stačilo pokračovat ve Fifě a nabídka by možná časem přišla. Přestal jsem hrát, začal jsem se více soustředit na školu a ve volném čase jsem přešel k NHL, které mě více bavilo. Bohužel NHL nepatří mezi ty nejhranější sportovní hry.
Jak dlouho se NHL věnujete? Na nějaké intenzivnější bázi.
Martin: Na intenzivnější bázi bych řekl, že snad až tak od ledna. (směje se) V září jsem si koupil NHL20 a začal jsem občas hrát Hockey Ultimate Team (kompetitivní mód v NHL, dále „HUT" — pozn. red.) a tohle je vlastně můj první ročník HUTka, takže se učím tak za pochodu. Možná i proto je můj HUT tým slabší než týmy většiny ostatních hráčů. Do té doby to fakt bylo jen o těch příležitostných turnajích s přáteli, do tréninku jsem se dal, až když jsem zjistil, že tu bude probíhat EHL.
Tomáš: Od roku 2015. Důvodem byl i spolubydlící na kolejích, který měl stejné zájmy. Ve třeťáku na vysoké škole jsme přestali hrát i z toho důvodu, abychom vůbec úspěšně dokončili studium. Tato pauza trvala dva roky a díky EHL jsem se k NHL zase vrátil.
Kdy a jak jste pochopili, že byste mohli v této hře něčeho dosáhnout?
Martin: Z výsledků online zápasů v rámci HUT jsem si dovodil usoudit, že to se mnou asi nebude úplně marný a asi tam nějaký potenciál bude. Když jsem se o EHL dozvěděl, tak jsem si řekl, že to určitě musím zkusit. Celkem jsem i věřil, že by to mohlo vyjít, ale po ne úplně nejlepším výkonu v kvalifikačních turnajích jsem byl docela překvapený, když jsem dostal email, že jsem v širším výběru a pak dokonce i v tom užším.
Tomáš: Na českém území se žádné větší turnaje nekonaly, takže prakticky nebyla možnost změřit své síly s ostatními. V celosvětovém měřítku jsem proto využil režim HUT, kde jsem se párkrát utkal s těmi nejlepšími a občas jsem je dokázal porazil. To mi dalo nějakou indicii, že na tom nejsem úplně nejhůře.
„Trénuji každý den, protihráči v lize jsou opravdu na vysoké úrovni a je potřeba s nimi držet krok."
Jak často momentálně trénujete?
Martin: Teď v průběhu ligy se snažím co nejčastěji, klidně i denně, ale občas je potřeba i dát si trošku pauzu, aby se člověk s o to větší energií a nadšením mohl znova dát do tréninku.
Tomáš: Trénuji taky každý den, protihráči v lize jsou opravdu na vysoké úrovni a je potřeba s nimi držet krok a nadále se zlepšovat.
Jaký je vlastně váš vztah k hokeji jako takovému?
Martin: Aktivně ho nehraji. Nejblíž jsem se mu dostal na florbale, ale to už je taky minulost. Rozhodně se rád podívám na hokejové zápasy. Nejradši mám asi hokejová mistrovství, ale líbí se mi i zápasy NHL. Zápasů NHL, vzhledem k tomu, kdy je u nás vysílají, jsem ale v poslední době, před zastavením sezony, moc neviděl, což je určitě škoda, protože je tam rychlost a akce, díky tomu, že v ní hrají nejlepší hráči světa. To ale není problém jenom NHL, ale i NBA, kterou mě taky baví sledovat.
Tomáš: Od malička bylo mým snem stát se hokejistou, ale kvůli financím jsem byl rodiči vyslán na fotbal. Pamatuji si i ty zlaté dětské časy, kdy jsme s kamarády hráli hokej na ulicích. Docela smutné je, že v této době nic takové venku neuvidíte. Já osobně hokej stále miluji, a to i přesto, že jsem přešel na fotbalový trávník.
Foto: esporthokej.cz
Tomáši, myslíte si, že se v tomto hokej nezměnil? Nebo už si ho mohou dovolit i děti z nepříliš movitých rodin?
Tomáš: České poměry se za poslední léta hodně zvedly, takže o financích to už nejspíš nebude. Největší problém vidím v tom dostat děti k jakémukoliv sportu. S tím mohou pomoct převážně rodiče a kvalitní trenéři. Je v tom samozřejmě více aspektů, ale já věřím, že se to do budoucna zlomí a zase budeme tou hokejovou velmocí.
Jakým týmům v hokeji fandíte? Máte nějaké oblíbené hráče?
Martin: Samozřejmě fandím našim, a to i přes pokles v rámci velkých turnajů. Co se týče NHL, tak tam je mi nejsympatičtější Columbus Blue Jackets a možná Washington Capitals, i když to spíš bude o tom, že mám hodně rád Ovečkina. Dalším mým hodně oblíbeným hráčem je Connor McDavid. A v minulosti to byly třeba Joe Sakic a Mario Lemieux, oba už jsou i členy mého HUT týmu.
