Endál o konci parťáka Třetiny: Velká osobnost! Pomůžou společně Brodu?
Foto: bkhb.cz
Svého času bylo duo Lukáš Endál – Miroslav Třetina tím nejobávanějším ve 2. lize. Dokázali hrát naslepo, když se objevili na ledě, znamanelo to pro obranu soupeře stupeň největšího nebezpečí. Však také dotáhli Havlíčkův Brod dvakrát až do baráže o Chance ligu. Lukáš Endál nyní vypráví o vztahu se svým hokejovým dvojčetem, společných vzpomínkách i záskoku v pardubické rezervě.
Během sezony jste vypomáhal prvoligové rezervě Pardubic, jak dlouho probíhala jednání o vašem dočasném angažmá na východě Čech?
Bylo to hodně rychlé. Vzpomínám si, že po tréninku si mě zavolalo vedení, jestli bych měl zájem pomoct pardubickému béčku a já jsem řekl, že jo. Takže jsem si sbalil věci a v podstatě okamžitě odjel. Jsem za tuhle možnost moc rád. Myslím, že pomohla jak mně, tak snad i Pardubicím.
Cítil jste na začátku sezony, že potřebujete nakopnout?
To ne, připravuju se pořád stejně. Když to člověku nejde podle představ, musíte tomu zkrátka dávat ještě mnohem víc a je jedno, kde hrajete. Navíc vždycky je důležité pomáhat hlavně týmu, týmový úspěch je zásadní. Nejde ani tak o vaše individuální statistiky, byť je jasné, že když se od vás čeká produktivita, měl byste body dělat. Mě ale hlavně lákalo vyzkoušet si, jestli na profesionální soutěž ještě mám.
A uspěl jste, za dvanáct zápasů jste šestkrát skóroval. Jak na vás působil mladý pardubický tým, byla na něm znát deka?
Deka ani ne, kluci jsou mladí, šikovní. Řada z nich má před sebou velkou kariéru, bylo ale znát, že jim přece jen ještě chybí trocha zkušeností. Když máte v týmu víc starších hráčů, tak ti už si prošli mnoha složitými situacemi během kariéry, což je znát.
„Lákalo mě vyzkoušet si, jestli na profesionální soutěž ještě mám."
Takže mladým zkrátka chybí klid v rozhodujících momentech?
Dalo by se to tak říct. Jsou to hráči, kteří zkušenosti teprve nabírají. Věřím ale, že s postupující sezonou půjdou nahoru, protože talent mají. Podle mě pardubická rezerva Chance ligu udrží. Bodů jsme sice moc nesbírali, ale hra jako taková špatná nebyla.
Vaše pokračování v Pardubicích ve hře nebylo?
Abych byl upřímný, tak nevím. Tohle si řeší kluby mezi sebou, já jako hráč do toho nezasahuju.
„Podle mě pardubická rezerva Chance ligu udrží."
Je Chance liga letos v něčem jiná, než si ji pamatujete z dřívějška?
Musím říct, že rozdíl je velký. Soutěž se zrychlila. Hraje v ní dost mladých kluků, takže hra je rychlejší a celkově jednodušší. Z dřívějška si pamatuju, že když bylo v první lize víc starších kluků, hrálo se víc kombinačně a do hokejky. Neříkám, že takové prvky tam teď nejsou, ale převládá hlavně rychlost. Stejně tak je liga podle mě mnohem víc systémová.
Zúžení soutěži hodně pomohlo, že?
Stoprocentně, kvalita šla nahoru. Teď se dá koukat na každý zápas, protože v každém o něco jde.
Lukáš Endál. | Foto: hcdynamo.cz
Stabilně působíte v Táboře, který chce Chance ligu. Podaří se letos postoupit?
Snažíme se o to, určitě nejdeme špatnou cestou. Když budu hodnotit zápasy od mého návratu, tak jsme je neodehráli špatně. Sice jsme prohráli s Letňany, ale ani tam to nebylo špatné. Vždycky je samozřejmě co zlepšovat, ale tým kvalitu má.
„Z dřívějška si pamatuju, že když bylo v první lize víc starších kluků, hrálo se víc kombinačně a do hokejky."
Před sezonou proběhlo v táborském kádru celkem zemětřesení, tým tedy potřebuje najít určitou chemii, ne?
Jo, v tom máte pravdu. Chvilku trvalo, než si to sedne, ale řekl bych, že už si to sedá. Kabina je super. Máme sice zápasy, kdy výkony pořád ještě nejsou úplně ideální, nicméně řekl bych, že výkonnostně jdeme nahoru.
Před pár dny měl v Havlíčkově Brodě rozlučku s kariérou váš dlouholetý parťák Miroslav Třetina. Škoda, že to nevyšlo na zápas proti Táboru, co?
