Držím klukům palce, vzkazuje dvacítce Čech. A Boleslav? Musíme si sáhnout do svědomí

Aleš Čech | Foto: Jakub Knap, hokejkv.cz

Jeho Boleslav se aktuálně nachází ve výsledkové krizi. „Každý si musí sáhnout do svědomí sám,“ říká defenzívní bek Bruslařů Aleš Čech, kterého ze hry téměř na dva měsíce vyřadila zlomenina zápěstí.

Aleš Čech

obránce, 20 let

Tipsport extraliga 2024-2025

Z 16

G 0

A 1

B 1

Bývalý reprezentační obránce U20 je ale zpět a pomalu dohání rozeběhnuté extraligové tempo. Jak vzpomíná na svou mládežnickou reprezentační kariéru a bude sledovat aktuální mistrovství světa, které se ve čtvrtek rozehrálo v kanadské Ottawě?

Aleši, Plzeň nakonec zvládla závěr zápasu a zvítězila 3:2 a vy jste zůstali bez bodů. Jak jste zápas viděl?
Je to velká škoda. Vedli jsme 2:1 a pak jsme si to v posledních dvou minutách zkazili a přišli jsme o všechny tři body. Už to vypadalo, že bychom mohli vyhrát, ale bohužel. Párkrát se to tam blbě odrazilo a oni z toho dali gól. Myslím, že to tak nemělo dopadnout.

Sám jste to už naznačil. V zápase jste měli optickou převahu, soupeře jste tlačili. Co ale ten výpadek v závěru? Dva rychlé góly Plzně a body jsou pryč…
Řekl bych, že to bylo i jejich štěstí, párkrát se to tam divně odrazilo. U druhého gólu šel puk přes brankoviště, Furchíno tam ležel, s tím už nešlo nic dělat. U třetího gólu se puk odrazil přímo na hokejku a oni dali gól. Plzeň měla trochu štěstí, ale byla to i naše vina. Takhle by to nemělo vypadat.

Boleslav poslední dobou body příliš nesbírá. Můžeme mluvit o nějakém výpadku či krizi? A jak z toho ven?
Ano, je to pravda. Myslím, že se musíme držet hry, kterou jsme hráli do té doby, než začala tahle šňůra čtyř zápasů. Hráli jsme super, obětavý hokej, padali jsme do střel. Každý hrál za toho druhého, jako parta. Trochu jsme to vynechali. Hrajeme, ale někdy to nemá hlavu a patu.

Jak se tedy vrátit a naskočit na vlnu, která hru Boleslavi zdobila předtím?
Myslím, že si každý musí sáhnout sám do svědomí a dát do každého zápasu 100 %. Jako jsme to dělali předtím, blokovali jsme střely, padali jsme do střel. Nebyl to žádný zázračný hokej, možná se na to ani nedalo koukat, ale ty zápasy jsme vyhrávali. Zkrátka musíme hrát jednoduše.

Vy sám jste v sestavě delší dobu chyběl. Co se stalo a jak probíhala rekonvalescence?
Na jednom z tréninků jsem si zlomil zápěstí. Měsíc a půl jsem měl sádru. Ale každý den jsem chodil trénovat. Měl jsem s sebou kondičního trenéra, se kterým jsme chodili do posilovny, bruslit atd. Po měsíci a půl mi sádru sundali a dali mi ortézu. Dva až tři týdny zpátky jsem měl ještě ortézu, ale pak už jsem naskočil a jsem zpátky. Ale je znát, že mi chyběla herní zátěž. Dva měsíce se jen trénovalo a nic nenahradí zápasové tempo.

Mohl byste přiblížit, co člověk s takovým zraněním vůbec může nebo nemůže dělat?
Spodek jsem mohl dělat celý. Dřepy, kondice na kole, a také na ledě…

I na ledě?
Ano, led jsem měl hned od začátku, resp. dva tři dny jsme měl volno a pak jsem dostal kompletní program na dva měsíce – bruslení, posilovna, všechno na nohy. A mohl jsem cvičit i jednu ruku.

Návrat zpátky na led ale předpokládám nebyl snadný, že?
Nebyla to sranda. Dva měsíce jsem nehrál a žádný z tréninků se nedá naplno přiblížit klasickému zápasu. První zápas, do kterého jsem naskočil, byl ten s Olomoucí. Začínal jsem jako sedmý bek, a pak mě postupně posouvali nahoru. Odehrál jsem pár minut. Ve Varech to bylo jiné tempo, protože Vary jsou bruslivý tým. Tam jsem viděl, že nestíhám, že se do toho musím dostat. V zápase s Plzní jsem viděl, že jsem zápas odehrál slušně. Ale každý zápas po zranění se snažím odehrát na maximum a snažím se dostat se do formy, kterou jsem měl předtím.

V sestavě nastupujete po boku reprezentačního beka Filipa Pyrochty. Sbíráte od něj zkušenosti? Radí vám?
Určitě. Bavíme se a komunikujeme, jako každý pár, který v defenzívě máme. Pírko je super, je to náš top bek. On je víc útočný, já jsem víc defenzívní, takže se doplňujeme. Když jsme spolu na ledě, dívám se, co dělá, nebo dělá jinak. Je super s ním hrát.

Reprezentační zkušenosti máte ale i vy sám. A jelikož ve čtvrtek odstartovalo MS světa v Ottawě, nemůžu se nezeptat – budete sledovat zápasy českého týmu?
Určitě budu koukat. Nevím, jestli hned ten jejich první, to budu spíš spát. Ale myslím, že ten další, který odehrají s Kazachstánem, a který začíná dřív, tak na ten bych se dívat mohl. Ale určitě budu sledovat výsledky. Když jsem byl ve dvacítkách já, tak jsme s klukama koukali na YouTube na sestřihy. Klukům ale budu moc fandit. Už proto, že tam máme našeho Vojtu Hradce a znám i půlku současného týmu. Držím jim palce, ať všechno dobře dopadne.

Jak s odstupem vzpomínáte na své působení v reprezentační dvacítce?
Za mě je to super, je to něco nového. Na Vánoce se vypadne ze soutěže, kterou každý z hráčů hraje a na měsíc, kdy se turnaj hraje, se všichni sejdou. Hraje se i přípravný kemp, pak čtrnáctidenní turnaj. Za mě je to super zkušenost, zahrát si proti nejlepším klukům, kteří v daném ročníku jsou. Kanada, Amerika, Švédi..

Jaké to je, když se na Vánoce vzdálíte od rodiny a odjedete někam úplně jinam?
Hokejový program jede dál pořád. Na 24. se udělá bramborový salát, řízky, sejde se celý tým, rozdají se dárky. Jsme tam všichni jako rodina. Kluci se tam znají, jsou spolu od šestnáctek. Jádro, které tam je, je spolu už několik let. Je to druhá rodina.

A jak člověk prožívá Vánoce bez rodiny?
Myslím, že jsem je ani moc neslavil. Možná trochu, na mistrovství ve Švédsku, to jsme si možná sedli, stromeček nebyl, ale dali jsme si dárky, sešli jsme se, ale pak jsem hned odjížděl na mistrovství.

Share on Facebook Share on Twitter

• Extraliga
• BK Mladá Boleslav