Tomáš: V NHL vždycky fandím týmům, kde se vyskytuje česká stopa. Nicméně od malička fandím týmu Pittsburgh Penguins. Co se týče extraligy, tak fandím moravským týmům HC Olomouc a PSG Berani Zlín. Oblíbený hráč v extralize je Viktor Hübl, protože jeho kartičku mám ve svém týmu a neskutečně mě překvapuje. Nesmím samozřejmě zapomenout na legendy, třeba Dominik Hašek.
„Myslím si, že naši hráči NHLka by mohli zamířit do světové špičky."
Martine, na jaké úrovni se dá hrát v Česku NHL?
Martin: Myslím si, že naši hráči NHLka by mohli zamířit do světové špičky, ale bohužel to přináší celkem vysoké požadavky na hráče, a to v tom, že buď už od vydání nové verze NHL věnují každý den několik hodin hraní HUT, nebo do hry vráží peníze. Ideálně samozřejmě obojí, aby v době, kdy se hraje světový NHL turnaj, měli konkurenceschopný tým. Samozřejmě výkonnost nehraje o moc menší roli, ale přece jen, když má někdo v týmu rychlejší hráče, tak se možná nemusí tolik snažit. (směje se)
A dá se tím uživit?
Martin: Myslím si, že v současné době určitě ne, i když, pokud to půjde jako s Fifou, tak čekám, že to za chvíli možné bude. Rozhodně si myslím, že EHL je super krokem ke zviditelnění esport hokeje a myslím, že se jí to i celkem dobře daří. Za její existenci jsem osobně strašně rád a doufám, že bude EHL pokračovat i dalšími sezonami.
Do jaké míry je tedy NHL spravedlivá hra? Když si musí člověk zaplatit za to, aby měl lepší tým...
Martin: Je spravedlivá asi jako každá jiná online kompetitivní hra nebo jakýkoliv reálný sport, takže aby byl člověk na lepší úrovni, tak musí něco zaplatit – časem, penězi, případně obojím. Asi záleží na úhlu pohledu. Na jednu stranu je spravedlivé, že když se tomu člověk věnuje delší dobu, tak vybuduje lepší tým, na druhou stranu, když dojde na online soutěže a turnaje, rozdíly jsou díky tomuhle markantní a věřím, že spoustě hráčů to může například na právě probíhajících kvalifikacích zavřít cestu k úspěchu. Schopnosti hráče rozhodně nejsou jediným prvkem, který tu rozhoduje o úspěchu.
Přesuneme se k právě probíhající EHL, kde vám patří po osmi zápasech předposlední pozice. Příliš spokojeni být nemůžete, že?
Tomáš: Rozhodně ne. Naše výkony nejsou vůbec takové, jaké jsme si představovali.
Martin: Nějak se s Tomem nemůžeme potkat v jednotlivých kolech, kdy se nám několikrát stalo, že jeden z nás vyhrál, ale druhý naopak nevyhrál, popřípadě nevyhrál o tolik gólů, kolik by bylo potřeba. Ještě nás ale pár kol čeká, tak věřím, že se ještě o nějaké ty body úspěšně porveme.
Víte, v jakých aspektech se potřebujete zlepšit?
Martin: Když pominu ten aspekt HUT týmů, kdy prostě většina protihráčů pracuje s týmovým útokem 99, do čehož mají naše týmy celkem daleko, a to i přes postupné vylepšování, za sebe osobně můžu říct, že určitě bych potřeboval zlepšit svou obrannou hru.
Tomáš.: Jak říká Martin, síla týmů dělá velké rozdíly.
Jaké máte do konce sezony plány?
Martin: Krátkodobým cílem je zahrát zbylé zápasy EHL co nejlíp to půjde a samozřejmě dostat se do play off. Taky bych chtěl zkusit vybojovat co nejlepší výsledek v kvalifikacích na světový turnaj NHL, tak uvidíme, jak se to povede.
Tomáš: Ohledně týmových cílů souhlasím s Martinem. A osobně? Určitě vybojovat co nejlepší umístění na probíhající kvalifikaci GWC (Světový šampionát v počítačových hrách).
A poslední otázka, která je sice klišé, ale rozhodně zajímavá a aktuální: Myslíte si, že patří esport na olympiádu?
Martin: Esport na olympiádě bych si dokázal představit s ohledem na ohlas, jaký nejen u nás, ale i ve světě budí. Tím spíš, pokud jde o sportovní hry jako je FIFA nebo NHL, i když, pokud by rozhodovala sledovanost, tak si myslím, že právě tyhle dvě hry by si na svojí přítomnost na olympiádě ještě chvíli počkaly.
Tomáš: Je otázkou času, kdy se esport na olympiádě objeví. Už teď se hrají turnaje, které vyprodají celou sportovní halu pro 20 tisíc diváků, a do toho nepočítám množství diváků u počítače.
Foto: sport.tvp.pl
Share on Facebook