To je pravda, kdybychom neměli zápas, tak bych se určitě zašel alespoň podívat. Moc rád bych si ještě jednou zahrál s Mírou, Patrikem Přidalem nebo Tomášem Semrádem. Byla to tehdy skvělá lajna v Havlíčkově Brodě, moc rád na to období vzpomínám. Je velká škoda, že Míra končí. Byl jednou z největších osobností nejen Brodu, ale i celé 2. ligy.
„Míra Třetina byl jednou z největších osobností celé 2. ligy."
Z výkonnostního hlediska by ještě pár let ve 2. lize zvládnul bez problému, ne?
Za mě určitě. Kdyby chtěl, tak 2. ligu může hrát do padesáti jako Jarda Jágr extraligu. Ale pak jsou v životě i jiné priority, není všechno jen o hokeji, takže mu z tohohle hlediska naprosto rozumím. I když si myslím, že Míra je do hokeje takovej blázen, že u něj nějakým způsobem zůstane i dál. (usmívá se)
Miroslav Třetina koneckonců trénuje mládež v Telči. Dovedete si představit, že se jednou společně pokusíte pozvednout i domovský Havlíčkův Brod?
Přemýšleli jsme o tom, bavíme se na tohle téma, protože oba cítíme, že by změna v Havlíčkově Brodě byla potřeba. Teď ale máme každý svoje, takže uvidíme, co přinese budoucnost. Pokud by ale taková nabídka přišla, myslím si, že bychom ji zvažovali.
„Kdyby chtěl, může hrát do padesáti jako Jarda Jágr."
Lákala by vás spíše trenéřina, nebo práce takzvaného bafuňáře?
Na takové úvahy je ještě brzy, nicméně bych se asi nebránil jakékoliv formě zapojení. Pokud dostanete možnost, abyste pomohl klubu, ve kterém jste vyrůstal, tak byste neměl váhat. Chtěl bych brodský hokej někam posunout a ve spojení s Mírou Třetinou bych si to dokázal představit.
Foto: Luboš Vácha, bkhb.cz
Jakou vaši společnou vzpomínku máte nejradši?
Těch je spousta! Ale vybavuje se mi jedna humorná ze čtvrtfinále play off, kdy jsme byli v Liberci spolu na pokoji a Míra tak strašně chrápal, že já mu druhý den říkal: Ty vole, vždyť já nebudu moct ani hrát. (směje se) Nakonec jsme v tom zápase dali oba gól, takže jsme se zasmáli. Další vzpomínka je z Lapače z kvalifikace o Chance ligu. Pár vteřin před koncem jsme jeli nájezd a já zdrhal z ledu, abych ho nemusel jet, protože bych se podělal… Míra byl ale v klidu, vzal si puk a v hrobovém tichu, ve kterém byste slyšel spadnout i špendlík, předvedl svou pověstnou koupačku. On měl vždycky železné nervy. Zažili jsme toho spolu opravdu hodně a doufám, že ještě zažijeme.
„Chtěl bych brodský hokej někam posunout a ve spojení s Mírou Třetinou bych si to dokázal představit."
Vzpomínám si na náš první rozhovor, tehdy jste mi říkal, že jste se ze Sanoku vracel otrávený a znechucený. Nakonec vás ale zmíněná spolupráce s Miroslavem Třetinou nakopla tak, že jste to možná ani sám nečekal, co?
Stoprocentně! Tehdy jsem byl ze všeho fakt znechucený a hokeji na profesionální úrovni jsem se už věnovat nechtěl. Říkal jsem si, že se najdu v trenéřině, budu s rodinou a vše bude klidnější. Pak se ale složila lajna s Mírou a Patrikem Přidalem, přičemž já si hokej znovu začal užívat. Neskutečně mě to bavilo. Jak jsem původně chtěl udělat krok zpátky, tak tohle pro mě nakonec byl odrazový můstek do budoucna. Právě díky společným letům v Havlíčkově Brodě hraju dodneška.
Kromě aktivního hraní se věnujete také skills kurzům, naplňuje vás to?
Jojo, snažím se předávat to, co jsem se naučil. Hlavně ve střelbě. Když to vezmu z pohledu dětí, tak je důležité, aby se vám dařilo do nich odmalička dostávat správné návyky, a to je to, co je mým cílem.
Když pak člověk vidí pokrok u těch nejmenších, tak je to asi ta nejlepší odměna…
Je! Krásně jste mi na to nahrál. Když vám přijde třeba kluk, kterému je osm let a neumí ani pořádně držet hokejku, když to řeknu blbě, a po určité době vidíte jeho zlepšování se, nabíjí vás to do další práce. Nejlepší je, když i oni sami na sobě chtějí pracovat.
Foto: Tomáš Danko, hctabor.com
Share on Facebook
