Druhý Hrabal? Nervozitu do hlavy nepouštím, říká Hájek. Stříbra si ohromně cení

Tomáš Hájek | Foto: Martin Voltr

Pokud by mladí Pražané dotáhli svou olympijskou pouť ve Frýdku-Místku a Třinci až ke zlatu, pak by na rukou nosili zejména brankáře Tomáše Hájka. Ten totiž ve finálovém dni zářil. Čtrnáctiletý mladík, jenž v letošní sezoně vyměnil Pardubice za Spartu, je ve své kategorii momentálně českým číslem jedna.

Těžké chvilky museli skousnout hokejisté výběru Hlavního města Prahy. Finále hrané před dvěma tisícovkami diváků, z nichž velká většina fandila soupeři, ztratili po sporném vyloučení v prodloužení. Při „plyšákovém“ ceremoniálu tak sledovali křepčení domácích mladíků.

Jakmile ale přišli do kabiny, už po pár minutách jste u nich viděli úsměvy, s nimiž skandovali i jeden tradiční, leč nedobře publikovatelný pokřik. Brzy jim došlo, že finálová porážka nemá zkazit dojmy z celého turnaje.

Tomáš Hájek | Foto: Martin Voltr

„Uvědomili jsme si to, protože kdybychom se koukli na celou halu, co tady seděla, tak by nikdo neřekl, že Praha bude ve finále. Za druhé místo jsme určitě rádi, makali jsme tady týmově,“ oceňuje Hájek. Stejně tak má ale slova uznání pro soupeře.

„Chtěli jsme hodně, ale Moravskoslezský kraj hrál výborně, bez faulů a to se nám nehodilo. Přesilovky byly docela naší silnou stránkou, trochu jsme na ně sázeli,“ prozrazuje.

Jeho celek ztratil v základní skupině dva zápasy. Když prohrál ten závěrečný s Královéhradeckým krajem, postup už mu to sebrat nemohlo. Zato úterní pád s Olomouckým krajem, nakonec předposledním celkem turnaje, bolel.

„Byla to pro nás těžká prohra. Mohli jsme mít už ten den jasný postup, ale nedali jsme to, nehráli jsme ten zápas zodpovědně. Asi jsme to podcenili a museli jsme se oklepat a hodit to za hlavu,“ vzpomíná si Hájek.

Jestli naopak máme vypíchnout nejcennější skalp Pražanů, pak přišel jednoznačně v semifinále proti Pardubickému kraji, který ve své skupině působil až do zajištění postupu zcela nezdolně. „Tam by asi nikdo neřekl, že postoupíme,“ pokyvuje gólman, jenž vychytal tabulkového favorita famózním výkonem.

„Kluci mi strašně moc pomáhali a hráli výborně. Za to jim můžu jenom poděkovat, defenziva byla skvělá,“ libuje si Hájek, jenž proti Východočechům moc toužil uspět. Na podzim totiž vyměnil Pardubice za Spartu a teď nastoupil proti svým bývalým parťákům! „Ano, měl jsem velkou motivaci. Nechtěl jsem prohrát, když to je můj bývalý tým,“ přiznává bez okolků.

V obou zápasech finálového dne působil Tomáš Hájek dojmem, že ho nemůže nikdo a nic rozhodit. Taková odolnost a jistota u mladíka ve čtrnácti letech? Obdivuhodná. Trenérům a skautům stoprocentně přidal do notýsků spoustu pochvalných zmínek.

„Vůbec jsem si nepouštěl do hlavy žádnou nervozitu. Snažím se soustředit jenom na svůj výkon a pomáhat klukům vzadu. V bráně na nervozitu vůbec nemyslím,“ povídá gólman, který už chytá mezi staršími v dorostu. A to fantasticky, protože se chlubí vůbec nejnižším průměrem inkasovaných branek v soutěži (1,50) a druhou nejlepší úspěšností zákroků 94,20 procenta!

Tomáš Hájek v semifinále vychytal své bývalé spoluhráče | Foto: Martin Voltr

„Hokej je tam o hodně rychlejší, než byl tady. Člověk tam musí být pořád připravený. Extraliga dorostu mě hodně posouvá, cítím na sobě, že jsem lepší a lepší,“ říká Hájek.

Díky své výšce už nyní trochu připomíná exsparťana Michaela Hrabala. Těží ze své postavy, rozsah má na čtrnáct let úžasný. „Na mistrovství dvacítek jsem ho hodně sledoval. Jako gólmana ho mám rád a líbí se mi jeho styl,“ popisuje vytáhlý mladík.

I olympijský turnaj mu toho ale do kariéry hodně dá, na stříbrnou cestu nebude chtít jen tak zapomenout. „Jak se na tebe poprvé kouká tolik lidí, tak je to prostě pěkný. Pro nás všechny to byl dobrý zážitek. Stříbro je pro nás velký úspěch, vezmeme si z toho jenom to dobré,“ ujišťuje závěrem.  

Tomáš Hájek po postupu do finále | Foto: Martin Voltr

Share on Facebook Share on Twitter

• Mládež
• Olympiáda dětí a mládeže
• Výchova talentované mládeže